Trestní řád - zákon č. 141/1961 Sb.
Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád)
141/1961 Sb.
ZÁKON
ze dne 29. listopadu 1961
o trestním řízení soudním
(trestní řád)
Změna: 57/1965 Sb., 59/1965 Sb.
Změna: 173/1968 Sb.
Změna: 58/1969 Sb.
Změna: 149/1969 Sb., 156/1969 Sb.
Změna: 48/1973 Sb.
Změna: 29/1978 Sb.
Změna: 43/1980 Sb.
Změna: 159/1989 Sb.
Změna: 50/1990 Sb.
Změna: 53/1990 Sb.
Změna: 81/1990 Sb.
Změna: 101/1990 Sb.
Změna: 178/1990 Sb.
Změna: 303/1990 Sb.
Změna: 558/1991 Sb.
Změna: 25/1993 Sb.
Změna: 115/1993 Sb.
Změna: 283/1993 Sb., 292/1993 Sb.
Změna: 154/1994 Sb.
Změna: 214/1994 Sb.
Změna: 8/1995 Sb.
Změna: 152/1995 Sb.
Změna: 150/1997 Sb.
Změna: 209/1997 Sb.
Změna: 148/1998 Sb.
Změna: 166/1998 Sb.
Změna: 191/1999 Sb.
Změna: 29/2000 Sb.
Změna: 227/2000 Sb.
Změna: 30/2000 Sb.
Změna: 77/2001 Sb.
Změna: 144/2001 Sb.
Změna: 265/2001 Sb., 424/2001 Sb.
Změna: 200/2002 Sb. (část)
Změna: 226/2002 Sb.
Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 218/2003 Sb., 279/2003 Sb.
Změna: 200/2002 Sb., 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.
Změna: 283/2004 Sb.
Změna: 539/2004 Sb.
Změna: 539/2004 Sb. (část), 587/2004 Sb.
Změna: 239/2005 Sb.
Změna: 45/2005 Sb., 394/2005 Sb.
Změna: 413/2005 Sb.
Změna: 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.
Změna: 321/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb., 253/2006 Sb.
Změna: 165/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb.
Změna: 179/2007 Sb.
Změna: 170/2007 Sb.
Změna: 345/2007 Sb.
Změna: 135/2008 Sb.
Změna: 121/2008 Sb., 177/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 90/2008 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 457/2008 Sb., 480/2008
Sb.
Změna: 52/2009 Sb.
Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 41/2009 Sb., 272/2009 Sb., 306/2009 Sb.
Změna: 163/2010 Sb.
Změna: 219/2010 Sb.
Změna: 197/2010 Sb.
Změna: 150/2011 Sb.
Změna: 181/2011 Sb.
Změna: 207/2011 Sb.
Změna: 330/2011 Sb.
Změna: 341/2011 Sb., 348/2011 Sb., 459/2011 Sb.
Změna: 357/2011 Sb.
Změna: 193/2012 Sb.
Změna: 273/2012 Sb., 43/2012 Sb.
Změna: 390/2012 Sb.
Změna: 105/2013 Sb. (část)
Změna: 45/2013 Sb.
Změna: 105/2013 Sb. (část)
Změna: 105/2013 Sb.
Změna: 141/2014 Sb.
Změna: 77/2015 Sb.
Změna: 86/2015 Sb.
Změna: 150/2016 Sb., 163/2016 Sb.
Změna: 243/2016 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo
na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Společná ustanovení
HLAVA PRVNÍ
Obecná ustanovení
§ 1
Účel zákona
(1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním
řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé
podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k
upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k
výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel
občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
(2) Pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle
ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem,
který stanoví tento zákon.
(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena,
nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl
vinen.
(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se
dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká
republika vázána, nestanoví jinak.
(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné
v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat
urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají
zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to
zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci
projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou
základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a
základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění
úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony
dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v
nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic
zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení
nepřihlížejí.
(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a
povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby
byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to
v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného
nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny
podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v
trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu
stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch
osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a
obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy.
Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje
soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své
rozhodnutí.
(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu
jednotlivě i v jejich souhrnu.
(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými
sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.
(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu
na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a
přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní
zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní
zástupce.
(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce;
předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon
výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním
stupni, rozhodnutí činí soudce.
(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se
občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním
líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech
výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně.
(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a
obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.
(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a
neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly
při tomto jednání provedeny.
(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období
řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu
plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny
orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho
práv.
(14) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá
rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český
jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého
mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.
(15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení
umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho
podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout
uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k
poškozenému a při šetření jeho osobnosti.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
§ 3
(1) Odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní
občanská sdružení s výjimkou politických stran a politických hnutí,
církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující v předmětu
své činnosti charitativní účely (dále jen "zájmová sdružení občanů")
mohou působit při zamezování a předcházení trestné činnosti způsobem
uvedeným v tomto zákoně.
(2) Zájmová sdružení občanů mohou spolupůsobit při výchově osob, u
nichž soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo
jejichž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, u podmíněně
odsouzených, podmíněně odsouzených k trestu odnětí svobody s dohledem a
podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet podmínky, aby odsouzený
žil po vykonání trestu řádným životem.
§ 4
zrušen
§ 5
zrušen
§ 6
(1) Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky
a) za chování obviněného, jehož trestní stíhání bylo podmíněně
zastaveno,
b) za převýchovu odsouzeného, u něhož bylo podmíněně upuštěno od
potrestání s dohledem, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož
výkon byl odložen na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného k trestu
odnětí svobody s dohledem, nebo
c) za dovršení nápravy odsouzeného, který vykonává trest odnětí
svobody, trest zákazu činnosti nebo trest zákazu pobytu; v těchto
případech může zájmové sdružení občanů současně navrhnout podmíněné
propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody nebo podmíněné upuštění
od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání
podkladů pro takovou žádost se může se souhlasem odsouzeného informovat
o jeho chování a dosavadním průběhu výkonu trestu.
(2) Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného
byla nahrazena jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o
udělení milosti a o zahlazení odsouzení.
(3) Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit
na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem, a k tomu
přijmout potřebná opatření; zájmové sdružení občanů rovněž dbá, aby
nahradil škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činem,
nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal trestným činem.
Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob
§ 7
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při
plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
§ 8
(1) Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez
zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty
vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich
úkolů. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu
zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl
spáchán trestný čin.
(2) Jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění
okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nebo v
řízení před soudem též k posouzení poměrů obviněného anebo pro výkon
rozhodnutí, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na
potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem
bankovního tajemství, a údaje z evidence cenných papírů. V řízení o
trestném činu podle § 180 trestního zákoníku může orgán činný v
trestním řízení vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního
zákona pro statistické účely. Podmínky, za nichž může orgán činný v
trestním řízení vyžadovat údaje získané při správě daní, stanoví
zvláštní zákon. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro
jiný účel než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.
(3) Z důvodů uvedených v odstavci 2 může předseda senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit sledování bankovního
účtu nebo účtu u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů podle
zvláštního zákona, a to nejvýše po dobu šesti měsíců. Trvá-li účel, pro
který bylo sledování účtu nařízeno, i po této době, může toto sledování
prodloužit na základě příkazu soudce soudu vyššího stupně a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu o
dalších šest měsíců, a to i opakovaně. Údaje získané podle tohoto
ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož
rámci byly získány.
(4) Plnění povinností podle odstavce 1 lze odmítnout s odkazem na
povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním
zákonem nebo státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti; to
neplatí,
a) jestliže osoba, která tyto povinnosti má, by se jinak vystavila
nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného
činu, nebo
b) při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízení o trestném
činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu.
Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona
nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale
vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.
(5) Nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely
trestního řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona
utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto
informace pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce.
Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta podle zákona o
advokacii.
(6) Ustanovením odstavců 1 a 5 není dotčena povinnost zachovávat
mlčenlivost uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je
Česká republika vázána.
Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
§ 8a
nadpis vypuštěn
(1) Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v
trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností
důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na
trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a
aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není
vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení,
hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí
zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které
se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
(2) Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním
řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajů a soukromí osob mladších
18 let.
(3) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost
poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím
prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů
uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní
zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je
policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
§ 8b
(1) Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty
informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1
věty druhé, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění
povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu
dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům.
O tom musí být tyto osoby poučeny.
(2) Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném
jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti
poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán
trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního
zákoníku), některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma
na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního
zákoníku), některý z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až
162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168
trestního zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti
v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku), trestný čin
opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání
svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve
společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby
stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného
pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).
(3) Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo
jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání,
které by umožnily zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci
2, je zakázáno.
(4) Pravomocný rozsudek nesmí být zveřejněn ve veřejných sdělovacích
prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště
poškozeného uvedeného v odstavci 2. Předseda senátu může s přihlédnutím
k osobě poškozeného a povaze a charakteru spáchaného trestného činu
rozhodnout o dalších omezeních spojených se zveřejněním pravomocného
odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů takového
poškozeného.
§ 8c
Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají,
zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané,
údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle §
88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2
a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity
jako důkaz v řízení před soudem.
§ 8d
(1) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,
lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro
dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon.
Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem,
pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je
třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší 18 let.
(2) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,
lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila
ke zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato
osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je
oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich,
její rodiče; v případě osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené
způsobilosti k právním úkonům nebo s omezenou způsobilostí k právním
úkonům její zákonný zástupce. Souhlas se zveřejněním informací nemůže
udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě,
jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.
(3) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,
lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela
nebo byla prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit
souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.
§ 9
Posuzování předběžných otázek
(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se
v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce
pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu jsou orgány
činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o
posouzení viny obviněného.
(2) Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně
předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v
řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce
nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.
§ 9a
Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora
(1) Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje
výlučně Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen
"Soudní dvůr").
(2) V případě, že soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o
rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o
přerušení řízení.
(3) Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce
se soud řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním
dvorem.
(4) Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny
orgány činné v trestním řízení.
§ 10
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona
jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo
mezinárodního práva.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z
pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona,
rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu
nejvyšší soud.
§ 11
Nepřípustnost trestního stíhání
(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno
a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost
nebo amnestii,
b) je-li trestní stíhání promlčeno,
c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v
trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona
třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,
nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li trestní stíhání osoby pro
nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně,
d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
e) proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného
oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v
předepsaném řízení zrušeno,
g) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí
nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
h) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je
přestupkem, jiným správním deliktem nebo kárným proviněním, jestliže
rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
i) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas
nebyl dán nebo byl vzat zpět,
j) stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká
republika vázána, nebo
k) proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízení pro týž skutek předáno
do cizího státu, pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem
pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již
vykonal, nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo bylo
cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení trestu, anebo
pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.
(2) Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným
justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého
mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek
vydáno rozhodnutí, kterým
a) byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které
vykonává nebo již vykonala nebo je nelze podle práva tohoto státu
vykonat, nebo kterým bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo
b) byla osoba pravomocně zproštěna obžaloby, nebo které má účinky
pravomocného zastavení trestního stíhání, ledaže
1. nevytváří ve státě, v němž bylo vydáno, překážku věci pravomocně
rozhodnuté,
2. bylo vydáno výlučně z důvodu, že v jiném státě bylo zahájeno trestní
stíhání proti téže osobě pro týž skutek,
3. bylo vydáno výlučně z důvodu, že skutek není trestným činem nebo že
nespadá do pravomoci orgánů státu, který takové rozhodnutí vydal, nebo
4. bylo vydáno výlučně z některého z důvodů odpovídajících důvodům
uvedeným v odstavci 1 písm. a), c) až e), i) nebo j).
(3) Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 nebo 2 jen některého z
dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně
zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v
odstavci 1 písm. a), b) nebo i), se však pokračuje, prohlásí-li
obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního
stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného
poučit.
(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 se přiměřeně užijí i na rozhodnutí
mezinárodního trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu,
popřípadě obdobného mezinárodního soudního orgánu s působností v
trestních věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v §
145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, nejde-li o rozhodnutí vydané z důvodu nedostatku jeho
působnosti nebo z důvodu nedostatečné závažnosti činu anebo
nebezpečnosti pachatele.
§ 11a
(1) Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit,
pokud státní zástupce ve zkráceném přípravném řízení
a) rozhodl o schválení narovnání a věc odložil, nebo
b) rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a
podezřelý se osvědčil, nebo se má za to, že se osvědčil,
nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
(2) Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit,
pokud státní zástupce rozhodl o nestíhání podezřelého podle § 159d
odst. 1, nebylo- li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
§ 12
Výklad některých pojmů
(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce
a policejní orgán.
(2) Policejními orgány se rozumějí
a) útvary Policie České republiky,
b) Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech
příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České
republiky, celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k
výkonu práce v Policii České republiky, nebo o trestných činech
zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské
službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných
v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,
c) pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných
činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací
detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon
zabezpečovací detence,
d) pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných
porušením
1. celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a
to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených
sil nebo bezpečnostních sborů,
2. právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech
Evropské unie, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České
republiky,
3. daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty,
4. daňových předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně
podle jiných právních předpisů,
e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech
příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost
proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti
vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu,
s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené
organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s
nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené
Ministerstvem obrany,
f) pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných
činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,
g) pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení o
trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,
h) pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činech
příslušníků Vojenského zpravodajství,
i) pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o
trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů
nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k
výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Tím není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm.
b). Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem
úkonům trestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.
(3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci
okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České
republiky (dále jen "nejvyšší soud").
(4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní
soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví
o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze.
(5) Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i
obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou
působností; kde tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí
se tím i městský státní zástupce v Praze.
(6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení,
zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce
a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba,
na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný
prostředek.
(7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též
obžalovaný a odsouzený.
(8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
(9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který
již nabyl právní moci.
(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o
mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním
pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci
rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení
ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od
sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení
neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně
předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního
stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do
rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení
trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí
ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování
skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a
vyšetřování.
(11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení
obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
(12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího
trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
HLAVA DRUHÁ
Soud a osoby na řízení zúčastněné
ODDÍL PRVNÍ
Pravomoc a příslušnost soudů
§ 13
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy,
vrchní soudy a nejvyšší soud.
nadpis vypuštěn
§ 14
zrušen
§ 15
zrušen
Věcná příslušnost
§ 16
Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco
jiného, okresní soud.
§ 17
(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud
na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí
nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O
trestných činech
a) zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání
tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru
tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného
nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi,
b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty
k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování
na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin,
pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání
značného prospěchu,
c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s
kurzem investičních nástrojů, zneužití informace a postavení v
obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropských společenství,
porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití,
porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití,
zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií
dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem
bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním
povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem,
zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s
vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových
prostředků a
d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace,
vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem,
styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a
nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice
trestu odnětí svobody nižší.
(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činu
opilství v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve
stavu nepříčetnosti, který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky
skutkové podstaty některého z trestných činů, u nichž je stanovena
příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.
(3) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích
pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního
zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z
trestných činů uvedených v odstavci 1 nebo 2.
Místní příslušnost
§ 18
(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná
řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje;
jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České
republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
§ 19
zrušen
Společné řízení
§ 20
(1) Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech
útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech
trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání
důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení
tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti
řízení.
(2) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení
samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu,
koná senát.
§ 21
(1) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení
alespoň o jednom z trestných činů.
(2) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti
pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
§ 22
Příslušnost několika soudů
Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů,
koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu,
návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo
jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.
§ 23
Vyloučení a spojení věci
(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o
některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze
společného řízení.
(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však
krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu
soudu, může ji postoupit tomuto soudu.
(3) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k
společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné
obžaloby.
§ 24
Rozhodnutí o příslušnosti soudu
(1) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom,
který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže
společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, návrh na
potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, jemuž byla věc
postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo mu
byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle
rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1
písm. a), § 222 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm.
a)]. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení
příslušnosti (§ 16 až 22). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k
rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k
rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu
věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.
(2) Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně
rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.
nadpis vypuštěn
§ 25
Odnětí a přikázání věci
Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána
jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud,
který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
§ 26
Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení
(1) K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v
jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
(2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se
stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné
řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného
státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.
ODDÍL DRUHÝ
Pomocné osoby
§ 27
Zapisovatel
K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se
přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel
přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před
soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto
předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem, pokud je ho
třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
§ 27a
Vyšší soudní úředník
Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla
vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí
vyšší soudní úředník; zvláštní zákon stanoví jeho působnost a určí,
které úkony může vyšší soudní úředník provést samostatně a kdy
postupuje z pověření soudce.
§ 27b
Probační úředník
(1) Úředník Probační a mediační služby (dále jen "probační úředník")
vykonává v trestním řízení dohled nad obviněným spočívající jednak v
pozitivním vedení a pomoci obviněnému a jednak v kontrole jeho chování
a v případech, kdy dohled nebyl uložen, provádí úkony směřující k tomu,
aby obviněný vedl řádný život, pokud bylo rozhodnuto
a) o propuštění obviněného z vazby za současného vyslovení dohledu,
b) o podmíněném zastavení trestního stíhání,
c) o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem,
d) o podmíněném odsouzení, včetně podmíněného odsouzení s dohledem,
e) o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, včetně
podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za současného
vyslovení dohledu, nebo
f) o uložení trestu obecně prospěšných prací nebo trestu zákazu pobytu
za současného vyslovení přiměřených omezení a přiměřených povinností.
(2) Probační úředník může být státním zástupcem a v řízení před soudem
předsedou senátu pověřen zjišťováním informací o osobě obviněného a
jeho sociálních poměrech a vytvářením podmínek pro rozhodnutí o
schválení narovnání a o podmíněném zastavení trestního stíhání. Za
podmínek stanovených zvláštním zákonem může provádět jednotlivé úkony i
bez takového pokynu. V řízení před soudem může vykonávat jednotlivé
úkony výkonu rozhodnutí zejména v případech, kdy byl uložen trest
nespojený s odnětím svobody, nebo kdy odsouzený byl z výkonu trestu
odnětí svobody podmíněně propuštěn, anebo při výkonu jednotlivých druhů
ochranného opatření.
(3) Bližší podmínky, za nichž probační úředník vykonává svoji
působnost, stanoví zvláštní zákon.
§ 27c
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení
z pověření soudce Nejvyššího soudu.
Tlumočník
§ 28
(1) Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného
procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14,
přibere se tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka
osobě, s níž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních
systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Tlumočník může být zároveň
zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li
jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním
jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není
zapsána žádná osoba v seznamu tlumočníků, ustanoví orgán činný v
trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk
státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí
se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li
obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na
jeho žádost i jeho poradu s obhájcem v průběhu procesních úkonů.
(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě,
usnesení o nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu,
obžalobu, dohodu o vině a trestu a návrh na její schválení, návrh na
potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o
podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný
po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí
nepožaduje. Týká-li se takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se
obviněnému jen ta část rozhodnutí, která se jej týká, pokud ji lze
oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění. Pořízení
překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním
řízení, o jehož rozhodnutí se jedná.
(3) Jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen
počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového
rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené až doručením písemného
překladu.
(4) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 2, je-li to zapotřebí pro
zaručení spravedlivého procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na
obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem činným v trestním řízení,
který je zcela nezbytný k seznámení obviněného se skutečnostmi, které
jsou mu kladeny za vinu; není-li odůvodněnému návrhu obviněného, který
využil právo uvedené v § 2 odst. 14, na pořízení překladu takové
písemnosti vyhověno, orgán činný v trestním řízení, který řízení vede,
o tom rozhodne usnesením. Namísto písemného překladu podle věty první
lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení věty
první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její
podstatný obsah obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po
poučení prohlásí, že pořízení jejího překladu nepožaduje. Proti
rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost. Pořízení překladu a
jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, který řízení
vede.
(5) Práva uvedená v odstavcích 1 a 4 náleží i podezřelému.
(6) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba osobě, která je
zadržena či zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit též
poučení o jejích právech (§ 33 odst. 6 a § 76 odst. 5).
§ 29
(1) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení
z ní, o právu odepřít provedení tlumočnického úkonu, o slibu a o
připomenutí povinností před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o
náhradě hotových výloh a odměně za tlumočnický úkon platí zvláštní
předpisy.
(2) Výši náhrady a odměny tlumočníka určí orgán, který tlumočníka
přibral, a v řízení před soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu,
nejpozději do dvou měsíců od vyúčtování náhrady a odměny tlumočníka.
Nesouhlasí-li ten, kdo tlumočníka přibral, s výší vyúčtované náhrady a
odměny tlumočníka, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná
stížnost, jež má odkladný účinek.
(3) Náhradu a odměnu tlumočníka je třeba uhradit bez zbytečného odkladu
po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
ODDÍL TŘETÍ
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
§ 30
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo
přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně
činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci
nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v
trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny
vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním
řízení.
(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce,
policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec
zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na
schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů
trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení
nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků,
vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě
osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda
o vině a trestu.
(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce
nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně,
a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen
státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu
souhlas nebo pokyn.
(4) Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil
rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování
v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
§ 31
(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se
tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo
přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž
napadené rozhodnutí vydal.
§ 31a
Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen vyšší
soudní úředník nebo probační úředník, a postup při rozhodování o
vyloučení stanoví zvláštní zákon.
ODDÍL ČTVRTÝ
Obviněný
§ 32
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za
obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve
tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání (§ 160).
§ 33
Práva obviněného
(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu
kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může
uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a
podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s
ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním
řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom,
jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za
účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů
přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí
svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená
práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k
právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
(2) Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil
náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení
soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu.
Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek
prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně
práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na
návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za
sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě
první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě
obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na
rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho
důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního
zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním
stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(4) Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému
přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a
obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně
ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle
odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení
soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2, § 40 a 40a se použijí
obdobně.
(5) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného
o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba poučit též o právu na
naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může být omezen
na svobodě, než bude odevzdán soudu, a o právu nechat vyrozumět
konzulární úřad a rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u
nichž uvede údaje potřebné k vyrozumění, v případě, že bude vzat do
vazby.
(6) Orgán činný v trestním řízení, který provedl zadržení či zatčení,
předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech;
obviněnému musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo
ponechat si toto poučení u sebe po celou dobu omezení nebo zbavení
osobní svobody.
§ 34
Zákonný zástupce obviněného
(1) Zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním
úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn
obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného
návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn
zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit
obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva
vykonávat i proti vůli obviněného.
(2) V případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat
svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce může k výkonu těchto práv
obviněnému ustanovit opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení
opatrovníka je přípustná stížnost.
ODDÍL PÁTÝ
Obhájce
§ 35
Obhájce
(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé
úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako
soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může
obhájce dát zastoupit koncipientem.
(2) Obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno
trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat
obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.
(3) V trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídá
jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.
Nutná obhajoba
§ 36
nadpis vypuštěn
(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu
ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na
pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2),
b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho
způsobilost k právním úkonům omezena,
c) jde-li o řízení proti uprchlému, nebo
d) při sjednávání dohody o vině a trestu.
(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v
přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem
k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho
způsobilosti náležitě se hájit.
(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít
obviněný obhájce už v přípravném řízení.
(4) Obviněný musí mít obhájce též
a) v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému,
nebo
b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací
detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou
ochranného léčení protialkoholního.
§ 36a
(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání,
musí mít odsouzený obhájce,
a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho
způsobilost k právním úkonům omezena,
b) je-li ve vazbě, nebo
c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v
řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,
a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),
b) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody,
jehož horní hranice převyšuje pět let,
c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
d) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.
§ 36b
(1) Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst.
2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čin, za
který lze uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v
případě nutné obhajoby podle § 36 odst. 4 písm. a).
(2) Vzdání se obhájce podle odstavce 1 může obviněný učinit pouze
výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného
v trestním řízení, který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za
přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním.
(3) Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět.
Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc
obhájce, kterého si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak
neučiní, má se za to, že si obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně
ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení o vzdání se obhájce zpět,
nemůže se obhájce znovu vzdát.
(4) Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu
činnému v trestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z
důvodu, že obviněný neměl v této době obhájce.
§ 37
Zvolený obhájce
(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani
jeho zákonný zástupce, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh,
jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním
úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, mohou tak
učinit tyto osoby i proti jeho vůli.
(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou
k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu
obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené
lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení
vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím
ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen
obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený
obhájce.
(3) Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v
trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k
přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí
jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své
rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.
§ 37a
(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu
o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování
a) z důvodů uvedených v § 35 odst. 2 nebo 3, nebo
b) jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení,
při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce,
ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.
(2) O vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v
přípravném řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává
obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním
řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v
téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
(3) Před rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 předseda senátu a v
přípravném řízení soudce umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci
vyjádřili, a v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o
vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě
zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje podle § 38
odst. 1.
(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Ustanovený obhájce
§ 38
(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a
36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude
obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné
obhajoby, neprodleně ustanoven.
(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v
trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
§ 39
(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení
zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
(2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník
advokátů (dále jen "pořadník"), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako
ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě
sídle, své sídlo. U obvodních soudů v Praze se za sídlo advokáta
považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit advokáta z tohoto
pořadníku, ustanoví soud advokáta z pořadníku advokátů nadřízeného
soudu.
(3) Advokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci
jednotlivým obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich
příjmení v pořadníku. Byl-li by tímto způsobem ustanoven advokát, u
kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být
advokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokát,
u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce
prohlášením podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví
se mu týž obhájce, je-li to možné.
(4) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a
obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu
a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli
ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší
ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném
trestném činu.
§ 40
Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů
může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného
povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný.
Povinnosti obhajování zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v
přípravném řízení soudce.
§ 40a
(1) Z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li
ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném
řízení soudce i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce
povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci,
aby se k věci vyjádřili.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 41
Povinnosti a práva obhájce
(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc,
účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby
uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a
včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho
vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí
věci.
(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného
návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů
(§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích
úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu
stanoveném v § 33 odst. 1.
(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů,
kterých se může zúčastnit obviněný.
(4) Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho
způsobilost k právním úkonům omezena, může obhájce oprávnění uvedená v
odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení
vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění
takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání
a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost
o milost a o odklad výkonu trestu.
(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si
předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního
řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu
vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů
možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.
ODDÍL ŠESTÝ
Zúčastněná osoba
§ 42
(1) Tomu, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána
(zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci
vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání,
činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech
tímto zákonem stanovených opravné prostředky.
(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o
jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
(3) Je-li zúčastněná osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo
je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva
podle tohoto zákona její zákonný zástupce.
(4) Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je
součástí majetku svěřenského nebo podílového fondu, má v trestním
řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce nebo
obhospodařovatel podílového fondu.
ODDÍL SEDMÝ
Poškozený
Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
§ 43
(1) Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena
majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se
pachatel trestným činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na
doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se sjednávání
dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného
zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a
před skončením řízení se k věci vyjádřit.
(2) Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným
činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena
zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s
trestným činem.
(3) Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím
rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo
nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo
vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným
činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před
zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda o vině a
trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové
dohodě (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v
jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje
nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání
bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo
bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a
povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o
nároku poškozeného dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité
důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního
příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem
může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu
zároveň určí.
(4) Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech
trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit
prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní
život. Prohlášení lze učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení
před soudem provede jako listinný důkaz.
(5) Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu
činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon
jako poškozenému přiznává.
§ 44
(1) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním
řízení stíhán jako spoluobviněný.
(2) Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem
jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání,
rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce, že poškození mohou svá práva v trestním řízení
uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si
zvolí. Rozhodnutí oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném
řízení státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení;
ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí při prvém úkonu trestního řízení,
ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají. Jestliže by
celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest a poškození
se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k
zájmům poškozených soud. Společný zmocněnec vykonává práva poškozených,
které zastupuje, včetně uplatnění nároku na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním
řízení.
(3) Návrh podle § 43 odst. 3 nelze podat, bylo-li o nároku již
rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
§ 44a
zrušen
§ 45
(1) Je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo
je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva
podle tohoto zákona její zákonný zástupce.
(2) V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat
svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu práv
poškozenému opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je
přípustná stížnost.
(3) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody nebo na vydání
bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3), přecházejí práva, která tento
zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.
§ 45a
Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou
poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí,
jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.
§ 46
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech
poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění. Je-li vedeno
řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu,
upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v
přípravném řízení poškozeného zejména na to, že může dojít k sjednání
dohody o vině a trestu a že v takovém případě může uplatnit nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání
bezdůvodného obohacení nejpozději při prvním jednání o takové dohodě.
Má-li poškozený postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů,
jsou povinny jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných
činů a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.
Zajištění nároku poškozeného
§ 47
(1) Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková
újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor
bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo
nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného
obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který
nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který
je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o
zajištění.
(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního
zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh
poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i
bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména
hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo
má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného
pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení, kde taková věc je.
(4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění
zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a
případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán,
po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej
záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v
přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u
následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má
k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným
způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno
majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající
plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené
lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o
zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon
dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv
teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy
uvedenými ve větě první a třetí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti
přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.
(5) S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění
podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo
insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu soudu a v
přípravném řízení státního zástupce.
(6) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle
zvláštního právního předpisu.
(7) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s
upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
(8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě
zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis.
§ 47a
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení
zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho
souhlasem jiná osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou
jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění a se
skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li
složena peněžitá jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní
zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v
jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení není zajištěn peněžitou
jistotou.
(2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení
státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro
zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení poškozenému
v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do
právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán
poškozenému nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
bezdůvodného obohacení, uhradí ji soud z peněžité jistoty.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 48
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší,
a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,
b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li
pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo
c) uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek,
jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci
usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.
(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu,
v němž bylo nařízeno.
(3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného
majetku.
(4) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění;
o této žádosti soud a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní
rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn. Byla-li
žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody,
opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
§ 49
Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud
jde o zrušení zajištění, jeho omezení nebo povolení provedení úkonu,
odkladný účinek.
ODDÍL OSMÝ
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
§ 50
(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem,
kterým může být i právnická osoba. Zmocněnec poškozeného může být
současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.
(2) Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba,
nesmí jím být osoba, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům
nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena; při hlavním líčení
a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán
jako svědek, znalec nebo tlumočník.
§ 51
(1) Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za
zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a
opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých
se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.
(2) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení
trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech,
jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob,
které zastupuje, a jejich výsledek může být použit jako důkaz v řízení
před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen účel
trestního řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm
zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky,
avšak teprve tehdy, až policejní orgán výslech skončí a udělí mu k tomu
slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoli v
jeho průběhu.
(3) Oznámí-li zmocněnec policejnímu orgánu, že se chce účastnit
vyšetřovacího úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas
zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání,
ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zmocněnce nelze
zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci
sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto
údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba
vypovídat.
(4) Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit
výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst.
2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která
znemožňují zmocněnci zjistit skutečnou totožnost svědka, a proto
sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v
§ 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné
zjistit skutečnou totožnost svědka.
§ 51a
(1) Osvědčí-li poškozený,
a) který je zvlášť zranitelnou obětí podle zákona o obětech trestných
činů,
b) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,
nebo
c) který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena
smrt,
že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním
zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná
řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na
právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.
Stejně rozhodne o takovém návrhu poškozeného, který uplatnil v souladu
se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
bezdůvodného obohacení, není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady
škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a
rozsahu bezdůvodného obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.
(2) Poškozený mladší než osmnáct let má nárok, nejde-li o trestný čin
zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc
poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez splnění podmínek podle odstavce
1.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být
prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení
prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření,
a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.
(4) V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako
zmocněnce za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a
v přípravném řízení soudce advokáta zapsaného v registru poskytovatelů
pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech
trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují.
Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta;
ustanovení § 39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně. Náklady vzniklé
přibráním takového zmocněnce hradí stát.
(5) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného,
nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále
zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez
návrhu o zproštění ustanoveného zmocněnce povinnosti zastupovat
poškozeného.
(6) Proti usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
ODDÍL DEVÁTÝ
Přístup k utajovaným informacím
§ 51b
(1) Jsou-li v trestním řízení projednávány utajované informace, musí
být tlumočník, obviněný, zákonný zástupce obviněného, obhájce,
zúčastněná osoba, poškozený, zmocněnec poškozeného, zmocněnec
zúčastněné osoby, důvěrník obžalovaného nebo poškozeného, znalec, osoby
podávající odborné vyjádření, jakož i další osoby, které se podle
zákona musí zúčastnit trestního řízení, předem poučeny podle zvláštního
právního předpisu^1).
(2) Poučení podle odstavce 1 provede v přípravném řízení policejní
orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Ten,
kdo toto poučení provedl, založí písemný záznam o poučení do trestního
spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu
bezpečnostnímu úřadu.
(3) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se
prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení
utajovaných informací a poučením, vydanými podle zvláštního právního
předpisu^1a).
HLAVA TŘETÍ
Obecná ustanovení o úkonech trestního řízení
§ 52
Způsob provádění úkonů trestního řízení
Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu
zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního
řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou
zaručených práv.
§ 52a
Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich
věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují- li to bezpečnostní anebo jiné
závažné důvody, lze při provádění úkonů trestního řízení využívat
technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku (dále jen
„videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů a
je-li to technicky možné.
ODDÍL PRVNÍ
Dožádání
§ 53
(1) Soud, státní zástupce a policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony
trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod
vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu,
státního zástupce nebo policejního orgánu, v jehož obvodu má být úkon
proveden, nebo prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li
úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vykonají jej
mimo svůj obvod sami, jen jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho
pro řádné posouzení věci nezbytně třeba.
(2) Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i
ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být
úkon proveden; Nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též
dožádáním krajského soudu.
§ 54
(1) V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná k
řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a
poukáže na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný
orgán je podle povahy věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo
najevo, oprávněn i povinen provést i další nezbytné úkony, zejména
vyslechnout další osoby a dotazovat se na okolnosti v dožádání
neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.
(2) Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a
povinnosti předsedy senátu.
ODDÍL DRUHÝ
Protokol
§ 55
Obecná ustanovení o sepisování protokolu
(1) Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se
sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol,
který musí obsahovat
a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu
provádějícího úkon,
b) místo, čas a předmět úkonu,
c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení
přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců,
opatrovníků, obhájců a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších
osob, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též
adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k
zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného
čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a
doručovací adrese, o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání
poškozeného, svědka, zákonného zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo
důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do protokolu neuvádějí, není-li
to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, ale vedou se tak, aby
se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a
úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také
pro údaje o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a
svědka; je-li to nezbytné pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby,
proti níž se trestní řízení vede, sdělí se této osobě potřebné údaje; o
sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do protokolu,
d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i
zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále
podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při
úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se
provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole
označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné
protokolace,
e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu
protokolu.
(2) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu
blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví
nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li
ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v
trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka;
jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují,
ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat
jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu
požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a
příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto
osob, orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná
opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví
zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené
vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní
řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k
trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále
neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob
uvedených v § 102a.
(3) V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi
konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a
odpovědi na ně; také se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska
účelu a provádění konfrontace důležité. V protokolu sepsaném o
rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice
prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány
podezřelému, obviněnému nebo svědkovi, doba a podmínky jejich
pozorování a jejich vyjádření; o rekognici prováděné v přípravném
řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu sepsaném o
vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba
podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i
jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí
se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li
to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě
provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.
(4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když
vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění
výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou
část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá.
(5) Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.
§ 55a
Použití zvláštních prostředků při protokolaci
(1) K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného
zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k
protokolu, případně zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného
vhodného prostředku. Je-li při provádění úkonu využito
videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový záznam
vždy.
(2) Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový
záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž
se vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o
použitém prostředku. Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo
se ve spise uvede, kde je uložen.
§ 55b
Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem
(1) O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů
předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst.
1 věty druhé tím není dotčeno.
(2) Je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo
protokolující úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle
zvukového záznamu pořizuje vyšší soudní úředník nebo protokolující
úředník.
(3) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o
hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud
obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením.
Státní zástupce nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď učiněná v řízení
před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována; předseda
senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen
opakování toho, co je již zachyceno v protokolu.
(4) Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně
vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se
vzdávají opravného prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení
protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání netrvají, anebo žádná
z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní
moci. V takovém případě vyhotoví vyšší soudní úředník nebo
protokolující úředník stručný záznam o průběhu hlavního líčení nebo
veřejného zasedání, ve kterém uvede místo a dobu trvání hlavního líčení
nebo veřejného zasedání, přítomné osoby, výrok rozhodnutí s uvedením
zákonných ustanovení, jichž bylo použito, a vyjádření oprávněných osob
o využití opravných prostředků.
(5) Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li
dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah
již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu.
(6) V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace
vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako
zapisovatel.
(7) Zvukový záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a
není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo
stručného záznamu místo jeho uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze
provést před skartací spisu.
(8) Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze
pořídit, přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol
diktuje.
§ 56
Podpisování protokolu
(1) Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání
podpisuje předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podepíše ten,
kdo úkon vykonal, a osoba, které se úkon týká, popřípadě zapisovatel,
tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá k úkonu. Je-li úkon prováděn
prostřednictvím videokonferenčního zařízení, osoba, jíž se úkon týká,
protokol nepodepisuje. Má-li protokol o výslechu více stránek, musí
vyslýchaná osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li
vyslýchaný nebo jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se
to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.
(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat
protokol o hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném
zasedání,podepíše jej jiný člen senátu. Je-li tato překážka u jiné
osoby nebo u samosoudce, poznamená se v protokolu důvod, proč podpis
odpadl.
§ 57
Oprava protokolu
(1) O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a
neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu
rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je
přípustná stížnost.
(2) Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu
protokolu nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných
zřejmých nesprávností. Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal
čitelný; opravu podepíše ten, kdo ji nařídil.
§ 58
Protokol o hlasování
(1) V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí (§
55 odst. 1)
a) postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok
rozhodnutí,
b) mínění odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným
odůvodněním.
(2) Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož
jednání, pojme se do jediného protokolu o hlasování.
(3) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a
zapisovatel.
(4) Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání.
Otevřít jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování
o opravném prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu při
rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený
vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí
svým podpisem.
(5) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí,
na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada
pouze v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v
takovém případě poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení
jednání.
ODDÍL TŘETÍ
Podání
§ 59
(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně
označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické
podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky,
telefaxem nebo dálnopisem.
(2) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního
právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb,
který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát
připojí k podání.
(3) V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní
orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je
sepisují okresní soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je
výjimečně sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně. Ústně
do protokolu nelze podat dovolání.
(4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je
určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být
podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem
stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u příslušného
orgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým
podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li
tyto požadavky, orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li
znám, k doplnění s příslušným poučením, jak nedostatky odstranit.
Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo
nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále
nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na
jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu,
nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje
všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být
patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
(5) Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele
vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních
poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody
způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo
jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud
rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být
proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.
(6) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u
soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
ODDÍL ČTVRTÝ
Lhůty
§ 60
Počítání lhůt
(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost
určující počátek lhůty.
(2) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho
dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se
stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním
měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního
volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
(4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci
rozhodnout,
b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci
rozhodnout,
c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
službě u jeho náčelníka,
d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí,
ve vazbě nebo v trestu, nebo
e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo
okresního státního zástupce.
§ 61
Navrácení lhůty
(1) Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k
podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak,
orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení
lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí
překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se
žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání
odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení
navrácení lhůty.
(2) Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán
při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí
opravného prostředku.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se,
že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako
opožděný, zmeškána nebyla.
ODDÍL PÁTÝ
Doručování
§ 62
Obecné ustanovení
(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje
ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky^1b). Není-li možné
doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním
řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále
jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i
prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní
zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční
stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím
příslušného policejního orgánu. V případech stanovených zvláštními
předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení prostřednictvím
Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.
(2) Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce,
doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon
nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba
něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.
(3) Doručuje-li orgán činný v trestním řízení písemnost prostřednictvím
pošty, lze takovou písemnost vyhotovit za její součinnosti; podrobnosti
takového postupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
§ 63
nadpis vypuštěn
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování
fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům,
notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy
platné pro doručování v občanském soudním řízení.
(2) Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu,
kterou za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].
(3) Doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené
pro obviněného (§ 306 odst. 1), postupuje se způsobem platným pro
doručování obviněnému.
§ 64
Doručování do vlastních rukou
(1) Do vlastních rukou se doručuje
a) obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu,
návrh na potrestání a předvolání,
b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis
tohoto rozhodnutí,
c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(2) Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních
rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem
vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
(3) Písemnost se ukládá
a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu,
který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní
doručovatel nebo orgán justiční stráže,
b) u státního zastupitelství, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u
státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení, jestliže ji
doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční
stráže,
c) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,
d) u orgánu obce, jestliže se doručuje prostřednictvím orgánu obce,
e) u příslušného orgánu policie, jestliže doručuje písemnost sám, anebo
ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím policejního
orgánu.
(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení,
považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát
o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou
adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném
uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem
užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky
vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a
vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
(5) Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se
a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na
potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek,
trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému
zasedání, nebo
b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo
policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(6) Je-li doručení podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na
zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí
písemnost odesílateli po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne
jejího uložení.
§ 64a
Odepření přijetí
(1) Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost
převzít, písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem
a důvodem odepření a písemnost se vrátí.
(2) Uzná-li předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán,
který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje
se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento
následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.
ODDÍL ŠESTÝ
Nahlížení do spisů
§ 65
(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci
mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a
osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a
poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí.
Totéž právo mají zákonní zástupci obviněného, poškozeného nebo
zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby jsou zbaveny způsobilosti k
právním úkonům nebo je-li jejich způsobilost k právním úkonům omezena.
Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném
řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen
pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
(2) V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo
nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze
závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva
odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká,
státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít
obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat
spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu.
(3) Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno
nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci
nemůže být odepřeno nahlédnutí do usnesení o zahájení trestního stíhání
(§ 160 odst. 1).
(4) Práva státních orgánů a národního člena Eurojustu nahlížet do spisů
podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců
dotčena.
(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním
zákonem a údajů, na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná
povinnost mlčenlivosti.
(6) Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly
zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou
seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a
mediační služby činní v dané věci. V případě žádosti osoby, proti níž
se trestní řízení vede, o sdělení těchto údajů se užije § 55 odst. 1
písm. c) obdobně.
ODDÍL SEDMÝ
Pořádková pokuta
§ 66
(1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu,
státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez
dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu
byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném
řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou
pokutou do 50 000 Kč.
(2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených
sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat
příslušnému veliteli nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání.
Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu
trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice k uložení
pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel,
náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v
trestním řízení.
(3) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení
před soudem státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému
postihu. Tento orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v
trestním řízení.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
HLAVA ČTVRTÁ
PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ
ODDÍL PRVNÍ
Vazba
§ 67
Důvody vazby
Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo
dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo
trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li
stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné
nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,
nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný
čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval
nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu,
jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný,
a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro
který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným
opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
§ 68
nadpis neplatil
(1) Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní
stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými
okolnostmi.
(2) Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný
čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice
nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na
který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice
nepřevyšuje tři léta.
(3) Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný
a) uprchl nebo se skrýval,
b) opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést
ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,
c) je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo
zjistit,
d) již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil
objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
e) již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové
trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v
posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(4) Omezení uvedená v odstavci 2 pro úmyslný trestný čin se neužijí,
jestliže je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) a s přihlédnutím k
povaze takového trestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana
poškozeného, zejména ochrana jeho života, zdraví nebo jiného obdobného
zájmu.
§ 69
Příkaz k zatčení
(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze
předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u
výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a
v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.
(2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude
zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je
obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku
spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.
(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt
obviněného.
(4) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je
povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož
soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést
výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to
výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být
obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému
soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
(5) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného
neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit
obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo
výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný
soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným
okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k
zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o
vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího
výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do
24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn
na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při
jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.
(6) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby
policejní orgány.
§ 70
Vyrozumění o vazbě
O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného
příslušníka obviněného nebo jinou fyzickou osobu, u nichž obviněný
uvede údaje potřebné k vyrozumění, jakož i jeho zaměstnavatele; to
neplatí, prohlásí-li obviněný, že s takovým vyrozuměním nesouhlasí,
ledaže jde o vyrozumění rodinného příslušníka mladistvého. O vzetí do
vazby příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru je třeba
vyrozumět též jeho velitele nebo náčelníka. O vzetí cizince do vazby a
o jeho propuštění z vazby se vyrozumí též konzulární úřad státu, jehož
je cizinec občanem, pokud o to cizinec požádá, nestanoví-li jinak
vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
§ 70a
(1) Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o
a) vzetí obviněného do vazby,
b) změně důvodů vazby,
c) rozhodnutí o dalším trvání vazby,
d) rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,
e) zákonném označení trestných činů, pro které je obviněný stíhán, nebo
o jeho změně,
f) jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,
g) osobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,
h) postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízení,
i) podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo o
pravomocném rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
(2) Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízení,
který vede řízení v době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba
věznici oznámit; vrácení věci státnímu zástupci k došetření oznamuje
soud, který takové rozhodnutí v prvním stupni učinil.
Trvání vazby
§ 71
Přezkoumávání trvání důvodů vazby
(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda
důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze
vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a 73a. Přihlížejí
při tom také k tomu, zda ponechání obviněného ve vazbě vyžaduje
obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nelze trestní
stíhání skončit, a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno
nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Soudce tak
činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o
a) žádosti obviněného o propuštění z vazby,
b) návrhu státního zástupce na rozhodnutí o ponechání obviněného ve
vazbě,
c) změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo
d) stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.
(2) Obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, jestliže
a) pomine důvod vazby, nebo
b) je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti
věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí
svobody, a nejsou-li dány okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4.
§ 71a
Žádost o propuštění z vazby
Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby
žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje
i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu.
O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li
žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody,
opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí,
kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým
bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.
§ 72
Rozhodování o dalším trvání vazby
(1) Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do
vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení
soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se
obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští.
Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
(2) Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání
vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před
uplynutím lhůty tří měsíců.
(3) Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána
obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení
dohody o vině a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo
kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo
přikázání věci obviněného, který je ve vazbě, rozhodnout, zda se
obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští;
jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud
obviněného ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby
až po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
je povinen postupovat přiměřeně podle odstavce 1.
(4) Jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání
vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným
soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho
propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud; při předložení spisu
jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán opravný prostředek, vyrozumí
o konci této lhůty.
Nejvyšší přípustná doba trvání vazby
§ 72a
(1) Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen
nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí
přesáhnout
a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
(2) Z doby uvedené v odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné
řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení
nebo řízení před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být
nejpozději v poslední den této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li
obviněný stíhán pro dva nebo více trestných činů, je pro určení této
doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání, jiným trestným činem, a délka vykonané vazby
již přesáhla dobu stanovenou pro přípravné řízení nebo řízení před
soudem, obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby.
(3) Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři
měsíce. Nebyl-li obviněný, který není ve vazbě současně i z jiného
důvodu, propuštěn z vazby před uplynutím lhůty uvedené ve větě první,
musí být propuštěn nejpozději poslední den této lhůty. Bylo-li
zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo
jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání [§ 68
odst. 3 písm. d)], rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě nad
stanovenou lhůtu v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce
a po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu
soud.
(4) Doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní
svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření
pokračuje běh lhůty, která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy
byl spis doručen státnímu zástupci.
(5) Doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§
265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275
odst. 3), o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287),
po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1)
nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1), se posuzuje
samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. Ustanovení věty
první se užije obdobně na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních.
§ 72b
Byl-li soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen pro
zvlášť závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,
nezapočítává se doba vazby od vyhlášení takového rozsudku do nařízení
výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo do zrušení takového
rozsudku do celkové doby trvání vazby podle § 72a odst. 1.
§ 73
Nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na
svobodu, jestliže
a) zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná
osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí
záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání
dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy
předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě
považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného
případu za dostatečnou a přijme ji,
b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se
nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z
místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží,
a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a
k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,
c) s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze
účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo
d) zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.
(2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí
převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její
přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván
důvod vazby.
(3) Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka
nahrazující vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k
probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a
podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí, která
směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh
trestního řízení. Orgán rozhodující o vazbě může současně uložit
obviněnému povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném
obydlí nebo jeho části, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména
výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních služeb u
poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu;
pro stanovení časového období se použije přiměřeně § 60 odst. 4
trestního zákoníku. Obviněný je povinen probačnímu úředníkovi umožnit
vstup do určeného obydlí nebo jeho části.
(4) V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v
odstavci 1 může orgán rozhodující o vazbě rozhodnout o výkonu
elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto
opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému
umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí, že při
výkonu elektronické kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost.
Před tím orgán rozhodující o vazbě obviněného poučí o průběhu
elektronické kontroly.
(5) V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v
odstavci 1 může orgán rozhodující o vazbě současně uložit obviněnému
omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. V takovém
případě orgán rozhodující o vazbě vyzve obviněného nebo toho, kdo má
cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad^10) ve lhůtě
jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí
cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně. Opis usnesení, kterým
bylo rozhodnuto o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do
zahraničí, které se týká státního občana České republiky, zašle orgán
rozhodující o vazbě orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu;
tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(6) Obviněný, kterému bylo v souvislosti s nahrazením vazby uloženo
omezení uvedené v odstavci 4 nebo 5, má právo kdykoliv žádat o jeho
zrušení. O takové žádosti musí orgán rozhodující o vazbě rozhodnout bez
zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný,
neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců ode dne
nabytí právní moci rozhodnutí.
(7) Orgán, který rozhodl o zrušení omezení spočívajícího v zákazu
vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České
republiky, vyrozumí o této skutečnosti bez zbytečného odkladu orgán
příslušný k vydání cestovního dokladu; tento orgán rovněž vyrozumí o
vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(8) Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením
vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody
vazby, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce
rozhodne o vazbě.
§ 73a
Peněžitá záruka
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na
svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž
výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin vraždy (§ 140
trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví (§ 145 trestního
zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149
odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního
zákoníku), loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní
rukojmí podle § 174 odst. 3, 4 trestního zákoníku, znásilnění podle §
185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, pohlavního zneužití podle § 187
odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3
trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových
prostředků (§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad vzdušným dopravním
prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního
zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle §
292 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního
zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku),
teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru (§ 312
trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství
(§ 316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního
zákoníku), válečné zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400
trestního zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku),
apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku),
agrese (§ 405a trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406
trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku),
použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§
411 trestního zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku),
perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru
válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití mezinárodně
uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití
vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby
uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem
obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být
před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v
nichž je shledáván důvod vazby.
(2) Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité
záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že
a) přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k
osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení
peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který
je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky
v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
b) vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností
odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.
(3) Pokud orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité
záruky je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení
spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Pro případy podle věty
první se § 73 odst. 5 až 7 použijí obdobně.
(4) Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce
rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak
doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo
policejního orgánu,
b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož
provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
c) opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který
dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého
trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.
(5) Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného
nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní
zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které
k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení
její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím
připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro
rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.
(6) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který
byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo
peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí
svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení; odstavec 7
tím není dotčen. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady
trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí
prostředky z peněžité záruky.
(7) Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit
poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a
poškozený o to ve stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co
odsouzený splnil své povinnosti uvedené v odstavci 6, použije k úhradě
pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky z peněžité záruky k
uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí
poměrně.
(8) Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky
poškozeného podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí.
Nepožádá-li poškozený o využití peněžité záruky k úhradě své pohledávky
do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá záruka se vrátí
odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je třeba
poškozeného poučit.
(9) Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být
použita na zaplacení peněžitého trestu, nákladů trestního řízení nebo k
uhrazení pohledávky poškozeného, musí být obviněný a osoba, která
peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
§ 73b
Orgány rozhodující o vazbě
(1) O vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na
návrh státního zástupce soudce. O vazbě obviněného zatčeného podle § 69
rozhoduje v řízení před soudem soudce; v takovém případě má stejná
práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(2) O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v
přípravném řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti
o propuštění z vazby, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů
od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí
obviněného. Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného z
vazby, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout
předseda senátu.
(3) O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4) O změně důvodů vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh
státního zástupce soudce; pominul- li některý z důvodů vazby, může o
pominutí důvodu vazby rozhodnout v přípravném řízení i státní zástupce.
(5) O žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do
zahraničí, které bylo obviněnému uloženo podle § 73 odst. 5 nebo § 73a
odst. 3, nebo o zrušení předběžného opatření nahrazujícího vazbu
rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce.
(6) Rozhodnutí, kterým se obviněný propouští z vazby, může v přípravném
řízení učinit i státní zástupce. V případě překročení lhůty pro
rozhodnutí o dalším trvání vazby podle § 72 nebo překročení nejvyšší
přípustné doby trvání vazby podle § 72a vydá soud a v přípravném řízení
soudce nebo státní zástupce pouze příkaz k propuštění obviněného z
vazby.
§ 73c
Zvláštní náležitosti rozhodnutí o vazbě
V odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo jiného
rozhodnutí o vazbě, jehož důsledkem je ponechání obviněného ve vazbě,
musí být kromě obecných náležitostí (§ 134) uvedeny také
a) skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činu,
pro který je obviněný stíhán, b) konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou
dovozovány důvody vazby, popřípadě okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4
a v § 72a odst. 3,
c) důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným
opatřením.
§ 73d
Vazební zasedání
(1) Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní
obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke
stanoveným lhůtám.
(2) Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení
nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v
přípravném řízení, rozhoduje vždy ve vazebním zasedání.
(3) V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 se rozhoduje ve
vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a
v přípravném řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za
potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba
konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, jestliže
a) obviněný se jej následně odmítl zúčastnit,
b) obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl
žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné
okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě,
c) zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo
d) obviněný se propouští z vazby.
§ 73e
Příprava vazebního zasedání
(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá
předvést k vazebnímu zasedání obviněného a vyrozumí o něm státního
zástupce a obhájce. Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného
obviněného, obhájce se vyrozumí, je-li ve lhůtě 24 hodin, v níž
nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.
(2) Dobu konání vazebního zasedání stanoví předseda senátu a v
přípravném řízení soudce tak, aby státní zástupce a obhájce měli
možnost se vazebního zasedání zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené
pro rozhodnutí o vazbě.
§ 73f
Přítomnost osob při vazebním zasedání
(1) Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti
všech členů senátu.
(2) Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být
zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního
zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná.
(3) Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.
§ 73g
Průběh vazebního zasedání
(1) Po zahájení vazebního zasedání podá předseda senátu nebo určený
člen senátu a v přípravném řízení soudce zprávu o stavu věci. Poté
podle povahy věci přednese návrh státní zástupce nebo žádost o
propuštění z vazby obviněný nebo jeho obhájce.
(2) Státní zástupce, obviněný a jeho obhájce přednesou svá vyjádření a
případné návrhy na provedení šetření potřebného pro rozhodnutí o vazbě.
Není-li některá z těchto osob přítomna a jsou-li její vyjádření a
návrhy obsaženy ve spise, anebo požádá-li o to, přednese jejich obsah
předseda senátu nebo jím určený člen senátu a v přípravném řízení
soudce. Následně předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyslechne
obviněného ke všem okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě. Státní
zástupce a obhájce mohou klást obviněnému otázky, avšak teprve tehdy,
až jim k tomu předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo.
(3) Jsou-li ve vazebním zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
ustanovení o dokazování v hlavním líčení; omezení v provádění důkazů
čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 5) se
neuplatní.
(4) Na závěr vazebního zasedání předseda senátu a v přípravném řízení
soudce udělí slovo k závěrečným návrhům státnímu zástupci, obhájci a
obviněnému.
(5) Rozhodnutí se vždy vyhlásí ve vazebním zasedání.
(6) Ustanovení § 55b, 56 a 57 se přiměřeně užijí i na vazební zasedání.
§ 74
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 71, 71a, 72, § 72a odst. 3, §
73 a 73a) je přípustná stížnost. Na rozhodování o stížnosti proti
rozhodnutí o vazbě se obdobně užijí ustanovení o vazebním zasedání (§
73d až 73g).
(2) Odkladný účinek má pouze stížnost stran proti rozhodnutí o
připadnutí peněžité záruky státu a stížnost státního zástupce proti
rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby, nejde-li o propuštění z
vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Byl-li však státní zástupce
přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný účinek jen
tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(3) Rozhodne-li soud na základě stížnosti o zrušení rozhodnutí o vzetí
obviněného do vazby nebo o dalším trvání vazby [§ 149 odst. 1 písm.
b)], může věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí pouze z důvodu
závažných vad rozhodnutí. V takovém případě musí být obviněný
neprodleně propuštěn z vazby.
§ 74a
Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
(1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu
odnětí svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne
o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, která se proti němu
uplatní, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl
obviněný podroben ve vazbě.
(3) Na rozhodování o omezeních, jejich trvání a o žádostech o zrušení
omezení se přiměřeně užijí ustanovení § 68 odst. 1, § 71, 71a, 72, 72a
a 74. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
Ustanovení o vazebním zasedání se neužijí.
ODDÍL DRUHÝ
Zadržení
§ 75
Zadržení obviněného policejním orgánem
Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67), může policejní orgán
obviněného zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu
zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal
při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby
popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak,
aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán
soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.
§ 76
Zadržení osoby podezřelé
(1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý
z důvodů vazby (§ 67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet,
i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1).
K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez
takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese
odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba
přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.
(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo
bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění
její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však
povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka
ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo
správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba
některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu
oznámit.
(3) Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne
a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší
okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i
podstatné důvody zadržení.
(4) Policejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle
odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí
bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo
důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu
na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s
vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní
materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí
do vazby. Návrh musí policejní orgán podat bez odkladu, aby osoba
zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48
hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.
(5) Ustanovení § 33 odst. 1, 5 a 6, § 91, 92, 93 a 95 je třeba
přiměřeně dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době,
kdy ještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160).
(6) Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez
přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též
právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu podle
odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě uvedené v odstavci 4
nedosažitelný. O těchto právech je třeba podezřelého poučit a
poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
§ 76a
Příkaz k zadržení
(1) Je-li dán některý z důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze
spáchání trestného činu doručit opis usnesení o zahájení trestního
stíhání a takovou osobu nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu
zadržet, vydá soudce na návrh státního zástupce příkaz k jejímu
zadržení.
(2) Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má
být zadržena, nebude zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis
důvodů, pro které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení
trestního stíhání.
(3) Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.
(4) Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel,
je povinen jí neprodleně doručit opis usnesení o zahájení trestního
stíhání, vyslechnout ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším
důkazním materiálem předat státnímu zástupci tak, aby státní zástupce
mohl případně podat návrh na její vzetí do vazby do 48 hodin od
zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.
(5) Soudce, kterému byla zadržená osoba dodána, dále postupuje
přiměřeně podle § 77 odst. 2.
§ 77
Rozhodnutí o zadržené osobě
(1) Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě
materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen
odevzdat ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do
vazby. K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.
(2) Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1) a do 24
hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím
propuštění na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a
místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného
nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný a o jeho účast zadržená
osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se mohou
výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy,
až jim k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení
návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o
propuštění obviněného na svobodu.
ODDÍL TŘETÍ
Zákaz vycestování do zahraničí
§ 77a
(1) Je-li vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, na který
zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě
léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři léta,
může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce
uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to
nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí
je přípustná stížnost.
(2) Bylo-li obviněnému uloženo omezení podle odstavce 1, předseda
senátu a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má
cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad^10) ve lhůtě
jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí
cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně.
(3) Opis usnesení podle odstavce 1, týká-li se státního občana České
republiky, zašle předseda senátu a v přípravném řízení soudce orgánu
příslušnému k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o
vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(4) Omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle
odstavce 1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší
i bez návrhu, pominuly-li důvody pro jeho uložení. Obviněný, kterému
bylo uloženo omezení podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o jeho
zrušení. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce rozhodnout bez zbytečného odkladu. Proti tomuto
rozhodnutí je přípustná stížnost. Byla-li žádost zamítnuta, může ji
obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od
právní moci rozhodnutí.
(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez
zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu o
zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které
se týká státního občana České republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o
vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(6) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do
zahraničí, zejména za účelem pracovní cesty.
ODDÍL ČTVRTÝ
Zajištění věci
§ 78
Povinnost k vydání věci
(1) Kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na
vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu;
je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na
vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to,
že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky
nevyhovění (§ 66).
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se
týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění
povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti
mlčenlivosti (§ 99).
(3) Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán.
(4) Byla-li vydána věc, s níž jsou spojena práva, jež je třeba
zajistit, postupuje se při jejich zajištění přiměřeně podle § 79e.
(5) Osoba, která věc vydala, nesmí po dobu zajištění takovou věc
převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní jednání učiněné v
rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez
návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit.
(6) Orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 3 uloží osobě,
která věc vydala, aby mu v jím stanovené lhůtě sdělila, zda a kdo má k
vydané věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen
výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové
výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66); o zajištění věci následně vyrozumí
osoby a orgány, o nichž se dozví, že mají k takové věci předkupní nebo
jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní
nakládat. O zajištění věci dále bezodkladně vyrozumí orgán, který podle
jiných právních předpisů vede evidenci takových věcí.
(7) Postup při správě zajištěných věcí stanoví zvláštní právní předpis.
(8) Odstavce 4 až 7 se neužijí na věci, které orgán činný v trestním
řízení převzal do úschovy pouze za účelem provedení důkazu.
§ 79
Odnětí věci
(1) Nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím,
kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném
řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata.
Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas
státního zástupce.
(2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci
sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.
(3) Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz
policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu
dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(4) K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci
zúčastněna.
(5) Protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně
přesný popis vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit její
totožnost.
(6) Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vydá orgán, který
úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis
protokolu a písemné poučení o tom, že vydanou nebo odňatou věc nesmí
převést na někoho jiného nebo ji zatížit, přičemž právní jednání
učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné.
(7) Na odňatou věc, která nebyla orgánem činným v trestním řízení
převzata do úschovy za účelem provedení důkazu, se přiměřeně užije § 78
odst. 4 až 8.
§ 79a
Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky
(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na
účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho
spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán
rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu a případně též
peněžních prostředků dodatečně došlých na účet, vztahuje-li se důvod
zajištění i na ně, včetně jejich příslušenství. Policejní orgán k
takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.
Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých
případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě
povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s
ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí být doručeno bance, která vede
účet, a poté, co banka zajištění provedla, i majiteli účtu. V
rozhodnutí se uvede číslo účtu a peněžní částka v příslušné měně, na
kterou se zajištění vztahuje. Zajištění se vztahuje na peněžní
prostředky, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo bance doručeno
rozhodnutí, až do výše částky uvedené v rozhodnutí o zajištění a jejího
příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v rozhodnutí zůstatek
peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění i na peněžní
prostředky, které na účet dodatečně došly, a to do výše částky uvedené
v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li orgán činný v
trestním řízení uvedený v odstavci 1 jinak, zakáže se okamžikem
doručení rozhodnutí jakákoliv dispozice s peněžními prostředky, které
se na účtu nacházejí, až do výše zajištění, s výjimkou výkonu
rozhodnutí. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v
rozhodnutí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez
návrhu; o tom je třeba majitele účtu poučit. Na úhradu pohledávek,
které jsou předmětem výkonu soudního nebo správního rozhodnutí, exekuce
nebo insolvenčního řízení, se přednostně použijí peněžní prostředky
nedotčené rozhodnutím o zajištění. S peněžními prostředky, na které se
vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce
nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy
senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon
rozhodnutí prováděn nebo je-li s těmito peněžními prostředky v
exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky
státu.
(3) Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního
řízení již není třeba nebo zajištění není třeba ve stanovené výši,
orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo
je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí
souhlas státního zástupce. Rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění
je třeba doručit bance a majiteli účtu.
(4) Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má
právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti
musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně
rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li
v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí třiceti dnů od právní moci
rozhodnutí.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež
má, pokud jde o zrušení zajištění nebo jeho omezení, odkladný účinek.
(6) Postup při správě zajištěných peněžních prostředků na účtu u banky
stanoví zvláštní právní předpis.
§ 79b
Z důvodů, pro které lze zajistit peněžní prostředky na účtu u banky,
lze rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního
a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného,
blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním
příspěvkem, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního
spoření, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního
pronájmu. Jinak se přiměřeně užije ustanovení § 79a.
§ 79c
Zajištění zaknihovaných cenných papírů
(1) Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní
zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, orgán nebo osoba
oprávněná k vedení příslušné evidence podle jiných právních předpisů
zajistí právo majitele nakládat s těmito zaknihovanými cennými papíry;
náleží-li toto právo jiné oprávněné osobě, zajistí je této osobě.
(2) V naléhavých případech, které nesnesou odkladu, může o zajištění
zaknihovaných cenných papírů rozhodnout též policejní orgán. Do 48
hodin je povinen své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s
ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.
(3) V usnesení o zajištění zaknihovaných cenných papírů se tomu, komu
byly zaknihované cenné papíry zajištěny, zakáže, aby po oznámení
usnesení zaknihované cenné papíry převedl na někoho jiného nebo je
zatížil, a uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který
rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo
má k zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo zda je
jiným způsobem omezen výkon práva s nimi nakládat, s upozorněním na
následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Orgán činný
v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, může podle povahy a
okolností trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, v
rozhodnutí o zajištění nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo
omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnými
zaknihovanými cennými papíry, a to včetně práv teprve v budoucnu
vzniklých; při jejich zajištění postupuje přiměřeně podle § 79e. Právní
jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je
neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je
třeba toho, komu byly zaknihované cenné papíry zajištěny, poučit.
(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k
zajištěným zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo
vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s nimi nakládat.
(5) Na důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na
postup při rozhodování o zajištění, na nakládání se zajištěnými
zaknihovanými cennými papíry v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo
insolvenčního řízení a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně
užije ustanovení § 79a.
(6) Postup při správě zajištěných zaknihovaných cenných papírů stanoví
zvláštní právní předpis.
§ 79d
Zajištění nemovitosti
(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že nemovitost je určena ke
spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je
výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové
nemovitosti. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí
souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není
třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán
je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit
státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.
Proti rozhodnutí o zajištění nemovitosti je přípustná stížnost.
(2) V usnesení o zajištění nemovitosti se tomu, komu byla nemovitost
zajištěna, zakáže, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na
jiného nebo ji zatížil anebo aby ji záměrně poškozoval nebo ničil, a
uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o
zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k
nemovitosti předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen
výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové
výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Právní jednání učiněné v rozporu s
tímto zákazem je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez
návrhu; o tom je třeba toho, komu byla nemovitost zajištěna, poučit.
Opis usnesení o zajištění zašle orgán uvedený v odstavci 1 příslušnému
katastrálnímu úřadu a zároveň jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se
zajištěnou nemovitostí nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení
účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. Státní
zástupce zašle příslušnému katastrálnímu úřadu opis rozhodnutí o
zrušení zajištění nemovitosti podle odstavce 1.
(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho
souhlasem policejní orgán provede v případě nutnosti ohledání
nemovitosti a jejího příslušenství; o době a místě ohledání uvědomí
toho, komu byla nemovitost zajištěna, nebo osobu, která s ním žije ve
společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovitosti
práva. Ten, komu byla nemovitost zajištěna, nebo osoba s ním žijící ve
společné domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti
práva, jsou povinni prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství
umožnit.
(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k
zajištěné nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo nebo vedou
řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat; dále o něm
vyrozumí finanční úřad a obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná
nemovitost nachází. Rozhodl-li o zajištění nemovitosti předseda senátu,
pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti se vyvěsí na úřední desce
soudu, v přípravném řízení se vhodným způsobem uveřejní u příslušného
státního zastupitelství. O nabytí právní moci tohoto usnesení vyrozumí
orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce
1, příslušný katastrální úřad.
(5) Zápis vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti na
základě právního jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna,
nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění příslušného katastrálního
úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který
rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Byl-li podle katastrálního zákona
podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na
základě právního jednání, kterým ten, komu je následně nemovitost
zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím
zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně
rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní
moci usnesení o jejím zajištění.
(6) Práva třetích osob k zajištěné nemovitosti lze uplatnit podle
zvláštního právního předpisu. Se zajištěnou nemovitostí lze v rámci
výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po
předchozím souhlasu soudce a v přípravném řízení státního zástupce; to
neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou
nemovitostí v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení
pohledávky státu.
(7) Jestliže zajištění nemovitosti pro účely trestního řízení již není
nutné, nebo zajištění nemovitosti není nutné ve stanoveném rozsahu,
orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo
je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí
souhlas státního zástupce. Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení
zajištění je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(8) Ten, komu byla nemovitost zajištěna, má právo kdykoli žádat o
zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a
v řízení před soudem předseda senátu bezodkladně rozhodnout. Byla-li
žádost zamítnuta, může být podána opakovaně, neuvádí-li se v ní nové
důvody, až po uplynutí třiceti dnů od právní moci rozhodnutí. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(9) Postup při správě zajištěné nemovitosti stanoví zvláštní právní
předpis.
§ 79e
Zajištění nehmotné věci
(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jiná nehmotná věc, než
která je uvedena v § 78 až 79c, je určena ke spáchání trestného činu
nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti,
může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo
policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nehmotné věci. Policejní
orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního
zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v
naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v
takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu
zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti
rozhodnutí o zajištění nehmotné věci je přípustná stížnost.
(2) V usnesení o zajištění nehmotné věci se tomu, komu byla nehmotná
věc zajištěna, zakáže, aby ji po oznámení usnesení převedl na jiného
nebo ji zatížil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení
o zajištění nehmotné věci nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo
omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou nehmotnou
věcí, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání
učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je
neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je
třeba toho, komu byla nehmotná věc zajištěna, poučit.
(3) Tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, se dále uloží, aby orgánu
činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od
oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nehmotné věci předkupní nebo
jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat,
a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou
poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění
takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). V usnesení se ten, komu byla
nehmotná věc zajištěna, vyzve také k vydání všech listin, jejichž
předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné nehmotné
věci, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené
lhůtě (§ 66 a 79). Tyto listiny se sepíší a složí do úschovy orgánu
činného v trestním řízení, který rozhodl o zajištění.
(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k
zajištěné nehmotné věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve
kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat. Usnesení o zajištění
rovněž oznámí tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění, a uloží mu,
aby složil předmět plnění do jeho úschovy nebo na jiné jím určené
místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo
dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Usnesení o
zajištění nehmotné věci se dlužníku oznámí dříve, než tomu, komu byla
nehmotná věc zajištěna, je-li dlužník znám. Usnesení o zajištění podílu
v obchodní korporaci se oznámí také obchodní korporaci.
(5) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
rozhodnutí vyrozumí bezodkladně orgán, který podle jiných právních
předpisů vede evidenci nehmotné věci, která byla zajištěna, a zároveň
jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se zajištěnou nehmotnou věcí
nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu
tuto skutečnost neprodleně oznámil.
(6) Je-li k převodu nebo k zřízení práva k zajištěné nehmotné věci
nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze
po vyrozumění provedeném podle odstavce 4 takový zápis provést jen s
předchozím souhlasem orgánu, který o zajištění podle odstavce 1
rozhodl. Se zajištěnou nehmotnou věcí lze v rámci výkonu rozhodnutí,
exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu
předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí,
je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou nehmotnou věcí v
exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky
státu.
(7) Práva třetích osob k zajištěné nehmotné věci lze uplatnit podle
zvláštního právního předpisu.
(8) Na zrušení nebo omezení zajištění nehmotné věci se obdobně užije §
79d odst. 7 a 8.
(9) Postup při správě zajištěné nehmotné věci stanoví zvláštní právní
předpis.
§ 79f
Zajištění náhradní hodnoty
(1) Nelze-li dosáhnout vydání nebo odnětí věci (§ 78 a 79) nebo
nelze-li zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a 79b), zaknihované
cenné papíry (§ 79c), nemovitost (§ 79d) nebo nehmotnou věc (§ 79e),
které jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly
užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může být místo nich
zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, jejich
hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení
upravujících jejich vydání, odnětí nebo zajištění (§ 78 až 79e).
(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
povolit na návrh osoby, jíž byla náhradní hodnota zajištěna, provedení
úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému
rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 79g
Důvod zajištění věci lze v průběhu trestního řízení změnit rozhodnutím,
proti kterému je přípustná stížnost.
Vrácení a další nakládání s věcí
§ 80
(1) Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata,
k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo
zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na
ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není
pochyb.Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na
věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech
občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes
opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená
bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o
soudním prodeji zabavených movitých věcí.
(2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána
podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do
úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji
zabavených movitých věcí.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení
a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 81
(1) Jestliže byla obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal
nebo pravděpodobně získal trestným činem, a buď není známo, komu věc
patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci.
Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a
to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od
vyhlášení.
(2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný
než obviněný, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc
neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí
zkázy už prodána, částka za ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud
nejde o věc, kterou získal trestným činem. Jde-li o věc, kterou
obviněný získal trestným činem, nebo nepožádal-li obviněný o vrácení
věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve lhůtě šesti měsíců po
uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 větě druhé, připadá věc do
vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové
věci nebo vydání částky stržené za její prodej.
(3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení
popisu.
(4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán.
Proti usnesení o vydání věci nebo o zničení věci je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
§ 81a
Na postup při vrácení peněžních prostředků na účtu, zaknihovaných
cenných papírů, nemovitosti a jiných nehmotných věcí, které byly
zajištěny podle § 79a až 79e a při dalším nakládání s nimi, jakož i na
postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79f,
a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.
§ 81b
(1) Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí nebo
majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující
omamnou nebo psychotropní látku, prekursor, jed nebo radioaktivní
materiál, ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není
třeba za účelem provedení důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o
totožnosti vzorku věci a jejího celku a o celkovém množství věci, může
předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o
jejím zničení již v průběhu trestního řízení, pokud takové věci již
není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není
známo, komu taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného.
(2) Byl-li vydán nebo odňat exemplář rostliny nebo živočicha,
regulovaná kožešina nebo výrobek z tuleně nebo jiný jedinec, které lze
zadržet pro účely jejich zabavení podle zákona o obchodování s
ohroženými druhy, nebo jedinec zvláště chráněného druhu rostliny nebo
živočicha anebo volně žijícího ptáka, které lze odebrat podle zákona o
ochraně přírody a krajiny, a není-li jich třeba pro důkazní účely a
nelze-li je vrátit podle § 80, orgán činný v trestním řízení, kterému
byly vydány, nebo který vydal příkaz k jejich odnětí, je postoupí České
inspekci životního prostředí a zajistí jejich předání inspekci, pokud k
němu dosud nedošlo; tím je zajištění ukončeno.
(3) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
ODDÍL PÁTÝ
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup
do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 82
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor
a pozemků
(1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě
nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim
náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor
nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně
přístupné.
(3) Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má
u sebe věc důležitou pro trestní řízení.
(4) U osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere
do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření,
že má u sebe zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo
zdraví vlastní nebo cizí.
§ 83
Příkaz k domovní prohlídce
(1) Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných
případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§
18) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka
vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být
odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a
není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která
brání doručení.
(2) Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku
policejní orgán.
§ 83a
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1) Na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se
obdobně užije § 83 odst. 1 a 2.
(2) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
nebo pozemků, jestliže vydání příkazu nelze předem dosáhnout a věc
nesnese odkladu. Policejní orgán je však povinen si bezodkladně
dodatečně vyžádat souhlas orgánu oprávněného k vydání příkazu; v
přípravném řízení tak činí prostřednictvím státního zástupce. Pokud
oprávněný orgán souhlas dodatečně neudělí, nelze výsledek prohlídky
použít v dalším řízení jako důkaz.
(3) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
nebo pozemků také tehdy, pokud uživatel dotčených prostor nebo pozemků
písemně prohlásí, že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá
policejnímu orgánu. O tomto úkonu však musí policejní orgán bezodkladně
vyrozumět předsedu senátu oprávněného k vydání příkazu a v přípravném
řízení státního zástupce.
§ 83b
Příkaz k osobní prohlídce
(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán.
(2) Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na
jeho příkaz policejní orgán.
(3) Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.
(4) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní
orgán vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo
souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže
jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán
příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též provést osobní
prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.
§ 83c
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1) Policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na
pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný
pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a
svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a
pořádku.
(2) Policejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v
případě, že se v nich nachází osoba,
a) na kterou byl vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz
k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu ochranného
opatření spojeného se zbavením osobní svobody,
b) kterou je třeba předvést pro účely trestního řízení, nebo
c) kterou je třeba zadržet.
(3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné
úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k
předvedení osoby.
§ 84
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných
prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na
kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem
nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného
důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba,
jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 85
nadpis vypuštěn
(1) Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor
je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému
dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor
též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při
prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
(2) K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která
není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své
oprávnění.
(3) V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena
ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč
dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je
třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 79 odst. 5.
(4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový
úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté
písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly
přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.
(5) Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení
odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu
do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat,
jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.
§ 85a
(1) Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných
prostor a pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna
tyto úkony strpět.
(2) Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1,
provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po
předchozí marné výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou
překážku. O tom učiní záznam do protokolu (§ 85 odst. 3).
§ 85b
nadpis vypuštěn
(1) Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v
nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny,
které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti
advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České
advokátní komory (dále jen "Komora"); orgán provádějící úkon je
oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se
souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad
jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je
třeba uvést v protokolu podle § 85 odst. 3.
(2) Odmítne-li zástupce Komory souhlas podle odstavce 1 udělit, musí
být listiny za účasti orgánu provádějícího úkon, advokáta a zástupce
Komory zabezpečeny tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit,
popřípadě je zničit nebo poškodit; bezprostředně poté musí být
příslušné listiny předány Komoře. Komora vrátí advokátovi tyto listiny
bez odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce
5. Komora postupuje obdobně, byl-li návrh zamítnut, a to i ohledně
některých listin; v takovém případě Komora vrátí advokátovi jen ty
listiny, kterých se zamítnutí návrhu týká. Komora vrátí advokátovi
listiny bez odkladu též poté, kdy byla informována o postupu podle
odstavce 6.
(3) V případě uvedeném v odstavci 2 větě první lze souhlas zástupce
Komory nahradit na návrh orgánu, který domovní prohlídku nebo prohlídku
jiných prostor nařídil, rozhodnutím soudce nejblíže nadřízeného soudu,
u něhož působí předseda senátu nebo soudce, který je oprávněn podle §
83 odst. 1 a § 83a odst. 1 nařídit domovní prohlídku nebo prohlídku
jiných prostor. V případě prohlídky jiných prostor provedené policejním
orgánem podle § 83a odst. 2 nebo 3 podává návrh podle věty první
předseda senátu oprávněný k vydání příkazu a v přípravném řízení státní
zástupce.
(4) Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 59 odst. 4) obsahovat
označení listin, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení
souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení
skutečností svědčících o tom, proč nesouhlas zástupce Komory k
seznámení se orgánu provádějícího úkon s obsahem těchto listin má být
nahrazen rozhodnutím soudce podle odstavce 3. K návrhu je třeba
připojit protokol, v němž je zaznamenán nesouhlas zástupce Komory s
tím, aby se orgán provádějící úkon s obsahem listin seznámil.
(5) Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy zástupce Komory odmítl
udělit souhlas k seznámení se s obsahem listin, ohledně kterých se
navrhovatel podle odstavce 4 domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory
k seznámení se s jejich obsahem.
(6) K návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je
nesrozumitelný nebo neurčitý, soudce nepřihlíží; ustanovení § 59 odst.
4 věta třetí a čtvrtá se nepoužije. Obdobně soudce postupuje, byl-li
návrh podán opožděně nebo byl-li podán někým, kdo k návrhu není
oprávněn. O tomto postupu informuje soudce bez odkladu navrhovatele a
Komoru.
(7) Nepostupoval-li soudce podle odstavce 6, projedná bez zbytečného
odkladu návrh ve veřejném zasedání a Komoře uloží, aby mu při něm
předložila listiny, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení
souhlasu zástupce Komory k seznámení s jejich obsahem. Soudce vedle
jiných úkonů též prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení listin
předložených Komorou, a seznámí se s jejich obsahem; současně učiní
opatření, aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o obsahu listin při
veřejném zasedání nemohl dozvědět.
(8) Dojde-li k odročení veřejného zasedání, soudce listiny zabezpečí
tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit
nebo poškodit.
(9) Soudce návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje
skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost;
v opačném případě návrh zamítne.
(10) Vyhoví-li soudce návrhu alespoň zčásti, předá bez odkladu po
právní moci usnesení listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas
zástupce Komory k seznámením se s jejich obsahem, orgánu provádějícímu
úkon a uloží mu, aby je Komoře vrátil ihned poté, jakmile se s jejich
obsahem seznámí; to neplatí, mají-li být takové listiny použity jako
důkaz v trestním řízení. Listiny, ohledně kterých byl návrh zamítnut,
soudce vrátí bez odkladu po právní moci usnesení Komoře.
(11) V případě, že listiny není možné odevzdat orgánu provádějícímu
úkon, Komoře nebo jejich zástupcům osobně, doručí se nejpozději první
pracovní den následující po dni, v němž nabylo usnesení právní moci,
orgánu provádějícímu úkon nebo Komoře prostřednictvím soudního
doručovatele nebo orgánů justiční stráže.
(12) Listinou v odstavcích 1 až 11 se rozumí jak písemnost, popřípadě
její část, tak i jiný nosič informací.
§ 85c
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85, 85a a 85b se užije i tehdy, jestliže na
místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci,
rekognici, prověrku na místě nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového
úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový
úkon vykonat, k němu nedal souhlas.
ODDÍL ŠESTÝ
Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování
§ 86
Zadržení zásilky
(1) Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení v
konkrétní věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek,
jiných zásilek nebo telegramů, nařídí předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich
přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo
policejnímu orgánu.
(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky
pozdržena na příkaz policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a
nařízení nelze předem dosáhnout. Policejní orgán je povinen o pozdržení
zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce. Neobdrží-li pošta nebo
osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení
podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.
§ 87
Otevření zásilky
(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu
a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nebo
policejní orgán.
(2) Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám a
není-li zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných
příslušníků; jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že
odevzdáním zásilky by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení
účelu trestního stíhání, připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné,
oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li jeho pobyt
znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, učiní se oznámení
některému z jeho rodinných příslušníků.
(3) Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned
adresátovi nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.
§ 87a
Záměna zásilky
(1) V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou
obsahující omamné látky, psychotropní látky, prekursory, jedy,
radioaktivní materiál, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné
nebo hromadně účinné zbraně, střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k
jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, věci určené ke spáchání
trestného činu, anebo věci z trestného činu pocházející, může předseda
senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce
nařídit, aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená
zásilka byla předána k další přepravě.
(2) Záměnu provede policejní orgán, který o tom sepíše záznam a
zabezpečí úschovu zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se
nakládá jako s věcmi odňatými.
§ 87b
Sledovaná zásilka
(1) Státní zástupce může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u
níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a, byla
sledována, jestliže je to třeba k objasnění trestného činu nebo
odhalení všech jeho pachatelů a zjištění potřebných skutečností jiným
způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Sledování zásilky
provede podle pokynu státního zástupce policejní orgán; vůči osobám,
které se sledovanou zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony
směřující k vydání nebo odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se
sepíše protokol a podle potřeby se pořídí též obrazový nebo jiný
záznam.
(2) Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgán zahájit sledování
zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout.
O tomto úkonu státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále
podle jeho pokynů.
(3) Sledování zásilky ukončí policejní orgán na příkaz státního
zástupce, a je-li zřejmé, že nakládáním se zásilkou vzniká vážné
nebezpečí života nebo zdraví, značné škody na majetku, anebo hrozí-li
vážné nebezpečí, že takovou zásilku nebude možné dále sledovat, i bez
takového příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování zásilky
učiní úkon směřující proti dalšímu držení věcí, které tvoří obsah
zásilky.
§ 87c
Společné ustanovení
Zásilkou ve smyslu § 86 až 87c se rozumí předmět dopravovaný jakýmkoliv
způsobem, ať již s využitím pošty nebo jiné osoby, včetně dopravy
skrytým způsobem.
ODDÍL SEDMÝ
Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
§ 88
(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví
trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro
trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního
zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §
248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody
při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle
§ 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při
veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné
dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby
podle § 329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k
jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán
příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze
důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro
trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo
bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam
telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v
trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné.
Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam
odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti
dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
(2) Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn
předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce
soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí
být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na
vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro
úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje.
V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být
stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je
její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam
telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři
měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti,
které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně
doručí policejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle
státnímu zástupci.
(3) Policejní orgán je povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále
trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech
a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením
doby uvedené v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámí
předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu
zástupci a soudci.
(4) Na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu může soudce soudu vyššího stupně a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu
dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit,
a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců.
(5) Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může
orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam
telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní
řízení pro trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního zákoníku), omezování
osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního
zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200
trestního zákoníku), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
(§ 352 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního
zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku),
pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.
(6) Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je
třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu
a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil.
Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat
tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneužitím záznamů, a
v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné
trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního
provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této
věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo
souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.
(7) Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly
zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po
souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy
bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci.
Byl-li policejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného opravného
prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o
mimořádném opravném prostředku, případně až po novém pravomocném
skončení věci. Protokol o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní
orgán státnímu zástupci, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně
skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvého stupně, k
založení do spisu.
(8) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu
prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v
odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který
vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku
trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení
o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace
Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně
podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní
zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně
po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním
zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho
rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).
(9) Informaci podle odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném
organizovanou skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch
organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činu účasti na
organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), nebo pokud
se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k
jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo
pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní
řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen
účel trestního řízení, včetně řízení uvedeného v odstavci 6, nebo by
mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod
osob.
§ 88a
(1) Je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný
čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí
trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čin porušení tajemství
dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku), pro trestný čin podvodu
(§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného přístupu k
počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 trestního zákoníku), pro
trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k
počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku),
pro trestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku),
pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku),
pro trestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro
trestný čin podněcování k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku),
pro trestný čin schvalování trestného činu (§ 365 trestního zákoníku),
nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená
mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o
telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního
tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích
dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak
jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich
vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání
státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního
zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být
vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou
mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný
čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se
žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho
totožnost, je-li známa.
(2) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu
prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném
zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v
odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který
vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o
období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o
právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace
Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění
údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu
prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní
zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá
informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí
nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož
rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po
uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle
§ 174 odst. 2 písm. e).
(3) Informaci podle odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném
organizovanou skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch
organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činu účasti na
organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), nebo pokud
se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k
jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo
pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní
řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen
účel tohoto nebo jiného trestního řízení, nebo by mohlo dojít k
ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo svobod osob.
(4) Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá
souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o
uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat.
ODDÍL OSMÝ
Předběžná opatření
§ 88b
(1) Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.
(2) Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání
obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná
obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná
trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který
připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují
tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a
má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že
tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a
na povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době
rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout jiným opatřením,
přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných
zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života,
zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých,
nebo ochrana zájmů společnosti.
§ 88c
Druhy předběžných opatření
Předběžným opatřením může být obviněnému uložen
a) zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými
osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),
b) zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho
bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz
vstupu do obydlí“),
c) zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných
společenských akcí a styku s určitými osobami,
d) zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,
e) zákaz vycestování do zahraničí,
f) zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání
trestné činnosti,
g) zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky,
h) zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále jen
„zákaz her a sázek“), nebo
i) zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje
opakování nebo pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu
konkrétně vymezené činnosti“).
§ 88d
Zákaz styku s určitými osobami
(1) Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli
kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných
osob, zejména svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických
komunikací nebo jiných obdobných prostředků.
(2) Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným,
osobou mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za
přítomnosti orgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede
řízení, nebo na základě jeho pověření za přítomnosti probačního
úředníka. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu
okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v
poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z
uskutečnění jednání uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit
jejich výpověď.
§ 88e
Zákaz vstupu do obydlí
(1) Zákaz vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného
do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního
okolí, a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí.
(2) V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže
vstupovat do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v
obydlí. Rozhodnutí musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2)
dále obsahovat jméno a příjmení obviněného, přesné označení obydlí a
vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech a povinnostech
obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené v
odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
(3) Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního
předpisu, v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že
zákaz vstupu do obydlí počíná až prvním dnem následujícím po skončení
výkonu vykázání podle jiného právního předpisu. Důvody pro vyslovení
zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle jiného právního
předpisu posuzují samostatně.
(4) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen
opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu
vymezeném v usnesení, a zdržet se vstupu do těchto prostor.
(5) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn
vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní
cennosti a osobní doklady.
(6) Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání
zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro
výkon povolání. Ohledně přítomnosti orgánu činného v trestním řízení
platí § 88d odst. 2 obdobně.
§ 88f
Zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných
společenských akcí a styku s určitými osobami
Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních,
kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí
vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné
vymezení osob, míst nebo prostor, na které se zákaz vztahuje, jakož i
poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
§ 88g
Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě
(1) Rozhodnutí o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí
vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné
vymezení konkrétního místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat;
ustanovení § 88e odst. 2 se použije přiměřeně.
(2) Z důležitých důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou
dobu zdržoval na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci
1.
§ 88h
Zákaz vycestování do zahraničí
(1) Zákaz vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti
vycestovat za hranice České republiky.
(2) Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení
§ 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.
§ 88i
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti, se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo
zjištěným okolnostem mohla být určena k páchání trestné činnosti a
současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové
trestné činnosti, z dokonání trestného činu, o který se obviněný
pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo kterým
hrozil.
§ 88j
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky se vysloví, byl-li trestný čin, pro který je obviněný
stíhán, spáchán v souvislosti s požíváním alkoholických nápojů nebo
užíváním jiných návykových látek a současně je dána obava z hrozícího
opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání
trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného
činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
§ 88k
Zákaz her a sázek
Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní
na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.
§ 88l
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti
(1) Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li
výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo
jejíž výkon upravuje jiný právní předpis, s trestnou činností
obviněného, a současně je dána obava, že dalším výkonem této činnosti
hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání
trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného
činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
(2) Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na
omezenou dobu povolit.
§ 88m
Rozhodování o předběžných opatřeních
(1) Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými
okolnostmi.
(2) O uložení předběžných opatření zákazu styku s určitými osobami,
zákazu držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti, zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo
jiné návykové látky a zákazu her a sázek rozhoduje předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce.
(3) O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu
a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4) V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g odst. 2 a § 88l odst.
2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce
soudce.
(5) O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s
dítětem, je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany
dětí. V případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s
dítětem, předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce
vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání
účastnit.
(6) Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním
řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného
právního předpisu.
(7) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.
§ 88n
Trvání předběžných opatření
(1) Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však
do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.
(2) Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho
plnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření
není nezbytně nutné v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho
zrušení nebo změně podle povahy uloženého předběžného opatření předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního
zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného
opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a
jsou-li splněny podmínky pro jeho uložení.
(3) Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O
takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní
zástupce bez zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta,
může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí
tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost.
Poškozený má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných
opatřeních podle § 88d a 88e. Odkladný účinek má pouze stížnost
státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí o zrušení předběžného
opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení
takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen
tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(5) Byl-li na základě předběžného opatření vydán evropský ochranný
příkaz podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních a o změně nebo zrušení tohoto předběžného opatření rozhodl
orgán činný v trestním řízení, který je odlišný od orgánu, jenž vydal
evropský ochranný příkaz, zašle své rozhodnutí tomuto justičnímu
orgánu.
§ 88o
Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení
předběžného opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může
příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodnout o
a) uložení pořádkové pokuty podle § 66,
b) uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo
c) vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.
HLAVA PÁTÁ
Dokazování
§ 89
Obecná ustanovení
(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti
činu,
d) podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,
e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody
způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení,
f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její
spáchání.
(2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci,
zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny
důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz
vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz
nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k
odmítnutí takového důkazu.
(3) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení
nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz
proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.
ODDÍL PRVNÍ
Výpověď obviněného
§ 90
Předvolání a předvedení
(1) Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez
dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky
nedostavení (§ 66) musí být v předvolání upozorněn.
(2) Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže
je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se
skrývá nebo nemá stálé bydliště.
(3) O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán. O
předvedení příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
službě je třeba požádat jeho velitele nebo náčelníka.
Výslech obviněného
§ 91
(1) Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného,
dotázat se jej na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a
předchozí tresty, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej
o jeho právech. Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze
sjednat dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení
upozorněn také na skutečnost, že v přípravném řízení může se státním
zástupcem za přítomnosti obhájce sjednat dohodu o vině a trestu, kterou
schvaluje soud. Obviněného je třeba poučit o podstatě a důsledcích
sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na
projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku,
kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy
takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž
souhlasil (§ 245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může
soud rozhodnout o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4).
Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného
ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové
důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.
(2) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
§ 92
(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a
jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný
nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při
výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
(2) Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit,
zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění,
uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o
nich důkazy.
(3) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k
odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny
jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých
okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.
§ 93
(1) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do
písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit
k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokole poznamenána.
(2) Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný
vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným
způsobem donucován. Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné
k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.
§ 94
zrušen
§ 95
(1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu
vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.
(2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí
být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení nebo,
požádá-li o to, musí mu být přečten; je-li výslech prováděn
prostřednictvím videokonferenčního zařízení, protokol se obviněnému na
jeho žádost přečte. Obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn
nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto
právu je třeba obviněného poučit.
(3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele,
je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v
přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu
námitky, je nutno je projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek
projednání pojmout do protokolu.
§ 96
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Svědci
§ 97
Povinnost svědčit
Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o
tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech
důležitých pro trestní řízení.
§ 98
Předvolání a předvedení
Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy
nedostaví, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§
66) musí být svědek v předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník
ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, je nutno požádat
jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod, proč se předvolaný
nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
§ 99
Zákaz výslechu
(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, týkajících se
utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen
zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem
zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď
způsobila státu vážnou škodu.
(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí
porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl
této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto
povinnost má, zproštěn.
(3) Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď
týkající se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost
podle trestního zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o
utajovaných informacích klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm
utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.
§ 100
Právo odepřít výpověď
(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh;
jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k
některému z nich, má právo odepřít výpověď stran jiných obviněných jen
tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká, od výpovědi
týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.
(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil
nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém,
svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu
anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by
právem pociťoval jako újmu vlastní.
(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného
činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle
trestního zákona.
Výslech svědka
§ 101
(1) Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho
poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho
třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst.
2, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic
nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska
obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi. Je-li jako
svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let, je třeba ji poučit
přiměřeně jejímu věku.
(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané
věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro
zjištění jeho hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl
pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní
řízení, které svědek vnímal svými smysly. Svědkovi musí být dána
možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se
dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho
osobnost, zejména pokud jde o jeho osobní údaje a intimní oblast.
(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k
odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky směřující do
intimní oblasti vyslýchaného svědka, zejména jestliže jde o osobu
poškozenou trestným činem, lze klást jen, pokud je to nezbytné pro
objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně a po
obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech
opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné
ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu
svědka. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy
klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se mají zjistit
teprve z jeho výpovědi.
(4) Je-li toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi
přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
§ 101a
Neshledá-li policejní orgán důvod k sepsání protokolu o výslechu
způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí
konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup sepsání protokolu
odůvodňují, policejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby
přezkoumal správnost jeho postupu.
Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než
státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a
do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby
totožnost svědka zůstala utajena.
§ 102
(1) Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o
okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo
nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech
provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším
řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán
sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s
výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň
duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu.
Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i
rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení
úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout
jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování
v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby.
Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému
návrhu vyhoví.
(2) V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných
případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu
provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového
záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím
videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a
2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k
správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn,
jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala.
(3) Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu
činného v trestním řízení.
§ 102a
(1) Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v
policejním orgánu nebo je policistou jiného státu,
a) použitá v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný
převod, nebo
b) bezprostředně se podílející na použití agenta nebo provedení
předstíraného převodu,
je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
(2) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí
újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v
odstavci 1 anebo k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze
provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti nebo podoby, a
to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného
ředitele bezpečnostního sboru.
§ 103
Ustanovení § 93 odst. 1 a § 95 o výslechu obviněného se užije přiměřeně
i na výslech svědka.
§ 103a
Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného
nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o
a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí
svobody,
c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného
léčení,
e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací
detence,
g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo
jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci
mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený
byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí
nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na
svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba,
věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní
ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně
informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl
trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k
zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo
uprchnutí.
(3) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí
ustanovení zákona o obětech trestných činů.
§ 104
Svědečné
(1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního
předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku
(svědečné). Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém
výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to
musí být svědek upozorněn.
(2) Nárok podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou
podezřelého nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu
činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.
(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na
svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2
předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu.
ODDÍL TŘETÍ
NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY DOKAZOVÁNÍ
§ 104a
Konfrontace
(1) Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s
výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven
svědkovi nebo spoluobviněnému tváří v tvář.
(2) Jestliže výpověď svědka nesouhlasí v závažných okolnostech s
výpovědí obviněného nebo jiného svědka, může být svědek postaven
obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.
(3) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být
konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán
protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě
vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi
konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti,
které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby
postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem
vyslýchajícího.
(4) Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o
svědcích.
(5) Osobu mladší než osmnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela
výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém
případě se užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka,
jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2. Tváří v
tvář nelze postavit též poškozeného mladšího osmnácti let s obviněným v
případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
(6) Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované
osoby, provede se jejich výslech odděleně.
(7) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před
podáním obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu lze
konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její
provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a stejného cíle nelze
dosáhnout jinými prostředky.
§ 104b
Rekognice
(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby
podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím
jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna
osoba, která není na věci zúčastněna.
(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc,
se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc
vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno
osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí
být před rekognicí ukázána.
(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo
svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují.
Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné
místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle
svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v
libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými
vlastnostmi.
(4) Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se
provede podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému
nebo svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento
postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.
(5) Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo
svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a
svědka.
(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající
osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se
rekognice za účasti osoby mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně §
102. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje z
důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a
osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.
(8) Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek
vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a
výsledky rekognice.
§ 104c
Vyšetřovací pokus
(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle
vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny
skutečnosti zjištěné v trestním řízení, popřípadě zjištěny nové
skutečnosti důležité pro trestní řízení.
(2) K provedení vyšetřovacího pokusu se nepřistoupí, jestliže to je
vzhledem k okolnostem případu nebo osobě podezřelého, obviněného,
spoluobviněného, poškozeného nebo svědka nevhodné nebo lze-li účelu
vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.
(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí
být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže
by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila
jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke
skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k
vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný a svědek.
Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí
pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší
než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102.
(4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být
podezřelý, obviněný, poškozený nebo svědek, který má právo odepřít
výpověď, žádným způsobem donucován.
§ 104d
Rekonstrukce
(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za
kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah,
prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného
nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení
nepostačují k objasnění věci.
(2) Na postup při rekonstrukci se přiměřeně užijí ustanovení o
vyšetřovacím pokusu.
§ 104e
Prověrka na místě
(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti
podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje
důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.
(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o
vyšetřovacím pokusu.
ODDÍL ČTVRTÝ
Znalci
Přibrání znalce
§ 105
(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba
odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné
vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není
postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném
řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje
znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k
došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O
přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní
zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání
znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.
(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba
přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z
podání znaleckého posudku vyloučen. Při vyžadování odborného vyjádření
orgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné
vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám
zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá.
(3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví
zvláštní zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření
znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném
řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení
před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení
námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného
prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku
rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání
znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku
buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném
případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému
postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného
prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém
opravném prostředku.
(4) Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba
přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o
prohlídku a pitvu mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí
být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc,
která smrti bezprostředně předcházela.
(5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je
podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo
právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán
předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez
úplaty.
§ 106
Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66) a
na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen
nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí
být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a
o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého
posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě
žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.
§ 107
Příprava posudku
(1) Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení
ze spisů a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci
nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho
k podání posudku třeba, dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu
spisy zapůjčí. Může mu být též dovoleno, aby byl přítomen při výslechu
obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět
znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní, aby
se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový
úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též
navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k
podání posudku.
(2) Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o
zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou
dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může
zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených zvláštním
zákonem.
(3) Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek
se doručuje též obhájci, a to na náklady obhajoby.
§ 108
Výslech znalce
(1) Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu
naň odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li posudek vypracován písemně,
nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu.
(2) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k
souhlasným závěrům, podá za všechny posudek ten z nich, jehož sami k
tomu určili; různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého
zvlášť.
(3) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li
policejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně
podaného znaleckého posudku pochybnosti.
§ 109
Vady posudku
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo
neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k
výsledku, přibere se znalec jiný.
§ 110
Posudek ústavu
(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v
řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav,
vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k
podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.
(2) Ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání
posudku podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek písemně. V něm
označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v
případě potřeby jako znalci vyslechnuty; pokud bylo třeba přibrat
znalce dva (§ 105 odst. 4), uvede nejméně dvě takové osoby.
(3) Při výběru osob uvedených v odstavci 2 je třeba přihlížet k
důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání
znaleckého posudku vyloučen.
(4) Ustanovení § 105 odst. 3 se při vyžadování posudku ústavu užije
obdobně.
§ 110a
Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem
požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom
následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při
provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek
vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním
řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký
posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s
informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
§ 111
Použití zvláštních předpisů o znalcích
(1) O ustanovení znalce, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z
ní, o právu odepřít provedení znaleckého úkonu, o slibu a o připomenutí
povinností před provedením znaleckého úkonu, jakož i o náhradě hotových
výloh a o odměně za znalecký úkon (znalečné) platí zvláštní předpisy.
(2) Výši znalečného určí ten, kdo znalce přibral, a v řízení před
soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou
měsíců od vyúčtování znalečného. Nesouhlasí-li ten, kdo znalce přibral,
s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je
přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3) Znalečné je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jeho přiznání,
nejpozději do 30 dnů.
ODDÍL PÁTÝ
Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení
§ 111a
(1) Je-li výslech obviněného prováděn prostřednictvím
videokonferenčního zařízení, vyrozumí se jeho obhájce o době a místě,
na které byl obviněný předvolán. V případě výslechu spoluobviněného,
svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době
a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán činný v
trestním řízení.
(2) Je-li výslech osoby prováděn prostřednictvím videokonferenčního
zařízení, ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního
zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený k tomu osobou
provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se při
výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící
výslech i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo
policejního orgánu, pokud k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu,
vedoucím státním zástupcem, ředitelem věznice nebo vedoucím
příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu
výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.
(3) Totožnost svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je
prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení
před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený
zabezpečováním ochrany utajovaných informací určený k této činnosti
předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního
zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných
informací určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo
vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou
dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází svědek, jehož totožnost
je utajována.
(4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou
osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím
videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.
(5) Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím
videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti
kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.
ODDÍL ŠESTÝ
Věcné a listinné důkazy
§ 112
(1) Věcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný
čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou
skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu
a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu.
(2) Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo
vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k
obviněnému.
ODDÍL SEDMÝ
Ohledání
§ 113
Účel ohledání a protokol o něm
(1) Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny
skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla
přibere znalec.
(2) Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu
ohledání; mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné
pomůcky.
§ 114
Prohlídka těla a jiné podobné úkony
(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba
zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu.
Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba
téhož pohlaví.
(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon,
je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný
zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný
úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického
materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž
se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem
orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním
řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného
provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.
(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na
místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro
takové zjištění.
(4) Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo
obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon
spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním
řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat;
policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí
souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený
intenzitě odporu.
(5) O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s
upozorněním na následky nevyhovění (§ 66), podezřelý nebo obviněný se
poučí také o možnosti postupu podle odstavce 4.
§ 115
Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace
(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným
činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v
takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne
státní zástupce s největším urychlením.
(2) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce.
Vyšetření duševního stavu
§ 116
(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu
vždy znalec z oboru psychiatrie.
(2) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl
pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve
zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti tomuto usnesení je
přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3) Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho
nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda
je jeho pobyt na svobodě nebezpečný.
§ 117
Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby
je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu
prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti prodloužení lhůty
je přípustná stížnost.
§ 118
Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je
pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně
vnímat nebo vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i duševní stav
svědka. Pozorování duševního stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však
přípustné.
HLAVA ŠESTÁ
Rozhodnutí
§ 119
Způsob rozhodování
(1) Soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v
ostatních případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného,
usnesením.
(2) Státní zástupce a policejní orgán rozhodují, jestliže zákon
nestanoví něco jiného, usnesením.
ODDÍL PRVNÍ
Rozsudek
Obsah rozsudku
§ 120
(1) Rozsudek po úvodních slovech "Jménem republiky" musí obsahovat
a) označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců,
kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a
příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě
jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou.
Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i
hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
(3) Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby
zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to
nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného
ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa,
času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž
je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i
uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou
trestní sazbu.
(4) Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku také
výrok o schválení dohody o vině a trestu.
§ 121
Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
a) o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání
bezdůvodného obohacení, jestliže byl nárok na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení včas
uplatněn (§ 43 odst. 3),
b) o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání konaném o odvolání rozhodnuto.
§ 122
(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením
zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž
bylo od potrestání upuštěno, a jde-li o podmíněné upuštění od
potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební doby a jejím
trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku
rozsudku zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném
trestním zákonem nebo zda jsou vedle něj pachateli ukládána další
přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li uložen trest, jehož výkon lze
podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl
podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok
o způsobu výkonu tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného
činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, je nutno
výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
(2) Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů
uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.
§ 123
Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na
podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu
zrušen jen částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran
nichž věc znovu rozhoduje. Na souvislost těchto výroků s výroky, v
nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.
§ 124
V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější
rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej
výrokem o trestu souhrnném. Ukládá-li se v rozsudku společný trest za
pokračování v trestném činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v
nichž zrušuje výrok o vině, o pokračujícím trestném činu a o trestných
činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu,
jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad,
a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném trestu za
pokračování v trestném činu.
§ 125
(1) Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží,
které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková
zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených
důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být
patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na
provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když
posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v
otázce viny a trestu. Při odůvodnění uloženého trestu uvede jakými
úvahami byl veden při ukládání trestu, jak posoudil povahu a závažnost
trestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který
byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za
kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho
pohnutky, záměru nebo cíle, jakož i polehčujících a přitěžujících
okolností, doby, která uplynula od spáchání trestného činu, případné
změny situace a délky trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou
dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním
řízení, významu řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k
průtahům v řízení; uvede též, jak přihlédl k osobním, rodinným,
majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu
života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné snaze
nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako
spolupracující obviněný též k tomu, jak významným způsobem přispěl k
objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s
organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké
skupiny. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je
rovněž odůvodnit. Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čin
uvedený v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl
veden při tomto rozhodnutí a proč nebylo možno uložit trest přímo
nespojený s odnětím svobody.
(2) V poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku
soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248
odst. 1), označení soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251),
označení soudu, který o podaném odvolání bude rozhodovat (§ 252),
rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné osoby (§ 246), a
vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).
(3) V poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí
soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby,
včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím
obhájce (§ 265d), lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému
má být dovolání podáno (§ 265e), označení soudu, který o podaném
dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f).
Porada a hlasování o rozsudku
§ 126
Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí soud
zejména,
a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
b) zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činu,
c) zda tento skutek spáchal obžalovaný,
d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
e) zda trestnost skutku nezanikla,
f) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
g) zda a v jakém rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit
poškozenému škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo vydat
bezdůvodné obohacení,
h) zda a jaké ochranné opatření má být uloženo.
§ 127
(1) Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců a přísedících
zúčastnivších se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a
zapisovatele přítomen nikdo jiný. O obsahu porady je nutno zachovat
mlčenlivost.
(2) Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout,
připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich
příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které
mínění je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.
(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí
otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování
zdržet ti, kdo hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se
přičítají k hlasu pro obžalovaného nejpříznivějšímu.
(4) Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují
před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).
§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku,
aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku.
Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl
odhlasován.
(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které
rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku
jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.
§ 129
Vyhotovení rozsudku
(1) Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí
být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
(2) Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po
vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a
prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň
prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné
oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený rozsudek, který
neobsahuje odůvodnění. Pokud oprávněné osoby mohou podat odvolání ve
prospěch obžalovaného i proti jeho vůli, lze zjednodušený rozsudek
vyhotovit pouze v případě, že se vzdají odvolání. Týká-li se rozsudek
více obžalovaných, je třeba odůvodnit jeho výroky v částech, které se
vztahují k osobě obžalovaného, u něhož nebyly splněny podmínky pro
vyhotovení zjednodušeného rozsudku. Mají-li právo podat odvolání i
poškozený nebo zúčastněná osoba a nevzdali-li se tohoto práva, je
rovněž třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat odvolání.
(3) Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda
senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví
a předá k doručení
a) v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého
stupně ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech
do deseti pracovních dnů,
b) v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními
soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních
dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.
Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce
vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem na
rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu.
Prodlouží-li lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně
zdůvodní, proč nebylo možné stanovit lhůtu kratší. Jinak postupuje
podle odstavce 4.
(4) Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek
písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz
předsedy soudu jiný soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek
soudce určený předsedou soudu.
(5) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu a ten, kdo je
vypracoval. Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro
překážku delšího trvání, podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod
toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.
§ 130
Doručení rozsudku
(1) Rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci,
zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.
(2) Má-li obžalovaný obhájce nebo zákonného zástupce, doručí se opis
rozsudku též jim.
(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce, doručí
se opis rozsudku jen zákonnému zástupci; mají-li zmocněnce, doručí se
jen zmocněnci.
§ 131
Oprava vyhotovení a opisu rozsudku
(1) Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské
chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a
jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem
rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis
rozsudku.
(3) Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
(4) Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve
vyhotovení rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly
doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.
§ 132
zrušen
§ 133
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku
podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu
zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od
doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě
podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba
osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
ODDÍL DRUHÝ
Usnesení
§ 134
Obsah usnesení
(1) Usnesení musí obsahovat
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b) den a místo rozhodnutí,
c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v
úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané,
důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující
orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na
jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných
ustanovení zákona.
§ 135
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu
prováděném za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení,
která byla učiněna v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném
zasedání.
§ 136
Vyhotovení usnesení
(1) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh
řízení nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo
připravuje jednání soudu.
(2) Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném
svém znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového
usnesení některé osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě
pouze státnímu zástupci, lze mu doručit opis protokolu.
(3) Jestliže se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem
činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat
stížnost podle § 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají
na písemném odůvodnění, může orgán činný v trestním řízení vyhotovit
zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění; v případě usnesení
vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud prvního stupně
učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost.
Mají-li právo podat stížnost ve prospěch obviněného další osoby, lze
zjednodušené usnesení vyhotovit pouze v případě, že obviněný prohlásí,
že si nepřeje, aby tyto osoby stížnost v jeho prospěch podaly; pokud
tak tyto osoby mohou učinit i proti jeho vůli, musí se stížnosti vzdát.
§ 137
Oznamování usnesení
(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i
osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí
též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v
přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením
opisu usnesení.
(2) Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě
zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo
jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením
opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu
zbavenou způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním
úkonům je omezena, která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se
usnesení jejímu zákonnému zástupci.
(3) Oznamuje-li se však obviněnému, který je zbaven způsobilosti k
právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena,
usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i
jeho obhájci a jeho zákonnému zástupci. Je-li obviněný ve vazbě, ve
výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém
ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho
obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž způsobilost k právním
úkonům není omezena.
(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu
zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým
návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
§ 138
Použití ustanovení o rozsudku
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na
usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.
ODDÍL TŘETÍ
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
§ 139
Právní moc a vykonatelnost rozsudku
(1) Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i
vykonatelný,
a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak
aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
bb) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly
zpět, nebo
cc) podané odvolání bylo zamítnuto.
(2) Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou
osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a
byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více
obžalovaných nebrání tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl
právní moci a byl vykonán.
(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána
oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až
do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
§ 140
Právní moc a vykonatelnost usnesení
(1) Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
a) jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští,
b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla,
bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly
zpět, nebo
cc) podaná stížnost byla zamítnuta.
(2) Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci,
jestliže zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí
odkladný účinek.
(3) Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z
více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v
případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a
bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit.
(4) Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek
zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty,
nelze usnesení vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
HLAVA SEDMÁ
Stížnost a řízení o ní
§ 141
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2) Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení
soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech,
kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním
stupni.
(3) Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost
pouze tehdy, jestliže podle zákona o stížnosti přísluší rozhodnout
soudu. O stížnosti v těchto případech rozhoduje Nejvyšší soud. O
stížnosti proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.
(4) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
§ 142
Oprávněné osoby
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se
usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k
němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též
státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného.
(2) Proti usnesení o vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací
detenci mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by
mohly podat v jeho prospěch odvolání.
§ 143
Lhůta a místo k podání
(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje,
a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení
oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci,
běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
(2) Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost
ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako
obviněnému; státnímu zástupci však běží lhůta vždy samostatně.
§ 144
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o
ní nebylo rozhodnuto. Stížnost státního zástupce může vzít zpět i
státní zástupce nadřízený.
(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo
za obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem, může být vzata zpět jen
s výslovným souhlasem obviněného. Státní zástupce však může vzít
takovou stížnost zpět i bez souhlasu obviněného. V tomto případě běží
obviněnému nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost
byla vzata zpět.
(4) Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí
orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto
orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v
řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
§ 145
Stížnostní důvody
(1) Usnesení lze napadnout
a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
b) pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo,
jestliže toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku
usnesení.
(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět,
nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního
řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s
předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může
policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem
státního zástupce.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám
uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k
rozhodnutí
a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným
řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní
zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému
státnímu zástupci,
b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu,
předseda senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda
senátu vrchního soudu Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to
potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být
rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
d) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu
státnímu zástupci.
§ 146a
Rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo
policejního orgánu
(1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
a) rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z
vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,
b) rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu
vycestování do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst.
2), o tom, že se nepovolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu
blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení
předběžného opatření (§ 88n odst. 3),
c) zajistil peněžní prostředky na účtu u banky, nebo u spořitelního a
úvěrního družstva nebo jiné instituce, která vede účet pro jiného,
rozhodl o blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se
státním příspěvkem, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního
spoření, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního
pronájmu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo blokace, nebo
nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění nebo
blokace (§ 79a odst. 1, 3, 4 a § 79b),
d) zajistil zaknihované cenné papíry, rozhodl o omezení takového
zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení zajištění
zaknihovaných cenných papírů (§ 79c odst. 1 a 5),
e) zajistil nemovitost, rozhodl o omezení zajištění nemovitosti, nebo
nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79d
odst. 1, 7 a 8),
f) zajistil nehmotnou věc, rozhodl o omezení zajištění nehmotné věci,
nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79e
odst. 1 a 8),
g) zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní
hodnoty, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní
hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového
zajištění (§ 79f),
h) změnil důvod zajištění věci (§ 79g),
i) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl
o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se
zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení
takového zajištění (§ 47 a § 48 odst. 2 až 4),
j) zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo
trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil
provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl
žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 344a, 344b, 347 a
349),
k) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1),
l) rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§
81b odst. 1), nebo
m) rozhodl o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1,
rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti
všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce,
který napadené rozhodnutí vydal.
(2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1,
§ 79a odst. 1 a 3, § 79b, § 79c odst. 2, 3 a 5, § 79d odst. 1 a 7, §
79e odst. 1, 2 a 8, § 79f odst. 1 nebo § 79g rozhoduje ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve
věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.
Rozhodnutí nadřízeného orgánu
§ 147
(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může
stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více
věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán
jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení
předcházející přezkoumávané části usnesení.
§ 148
(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí
výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím
výslovně vzala zpět, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba
podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí
bylo dáno při oznámení usnesení.
§ 149
(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a
je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
a) rozhodne sám ve věci, nebo
b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci
znovu jednal a rozhodl.
(2) Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního
stíhání může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při
zrušení napadeného usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a
to i v tom případě, že trestní stíhání bylo zastaveno až po nařízení
hlavního líčení (§ 223 a 231). Ustanovení § 191 platí i tu.
(3) Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od
ostatních anebo týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2),
omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.
(4) Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí
nebo je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného
usnesení, buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož
rozhodnutí stížnost směřuje, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo
neúplný výrok doplnil.
(5) Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit,
aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v
jiném složení senátu anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v
jeho obvodu.
(6) Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je
při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil
orgán nadřízený, a je povinen provést úkony, jejichž provedení tento
orgán nařídil.
§ 150
(1) Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit
usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž
prospěch byla stížnost podána.
(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu,
který prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve
prospěch tohoto spoluobviněného.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc
přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
HLAVA OSMÁ
Náklady trestního řízení
§ 151
Náklady trestního řízení, jež nese stát
(1) Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení
vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného,
zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a
zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému
vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.
(2) Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na
odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu.^2) Nárok je
třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že
povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce,
je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající
této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.^3)
Ustanovení věty druhé se použije i v případě, kdy obhájce je
společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů
upravujících výkon advokacie^3a) a plátcem daně je tato právnická
osoba.
(3) O výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce
orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci
povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději
do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda
senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v
trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě
před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu
hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního
stíhání nebo jinými závažnými důvody.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(5) Odměnu a náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného
odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
(6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši
odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má
nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a
ustanoveného zmocněnce poškozeného.
§ 151a
(1) Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za
sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce,
mohou žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který
obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový
důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo stejný úkon k
prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
§ 152
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit
státu
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud
nemá nárok na obhajobu bezplatnou,
c) náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému při
podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a při nahrazení
vazby,
d) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody a s výkonem trestu
domácího vězení a
e) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby, náklady
spojené s využitím elektronického kontrolního systému při podmíněném
propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a při nahrazení vazby a
náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady těchto
nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním
předpisem.
(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. e) stanoví obecně
závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
(4) Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje
zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
§ 152a
Při správě placení pohledávek uvedených v § 152 odst. 1 se postupuje
podle daňového řádu.
§ 153
(1) Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení,
je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální
částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným
právním předpisem. Dále je povinen nahradit státu odměnu a hotové
výdaje obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven,
ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za
sníženou odměnu.
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce
a orgán pověřený péčí o mládež.
§ 154
Povinnost k náhradě nákladů poškozeného
(1) Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové
újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen
nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto
nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
(2) Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného
obohacení ani zčásti, rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se
odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti
náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení (§ 155 odst.
4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména
spoluzavinění poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu
přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu,
osobní a majetkové poměry poškozeného a odsouzeného. Snížení nelze
provést, jde-li o úmyslný trestný čin.
Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich
výši
§ 155
(1) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem
vazby a s využitím elektronického kontrolního systému při nahrazení
vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených
ustanovenému obhájci státem [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po
právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
(2) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem
trestu domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části
předseda senátu soudu prvního stupně.
(3) O povinnosti odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu
trestu odnětí svobody, hradit náklady spojené s využitím elektronického
kontrolního systému rozhodne předseda senátu soudu, který odsouzeného z
výkonu trestu odnětí svobody propustil. Při tom se přiměřeně použijí
zvláštní právní předpisy upravující náhrady nákladů spojené s výkonem
trestu domácího vězení a způsob úhrady.
(4) O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k
účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo
na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady
související s účastí poškozeného v trestním řízení a o jejich výši
rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu
soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní
moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.
(5) O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením
zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku
předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 156
Jestliže náklady stanovené paušální částkou [§ 152 odst. 1 písm. e) a §
153 odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti
k jejich náhradě po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního
stupně.
ČÁST DRUHÁ
Přípravné řízení
§ 157
Obecné ustanovení
(1) Státní zástupce a policejní orgán jsou povinni organizovat svou
činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního
stíhání.
(2) Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových
úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k
objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. K prověření skutečností
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je státní zástupce
dále oprávněn:
a) vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo
zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při
prověřování oznámení,
b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby
věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,
c) dočasně odložit zahájení trestního stíhání.
(3) V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo
policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze
speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může
též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou
instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní
orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního
orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce
nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení.
Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž
se konzultant v průběhu trestního řízení dozvěděl, je povinen
zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí
zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. Účast konzultanta
nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný
průběh trestního řízení.
§ 157a
Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce
(1) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo
kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly
odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu.
Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned
předložit a státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit. O výsledku
přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
(2) Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního
zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního
zastupitelství.
HLAVA DEVÁTÁ
Postup před zahájením trestního stíhání
§ 158
(1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních
oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit
závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná
šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl
spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen
činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Pověřené
orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální
inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.
(2) Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán.
Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě
nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od
oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
(3) O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření
skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin,
sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové
okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich
dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení
státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán
záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných
úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu,
že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady
a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je
oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména
a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních
orgánů,
b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro
posouzení věci třeba, též znalecké posudky,
c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné
materiály,
d) provádět ohledání věci a místa činu,
e) vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo
jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického
materiálu,
f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v
§ 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo
lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke
zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo
následků činu,
g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,
h) za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v
těchto ustanoveních naznačená,
i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo
neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení
nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.
(4) Jednotlivé úkony trestního řízení k objasnění a prověření
skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin,
mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.
(5) Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta.
Je-li vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem
vyrozumět jeho zákonného zástupce; to neplatí, jestliže provedení úkonu
nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit.
(6) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo
neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží
státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která
takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k
úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před soudem
užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten,
kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný,
nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.
(7) Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání
vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zločinu je
osoba povinna výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně
vyzvána k podání vysvětlení, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být
předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být taková
osoba upozorněna.
(8) Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by
jím porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost
mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem
nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení,
s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet;
vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního
stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba
osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li
zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako
svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu
postupovat podle § 55 odst. 2.
(9) Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného
úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v
§ 158a. Jako svědka vyslechne i osobu mladší patnácti let a osobu, o
jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo
reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti.
Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo
jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména
proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr,
že trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze zahájit trestní
stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout
jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu
rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li
zjištěné skutečnosti tomu, že by mohl být na takovou osobu pro její
výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna
její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního
stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich
výslechu v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené
o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního
zařízení přehrát pouze podle § 211 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. b), c); jinak lze pouze předestřít protokoly o jejich výslechu
podle § 212.
(10) Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu
nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní
náhrady a prokázaného ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek.
Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k dostavení se pro své protiprávní
jednání.
(11) Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný
policejní orgán než útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu
šetření neprodleně útvar Policie České republiky, který by jinak byl
příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem Policie České republiky a
jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení
státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
(12) Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl
spáchán trestný čin, zjištěno, že příslušnou k řízení je Generální
inspekce bezpečnostních sborů, policejní orgán ji o předmětu šetření
neprodleně vyrozumí a věc jí předá. Do doby, než Generální inspekce
bezpečnostních sborů věc převezme, je policejní orgán oprávněn provádět
pouze neodkladné a neopakovatelné úkony. Vznikne-li mezi policejním
orgánem a Generální inspekcí bezpečnostních sborů spor o příslušnost,
policejní orgán věc předloží k posouzení příslušnému státnímu zástupci.
Jeho stanovisko je závazné. Ustanovení odstavce 11 se nepoužije.
§ 158a
Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo
neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici,
provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce;
soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu
cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší
přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona
neodkladný nebo neopakovatelný.
Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití
§ 158b
(1) Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu byl
pověřen příslušným ministrem, jde-li o útvar Policie České republiky,
policejním prezidentem, jde-li o Generální inspekci bezpečnostních
sborů, jejím ředitelem, jde-li o útvar Vojenského zpravodajství, jeho
ředitelem, a jde-li o útvar Bezpečnostní informační služby, jejím
ředitelem, a jde-li o útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace,
jeho ředitelem, oprávněn v řízení o úmyslném trestném činu používat
operativně pátrací prostředky, kterými se rozumí
a) předstíraný převod,
b) sledování osob a věcí,
c) použití agenta.
(2) Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem
než získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto prostředky
je možné použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody
osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.
(3) Zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně
pátracích prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona
lze použít jako důkaz.
§ 158c
Předstíraný převod
(1) Předstíraným převodem se rozumí předstírání koupě, prodeje nebo
jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,
a) k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,
b) jejíž držení je nepřípustné,
c) která pochází z trestného činu, nebo
d) která je určena ke spáchání trestného činu.
(2) Předstíraný převod lze uskutečnit pouze na základě písemného
povolení státního zástupce.
(3) Nesnese-li věc odkladu, lze předstíraný převod provést i bez
povolení. Policejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně
dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen
provádění předstíraného převodu ukončit a informace, které se v této
souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(4) O předstíraném převodu sepíše policejní orgán záznam, který do 48
hodin doručí státnímu zástupci.
§ 158d
Sledování osob a věcí
(1) Sledováním osob a věcí (dále jen "sledování") se rozumí získávání
poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými
nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že
obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této
komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl,
nijak nepoužít.
(2) Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo
jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení
státního zástupce.
(3) Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do
listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů
uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je
uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do
obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují
k umístění technických prostředků.
(4) Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné
žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou
činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být
sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování
prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten,
kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy
na dobu nejvýše šesti měsíců.
(5) Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3,
lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgán je však povinen o
povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin
neobdrží, je povinen sledování ukončit, případný záznam zničit a
informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(6) Bez splnění podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést,
pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být
sledováním zasahováno. Je-li takový souhlas dodatečně odvolán,
sledování se neprodleně zastaví.
(7) Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba
k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.
(8) Pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro
trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.
(9) Provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné
osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož
i pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně
poskytovat policejnímu orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů
nezbytnou součinnost. Přitom se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti
stanovené zvláštními zákony.
(10) V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek
uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a
připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci
vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do
jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
§ 158e
Použití agenta
(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví
trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro
trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro
trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního
zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §
248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody
při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle
§ 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při
veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné
dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby
podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle § 331 trestního
zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého
úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný
trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva,
kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je
útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních
sborů, oprávněn použít agenta.
(2) Agentem je příslušník Policie České republiky nebo Generální
inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím
policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného
účelu své činnosti. Je-li to k použití agenta, jeho přípravě nebo k
jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné
a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající
z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle
zvláštních zákonů,
b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba
zvláštní oprávnění, povolení či registrace,
c) zastírat příslušnost k Policii České republiky nebo ke Generální
inspekci bezpečnostních sborů.
(3) Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout Policii České
republiky a Generální inspekci bezpečnostních sborů bez odkladu
potřebnou součinnost při plnění oprávnění uvedených v odstavci 2.
(4) Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního
státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní
zástupce, podávající návrh, činný. V povolení musí být uveden účel
použití a doba, po kterou bude agent použit, a údaje umožňující
identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení
dosavadní činnosti agenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i
opakovaně.
(5) Ke sledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k
provedení předstíraného převodu podle § 158c agent nepotřebuje další
povolení.
(6) Agent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které
jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným
osobám způsobována újma na jejich právech nad míru nezbytně nutnou.
Jiné povinnosti podle zvláštního zákona upravujícího postavení
příslušníků Policie České republiky nebo podle zvláštního zákona
upravujícího postavení příslušníků Generální inspekce bezpečnostních
sborů nemá.
(7) Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánu
vyžadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití
agenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je
povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a
pominou-li důvody pro použití agenta, dá policejnímu orgánu pokyn k
bezodkladnému ukončení činnosti agenta. Policejní orgán je povinen
předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta.
§ 158f
Objeví-li se důvod pro použití operativně pátracích prostředků až po
zahájení trestního stíhání, postupuje se podle § 158b až 158e; po
podání obžaloby o jejich použití rozhoduje předseda senátu soudu
prvního stupně i bez návrhu státního zástupce.
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
Skončení prověřování
§ 159
(1) Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu,
že byl spáchán trestný čin,
a) do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o věc patřící do
příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení,
b) do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního
soudu, a
c) do šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do
příslušnosti krajského soudu.
(2) Pokud nebylo oznámení nebo jiný podnět ve lhůtách uvedených v
odstavci 1 prověřeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně
zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě prověřování
skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude
prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu
jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak
stanovit odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.
(3) Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle
odstavce 2, předloží spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na
její prodloužení. Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v
odstavci 2.
§ 159a
Odložení nebo jiné vyřízení věci
(1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo
policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit
věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného
správního deliktu, nebo
b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2) Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního
stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle §
11.
(3) Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního
stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem
k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
(4) Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování
vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).
(5) Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se
nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§
160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
(6) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je
znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno
do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí,
pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
(7) Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 6
podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 159b
Dočasné odložení trestního stíhání
(1) Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve
prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného
trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán
se souhlasem státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního
stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.
(2) Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání podle odstavce 1
dočasně odloženo, může státní zástupce na návrh policejního orgánu
vyslovit souhlas s prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o
další dva měsíce, a to i opakovaně.
(3) Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání osoby též
v případě, kdy je tato osoba dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných
v trestním řízení (§ 10) nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek
souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné.
(4) O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví
záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.
(5) Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní
orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.
§ 159c
Zvláštní ustanovení o dočasném odložení trestního stíhání
(1) Policejní orgán rozhodne o dočasném odložení trestního stíhání
podezřelého z trestného činu pletich v insolvenčním řízení podle § 226
odst. 2, 4 nebo 5 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech
hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e), odst. 3 nebo 4
trestního zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné
soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního
zákoníku, pletich při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b),
odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního
zákoníku nebo nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 trestního
zákoníku, pokud podezřelý slíbil úplatek, majetkový nebo jiný prospěch
jen proto, že byl o to požádán, učinil o tom dobrovolně a bez
zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu,
oznámí policejnímu orgánu skutečnosti, které jsou mu známy o trestné
činnosti toho, kdo o tento úplatek, majetkový nebo jiný prospěch
požádal, a zaváže se podat v přípravném řízení i v řízení před soudem
úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech.
(2) Rozhodnout o dočasném odložení trestního stíhání podle odstavce 1
nelze, byl-li úplatek, majetkový nebo jiný prospěch slíben v
souvislosti s výkonem pravomoci úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2
písm. a) až c) trestního zákoníku nebo úřední osoby uvedené v § 334
odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jde-li o úřední osobu zastávající
funkci v podnikající právnické osobě, v níž má rozhodující vliv cizí
stát.
§ 159d
Rozhodnutí o nestíhání podezřelého
(1) Nezjistí-li se dodatečně skutečnosti, které vylučují rozhodnout o
dočasném odložení trestního stíhání a splnil-li podezřelý své závazky
podle § 159c odst. 1, státní zástupce rozhodne, že nebude stíhán, jinak
rozhodne, že podezřelý nesplnil podmínky podle § 159c odst. 1. Proti
tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2) Rozhodnout o nestíhání podezřelého lze až po pravomocném ukončení
trestního stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch
podezřelého požádala, pokud uplynula lhůta k podání dovolání nebo bylo
o podaném dovolání rozhodnuto a pokud uplynula lhůta k podání ústavní
stížnosti nebo bylo o podané ústavní stížnosti rozhodnuto, nebo po
pravomocném odložení nebo jiném vyřízení věci, nelze-li zahájit trestní
stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch
podezřelého požádala.
(3) Usnesení o nestíhání podezřelého doručí státní zástupce bezodkladně
po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství.
(4) Po právní moci rozhodnutí o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1
policejní orgán neprodleně zahájí trestní stíhání.
HLAVA DESÁTÁ
Zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné
řízení
ODDÍL PRVNÍ
Zahájení trestního stíhání
§ 160
(1) Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné
skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně
odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán
neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného,
pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3, § 159b odst. 1 a 3
nebo § 159c odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí
obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl
být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto
skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního
stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě
obžalovaného v rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba
přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti
trestního stíhání.
(2) Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit
obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin
státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od
jeho zvolení nebo ustanovení. Opis usnesení o zahájení trestního
stíhání musí být doručen též poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo
sídlo známé a jestliže o to výslovně požádá. Opis usnesení o zahájení
trestního stíhání advokáta je třeba bez odkladu doručit též ministru
spravedlnosti a předsedovi Komory. Opis usnesení o zahájení trestního
stíhání příslušníka Policie České republiky, příslušníka Vězeňské
služby České republiky anebo celníka nebo zaměstnance České republiky,
zařazeného k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě
České republiky anebo v Celní správě České republiky doručí Generální
inspekce bezpečnostních sborů též řediteli příslušného bezpečnostního
sboru.
(3) Policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné
úkony a zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony
provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení
předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
(4) Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho
zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního
řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání.
Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem
provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného
úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za
neodkladný nebo neopakovatelný považován.
(5) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího
skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání,
postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavcích 1 a
2.
(6) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v
usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to
policejní orgán obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.
(7) Proti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat
stížnost.
ODDÍL DRUHÝ
Vyšetřování
§ 161
Vyšetřovací orgány
(1) Vyšetřováním se označuje úsek trestního stíhání před podáním
obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci
jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, včetně schválení
narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání před podáním
obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České
republiky.
(3) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České
republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky, celníky anebo
zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České
republiky a o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky
zařazenými k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v
Celní správě České republiky v souvislosti s plněním jejich pracovních
úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.
(4) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Generální
inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační
služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky
Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie a
vyšetřování o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených
k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná státní
zástupce; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících
postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. Ustanovení o souhlasu
státního zástupce, který je třeba k provedení úkonu policejním orgánem,
se neužijí. Při vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky
Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní
informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace,
příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie
a při vyšetřování trestných činů zaměstnanců České republiky,
zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů,
může státní zástupce požádat orgány uvedené v § 12 odst. 2 v rámci
jejich působnosti o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení
jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazu nebo
provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za podmínek podle
§ 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu
zástupci urychleně vyhovět.
(5) Za splnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 koná
a) Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 3
i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České
republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky anebo celníky
nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Policii
České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě
České republiky,
b) státní zástupce vyšetřování podle odstavce 4 i proti těm
spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Generální inspekce
bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby,
příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace anebo příslušníky
Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie nebo
zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Generální
inspekci bezpečnostních sborů.
Ustanovení § 23 tím není dotčeno.
(6) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o
trestných činech spáchaných na této lodi; přitom postupuje přiměřeně
podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího
vyšetřování.
(7) Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob,
které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve
vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému
materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné
hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky
státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo
hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem
obrany, koná pověřený orgán Vojenské policie.
(8) Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i
jiné policejní orgány.
§ 162
Předání věci policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování
(1) Jestliže trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání
prověřoval jiný policejní orgán, než který je uveden v § 161 odst. 2, a
zjištěné skutečnosti odůvodňují zahájení trestního stíhání, tento
policejní orgán bez odkladu předloží věc orgánu příslušnému konat
vyšetřování. Tím není dotčena jeho povinnost na základě dožádání orgánu
konajícího vyšetřování opatřovat jednotlivé důkazy, nebo je na základě
takového pokynu provádět.
(2) Jestliže se policejní orgán uvedený v § 161 odst. 2, kterému byla
věc předána jiným orgánem, nepovažuje za příslušný, předloží spisy
neprodleně se svým stanoviskem státnímu zástupci; jinak pokračuje v
řízení.
nadpis vypuštěn
§ 163
Trestní stíhání se souhlasem poškozeného
(1) Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146
trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147
trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního
zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního zákoníku), neposkytnutí
pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku),
ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní
svobody podle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175
odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§ 178 trestního
zákoníku), poškození cizích práv (§ 181 trestního zákoníku), porušení
tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183
trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 2
trestního zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§
206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§ 207
trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo
nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu (§ 209
trestního zákoníku), podílnictví (§ 214 trestního zákoníku),
podílnictví z nedbalosti (§ 215 trestního zákoníku), lichvy (§ 218
trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení
povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku),
porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221
trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku),
poškození cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného
vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§
354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému
osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§
100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185
odst. 1, 2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání
činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož
i pro trestný čin opilství (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak
vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze
zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se
souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik,
postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
(2) Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo
policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu.
Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít
kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k
závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
§ 163a
(1) Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných
činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud
a) byla takovým činem způsobena smrt,
b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu,
pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou
byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
c) poškozeným je osoba mladší 15 let,
d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v
tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
(2) Jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení
ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento
orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu,
nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty již souhlas s
trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.
nadpis vypuštěn
§ 164
Postup při vyšetřování
(1) Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak,
aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k
objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení
případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst.
1). Přitom postupuje způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 5; provádí i
další úkony podle hlavy čtvrté s výjimkou těch, které je oprávněn
provést pouze státní zástupce nebo soudce. Výslechy svědků provádí,
jestliže se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o
výslech osoby mladší patnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a
úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její
psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti
tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak
poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného
důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si
rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat,
zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání
vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba,
vyslechnout znalce.
(2) Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání,
nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem
odpovídajícím ustanovením tohoto zákona.
(3) Policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek i provádí
důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch
obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání
donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou
zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
(4) Jestliže byly před zahájením trestního stíhání provedeny výslechy
svědků podle § 158 odst. 9 a lze-li takový úkon opakovat, policejní
orgán jej na návrh obviněného buď provede znovu a obviněnému nebo
obhájci umožní, aby se takového úkonu účastnil, nebo jej poučí o právu
domáhat se osobního výslechu takového svědka v řízení před soudem.
(5) Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního
zástupce, činí policejní orgán všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování
a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za
jejich zákonné a včasné provedení.
nadpis vypuštěn
§ 165
Účast obviněného a obhájce ve vyšetřování
(1) Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřovacích
úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak
postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu
svědka, který má právo odepřít výpověď.
(2) Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen
při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz
v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění
o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak
teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky
proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu.
Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů
uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout
opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
(3) Oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit
vyšetřovacího úkonu uvedeného v odstavci 2, nebo spočívá-li úkon ve
výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán
povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo
jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce
nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán
obhájci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit.
Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má
tato osoba vypovídat. Sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být
z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle
nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(4) Jestliže policejní orgán připustí podle odstavce 1 při provádění
vyšetřovacího úkonu účast obviněného, postupuje při jeho vyrozumívání
obdobně jako v odstavci 3.
§ 166
Skončení vyšetřování
(1) Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za
postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a
poškozenému, který podal návrh podle § 43 odst. 3, pokud jsou pobyt
nebo sídlo tohoto poškozeného známé, v přiměřené době prostudovat spisy
a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní
obviněného, jeho obhájce a poškozeného nejméně tři dny předem. Je-li
počet poškozených velmi vysoký, platí obdobně § 44 odst. 2. Uvedenou
lhůtu lze se souhlasem obviněného, obhájce a poškozeného zkrátit.
Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je.
O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí
návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného, jeho obhájce nebo
poškozeného. Obviněný, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, se
zároveň vyzve, aby se vyjádřil, zda požaduje přeložení některých
písemností podle § 28 odst. 4.
(2) Nevyužijí-li obviněný, jeho obhájce nebo poškozený možnosti
prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom
policejní orgán záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto
úkonu došlo.
(3) Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci
spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a
zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo
učiní návrh na některé rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo
podle § 309.
§ 167
nadpis vypuštěn
(1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději
a) do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící
do příslušnosti samosoudce,
b) do tří měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc
patřící do příslušnosti okresního soudu.
(2) Pokud není vyšetřování ve lhůtách uvedených v odstavci 1 skončeno,
policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v
zákonem stanovené lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je třeba ještě
provést a po jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. Státní zástupce
může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají
být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou má
vyšetřování ještě trvat.
(3) Ve věcech, v nichž nebylo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1
vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně
jednou za měsíc provést prověrku věci, a pokud je to třeba, uložit
policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní úkony. O prověrce sepíše
státní zástupce záznam.
ODDÍL TŘETÍ
Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů
§ 168
nadpis vypuštěn
(1) Ustanovení tohoto oddílu se užije při vyšetřování trestných činů, o
nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.
(2) Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, postupuje se
při vyšetřování podle oddílu prvého a druhého této hlavy.
§ 169
nadpis vypuštěn
(1) Policejní orgán provádí důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro
podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce; podmínkami,
za nichž lze provádět výslech svědků podle § 164 odst. 1, přitom není
vázán.
(2) Pro určení rozsahu prováděných důkazů je rozhodující právní
kvalifikace skutku, pro který je obviněný v době provádění důkazu
stíhán. Je-li obviněný v průběhu vyšetřování upozorněn, že skutek, pro
který je vedeno trestní stíhání, bude nadále právně posuzován jako jiný
trestný čin, než je uveden v § 168 odst. 1, pokračuje se ve vyšetřování
podle oddílu druhého této hlavy. Důkazy, předtím provedené podle
odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opatřených v průběhu vyšetřování;
při posuzování, zda byly provedeny v souladu se zákonem, se nepřihlíží
k podmínkám, za nichž lze podle § 164 odst. 1 vyslýchat svědky.
§ 170
nadpis vypuštěn
(1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do šesti
měsíců od zahájení trestního stíhání.
(2) Není-li vyšetřování ve lhůtě uvedené v odstavci 1 skončeno,
postupuje policejní orgán a státní zástupce podle § 167 odst. 2, 3.
ODDÍL ČTVRTÝ
Rozhodnutí v přípravném řízení
§ 171
Postoupení věci jinému orgánu
(1) Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky
přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o
skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako
přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též
poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 172
Zastavení trestního stíhání
(1) Státní zástupce zastaví trestní stíhání,
a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání
vede,
b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,
c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11),
e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný,
nebo
f) zanikla-li trestnost činu.
(2) Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,
a) je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu
vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který
ho podle očekávání postihne,
b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky,
kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem anebo mezinárodním trestním
soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným
mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, i když
nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona
o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a toto
rozhodnutí lze považovat za postačující, nebo
c) jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného
zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo
okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného
po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit
jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo
dosaženo.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám,
též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu
uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů
od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno,
že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
§ 173
Přerušení trestního stíhání
(1) Státní zástupce přeruší trestní stíhání,
a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání
činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,
d) je-li obviněný dočasně vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení (§ 10) nebo je-li jeho trestní stíhání pro nedostatek souhlasu
oprávněného orgánu dočasně nepřípustné,
e) byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
(2) Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše,
čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhaní.
Pomine-li důvod přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním
stíhání pokračuje.
(3) O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.
§ 173a
Doručení usnesení Nejvyššímu státnímu zastupitelství
Usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci doručí
státní zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu
zastupitelství.
ODDÍL PÁTÝ
Dozor státního zástupce
§ 174
(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává
státní zástupce.
(2) Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru
státní zástupce oprávněn
a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy
o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán
včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést
jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv
věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní
orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu
jako proti rozhodnutí policejního orgánu,
d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,
e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního
orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci
může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního
orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti
oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu, je proti jeho
rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí
policejního orgánu,
f) přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v
policejním orgánu.
§ 174a
Oprávnění nejvyššího státního zástupce
(1) Nejvyšší státní zástupce může do tří měsíců od právní moci rušit
nezákonná usnesení nižších státních zástupců o nestíhání podezřelého
podle § 159d odst. 1, o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení
věci.
(2) Za tím účelem může státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy,
dokumenty, materiály a zprávy a provádět prověrky.
(3) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o zastavení trestního
stíhání nebo o postoupení věci, pokračuje v řízení státní zástupce,
který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Přitom je vázán právním
názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a
je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nejvyšší státní
zástupce nařídil.
(4) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o nestíhání podezřelého,
rozhodne policejní orgán o zahájení trestního stíhání, nevyřídí-li věc
jinak.
§ 175
(1) Pouze státní zástupce je oprávněn
a) rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení
trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,
b) podat obžalobu,
c) sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na
její schválení,
d) rozhodnout o propuštění obviněného z vazby, o propuštění obviněného
z vazby za současného nahrazení vazby některým opatřením nahrazujícím
vazbu nebo o změně důvodů vazby, pominul-li některý z důvodů vazby,
e) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a
věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,
f) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení a omezit nebo
zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,
g) rozhodnout o zničení zajištěné věci podle § 81b,
h) nařídit exhumaci mrtvoly,
i) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny nebo vydání evropského
zatýkacího rozkazu,
j) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny nebo v řízení
o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.
(2) Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor
nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce
nejblíže vyššího státního zastupitelství; tím není dotčeno právo
státního zástupce, který koná vyšetřování, učinit rozhodnutí podle §
171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam uvedených,
pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.
ODDÍL ŠESTÝ
Dohoda o vině a trestu
§ 175a
(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se
skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal
obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu
na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní
zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku
obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.
(2) K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá
obviněného; o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a
poškozeného, který výslovně neprohlásil, že se vzdává procesních práv,
které mu zákon jako poškozenému přiznává. Poškozeného zároveň upozorní
na možnost uplatnit nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a
trestu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu
byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
které bylo na jeho úkor získáno.
(3) Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného,
že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud
opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné
pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Dohodu o vině a trestu
sjednává státní zástupce s obviněným za přítomnosti obhájce.
(4) Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro
uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu
podle § 178 odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a
trestu, ve které nebude ochranné opatření dohodnuto. Bez tohoto
upozornění může postupovat podle § 178 odst. 2 jen, pokud důvody pro
uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na
schválení dohody o vině a trestu soudu.
(5) Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na
zájmy poškozeného. Je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu
přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo
nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Dohodu o vině a
trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k
jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k
jednání a nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
bezdůvodného obohacení již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat
nebude. Uplatnil-li poškozený, který není jednání přítomen, nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným
o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného nároku.
(6) Dohoda o vině a trestu obsahuje
a) označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li
přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a
způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného
obohacení,
b) datum a místo jejího sepsání,
c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a
způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu
došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
d) označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to
jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a
všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní
sazbu,
e) prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a
který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
f) v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob
výkonu trestu včetně délky zkušební doby a v případech stanovených
trestním zákoníkem trestu náhradního, případně upuštění od potrestání,
a rozsah přiměřených omezení a povinností v případě, že to trestní
zákoník umožňuje a že byly dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře
trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo
se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 7 trestního zákoníku),
g) rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,
h) ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li
dohodnuto,
i) podpis státního zástupce, obviněného a obhájce a podpis poškozeného,
byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s
rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
bezdůvodného obohacení.
(7) Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její
opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil
řádně a včas své nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a
trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém
případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení
nepřihlíží.
(8) Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení o zvlášť závažném
zločinu a v řízení proti uprchlému.
§ 175b
(1) Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá
soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a
trestu. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo
o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost v
návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud upozorní.
(2) K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu a
další písemnosti, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
ODDÍL SEDMÝ
Obžaloba
§ 176
(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení
obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní
spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce
a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, a je-li obviněný
advokátem též ministra spravedlnosti a předsedu Komory.
(2) Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno
trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat
jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní
na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda
navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.
§ 177
nadpis vypuštěn
Obžaloba musí obsahovat
a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho
zaměstnání a bydliště, popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl
být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo
ozbrojeného sboru, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je
příslušníkem,
c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je
obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání,
popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu,
aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití
určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin
obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním,
uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně
těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
d) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto
odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním
líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil
při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.
§ 178
nadpis vypuštěn
(1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení
nebo zabezpečovací detenci nebo ochrannou výchovu anebo zabrání věci,
má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.
(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též
samostatně.
§ 178a
Spolupracující obviněný
(1) V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě označit
obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný
a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně
přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve
spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované
zločinecké skupiny, a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v
řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,
b) dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné
pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a
určitě, a
c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující
obviněný,
a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k
povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s
přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě
obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se
obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se
zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
(2) Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je
závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel
jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění
přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a
pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59
trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění
od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny
okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání
obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný
zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k
objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s
organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké
skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na
shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména
zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k
jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.
(3) Před tím, než státní zástupce obviněného označí jako
spolupracujícího vyslechne ho zejména k obsahu oznámení a k jeho
doznání. Obviněného také vyslechne k tomu, zda si je vědom důsledků
svého postupu. Před výslechem státní zástupce obviněného poučí o jeho
právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o
povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v
odstavci 1 a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v
řízení před soudem poruší své závazky nebude nadále považován za
spolupracujícího obviněného.
nadpis vypuštěn
§ 179
nadpis vypuštěn
(1) K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný
státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu
působí, pokud vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném
řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.
(2) I po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán
uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování
obžaloby v řízení před soudem.
ODDÍL OSMÝ
Zkrácené přípravné řízení
§ 179a
(1) Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž
přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,
jestliže
a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo
b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k
trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující
zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve
lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.
(2) Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 12
odst. 2.
(3) O trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních
sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu
pro zahraniční styky a informace a příslušníků Vojenského zpravodajství
anebo Vojenské policie nebo o trestných činech zaměstnanců České
republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci
bezpečnostních sborů, koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce;
ustanovení § 161 odst. 4 a 5 zde platí přiměřeně.
§ 179b
(1) Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy
deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo
neopakovatelné úkony.
(2) Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako
obviněný (§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si
obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu
zadržení. O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a
poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.
(3) Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a
nejpozději na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je
podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu
orgán konající zkrácené přípravné řízení učiní záznam do protokolu.
Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle
opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu
podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.
(4) Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou
týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému, ze spáchání
jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku
spatřován (§ 179b odst. 3).
(5) Státní zástupce může ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým
sjednat dohodu o vině a trestu; na podmínky a postup při jejím
sjednávání se použije obdobně ustanovení § 175a. Doručením návrhu na
schválení dohody o vině a trestu soudu se zahajuje trestní stíhání.
(6) Je-li podezřelým osoba, která je dočasně vyňata z pravomoci orgánů
činných v trestním řízení (§ 10) či jejíž trestní stíhání je pro
nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné, postupuje
státní zástupce přiměřeně podle ustanovení § 159b odst. 3.
§ 179c
(1) Nerozhodne-li po skončení zkráceného přípravného řízení policejní
orgán o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 3 nebo 5,
předloží státnímu zástupci stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které
uvede, jaký trestný čin je spatřován ve skutku, pro který je sděleno
podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem, podezření
odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci
shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.
(2) Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle
odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,
a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného
přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,
b) podá soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, přičemž
použije obdobně ustanovení § 175b,
c) věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,
d) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,
e) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,
f) věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11,
g) věc odloží, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemž použije
obdobně ustanovení § 309 a násl.,
h) věc podmíněně odloží podle § 179g,
i) věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem
k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo
j) opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného
přípravného řízení třeba provést další úkon.
(3) Neučiní-li státní zástupce žádné rozhodnutí nebo opatření podle
odstavce 1, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k
zahájení trestního stíhání s poukazem na to, že skutek, pro který se
vedlo zkrácené přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného
ustanovení zákona, než podle jakého jej posuzoval policejní orgán, a
vzhledem k odchylnému právnímu posouzení nelze zkrácené přípravné
řízení konat.
(4) O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce 2
vyrozumí orgán, který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je
znám, a oznamovatele, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
§ 179d
(1) Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s
výjimkou odůvodnění.
(2) K návrhu připojí státní zástupce všechny písemnosti a další
přílohy, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
(3) O podání návrhu na potrestání advokáta státní zástupce bez odkladu
vyrozumí ministra spravedlnosti a předsedu Komory.
§ 179e
Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní
zástupce ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od
zadržení soudu spolu s návrhem na potrestání nebo s návrhem na
schválení dohody o vině a trestu; jinak rozhodne o zahájení trestního
stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí o vazbě obviněného.
§ 179f
(1) Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat,
jestliže
a) je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého
podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo
b) jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více
trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.
(2) Není-li zkrácené přípravné řízení skončeno ve lhůtě uvedené v §
179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu
a) prodlouží lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit,
nejvýše však o deset dnů, v případě sjednávání dohody o vině a trestu
(§ 179b odst. 5) nejvýše o třicet dnů,
b) nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné
řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení
hlavy desáté, nebo
c) uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161
odst. 2 k zahájení trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje
vždy, je-li dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.
Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání
§ 179g
(1) Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout
o tom, že se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže
podezřelý
a) se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její
náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její
náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho
vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
d) s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat
za dostačující.
(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného trestného činu,
okolnostmi spáchání trestného činu anebo poměry podezřelého, státní
zástupce rozhodne o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání
pouze tehdy, pokud podezřelý splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v
souvislosti s níž se dopustil trestného činu, nebo
b) složí na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu
na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního
předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného
činu,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat
za dostačující.
(3) V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání se
stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí
podle odstavce 2 až na pět let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto
rozhodnutí.
(4) Podezřelému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady
škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o
podmíněném odložení podání návrhu na potrestání uloží, aby škodu v
průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné
obohacení vydal.
(5) Rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle
odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na
peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se
podezřelý během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se podezřelý
zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu
na potrestání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti
odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že
právní mocí rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na
potrestání pozbude řidičského oprávnění.
(6) Podezřelému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval
přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(7) Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání
může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 179h
(1) Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil
povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo
jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším
uloženým omezením, rozhodne státní zástupce, jenž podmíněně odložil
podání návrhu na potrestání v prvním stupni, že se osvědčil. Jinak, a
to popřípadě i během zkušební doby, rozhodne o tom, že se podezřelý
neosvědčil, a dále postupuje podle § 179c až 179f. Výjimečně může
státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě podezřelého
ponechat podmíněné odložení podání návrhu na potrestání v platnosti a
prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však nesmí
překročit pět let. Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat
bezdůvodné obohacení a jiná povinnost, k jejímuž splnění se podezřelý
zavázal, i další uložená omezení trvají i v průběhu prodloužené
zkušební doby.
(2) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno
rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podezřelý vinu, má se za
to, že se osvědčil.
(3) Právní mocí rozhodnutí o tom, že podezřelý se osvědčil, nebo
uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky uvedené v § 11a
odst. 1 písm. b).
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podezřelý a poškozený podat
stížnost, jež má odkladný účinek.
ČÁST TŘETÍ
Řízení před soudem
HLAVA JEDENÁCTÁ
Základní ustanovení
§ 180
(1) Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo
návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní
zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
který podává státní zástupce. V řízení před okresním soudem se státní
zástupce může nechat zastoupit právním čekatelem, nejde-li o řízení o
schválení dohody o vině a trestu.
(2) Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a
vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V
řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné
skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem
opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další
důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.
(3) Při dokazování v hlavním líčení a ve veřejném zasedání státní
zástupce navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v
obžalobě a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem;
zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§
203, § 215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce nebo obviněný,
který nemá obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy
senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li
provedení těchto důkazů některou ze stran ve výslechu svědka nebo
znalce, provede jeho zákonné poučení před započetím výslechu předseda
senátu nebo jiný pověřený člen senátu.
(4) V hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu
prováděném za přítomnosti stran, může každá ze stran vznášet kdykoliv v
jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu.
§ 181
(1) Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho
hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména
prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22),
zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze
napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny
základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v
něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak,
aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu
rozhodnutí.
(3) Předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě
tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě
tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné
projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci,
včetně pověření probačního úředníka k úkonům směřujícím k rozhodnutí o
podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo
jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných
důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci
buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s
rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti
řízení.
§ 182
Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního
stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může
učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování.
Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.
§ 183
(1) Kdykoliv v průběhu řízení před soudem může předseda senátu požádat
policejní orgán o opatření jednotlivého důkazu, o předvedení osoby nebo
za podmínek § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Policejní orgán je
povinen mu urychleně vyhovět.
(2) V závažných a skutkově složitých věcech vyžadujících znalost
speciálního oboru může předseda senátu přibrat konzultanta. Přitom
postupuje přiměřeně podle ustanovení § 157 odst. 3.
§ 183a
(1) V řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen
senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka,
znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné
zasedání. Státní zástupce i obhájce obviněného, kterého se takový úkon
týká, jsou oprávněni se takového úkonu zúčastnit a o jeho konání být
včas vyrozuměni, ledaže nelze provedení úkonu odložit a jejich
vyrozumění nelze zajistit. Účast obviněného na takovém výslechu může
být připuštěna zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o
výslech svědka, který má právo odepřít výpověď. Vyrozumění o výslechu
svědka nebo o jiném úkonu s takovým svědkem, jehož totožnost má být z
důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle
nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2) Účast osob uvedených v odstavci 1 na úkonu může být zajištěna,
zejména jde-li o úkon, na němž se účastní osoba mladší než patnáct let
nebo svědek, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2
utajena, i prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
(3) Má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení,
veřejném nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem
proveden. Číst protokol o výslechu takového svědka nebo přehrát
obrazový a zvukový záznam pořízený o jeho výslechu provedeném
prostřednictvím videokonferenčního zařízení je možné v hlavním líčení
nebo veřejném zasedání o odvolání pouze za podmínek uvedených v § 211,
a jde-li o svědka mladšího než patnáct let, o okolnostech, jejichž
oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho
duševní a mravní vývoj, za podmínek uvedených v § 102 odst. 2.
(4) Předseda senátu dbá na ochranu svědků a osob jim blízkých, kterým v
souvislosti s podáním svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné
vážné nebezpečí, a je-li to třeba i na utajení jejich totožnosti,
popřípadě podoby. Pokud je třeba zajistit ochranu těchto osob i po
podání svědectví, předseda senátu učiní po ukončení výslechu
bezodkladně všechna potřebná opatření. V nezbytných případech požádá o
ochranu uvedených osob orgány Policie České republiky. Způsob zvláštní
ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon.
§ 184
(1) Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění
příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2) K objasnění příčin trestného činu a k urovnání sporu mezi obviněným
a poškozeným napomáhá ve stadiu řízení před soudem probační a mediační
služba vykonávaná probačními úředníky.
(3) Dovoluje-li to povaha věci a osoba obviněného, vytváří probační a
mediační služba předpoklady pro rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení,
pro projednání věci v některém ze zvláštních druhů řízení a pro uložení
trestů nespojených s odnětím svobody; za tím účelem podle pokynu
předsedy senátu probační úředník vyžaduje a opatřuje potřebné podklady,
zejména k osobě obviněného.
HLAVA DVANÁCTÁ
Předběžné projednání obžaloby
§ 185
Obecné ustanovení
(1) Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího
obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně
projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.
(2) K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit
potřebná vysvětlení.
§ 186
Důvody k předběžnému projednání obžaloby
Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to, že
a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b) má věc být postoupena podle § 171 odst. 1,
c) jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle §
172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti
odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,
d) skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle
jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje
obžaloba,
e) přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly
závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení
zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze
napravit v řízení před soudem,
f) ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové
okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, nebo
g) vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině
a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo
obviněný.
§ 187
Způsob předběžného projednání obžaloby
(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání,
nejsou-li dány důvody pro konání vazebního zasedání. Považuje-li to
předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném
projednání obžaloby veřejné zasedání.
(2) Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou
obžalobu; předseda senátu z tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se
zaměří na otázky, které je třeba řešit.
(3) Soud přezkoumá úplnost důkazního materiálu a opodstatněnost
obžaloby na základě spisu.
(4) Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186
písm. g), soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce k
sjednání dohody o vině a trestu. Vyjádří-li se státní zástupce a
obviněný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, soud stanoví
státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové
dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na
schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s;
v případech, ve kterých se podle § 314o až 314r věc vrací do
přípravného řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li
státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o
vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení, neučiní-li některé z
rozhodnutí uvedených v § 188.
Rozhodnutí
§ 188
(1) Po předběžném projednání obžaloby soud
a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který
je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj
příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171
odst. 1,
c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst.
1,
d) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst.
1,
e) vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k
odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze
napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových
okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout,
a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi
opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi
nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, nebo
f) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o
schválení narovnání podle § 309 odst. 1.
(2) Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní
stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) až f) a podle odstavce 2
mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o
přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o
podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může
podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
§ 189
Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle §
188 odst. 1 písm. a) nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24
nebo § 25 nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro
posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
§ 190
(1) Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek,
který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona,
než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci
k došetření [§ 188 odst. 1 písm. e)], je-li třeba vzhledem k odchylnému
právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit.
(2) Není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost
odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis
obžaloby (§ 196 odst. 1).
§ 191
(1) Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení,
v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti
je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.
(2) Jakmile usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření
nabylo právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.
§ 192
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání
obžaloby vždy také o dalším trvání vazby.
§ 193
zrušen
§ 194
zrušen
§ 195
Nové předběžné projednání obžaloby
(1) Rozhodne-li se státní zástupce ve věci, která mu byla vrácena k
došetření, opět pro podání obžaloby, přihlédne v ní i k výsledkům
provedeného došetření. Obžaloba se za podmínek uvedených v § 186 u
soudu znovu předběžně projedná.
(2) Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná
také u soudu, jemuž věc byla přikázána nadřízeným soudem po předložení
věci podle § 188 odst. 1 písm. a).
HLAVA TŘINÁCTÁ
Hlavní líčení
ODDÍL PRVNÍ
Příprava hlavního líčení
§ 196
Doručení obžaloby
(1) Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a
2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho
obhájci, a je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo
je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, také jeho zákonnému
zástupci; opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt
nebo sídlo známé. Pokud poškozený nepodal návrh podle § 43 odst. 3,
poučí se zároveň o právu podat takový návrh. Bylo-li v obžalobě
navrženo zabrání věci náležející jiné osobě než obžalovanému, dá
předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.
(2) Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby
návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily
a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.
(3) Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu
líčení nebo s vyrozuměním o něm.
§ 197
Náhradní soudce
(1) Bude-li hlavní líčení podle očekávání trvat delší dobu, zařídí
předseda senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci nebo
přísedící náhradní.
(2) Náhradní soudce nebo přísedící má při hlavním líčení postavení
člena senátu. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě,
je-li přibrán na místo soudce nebo přísedícího, kterému zabránila
nějaká překážka v další účasti na hlavním líčení. Soudce nebo
přísedící, za něhož nastoupil náhradní soudce nebo přísedící, se
hlavního líčení dále již nezúčastní.
§ 198
Nařízení hlavního líčení
(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od
doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli
alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit
jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže
se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U
ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm
vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.
(2) O hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce, zákonný zástupce a
obhájce obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li
poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, vyrozumějí se o hlavním
líčení jen jejich zmocněnci. Poškozeného je třeba ve vyrozumění
upozornit, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li už
obsaženy ve spise nebo dojdou-li soudu dříve, než se přikročí k
dokazování.
(3) Při nařízení hlavního líčení učiní předseda senátu také všechna
opatření, jichž je třeba k zajištění jeho řádného průběhu a k tomu, aby
věc bylo možné projednat a rozhodnout bez odročení.
§ 198a
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Veřejnost hlavního líčení
§ 199
(1) Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.
(2) Má přitom na zřeteli, aby občanům byla poskytnuta v nejširší míře
příležitost sledovat projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji
projevilo výchovné působení trestního řízení na širokou veřejnost ve
smyslu jejího aktivního zapojení do úsilí trestnou činnost zamezovat a
jí předcházet. Ve vhodných případech provádí proto hlavní líčení přímo
v místě, kde byl trestný čin spáchán, anebo na pracovišti, popřípadě v
bydlišti obžalovaného. V tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí
zájmové sdružení občanů, jež může účast občanů zajistit a účinně
přispět ke splnění účelu sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.
§ 200
(1) Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by
veřejné projednání věci ohrozilo utajované informace chráněné zvláštním
zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo
jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i
jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část
hlavního líčení. Vystupuje-li před soudem osoba uvedená v § 102a odst.
1 bez utajení totožnosti nebo podoby, veřejnost se vyloučí vždy.
(2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.
(3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením,
které veřejně vyhlásí.
§ 201
(1) I když veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít
přístup k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je obava, že by
mohli rušit důstojný průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná
opatření proti přeplňování jednací síně.
(2) I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých
důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost
obžalovaného musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li
obžalovaných více, má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže
by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se
mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud. Obdobně se v
případě vyloučení veřejnosti postupuje u důvěrníků poškozeného. Byla-li
veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací chráněných
zvláštním zákonem, případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu
svědků, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž
nemá soud námitek.
(3) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací
chráněných zvláštním zákonem, upozorní předseda senátu přítomné na
trestní následky toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili informace, o
nichž se při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili
písemné poznámky.
ODDÍL TŘETÍ
Zahájení hlavního líčení
§ 202
Přítomnost při hlavním líčení
(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu,
zapisovatele a státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných
osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení;
§ 111a se užije obdobně.
(2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen
když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního
řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k
hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým
orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení
o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na
možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166
odst. 1).
(3) Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a
soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti
obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců
a spoluobviněných přečíst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o
jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení
přehrát za podmínek uvedených v § 211.
(4) Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li
obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o
trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní
hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze
konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
(5) Ustanovení první věty odstavce 4 se neužije, pokud obžalovaný
požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení
odstavce 3 se tu užije přiměřeně.
(6) Poškozený a zúčastněná osoba a jejich zmocněnci mají právo se
osobně zúčastnit hlavního líčení. Předseda senátu může na nezbytnou
dobu omezit účast poškozeného a zúčastněné osoby na hlavním líčení jen,
je-li to nezbytné z hlediska objasnění věci, zejména mají-li být
vyslechnuti jako svědci, kdy je třeba poškozeného a poté i zúčastněnou
osobu zpravidla vyslechnout na počátku dokazování ihned po výslechu
obžalovaného a ještě v průběhu dokazování je seznámit s obsahem
výpovědi obžalovaného.
Řízení hlavního líčení
§ 203
(1) Hlavní líčení řídí a, nestanoví-li zákon jinak, dokazování provádí
předseda senátu. Provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit
člena senátu, anebo může jeho provedení uložit státnímu zástupci za
podmínek § 180 odst. 3. Tím není dotčeno právo státního zástupce,
obžalovaného a jeho obhájce žádat o provedení důkazu podle § 215 odst.
2.
(2) Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost
soudního jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které
nemají vztah k projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k
objasnění věci.
(3) Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení
zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o
ní je třeba zaznamenat v protokole.
§ 204
(1) Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně
vykázat.
(2) Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí
výstraze, a to jen na dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen
znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah
jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.
Počátek hlavního líčení
§ 205
(1) Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude
projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly
k hlavnímu líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich
totožnost. U osob, u kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě,
zjistí, zda tato lhůta byla zachována.
(2) Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud
po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda
je nutno je odročit.
§ 206
(1) Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve státního
zástupce, aby přednesl obžalobu.
(2) Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda
navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo
nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činem nebo k vydání
bezdůvodného obohacení získaného trestným činem a v jakém rozsahu.
Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen
už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.
(3) Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě
nepřísluší, vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k
hlavnímu líčení nepřipouští. Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení před příslušným orgánem.
(4) Podle odstavce 3 postupuje soud také tehdy, brání-li účasti
poškozeného okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.
ODDÍL ČTVRTÝ
Dokazování
Výslech obžalovaného
§ 207
(1) Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda
senátu obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení, též k tomuto nároku.
(2) Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když
se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat
anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a
jeho údaji při hlavním líčení a byl-li výslech proveden po sdělení
obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Na tyto
rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na jejich
příčinu.
§ 208
Je-li obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby
obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných.
Obžalovaného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s
obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho
nepřítomnosti.
Provádění dalších důkazů
§ 209
(1) Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl
přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že
svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o
svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na
zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření
vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně
vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po
návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem
výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal,
může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka,
jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst. 2), učiní předseda senátu
opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2) Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla
utajena (§ 55 odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony
k ověření jeho věrohodnosti.
§ 210
Jestliže znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho
odchyluje nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby
posudek nebo jeho doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.
§ 211
(1) Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho
výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní
zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Jestliže se obžalovaný, který byl
k hlavnímu líčení řádně předvolán, bez omluvy nedostaví, nebo se bez
vážného důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného s přečtením
takového protokolu o výslechu svědka není třeba a postačí souhlas
státního zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání
upozorněn.
(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také
tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto
zákona a
a) taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt
v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo
po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo
b) šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.
(3) Protokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li
výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a
svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v
podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a
a) obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu
zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
b) bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí,
zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu,
aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
c) byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení,
zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.
(4) Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého
práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že
svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně
poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech
proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný
nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
(5) Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho
písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle
§ 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní
zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé
a třetí tu platí obdobně.
(6) Se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze v hlavním líčení
číst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§
158 odst. 3 a 5).
(7) Ustanovení odstavců 1 až 5 o čtení protokolů se obdobně užijí i na
přehrání zvukového a obrazového záznamu pořízeného o výslechu
provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
§ 212
(1) Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od
své dřívější výpovědi a nejde-li o případy uvedené v ustanovení § 211
odst. 3 nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný
úkon podle § 158a, může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného
řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen,
anebo jeho příslušné části některou ze stran nebo předsedou senátu
pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl
v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho
výpovědi učiněné v hlavním líčení.
(2) Předestření dřívější výpovědi podle odstavce 1 spočívá v reprodukci
těch částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná
osoba vyjádřit a vysvětlit rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o
výpovědi, který byl předestřen, nemůže být podkladem výroku o vině
obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.
§ 212a
Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech
trestných činů, může žádat v hlavním líčení, aby mohl učinit prohlášení
o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a
to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Předseda senátu je
povinen žádosti vyhovět a umožnit ústní prohlášení nejpozději v
závěrečné řeči. Ústní prohlášení poškozeného lze přerušit jen tehdy,
jestliže se zřejmě odchyluje z jeho rámce.
§ 213
(1) Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné
věcné důkazy se při hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a
pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům.
(2) Pokud kterákoli ze stran navrhne přečtení listiny uvedené v
odstavci 1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.
§ 214
Obžalovaný musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k
němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu.
§ 215
Součinnost stran při dokazování
(1) Státní zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a zákonný zástupce,
zúčastněná osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem
předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, když
předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové
senátu.
(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim
bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce.
Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz
prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený; není povinen
jim vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího než
patnáct let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by
provedení důkazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného
důvodu vhodné. Jestliže je výslech stejného svědka nebo znalce
navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo obhájcem, a obě
strany žádají o provedení výslechu, rozhodne předseda senátu po
vyjádření obou stran o tom, která z nich výslech provede. Provádění
výslechu některou z uvedených stran může předseda senátu přerušit jen
tehdy, není-li výslech prováděn v souladu se zákonem, na vyslýchaného
je vyslýchajícím činěn nátlak nebo je výslech jím veden jiným nevhodným
způsobem, anebo předseda senátu nebo člen senátu považuje za nezbytné
položit vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu
po provedení takového výslechu nebo jeho části.
(3) Po provedení výslechu nebo jeho části podle odstavce 2 má právo
druhá strana klást vyslýchanému otázky. Poslední věta odstavce 2 platí
tu obdobně.
(4) Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní
návrhy na doplnění dokazování.
ODDÍL PÁTÝ
Závěr hlavního líčení
Závěrečné řeči
§ 216
(1) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se
další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za
skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.
(2) Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná
osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo
zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba, určí
předseda senátu pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního zástupce
ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě
obžalovaný mluví však vždy poslední.
(3) Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu
státní zástupce, má obhájce, popřípadě obžalovaný právo na to
odpovědět.
(4) Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li
zřejmě z rámce projednávané věci.
§ 217
Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí
předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu
nesmějí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.
§ 218
Doplnění dokazování
(1) Shledá-li soud vzhledem k závěrečným řečem nebo při závěrečné
poradě, že je třeba ještě některou okolnost objasnit, usnese se, že
dokazování bude doplněno, a v hlavním líčení pokračuje.
(2) Po doplnění dokazování je třeba vždy znovu dát slovo k závěrečným
řečem.
ODDÍL ŠESTÝ
Odročení hlavního líčení
§ 219
(1) Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze
hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, přitom stanoví den, kdy se
bude konat další hlavní líčení; odročit hlavní líčení na neurčito je
možné, jen pokud to vyžaduje povaha úkonu, pro který hlavní líčení není
možné provést nebo v něm pokračovat. Odpadne-li překážka, pro kterou
muselo být hlavní líčení odročeno na neurčito, je třeba bez zbytečného
odkladu, nejpozději ve lhůtách uvedených v § 181 odst. 3 po odpadnutí
překážky, nařídit hlavní líčení nebo učinit jiný úkon směřující ke
skončení věci. Nemůže-li tak předseda senátu ze závažných důvodů
učinit, platí tu obdobně § 181 odst. 3 poslední věta.
(2) Dříve než hlavní líčení soud odročí, předseda senátu zjistí, zda
strany nenavrhují další důkazy, které by bylo třeba k příštímu líčení
opatřit.
(3) Jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného
důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu
při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního
jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení
hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a
obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení,
včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní
líčení provedeno znovu.
ODDÍL SEDMÝ
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
§ 220
Podklad pro rozhodnutí
(1) Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním
návrhu.
(2) Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly
probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany
předložily a provedly, případně které sám doplnil.
(3) Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
§ 221
Vrácení věci státnímu zástupci
(1) Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností
případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud
vrátit věc státnímu zástupci k došetření.
(2) Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li
výsledky hlavního líčení, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího
skutku, který je trestným činem, a státní zástupce o vrácení věci
požádá vzhledem k potřebě společného projednání.
(3) Ustanovení § 191 platí i pro vrácení věci podle odstavců 1 a 2.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 222
Postoupení věci
(1) Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání
není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti
soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle
něj příslušný. Je však povinen rozhodnout věc sám, jde-li toliko o
nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž je povinen sám věc
rozhodnout, měla-li by věc být přikázána nejblíže společně nadřízeným
soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně. Rozhodnout o předložení
věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu nemůže soud, jemuž byla věc
přikázána nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro
posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
(2) Soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o
trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen
jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný
rozhodovat.
(3) Proti usnesení o postoupení podle odstavce 2 může státní zástupce
podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223
Zastavení trestního stíhání
(1) Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu
je některá z okolností uvedených v § 11.
(2) Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního
líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může se týkat také jen některého ze
skutků, pro které byla podána obžaloba.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může státní zástupce podat
stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223a
Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání
(1) Soud za hlavního líčení trestní stíhání podmíněně zastaví nebo
rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307
odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce, obžalovaný
a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 224
Přerušení trestního stíhání
(1) Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu
je některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až e), nebo z
důvodu uvedeného v § 9a odst. 2.
(2) Soud přeruší trestní stíhání také tehdy, nelze-li obžalovanému
doručit předvolání k hlavnímu líčení.
(3) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
(4) Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stíhání přerušil nebo jímž
návrh na pokračování v něm zamítl, může státní zástupce podat stížnost.
(5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je
v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v
rozporu s ústavním pořádkem a předloží věc Ústavnímu soudu.
Rozsudek
§ 225
(1) Nebude-li věc vrácena státnímu zástupci podle § 221, předložena k
rozhodnutí o příslušnosti podle § 222 odst. 1 či postoupena jinému
orgánu podle § 222 odst. 2 a nedojde-li k zastavení trestního stíhání
podle § 223, k podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo schválení
narovnání podle § 223a nebo k jeho přerušení podle § 224, rozhodne soud
rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby
zprošťuje.
(2) Uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího
ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může
soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího
posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je
třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením
rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby
a hlavní líčení k tomu účelu odročit.
§ 226
Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů
předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných
soudem, a to i k návrhům ostatních stran,
a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,
c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
e) trestnost činu zanikla.
§ 227
Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti,
amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním
stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů
uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že
obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 4, § 172 odst. 4),
soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví
sice vinu, trest však neuloží.
§ 228
(1) Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil
jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor
poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému
nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby
vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43
odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná
překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k
vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah
bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku
rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla
dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu
vydáno.
(2) Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody nebo nemajetkové
újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení musí přesně
označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V
odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve
splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.
(3) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být na návrh poškozeného
vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a
a) škoda byla způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na
věcech zakoupených za takové peněžní prostředky, nebo
b) obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.
(4) Odsuzuje-li soud obžalovaného za zločin k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání
bezdůvodného obohacení, poučí poškozeného o možnosti požádat o
vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu
odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
§ 229
(1) Není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k
náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání
bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o
povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k
vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by
podstatně protáhlo trestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve
věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným
orgánem.
(2) Na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před
jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho
nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
(3) Jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s
jeho nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na
vydání bezdůvodného obohacení vždy na řízení ve věcech
občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
§ 230
(1) Shledá-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření,
může je uložit i bez návrhu státního zástupce.
(2) Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést
ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí
rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání.
(3) Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže státní zástupce
učinil návrh na zabrání věci nenáležející obžalovanému.
ODDÍL OSMÝ
Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
§ 231
(1) Vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v
§ 223 odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2, soud rozhodne
o zastavení trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném
zastavení trestního stíhání, anebo o schválení narovnání.
(2) Mimo hlavní líčení soud rozhoduje v neveřejném zasedání.
Považuje-li to předseda senátu za potřebné, může k rozhodnutí o
schválení narovnání nařídit veřejné zasedání.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat
stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný
účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo
o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obžalovaný a
poškozený.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
Veřejné zasedání
§ 232
Obecné ustanovení
Ve veřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde to zákon výslovně stanoví.
§ 233
Příprava veřejného zasedání
(1) Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní
účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce,
jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a
osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby
nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě
zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo
vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán
podnět.
(2) Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě,
která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může
být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob,
jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému
zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě.
Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je
lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání
předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla
třídenní lhůtu.
§ 234
Přítomnost při veřejném zasedání
(1) Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a
zapisovatele. Přítomnost jiných osob může být zajištěna i
prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.
(2) Nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a
obhájce při veřejném zasedání nutná.
Průběh veřejného zasedání
§ 235
(1) Po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen
senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které
je třeba ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým
návrhem k veřejnému zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může
být přímo dotčena rozhodnutím, jakož i státní zástupce se k návrhu
vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli.
(2) Jsou-li při veřejném zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
ustanovení o dokazování u hlavního líčení. Omezení v provádění důkazů
čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce nebo přehráním
obrazového a zvukového záznamu pořízeného o jejich výslechu provedeném
prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§ 211 odst. 1, 5 a 7)
platí pouze pro veřejné zasedání konané o odvolání.
(3) Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným
návrhům. Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím,
obviněný, má právo mluvit poslední.
§ 236
Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.
§ 237
Podklad pro rozhodnutí
Při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly
probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve
veřejném zasedání provedeny.
§ 238
Použití ustanovení o hlavním líčení
Na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije
přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.
Ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci
§ 239
nadpis vypuštěn
(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení, o
zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci vyhradil podle § 230 odst. 2,
může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.
(2) Proti rozhodnutí o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci a o
zabrání věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 239a
(1) Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci,
jež má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda
senátu opatrovníka. Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva
jako její vlastník.
(2) Všechny písemnosti určené pro vlastníka věci se doručují pouze
opatrovníku. Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným
způsobem uveřejní. Veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti
vlastníka věci, a to bez ohledu na to, zda se vlastník věci o něm
dověděl.
(3) Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
HLAVA PATNÁCTÁ
Neveřejné zasedání
§ 240
V neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno,
že se rozhoduje v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo vazebním
zasedání.
§ 241
zrušen
§ 242
(1) Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu
a zapisovatele.
(2) Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.
§ 243
Je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak
přečtením protokolů a jiných písemností.
§ 244
Rozhodnutí se vždy vyhlásí.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ
Odvolání a řízení o něm
§ 245
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je
odvolání. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu,
lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s
dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl.
Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může
poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost
výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání
bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s
rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním
bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s
níž souhlasil.
(2) Odvolání má odkladný účinek.
Oprávněné osoby
§ 246
(1) Rozsudek může odvoláním napadnout
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o
náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání
bezdůvodného obohacení.
(2) Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho
výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož
i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže
toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
§ 247
(1) V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen
státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo
nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má
toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(2) Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě
obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení
přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.
Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li
obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho
způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za
něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho
obhájce.
§ 248
Lhůta a místo podání
(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do
osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
(2) Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci
a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno
nejpozději.
(3) Jiným osobám uvedeným v § 247 odst. 2, s výjimkou státního
zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému.
§ 249
Obsah odvolání
(1) Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k
tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také
odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán
a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku
předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
(2) Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i
zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(3) Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 250
Vzdání se a zpětvzetí odvolání
(1) Po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba odvolání výslovně
vzdát.
(2) Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít
zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě.
Odvolání státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce.
(3) Odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou
nebo za obžalovaného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzato
zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít
takové odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží
obžalovanému nová lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání
bylo vzato zpět.
(4) Zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí
předseda senátu odvolacího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu
předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
§ 251
Řízení u soudu prvního stupně
(1) Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za
obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného
nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání
podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve
lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak
bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3. Stejně postupuje, pokud
takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo
zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
(2) Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti
obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu
k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad
odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to
povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce nezvolil,
ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v
odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U
poškozeného a zúčastněné osoby, kteří nemají zmocněnce, postupuje
předseda senátu přiměřeně.
(3) Jakmile uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad
odvolání u všech oprávněných osob, předseda senátu doručí stejnopis
odvolání a jejich odůvodnění ostatním stranám a nevyčkávaje jejich
vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.
§ 252
Odvolací soud
O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský
soud a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje
nadřízený vyšší vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo
vyššího vojenského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený
vrchní soud.^*)
--------------------
*) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení
o vojenských soudech.
Rozhodnutí odvolacího soudu
§ 253
(1) Odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou
neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu
podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba
podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.
(3) Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu
odvolání.
(4) Odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla
oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné
osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při
odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2).
§ 254
(1) Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253,
přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků
rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení,
které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které
nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv
na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
(2) Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom,
proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost
takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže
oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
(3) Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině,
přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o
trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,
bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.
(4) Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z
více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací
soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení,
která se týká této osoby.
§ 255
(1) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího
řízení najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z
okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až e), nelze-li
obžalovanému doručit předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu
nebo z důvodu uvedeného v § 9a.
(2) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož
užil v dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o vině a
trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem; v tomto případě předloží věc
Ústavnímu soudu.
§ 256
Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
§ 257
(1) Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu
zrušení
a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který
je společně nadřízený soudu prvního stupně, a soudu, jenž je podle něj
příslušný, měl-li tak už učinit soud prvního stupně (§ 222 odst. 1);
je-li tímto společně nadřízeným soudem odvolací soud, rozhodne ihned
sám o přikázání příslušnému soudu,
b) věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního
stupně (§ 222 odst. 2),
c) trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností,
jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně
(§ 223 odst. 1, 2),
d) trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení
narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo §
309 odst. 1,
e) trestní stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně
(§ 224 odst. 1, 2 a 5).
(2) Shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v §
11 odst. 1 písm. a), b), i), která nastala až po vyhlášení napadeného
rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení
trestního stíhání.
(3) V odvolacím řízení, v kterém bylo zastaveno trestní stíhání z
některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se však pokračuje, prohlásí-li
obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního
stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného
poučit.
§ 258
(1) Odvolací soud zruší napadený rozsudek také
a) pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména
proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má
zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv
na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku,
b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho
skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo
proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi
významnými pro rozhodnutí,
c) vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně
přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat
nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by
znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,
d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního
zákona,
e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,
f) je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané
části rozsudku nesprávné,
g) není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní
zástupce soudu navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku
poškozeného, který s dohodou o vině a trestu nesouhlasil, nebo
poškozeného, jehož řádně uplatněný nárok dohodě o vině a trestu
neodpovídá.
(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od
ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li
však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o
trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
§ 259
(1) Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno
učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu
prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání,
zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní
líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění
dokazování.
(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok
chybí nebo je neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc
soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl
nebo neúplný výrok doplnil.
(3) Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li
možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v
napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů
provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se
může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy,
jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy
provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
(4) V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený
rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v
neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové
újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit
též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(5) Odvolací soud nemůže sám
a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem
zproštěn,
b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v
napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).
§ 260
Nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro
neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí,
odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191
a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.
§ 261
Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého
obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě,
rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve
prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve
prospěch zúčastněné osoby.
§ 262
Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání a
rozhodnutí soudu prvního stupně, může zároveň nařídit, aby byla
projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Z důležitého důvodu
může také nařídit, aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu a
téhož stupně v jeho obvodě.
§ 263
Řízení u odvolacího soudu
(1) O odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání. Též v
neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí
a) podle § 253, 255 a 257,
b) podle § 258 odst. 1, je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve
veřejném zasedání.
(2) Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.
(3) Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít
obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
(4) V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu
trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen
tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném
zasedání vzdává.
(5) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím
určený člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom
přednese odvolatel své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel
přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím
určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou být
rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli,
přednesou své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li
některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise,
anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo
jím určený člen senátu.
(6) Po přednesení návrhů ve veřejném zasedání provede odvolací soud
důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a
obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat
činnost soudu prvního stupně. Na provádění důkazů se užije ustanovení o
provádění důkazů v hlavním líčení. Není-li obviněný přítomen, ač byl
řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů o výslechu
svědků a znalců souhlasí.
(7) Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud
může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání
před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy
provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je
vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch
důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
§ 264
Řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku
(1) Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je
vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud,
a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud
nařídil.
(2) Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve
prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí
v jeho neprospěch.
§ 265
Důsledky zrušení výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v
penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení
Zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě
škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného
obohacení a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve
věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným
orgánem.
HLAVA SEDMNÁCTÁ
DOVOLÁNÍ
§ 265a
Přípustnost dovolání
(1) Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,
jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
(2) Rozhodnutím ve věci samé se rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest,
popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
(3) Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že
soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo §
289 písm. b).
(4) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 265b
Důvody dovolání
(1) Dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
a) ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl
náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl
soud vyššího stupně,
b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže
tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení
známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení
nebo ve veřejném zasedání,
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona
bylo nepřípustné,
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení
trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o
schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným,
i) bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od
potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro
takový postup,
j) bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny
podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
(2) Dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na
doživotí.
§ 265c
Dovolací soud
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.
§ 265d
Oprávněné osoby
(1) Dovolání mohou podat
a) nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního
zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku
rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,
b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká.
(2) Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání
obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje
za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§
125 odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho
v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na
povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke
stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s
poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně
postupuje u podání osob, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho
způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obviněného za
něho v jeho prospěch dovolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho
obhájce.
§ 265e
Lhůta a místo podání
(1) Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni,
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
(2) Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci
a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno
nejpozději.
(3) Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání
podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci
ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno
ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který
má ve věci rozhodnout.
(4) Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
§ 265f
Obsah dovolání
(1) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3)
podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém
rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně
konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které
se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání
uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(2) Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání
lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
§ 265g
Zpětvzetí dovolání
(1) Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít
zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě.
V řízení o dovolání se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce
zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný trvá na
pokračování dovolacího řízení; v takovém případě Nejvyšší soud
rozhoduje v rozsahu, jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním
zástupcem podal sám obviněný. Zpětvzetí dovolání podaného nejvyšším
státním zástupcem jen ve prospěch obviněného, který zemřel, je
neúčinné.
(2) Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí
předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu
předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Vzal-li nejvyšší
státní zástupce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného a
obviněný trvá na pokračování řízení o dovolání, uvede to předseda
senátu Nejvyššího soudu v usnesení, jímž rozhoduje o zpětvzetí
dovolání.
§ 265h
Řízení u soudu prvního stupně
(1) Nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání
obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §
265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě
dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude
dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d).
(2) Předseda senátu soudu prvního stupně doručí opis dovolání
obviněného státnímu zástupci a opis dovolání státního zástupce obhájci
obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně
vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§
265r odst. 1 písm. c)]. Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem
oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu.
(3) Dospěje-li předseda senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k
závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží
bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup
Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději
do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno
řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení.
Rozhodnutí dovolacího soudu
§ 265i
(1) Nejvyšší soud dovolání odmítne,
a) není-li přípustné,
b) bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b,
c) bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu
podala, když ho předtím výslovně vzala zpět,
d) nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání,
e) jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné,
f) je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně
ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání
řešena, není po právní stránce zásadního významu.
(2) V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen
stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k
zákonnému důvodu odmítnutí.
(3) Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1, přezkoumá
zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo
dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i
řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které
nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly
mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
(4) Jestliže oprávněná osoba podá důvodně dovolání proti výroku o vině,
přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o
trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,
bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno dovolání.
(5) Byla-li dovoláním napadena část rozhodnutí týkající se jen některé
z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá
Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a
předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 265j
Dovolací soud dovolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
§ 265k
(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, zruší
napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu
předcházející.
(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit
od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li
však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o
trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Současně zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho
zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 265l
(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku
nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikáže Nejvyšší soud zpravidla
soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok
chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší,
přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl
nebo neúplný výrok doplnil.
(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému
projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a
rozhodl v jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc
přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu
zástupci.
(4) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu
původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d
až 73g) se v tomto případě neužijí.
§ 265m
(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned
rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám
a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn nebo
pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být
uznán vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let
nebo trest odnětí svobody na doživotí, nebyl-li mu již uložen
přezkoumávaným rozhodnutím, případně ve spojení s rozsudkem soudu
prvního stupně.
(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení,
užije přiměřeně § 265.
§ 265n
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
Řízení u dovolacího soudu
§ 265o
(1) Před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu
odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno
dovolání.
(2) Je-li pro rozhodnutí o dovolání třeba objasnit nějakou okolnost,
provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu, anebo na
jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, který je
povinen mu bez zbytečného odkladu vyhovět. Pro takové šetření platí
ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění
důkazního materiálu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté.
Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby
lze však jen tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce v dovolání
podaném v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za
nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních
důvodů.
§ 265p
(1) V neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené
rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež
bylo podáno v neprospěch obviněného.
(2) Dovolání v neprospěch obviněného je vyloučeno, jestliže
a) obviněný zemřel,
b) na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil,
aby se v trestním stíhání nepokračovalo.
(3) Bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží
jeho smrt provedení řízení na podkladě dovolání; trestní stíhání tu
nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
§ 265r
(1) O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání. V
neveřejném zasedání může učinit
a) rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i),
b) rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání věci
k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že
vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, nebo
c) jiná rozhodnutí, souhlasí-li s projednáním v neveřejném zasedání
nejvyšší státní zástupce i obviněný.
(2) Účast státního zástupce činného u Nejvyššího státního
zastupitelství ve veřejném zasedání je povinná.
(3) Při veřejném zasedání konaném o dovolání musí mít obviněný obhájce
v případech uvedených v § 36a odst. 2 písm. a) až c), pokud se jej
podle § 36b nevzdá.
(4) V nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu
odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obviněný
výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která
rozhodnutím o dovolání může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného
zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato
osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu
ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(6) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím
určený člen senátu napadené rozhodnutí a podá zprávu o stavu věci.
Potom přednese dovolatel své dovolání a odůvodní je. Státní zástupce a
osoby, které mohou být rozhodnutím dovolacího soudu přímo dotčeny,
pokud nejsou dovolateli, přednesou své vyjádření; není-li některá z
těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo
požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím
určený člen senátu.
(7) Důkazy se ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla
neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy
nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout.
§ 265s
Řízení po přikázání věci
(1) Orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému
projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve
svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění,
jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
(2) Bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání
podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně
rozhodnutí v jeho neprospěch.
HLAVA OSMNÁCTÁ
Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní
§ 266
(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž
byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu
řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost
pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí
Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
(2) Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen
tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti
trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh
trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost
pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se
týká některé z těchto osob.
(4) Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti
pravomocnému rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud
postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289
písm. b).
(5) Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo
státního zástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.
(6) Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona,
kterou podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro
porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme
usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.
(7) Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru,
že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, navrhne
Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení
zákona ve prospěch obviněného.
§ 266a
(1) Podanou stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je
ministr spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.
(2) Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná
Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.
§ 267
(1) Ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných
náležitostí (§ 59 odst. 4) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí
směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho
se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na
rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve
stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v
neprospěch obviněného.
(2) Podanou a ve lhůtě uvedené v § 266a odst. 1 též odůvodněnou
stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším
soudem měnit.
(3) Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků
rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části
rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro
porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly
mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro
porušení zákona.
(4) Jestliže ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení
zákona proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na
vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají
ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda byla i proti těmto
výrokům podána stížnost pro porušení zákona.
(5) Byla-li stížností pro porušení zákona napadena část rozhodnutí
týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž
rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část
rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 268
(1) Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem,
že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v
řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
§ 269
(1) Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž
jde.
(2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší
soud zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí
nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li
nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit
od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i
jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož
i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také
další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení §
261 se užije přiměřeně.
§ 270
(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku
nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla
orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
(2) Záleží-li porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí
některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž
rozhodnutí zruší, přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o
chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému
projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a
rozhodl v jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc
přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu
zástupci.
(4) Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který
vyslovil ve věci nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony,
jejichž provedení nejvyšší soud nařídil.
§ 271
(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned
rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě
skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.
Nejvyšší soud nemůže však sám
a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem
obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být
uznán vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let
nebo trest odnětí svobody na doživotí.
(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení,
užije přiměřeně § 265.
§ 272
zrušen
§ 273
Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch
obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho
neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.
§ 274
O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném
zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního
zastupitelství. Považuje-li to ministr spravedlnosti nebo předseda
senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce
ministra spravedlnosti. Rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může Nejvyšší
soud učinit též v neveřejném zasedání.
§ 275
(1) Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt
provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní
stíhání nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon
porušen jen v neprospěch obviněného, doba od právní moci napadeného
rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se do
promlčecí doby nezapočítává.
(2) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která
rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může být přímo dotčena,
stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě
zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí
ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(3) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu
původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona
výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o
vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v řízení o stížnosti pro porušení
zákona neužijí.
(4) Před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud
odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána
stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu
rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém
návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
§ 276
Je-li pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit
nějakou okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího
soudu anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení,
popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy
páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění důkazního
materiálu použít na podkladě usnesení senátu i prostředků uvedených v
hlavě čtvrté.
HLAVA DEVATENÁCTÁ
Obnova řízení
§ 277
Obecné ustanovení
Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným
rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o
zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném
zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení
narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu,
lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud
nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen
byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k
zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět
vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
Podmínky obnovy
§ 278
(1) Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním
příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu
dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se
skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině
nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k
nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a
závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh
trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které
skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném
upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly
skutečnosti uvedené v § 48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy,
vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by
mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už
dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
(2) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o
zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení
věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to
i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst.
3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve
neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a
důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí
tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat.
(3) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního
zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o
postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního
stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené
v § 308 odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy
státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve
spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že
důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti
obviněnému obžalobu.
(4) Obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v
předchozích odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným
rozsudkem zjištěno, že policejní orgán, státní zástupce nebo soudce v
původním řízení porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný
čin.
§ 279
Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže
a) trestnost činu zanikla,
b) uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu,
o kterém se vedlo trestní stíhání,
c) na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil,
aby se v trestním stíhání nepokračovalo, nebo
d) obviněný zemřel.
§ 280
Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy
(1) Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.
(2) V neprospěch obviněného může návrh na povolení obnovy podat jen
státní zástupce.
(3) Ve prospěch obviněného mohou návrh na povolení obnovy podat kromě
obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
Jestliže by tak mohly učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho
vůli podat i návrh na povolení obnovy. Takový návrh mohou učinit i po
smrti obviněného.
(4) Osoba, která návrh na povolení obnovy řízení podala, může jej
výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud prvního
stupně odebere k závěrečné poradě. Návrh na povolení obnovy řízení
podaný ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za
obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzat zpět jen s
výslovným souhlasem obviněného; to neplatí, pokud takový návrh podal
státní zástupce nebo byl-li takový návrh podán oprávněnou osobou po
smrti obviněného. Zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení vezme
usnesením na vědomí předseda senátu soudu prvního stupně. Takové
rozhodnutí nebrání pozdějšímu opětovnému podání návrhu na povolení
obnovy řízení.
(5) Doví-li se soud nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla
odůvodnit návrh na povolení obnovy, je povinen oznámit ji státnímu
zástupci. Jestliže jde o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na
povolení obnovy ve prospěch obviněného, je státní zástupce povinen
zpravit o ní neprodleně obviněného, anebo není-li to možné, jinou osobu
oprávněnou k podání návrhu, pokud takový návrh nepodá sám.
§ 281
Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově
(1) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným
usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně
schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném
zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který by byl příslušný
rozhodovat o obžalobě.
(2) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným
rozsudkem nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným
usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení
narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení
trestního stíhání rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním
stupni.
(3) Přestože ve věci v prvním stupni rozhodoval okresní soud, rozhodne
o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce
s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem nebo důkazům, které nově
vyšly najevo, jde o trestný čin náležející do příslušnosti krajského
soudu.
Řízení o návrhu na povolení obnovy
§ 282
(1) Je-li pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho
důvodnosti třeba některou okolnost předem objasnit, provede potřebné
šetření předseda senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v
trestním řízení, popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí
ustanovení hlavy páté.
(2) V případech zvlášť naléhavých lze k zajištění důkazního materiálu
na podkladě usnesení senátu použít i prostředků uvedených v hlavě
čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do
vazby lze však před povolením obnovy jen tehdy, navrhne-li to státní
zástupce podávaje návrh na obnovu v neprospěch obviněného a považuje-li
to soud za nezbytné vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově
vyšly najevo, závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
(3) Byl-li podán návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch
obviněného, může soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově
vyšly najevo, odložit nebo přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v
původním řízení.
§ 283
Soud návrh na povolení obnovy zamítne,
a) byl-li podán osobou neoprávněnou,
b) směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není
přípustná,
c) je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo
d) neshledá-li důvody obnovy podle § 278.
§ 284
(1) Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí
zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti
výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další
výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a to i rozhodnutí o
nestíhání podezřelého (§ 159d odst. 1), pokud bylo učiněno v návaznosti
na zrušené napadené rozhodnutí.
(2) Jestliže soud povolí obnovu řízení, které skončilo pravomocným
usnesením soudu o zastavení trestního stíhání včetně schválení
narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení
trestního stíhání, nebo jestliže povolí v otázce viny obnovu řízení,
které skončilo pravomocným rozsudkem, může zároveň se zrušením
rozhodnutí věc vrátit státnímu zástupci k došetření, považuje-li to za
potřebné pro objasnění věci. Krajský soud, který podle § 281 odst. 3
povolil obnovu řízení, v němž v prvním stupni rozhodl okresní soud,
vrátí věc vždy státnímu zástupci. Ustanovení § 191 platí i tu.
(3) Jestliže soud povolí obnovu toliko ve výroku o přiznaném nároku
poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na
vydání bezdůvodného obohacení, odkáže poškozeného při zrušení tohoto
výroku na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před
jiným příslušným orgánem.
§ 285
Jestliže soud povolí obnovu ve prospěch obviněného z důvodů, které
prospívají také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí
zároveň obnovu též v jejich prospěch.
§ 286
(1) O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
(2) Zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i v
neveřejném zasedání. Z důvodu uvedeného v § 283 písm. d) může návrh
zamítnout v neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o
tytéž skutečnosti a důkazy byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh
nově podaný je jen jeho opakováním.
(3) Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
Řízení po povolení obnovy
§ 287
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním
rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž spolu s
povolením obnovy zrušil výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě.
§ 288
(1) Byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo
pravomocným rozsudkem soudu, kterým byla schválena dohoda o vině a
trestu, nebo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení
trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému
orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, pokračuje se v
přípravném řízení.
(2) V ostatních případech pokračuje soud po pravomocném povolení obnovy
v řízení na podkladě původní obžaloby, jestliže nebylo vysloveno, že se
věc vrací státnímu zástupci k došetření (§ 284 odst. 2).
(3) Jestliže byla povolena obnova jen pokud jde o některý z trestných
činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest a soud
vrátil věc státnímu zástupci k došetření, stanoví po právní moci
usnesení povolujícího obnovu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený
trest za zbývající trestné činy.
§ 289
Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,
a) doba od právní moci původního rozsudku do právní moci usnesení
povolujícího obnovu se do promlčecí doby nezapočítává,
b) nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl
uložen původním rozsudkem,
c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze
zastavit proto, že obviněný zemřel.
HLAVA DVACÁTÁ
Zvláštní způsoby řízení
§ 290
Obecné ustanovení
Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na
řízení podle této hlavy obecných předpisů.
ODDÍL PRVNÍ
Řízení ve věcech mladistvých
§ 291
Právní úprava řízení
Řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud
zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.
§ 292
zrušen
§ 293
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 294
zrušen
§ 295
zrušen
§ 296
zrušen
§ 297
zrušen
§ 298
zrušen
§ 299
zrušen
§ 300
zrušen
§ 301
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Řízení proti uprchlému
§ 302
Řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se
vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
§ 303
(1) V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu
obhájce zvolen (§ 37 odst. 1), je třeba ho ustanovit.
(2) Vyvstal-li důvod pro konání řízení proti uprchlému až po doručení
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do podání obžaloby,
státní zástupce o tom učiní záznam, ve kterém uvede, od kterého dne je
proti obviněnému konáno řízení proti uprchlému; záznam se doručí
obhájci.
§ 304
Obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako
obviněný.
§ 305
O konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na
návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní
zástupce učinit už v obžalobě.
§ 306
(1) Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko
obhájci.
(2) Předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným
způsobem uveřejní. Hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání se pak
provede i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se
obviněný o něm dověděl.
§ 306a
(1) Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním
řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se
v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení
provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování
nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému
protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají
obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených
prostřednictvím videokonferenčního zařízení a umožní se mu, aby se k
nim vyjádřil.
(2) Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím
rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému
vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku
soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v
odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení
pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku
odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní
smlouva, jíž je Česká republika vázána.
(3) Doba od právní moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle
odstavce 2 se do promlčecí doby nezapočítává.
(4) V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch
obviněného.
ODDÍL TŘETÍ
Podmíněné zastavení trestního stíhání
§ 307
nadpis vypuštěn
(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném
řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její
náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její
náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho
vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu
a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za
dostačující.
(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu,
okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném
řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního
stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1
a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v
souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního
zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem
trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není
zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu
a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za
dostačující.
(3) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví
zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle
odstavce 2 až na pět let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto
rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
(4) Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady
škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o
podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu
zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
(5) Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce
2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou
pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný
během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se obviněný zaváže zdržet
se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení
motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský
průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí
rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského
oprávnění.
(6) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená
omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(7) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může
obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto
právo též státní zástupce.
§ 308
(1) Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil
povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo
jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším
uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce,
že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že
se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může soud
a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a
osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v
platnosti a prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však
nesmí překročit pět let. Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat
bezdůvodné obohacení a jiná povinnost, k jejímuž splnění se obviněný
zavázal, i další uložená omezení trvají i v průběhu prodloužené
zkušební doby.
(2) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno
rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za
to, že se osvědčil.
(3) Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo
uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky zastavení
trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f)].
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat
stížnost, jež má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má
toto právo též státní zástupce.
ODDÍL ČTVRTÝ
Narovnání
nadpis vypuštěn
§ 309
(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného a poškozeného soud
a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání
a zastavit trestní stíhání, jestliže obviněný
a) prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné
pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a
určitě,
b) uhradí poškozenému škodu způsobenou přečinem nebo učiní potřebné
úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přečinem,
c) vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhodná
opatření k jeho vydání, a
d) složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního
zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem
trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není
zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k
povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen
veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může obviněný, poškozený a v
řízení před soudem i státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 310
(1) Před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení
státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a
okolnostem uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi
nimi byla učiněna dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání.
Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si
je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu obviněného
musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.
(2) Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich
právech a o podstatě institutu narovnání.
(3) Je-li poškozenou právnická osoba, lze místo výslechu statutárního
zástupce nebo jiné osoby oprávněné jednat jejím jménem opatřit její
písemné prohlášení k okolnostem uvedeným v odstavci 1.
§ 310a
Práva poškozeného podle § 309 a 311 nepřísluší tomu, na koho pouze
přešel nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
§ 311
Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí
obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení,
obsah narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž
úhradě byly provedeny potřebné úkony, rozsah bezdůvodného obohacení,
který byl vydán nebo k jehož vydání byly provedeny potřebné úkony
případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé přečinem, peněžitou částku
určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a výrok o
zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin,
jehož se narovnání týká.
§ 312
zrušen
§ 313
Rozhodnutí o schválení narovnání se eviduje jako skutečnost významná
pro trestní řízení podle zvláštního zákona.
§ 314
nadpis vypuštěn
Nebylo-li narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem
schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že
spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším
řízení přihlížet jako k důkazu.
ODDÍL PÁTÝ
Řízení před samosoudcem
§ 314a
(1) Samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví
trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
(2) Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen
souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení
před senátem.
§ 314b
(1) Věci, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, samosoudce
projedná ve zjednodušeném řízení. Trestní stíhání se zahajuje tím, že
návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu.
(2) Byl-li soudu s doručením návrhu předán zadržený podezřelý, soudce
jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem
zadržení a důvodům vazby, dále k tomu, které skutečnosti považuje za
nesporné, a zda souhlasí s tím, aby takové skutečnosti nebyly v hlavním
líčení dokazovány. Podle povahy věci buď vydá rozhodnutí, jež může
vydat mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu
líčení, které se může se souhlasem obviněného konat ihned po jeho
výslechu. Současně rozhodne o vazbě, a vezme-li do vazby obviněného,
který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven, umožní mu, aby
si zvolil ve stanovené lhůtě obhájce (§ 38), a pokud tak neučiní,
obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1).
(3) Nebyl-li podezřelý zadržen, samosoudce podle protokolu o výslechu
podezřelého posoudí, zda je třeba obviněného předvolat k výslechu nebo
je možné ihned nařídit hlavní líčení.
(4) Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(5) Neveřejné zasedání samosoudce nekoná.
§ 314c
(1) Samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává,
přezkoumá je však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle
výsledků přezkoumání samosoudce
a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f),
b) může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172
odst. 2,
c) nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 179a odst. 1 pro konání
zjednodušeného řízení, návrh na potrestání odmítne, nebo
d) stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na
schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že vzhledem k okolnostem
případu by ji bylo vhodné sjednat, zejména navrhl-li takový postup
státní zástupce nebo obviněný; přitom samosoudce postupuje přiměřeně
podle § 187 odst. 4.
(2) Samosoudce návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně
neprojednává, přezkoumá jej však z hledisek uvedených v § 314o a § 314p
odst. 1. Podle výsledků přezkoumání samosoudce učiní některé z
rozhodnutí uvedených v § 314p odst. 3 nebo 4, jinak nařídí veřejné
zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(3) Ustanovení § 189 až 195 se užijí i na řízení před samosoudcem. O
schválení narovnání může samosoudce rozhodnout ve veřejném zasedání.
(4) Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne samosoudce po přezkoumání
obžaloby vždy také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) a odstavce 2 mohou
státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení
trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném
zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou
stížnost podat též obviněný a poškozený.
(6) Právní mocí rozhodnutí o odmítnutí návrhu na potrestání podle
odstavce 1 písm. c) se věc vrací do přípravného řízení a státní
zástupce nařídí konat vyšetřování.
§ 314d
(1) Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst.
1, nařídí hlavní líčení.
(2) Při hlavním líčení ve zjednodušeném řízení samosoudce vyslechne
obviněného; na přečtení protokolu o výslechu podezřelého (§ 179b odst.
3) se užije § 207 odst. 2 obdobně. Poté může rozhodnout o upuštění od
dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obviněný označily
za nesporné a s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného
důvodu o těchto prohlášeních pochybovat. Se souhlasem státního zástupce
a obviněného může přečíst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o
provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 6).
ODDÍL PÁTÝ
Trestní příkaz
§ 314e
(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní
příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými
důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném
řízení.
(2) Trestním příkazem lze uložit
a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho
výkonu,
b) domácí vězení do jednoho roku,
c) trest obecně prospěšných prací,
d) trest zákazu činnosti do pěti let,
e) peněžitý trest,
f) trest propadnutí věci,
g) vyhoštění do pěti let,
h) zákaz pobytu do pěti let,
i) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
do pěti let.
(3) Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen
pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující
zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti
obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu.
Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(4) Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po
předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o
možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení
tohoto druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k
této zprávě.
(5) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s
uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
(6) Trestní příkaz nelze vydat
a) v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům
nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
b) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
c) jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a
předchozí trest byl uložen rozsudkem.
(7) Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s
vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1) Trestní příkaz obsahuje
a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b) den a místo vydání trestního příkazu,
c) označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d) výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
e) výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání
bezdůvodného obohacení (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl nárok
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání
bezdůvodného obohacení řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),
f) poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy
obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním
líčení.
(2) Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a
poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Obviněnému se doručuje do
vlastních rukou. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též
jemu.
§ 314g
(1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch
odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor.
Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů
od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch
obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako
obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i
jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno
později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61. Po
doručení trestního příkazu může se oprávněná osoba odporu výslovně
vzdát.
(2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě
odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní
líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán
právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním
příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
(3) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může
poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je
trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1.
Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání
zastaví.
(4) Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu
zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v
odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím
vrací do přípravného řízení.
ODDÍL ŠESTÝ
Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu
§ 314h
(1) Po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí
orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán
v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného
rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom
je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je
povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud
nařídil.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije přiměřeně, pokud Ústavní soud
nálezem zakázal některému orgánu činnému v trestním řízení, aby
pokračoval v porušování ústavně zaručeného základního práva nebo
svobody, a přikázal mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před
jejich porušením.
§ 314i
Bylo-li nálezem Ústavního soudu zrušeno rozhodnutí orgánu činného v
trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,
a) doba od právní moci původního rozhodnutí ve věci samé do doručení
nálezu Ústavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,
b) nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch;
jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně,
c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze
zastavit proto, že obviněný zemřel.
§ 314j
Jestliže nález Ústavního soudu zrušil rozsudek, jen pokud jde o některý
z trestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný
trest, stanoví příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném
zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činy.
§ 314k
(1) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu
rozsudkem, rozhodne příslušný soud neprodleně po doručení nálezu
Ústavního soudu, kterým byl zrušen výrok o tomto trestu, o vazbě. Při
tom postupuje podle § 67 a 68.
(2) Vykonává-li se jiné rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního soudu,
rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízení po doručení nálezu,
nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak, o zastavení nebo
přerušení jeho výkonu, popřípadě učiní jiné vhodné opatření.
ODDÍL SEDMÝ
Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu
§ 314l
(1) Na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
(2) Na návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o
telekomunikačním provozu.
§ 314m
(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu nebo příkaz k zjištění údajů o
telekomunikačním provozu byl vydán nebo jeho provedení bylo v rozporu
se zákonem, vysloví usnesením porušení zákona.
(2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
§ 314n
(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s
podmínkami § 88 odst. 1 nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním
provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88a
odst. 1, vysloví usnesením, že zákon nebyl porušen.
(2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
ODDÍL OSMÝ
Řízení o schválení dohody o vině a trestu
§ 314o
(1) Návrh na schválení dohody o vině a trestu přezkoumá předseda senátu
a podle jeho obsahu a obsahu spisu
a) nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o
vině a trestu,
b) rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro
závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody
o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2, nebo
c) nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a
trestu.
(2) V usnesení podle odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní
vady nebo skutková zjištění, která byla důvodem odmítnutí návrhu na
schválení dohody o vině a trestu. Proti tomuto usnesení je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
(3) Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a
trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
(4) Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud vždy též o dalším trvání
vazby.
(5) Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu
zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetím
návrhu na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného
řízení.
§ 314p
(1) Předseda senátu nařídí předběžné projednání návrhu na schválení
dohody o vině a trestu, má-li za to, že
a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b) věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
c) jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle §
172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti
odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 nebo
schválení narovnání podle § 309.
(2) Předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu se
koná v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro
rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání návrhu
veřejné zasedání.
(3) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu
soud
a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který
je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj
příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171
odst. 1,
c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst.
1,
d) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst.
1,
e) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o
schválení narovnání podle § 309 odst. 1,
f) rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro
závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody
o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2.
(4) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu
může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v
§ 172 odst. 2.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) až f) a podle odstavce 4
mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o
přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o
podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může
podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
(6) Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a
trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
§ 314q
(1) O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve
veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání
obviněného; o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce
obviněného, jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se
o veřejném zasedání jen jeho zmocněnec. Veřejné zasedání se koná za
stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.
(2) Po zahájení veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na
schválení dohody o vině a trestu.
(3) Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve
předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej,
zda
a) rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé, co
tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní
kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čin, který je
v tomto skutku spatřován,
b) prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil
dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,
c) jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu,
zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva
podat odvolání proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu
schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.
(4) Po vyjádření obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen,
aby se vyjádřil.
(5) Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může
vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu
§ 314r
(1) Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a
ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O
nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání
bezdůvodného obohacení rozhoduje soud v rozsahu uvedeném v dohodě o
vině a trestu, pokud s ní poškozený souhlasí, nebo pokud dohodnutý
rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§
43 odst. 3).
(2) Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo
nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z
hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření,
nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo
nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li,
že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o
vině a trestu. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného
řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný
účinek.
(3) Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení věci
do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a
obviněnému, kteří mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu. Za
tímto účelem soud odročí veřejné zasedání. Pokud ve stanovené lhůtě
nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, postupuje
soud podle odstavce 2.
(4) Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve
kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a
trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a
trestu. Výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o
vydání bezdůvodného obohacení soud uvede v souladu s dohodou o vině a
trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v
níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo
vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku
poškozeného (§ 43 odst. 3); jinak soud postupuje podle § 228, pokud je
skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle §
229.
(5) Vyjde-li najevo některá z okolností uvedených v § 171 odst. 1, §
172 odst. 1 a 2, § 173 odst. 1 písm. b) až e), nebo v § 223a odst. 1,
soud rozhodne o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení
trestního stíhání nebo trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307
nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1. Soud přeruší
trestní stíhání též tehdy, nelze-li obviněnému doručit předvolání k
veřejnému zasedání.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavce 5 může státní zástupce podat
stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný
účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo
o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a
poškozený.
§ 314s
Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5,
§ 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané
dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží.
Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o
vině a trestu. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o
propuštění obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení,
která však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené
v § 72a odst. 1 až 3.
HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ
Vykonávací řízení
§ 315
Příslušnost ve vykonávacím řízení
(1) Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který
rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo
jeho výkon zařizuje předseda senátu.
(2) Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí,
není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v
prvním stupni.
(3) Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání
nákladů trestního řízení, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob,
jimž přísluší spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí,
není-li dále stanoveno něco jiného, předseda senátu soudu, který ve
věci rozhodl v prvním stupni.
ODDÍL PRVNÍ
nadpis vypuštěn
§ 316
zrušen
§ 317
zrušen
§ 318
zrušen
§ 319
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Výkon trestu odnětí svobody
§ 320
Obecná ustanovení
(1) Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu
odnětí svobody.
(2) U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí
souvisící s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí
svobody vykonává.
(3) Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý
způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených
trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
§ 321
Nařízení výkonu trestu
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest
odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici
zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby
trest ve stanovené lhůtě nastoupil. Stal-li se výrok o uložení trestu
odnětí svobody vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon
tohoto trestu u odsouzeného, který je ve vazbě, předseda senátu
odvolacího soudu hned po vyhlášení rozhodnutí; předseda senátu
odvolacího soudu tak může učinit i u odsouzeného, který není ve vazbě,
je-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je
nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních
skutečností vyplývá důvodná obava, že odsouzený uprchne nebo se bude
skrývat.
(2) Nebylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že pobyt odsouzeného
na svobodě je nebezpečný, nebo nevyplývá-li z jeho jednání nebo dalších
konkrétních skutečností důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat,
a není tak dán důvod pro okamžité nařízení výkonu trestu odnětí
svobody, může předseda senátu k nastoupení trestu poskytnout
odsouzenému přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své záležitosti.
Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní
moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
(3) Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta,
nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na
svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších
konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude
skrývat, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu trestu dodán.
Není-li známo místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho
dodání do výkonu trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo
pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu
ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda senátu vždy požádá
policejní orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byl odsouzený
do výkonu trestu dodán, popřípadě jaké okolnosti dodání do výkonu
trestu brání.
(4) Příkaz podle odstavce 3 se vydá i v případě, nesplní-li odsouzený
svou povinnost uvedenou v § 322 odst. 1 poslední větě, nebo za podmínek
uvedených v § 322 odst. 3 větě druhé.
Odklad výkonu trestu
§ 322
(1) Předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí
svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v
lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že
by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví.
(2) Požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů
uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové
důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při
nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním
stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav
odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody,
podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.
(3) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce novorozeného
dítěte předseda senátu odloží na dobu jednoho roku po porodu.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 323
(1) Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda
senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode
dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(2) Další odklad výkonu takového trestu nebo jeho odklad na dobu delší
než tři měsíce může povolit předseda senátu, a to jen výjimečně ze
zvlášť důležitých důvodů, zejména mohl-li by výkon trestu mít pro
odsouzeného nebo jeho rodinu mimořádně těžké následky. Odklad lze však
povolit nejdéle na dobu šesti měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci
rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(3) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného
odkladu, předseda senátu odklad odvolá.
(4) Proti rozhodnutí, jímž byl povolen odklad výkonu trestu podle
odstavce 2, může státní zástupce podat stížnost.
§ 324
Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu
(1) O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném
zasedání na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, a nejde-li o
rozhodování o přeřazení mladistvého do věznice pro ostatní odsouzené,
též na žádost odsouzeného nebo i bez takového podnětu okresní soud, v
jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
(2) Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí
být odsouzený vyslechnut.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Přerušení výkonu trestu
§ 325
(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen
těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu
přerušit; předseda senátu vždy přeruší výkon trestu na těhotné ženě
nebo matce dítěte mladšího jednoho roku.
(2) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného
přerušení, předseda senátu přerušení výkonu trestu odvolá.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
§ 326
zrušen
§ 327
nadpis vypuštěn
(1) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku,
jestliže odsouzený byl nebo má být
a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté
hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, nebo
b) vyhoštěn.
(2) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání
nebo k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech
vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest odnětí
svobody nebo jeho zbytek vykoná.
(3) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku
též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu
nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 328
Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojáků
(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody
nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní
vojenské služby.
(2) Jestliže odsouzený ve výkonu této služby nespáchal žádný trestný
čin a konal řádně vojenskou službu, upustí soud od výkonu trestu nebo
jeho zbytku; jinak rozhodne, že se trest nebo jeho zbytek vykoná.
Bylo-li upuštěno od výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za
vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon odložen nebo přerušen.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Podmíněné odsouzení
§ 329
(1) V případech, kdy je to s ohledem na povahu uložených omezení a
způsob kontroly chování podmíněně odsouzeného nutné, zašle předseda
senátu ihned po právní moci rozsudku ukládajícího trest odnětí svobody,
jehož výkon byl podmíněně odložen, jeho opis probačnímu úředníkovi k
výkonu kontroly nad chováním odsouzeného a nad dodržováním uložených
omezení. Požádá jej zároveň, aby v pravidelných termínech, které
zároveň stanoví, mu podával zprávu o způsobu života odsouzeného, a v
případě, že by zjistil důvody k nařízení výkonu trestu, aby to ihned
oznámil soudu. Kontrolu nad chováním odsouzeného a nad dodržováním
uložených omezení může na základě dožádání adresovaného okresnímu
soudu, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje,
provádět probační úředník činný mimo obvod soudu, který ve věci rozhodl
v prvním stupni.
(2) Jestliže předseda senátu nepověří výkonem kontroly probačního
úředníka, v pravidelných termínech, nejpozději jedenkrát za šest
měsíců, zjišťuje, zda podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a
dodržuje omezení, která mu byla rozsudkem uložena.
(3) Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho
bydlišti může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud
nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného.
§ 330
(1) O tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon
podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání. Ve
veřejném zasedání rozhodne soud i o ponechání podmíněného odsouzení v
platnosti podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku.
(2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně odsouzeného se soud opírá též
o vyjádření zájmového sdružení občanů.
(3) Proti rozhodnutím podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(4) Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, může se souhlasem
státního zástupce učinit též předseda senátu.
§ 330a
(1) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení k trestu odnětí
svobody s dohledem, soud po právní moci rozsudku opatřením pověří
probačního úředníka, v jehož obvodu má odsouzený bydliště nebo
pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodržování uložených omezení a
povinností způsobem stanoveným zvláštním zákonem. Podle povahy věci
požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a
další orgány, instituce a osoby. Při výkonu dohledu nelze podmíněně
odsouzenému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo
z odsuzujícího rozsudku.
(2) Na rozhodnutí o tom, zda se osvědčil podmíněně odsouzený, u něhož
byl vysloven dohled, nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého
trestu, se obdobně užije ustanovení § 330.
Podmíněné propuštění
§ 331
(1) O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na
návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest,
na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném
zasedání. Soud vyrozumí o konání veřejného zasedání o podmíněném
propuštění z trestu odnětí svobody uloženého pro zločin i poškozeného,
který o to požádal (§ 228 odst. 4). Žádost o podmíněné propuštění z
trestu odnětí svobody podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku může
obviněný podat jen, pokud k ní připojí kladné stanovisko ředitele
věznice, že odsouzený prokázal svým vzorným chováním a plněním svých
povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba; jinak soud o takové
žádosti nerozhoduje a vrátí ji obviněnému s poučením o nutnosti
připojit k ní uvedené stanovisko ředitele věznice. Byla-li žádost
odsouzeného o podmíněné propuštění zamítnuta, může ji odsouzený
opakovat teprve po uplynutí šesti měsíců od zamítavého rozhodnutí,
ledaže by žádost byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula lhůta
stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.
(2) Podmíněné propuštění může navrhnout též zájmové sdružení občanů,
nabídne-li převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Souhlasí-li
s tím odsouzený, může zájmové sdružení občanů před podáním návrhu na
podmíněné propuštění požádat ředitele věznice, v níž se vykonává trest,
aby mu sdělil stav převýchovy odsouzeného.
(3) Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený
vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o
tom, že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního
zástupce též předseda senátu.
(4) Na dožádání zájmového sdružení občanů o spolupůsobení při výchově
podmíněně propuštěného se užije přiměřeně ustanovení § 329.
(5) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění za současného
vyslovení dohledu nad odsouzeným nebo rozhodl-li soud o podmíněném
propuštění odsouzeného a současně mu uložil přiměřená omezení nebo
přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život, užije se
na postup při výkonu dohledu a kontrole chování odsouzeného přiměřeně
ustanovení § 330a odst. 1. Bylo-li rozhodnuto, aby se podmíněně
propuštěný odsouzený ve zkušební době zdržoval ve svém obydlí užije se
na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně ustanovení § 334b až
334e. Jestliže bylo rozhodnuto, aby podmíněně propuštěný odsouzený ve
zkušební době vykonal práce ve prospěch obcí, státních nebo jiných
obecně prospěšných institucí užije se na postup při výkonu této
povinnosti přiměřeně ustanovení § 336 až 339. Pokud bylo rozhodnuto,
aby podmíněně propuštěný odsouzený složil na účet soudu částku určenou
na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, může předseda senátu na
žádost odsouzeného z důležitých důvodů
a) odložit složení této částky, a to na dobu nejvýše šesti měsíců ode
dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, nebo
b) povolit splácení této částky v měsíčních splátkách tak, aby byla
celá zaplacena nejpozději do konce stanovené zkušební doby.
§ 332
(1) O tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se zbytek
trestu vykoná, jakož i o tom, zda se vykoná zbytek trestu anebo ponechá
v platnosti podmíněné propuštění, rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
Rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný osvědčil, může se souhlasem
státního zástupce učinit též předseda senátu.
(2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně propuštěného se soud opírá
též o vyjádření zájmového sdružení občanů.
§ 333
(1) Rozhodnutí podle § 331 činí okresní soud, v jehož obvodu se trest
odnětí svobody vykonává. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o
návrhu nebo žádosti rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení
soudu. Rozhodnutí podle § 332 činí soud, který odsouzeného z trestu
podmíněně propustil.
(2) Před rozhodnutím o podmíněném propuštění nebo o výkonu zbytku
trestu musí být odsouzený vyslechnut; to neplatí, postupuje-li soud
podle § 331 odst. 3.
(3) Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti
výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím
podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 333a
Pokud byl obviněný pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, může
předseda senátu odsouzenému uložit omezení spočívající v zákazu
vycestování do zahraničí, které trvá až do doby, kdy odsouzený vykoná
trest nebo nastane jiná skutečnost, s níž je spojen zánik výkonu
trestu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Pro případy
podle věty první se § 77a odst. 2 až 6 použijí obdobně.
§ 333b
Přeměna trestu odnětí svobody v trest domácího vězení
(1) O přeměně trestu odnětí svobody v trest domácího vězení rozhoduje
soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se
vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to
ve veřejném zasedání.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 334
Započítání vazby a trestu
(1) O započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a
to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává
podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní
svoboda obviněného byla omezena.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3) O návrhu státního zástupce, aby se do výkonu trestu odnětí svobody
nezapočítala doba, po kterou byl odsouzenému přerušen výkon trestu
odnětí svobody za účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo
věznice, stalo-li se tak v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu
na zdraví úmyslně, rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Proti tomuto
rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
ODDÍL TŘETÍ
Výkon trestu domácího vězení
§ 334a
Nařízení výkonu trestu domácího vězení
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest domácího
vězení stalo vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému a
příslušnému středisku Probační a mediační služby nařízení výkonu tohoto
trestu, v kterém určí
a) počátek výkonu tohoto trestu a
b) místo výkonu tohoto trestu.
(2) Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví předseda senátu tak,
aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.
(3) Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného v
místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s
přihlédnutím k jeho osobním a rodinným poměrům; je-li odsouzený
zaměstnán, přihlédne i k místu výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy
do zaměstnání.
§ 334b
Kontrola výkonu trestu domácího vězení
(1) Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Ministerstvo
spravedlnosti nebo jím k výkonu elektronické kontroly zřízená
organizační složka státu ve spolupráci s Probační a mediační službou
prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci
pohybu odsouzeného nebo Probační a mediační služba namátkovou kontrolou
prováděnou probačním úředníkem. Za tím účelem je odsouzený povinen
umožnit orgánu zajišťujícímu kontrolu vstup do místa výkonu trestu a
strpět pořízení svých biometrických údajů orgánem zajišťujícím kontrolu
na jeho žádost při zahájení elektronické kontroly, a dále v jejím
průběhu, existuje-li podezření na porušení kontrolovaných povinností.
Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a
záznam hlasu.
(2) Pokud nebyly při výkonu elektronické kontroly podle odstavce 1
zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, uchovávají se záznamy
o pohybu odsouzeného nejdéle po dobu dvanácti měsíců po skončení výkonu
elektronické kontroly.
§ 334c
Nedodržování podmínek výkonu trestu domácího vězení
Nedodržuje-li odsouzený stanovené podmínky domácího vězení a uložená
přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, sdělí tuto skutečnost orgán
zajišťující kontrolu bezodkladně soudu, který výkon trestu nařídil.
§ 334d
Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení
(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu odložit
nebo přerušit výkon trestu domácího vězení.
(2) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad
nebo přerušení odvolá.
(3) Doba, po kterou byl výkon trestu domácího vězení odložen nebo
přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 334e
Změna trestu domácího vězení
(1) Na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka
nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů
o změně místa výkonu trestu domácího vězení, doby, kdy se zde má
odsouzený zdržovat, a přiměřených omezení a přiměřených povinností
stanovených odsouzenému; přitom nesmí v neprospěch odsouzeného změnit
počet hodin v týdnu, po které se má odsouzený zdržovat v obydlí, a
rozsah přiměřených omezení a přiměřených povinností. O změně trestu
domácího vězení rozhodne předseda senátu bez zbytečného odkladu i po
vykázání ze společného obydlí podle jiného právního předpisu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 334f
Upuštění od výkonu trestu domácího vězení
(1) Soud může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho
zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté
hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, nebo
b) vyhoštěn.
(2) Nedojde-li k vydání odsouzeného do ciziny, k jeho předání nebo k
vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech
vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest domácího
vězení nebo jeho zbytek vykoná.
(3) Soud může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku
též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu
nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní nebo z jiných
obdobně závažných důvodů.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 334g
Přeměna trestu domácího vězení v trest odnětí svobody
(1) O přeměně trestu domácího vězení v trest odnětí svobody rozhodne
předseda senátu na návrh probačního úředníka nebo i bez takového návrhu
ve veřejném zasedání.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 334h
Ministerstvo spravedlnosti může vyhláškou stanovit podrobnosti kontroly
výkonu trestu domácího vězení.
ODDÍL ČTVRTÝ
Výkon trestu obecně prospěšných prací
§ 335
Obecné ustanovení
Trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního
soudu, ve kterém bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest
vykonáván i mimo tento obvod.
nadpis vypuštěn
Nařízení výkonu trestu
§ 336
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně
prospěšných prací, stane vykonatelným, předseda senátu zašle jeho opis
probačnímu úředníkovi.
(2) O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní
soud, který trest obecně prospěšných prací uložil, na návrh probačního
úředníka. Probační úředník v návrhu vychází z potřeby výkonu těchto
prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a přihlíží k
tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí; při
stanovení druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací postupuje v
součinnosti se střediskem Probační a mediační služby v obvodu soudu, ve
kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván. Má-li být trest
obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve
kterém odsouzený bydlí, je součástí návrhu probačního úředníka také
písemný souhlas odsouzeného s tímto výkonem.
(3) V rozhodnutí podle odstavce 2 soud odsouzeného zároveň poučí o jeho
povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na
středisko Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, v němž
má být trest obecně prospěšných prací vykonán, za účelem projednání
podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací a o jeho povinnosti
dostavit se v den stanovený probačním úředníkem pověřeným kontrolou nad
výkonem tohoto trestu na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně
prospěšné práce vykonávat, za účelem nástupu výkonu trestu. Zároveň jej
upozorní na následky nesplnění těchto povinností.
(4) O rozhodnutí podle odstavce 2 vyrozumí soud po nabytí jeho právní
moci středisko Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve
kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonán, a zároveň pověří
opatřením probačního úředníka činného v obvodu tohoto soudu kontrolou
nad výkonem trestu obecně prospěšných prací.
(5) O změně druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací rozhodne
okresní soud, který trest obecně prospěšných prací uložil, na návrh
odsouzeného nebo probačního úředníka provádějícího kontrolu nad výkonem
trestu obecně prospěšných prací. O tomto rozhodnutí vyrozumí soud po
nabytí jeho právní moci středisko Probační a mediační služby v obvodu
okresního soudu, ve kterém má být trest obecně prospěšných prací nebo
jeho zbytek vykonán, a zároveň pověří opatřením probačního úředníka
činného v obvodu tohoto soudu kontrolou nad výkonem trestu obecně
prospěšných prací.
(6) Při projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací,
stanovení dne nástupu jeho výkonu a při výkonu kontroly tohoto trestu
postupuje probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu obecně
prospěšných prací v součinnosti s příslušným obecním úřadem nebo
institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány.
§ 337
Nesplní-li odsouzený povinnosti stanovené v § 336 odst. 3, nebo bez
závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně
prospěšných prací, zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest
nebo jinak maří výkon tohoto trestu, probační úředník pověřený
kontrolou nad výkonem tohoto trestu nebo jeho prostřednictvím obecní
úřad nebo instituce, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány,
tuto skutečnost bezodkladně sdělí soudu, který výkon trestu nařídil.
Rovněž soudu bez odkladu sdělí, kdy odsouzený uložený trest obecně
prospěšných prací vykonal.
§ 338
nadpis vypuštěn
(1) Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů
za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329.
(2) Obecní úřady a obecně prospěšné instituce sdělují své požadavky na
vykonání obecně prospěšných prací středisku Probační a mediační služby
v obvodu okresního soudu, ve kterém mají být obecně prospěšné práce
prováděny. Zároveň jsou povinny mu sdělit každou podstatnou změnu
týkající se takového požadavku, aby středisko mělo průběžný přehled o
potřebě těchto prací. Probační úředník informuje soud na jeho žádost o
potřebě obecně prospěšných prací v požadovaném obvodu.
(3) Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací
vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací
probační úředník pověřený kontrolou nad výkonem trestu obecně
prospěšných prací spolupracuje s obcemi a s obecně prospěšnými
institucemi a provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný
život.
§ 339
Odklad a přerušení výkonu trestu
(1) Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu
obecně prospěšných prací, jestliže z lékařských zpráv předložených
odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku
přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest
vykonat.
(2) Výkon trestu obecně prospěšných prací na těhotné ženě a matce
novorozeného dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho
roku po porodu.
(3) Z jiných důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně
prospěšných prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy
rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen, nabylo právní moci. Je-li
důvodem odložení nebo přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací
poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního právního
předpisu, předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně
prospěšných prací do doby ukončení poskytování zvláštní ochrany a
pomoci. Příslušný orgán poskytující zvláštní ochranu a pomoc neprodleně
vyrozumí předsedu senátu o ukončení jejich poskytování.
(4) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad
nebo přerušení odvolá.
(5) Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen
nebo přerušen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být
trest vykonán.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 340
Odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků
(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných
prací, je-li odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby.
(2) Ustanovení § 339 odst. 4 a 5 se užije obdobně též u odsouzených,
jimž byl výkon trestu odložen nebo přerušen podle odstavce 1.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 340a
Upuštění od výkonu trestu
(1) Předseda senátu upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací
nebo jeho zbytku, jestliže je odsouzený v důsledku změny svého
zdravotního stavu dlouhodobě neschopen tento trest vykonat.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 340b
Přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest domácího vězení, v
peněžitý trest nebo v trest odnětí svobody
(1) O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho
zbytku v trest domácího vězení, v peněžitý trest nebo v trest odnětí
svobody, jakož i o ponechání trestu obecně prospěšných prací v
platnosti při stanovení dohledu nebo dalších dosud neuložených
přiměřených omezení, přiměřených povinností nebo případně výchovných
omezení, rozhodne bez zbytečného odkladu předseda senátu na návrh
probačního úředníka pověřeného kontrolou nad výkonem tohoto trestu nebo
na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž jsou obecně prospěšné
práce vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto probačního úředníka,
nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O těchto rozhodnutích
předseda senátu vyrozumí středisko Probační a mediační služby v obvodu
soudu, v němž je trest obecně prospěšných prací vykonáván.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
ODDÍL PÁTÝ
Výkon některých dalších trestů
Výkon peněžitého trestu
§ 341
Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen
zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej
zaplatil do patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení
vymáháno.
§ 342
(1) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů
a) odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode
dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo
b) povolit splácení peněžitého trestu po částkách tak, aby byl celý
zaplacen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní
moci.
(2) Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen,
nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, může
předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolat.
§ 343
(1) Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán,
nezaplatí-li jej odsouzený
a) do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván,
b) do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený
odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo
c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
(2) Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je
zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně užije
zajištěný majetek.
(3) Peněžitý trest smí být vymáhán, jen pokud tím nebude zmařeno
uspokojení přiznaného nároku poškozeného na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
Nepřikročí-li poškozený k vymáhání svého nároku do tří měsíců ode dne,
kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl peněžitý trest uložen, může
být peněžitý trest vymáhán bez ohledu na nárok poškozeného.
(4) Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového
řádu.
§ 344
(1) Soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže
se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal
dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo by výkonem trestu
byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo
výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
(2) O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest domácího
vězení nebo v trest obecně prospěšných prací rozhodne předseda senátu
ve veřejném zasedání.
(3) Nebyl-li peněžitý trest zaplacen, nepřichází-li v úvahu postup
podle odstavce 1 nebo 2 nebo § 342 odst. 1 a je-li zjevné, že by výkon
tohoto trestu mohl být zmařen, zejména nelze-li peněžitý trest uhradit
z majetku zajištěného pro účely jeho výkonu, nařídí soud výkon
náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části; přitom
rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu.
(4) Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho
poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí. O
tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda
senátu.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
Zajištění výkonu peněžitého trestu
§ 344a
(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k
povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat
uložení peněžitého trestu, může soud a v přípravném řízení státní
zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K zajištění nelze
užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z
výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(3) Na rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při
zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 344b
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo
omezí, pomine-li důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna,
nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného
majetku.
(3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce
neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný,
neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní
moci rozhodnutí.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení
zajištění, odkladný účinek.
Výkon trestu propadnutí majetku
§ 345
Stal-li se rozsudek, jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku
nebo jeho části, vykonatelným, zašle předseda senátu organizační složce
státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem
státu, opis rozsudku bez odůvodnění k provedení tohoto trestu.
§ 346
(1) Vzniknou-li při provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti,
zda se tento trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k
tomu, že je jich nezbytně třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného
nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona
povinen pečovat, rozhodne o tom předseda senátu na návrh organizační
složky státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s
majetkem státu, anebo na žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu
nebo výchovu jde. Takovouto žádost je možno podat jen do tří měsíců ode
dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci,
které byly prováděním trestu propadnutí majetku postiženy teprve
později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(3) Opis pravomocného usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda
senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší
hospodaření s majetkem státu.
(4) Vlastnické právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým při
provádění trestu propadnutí majetku nelze uplatnit podle odstavce 1,
nýbrž toliko podle předpisů občanskoprávních.
Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku
§ 347
(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a
závažnosti činu a poměrům obviněného třeba očekávat uložení trestu
propadnutí majetku, může soud a v přípravném řízení státní zástupce
majetek obviněného nebo jeho určenou část zajistit. Soud zajistí
majetek obviněného nebo jeho určenou část vždy, uložil-li trest
propadnutí majetku rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. K
zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního
předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 348
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou
část, včetně plodů a užitků, které z nich plynou. Zajištění celého
majetku se vztahuje i na majetek, který obviněný nabude po zajištění.
(2) Na rozhodování o zajištění majetku a postup při zajištění se jinak
užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 349
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo
omezí, pomine-li důvod, pro který byly majetek nebo jeho určená část
zajištěny, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo
nařízeno.
(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného
majetku.
(3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce
neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný,
neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní
moci rozhodnutí.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení
zajištění, odkladný účinek.
§ 349a
zrušen
§ 349b
Výkon trestu propadnutí věci nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty
Opis rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí věci, nebo jímž bylo
vysloveno propadnutí náhradní hodnoty, zašle předseda senátu
organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší
hospodaření s majetkem státu. Byla-li věc, na kterou se vztahuje trest
propadnutí věci anebo na kterou se vztahuje vyslovení propadnutí
náhradní hodnoty, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo
takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková
organizační složka doposud správu zajištěné věci nebo náhradní hodnoty
nevykonává.
§ 350
Výkon trestu zákazu činnosti
(1) Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl
odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou
bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která
je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle
zvláštních předpisů, nebo na základě opatření státního orgánu nesměl
již tuto činnost vykonávat, do doby výkonu uloženého trestu zákazu
činnosti. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu
činnosti, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se
užije přiměřeně ustanovení § 331 až 333. Všechna rozhodnutí však činí
soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2).
§ 350a
Výkon trestu zákazu pobytu
(1) O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu obecní úřad a
policejní orgán, na jejichž obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní
úřad a policejní orgán, v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.
(2) Jestliže odsouzený pracuje v obvodě, na který se vztahuje zákaz
pobytu, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v
pracovním poměru.
(3) Z důležitých důvodů může policejní orgán v místě jeho bydliště nebo
pobytu povolit odsouzenému návštěvu místa nebo obvodu, na který se
vztahuje zákaz pobytu.
(4) Po dobu, po kterou odsouzený vykonává činnou vojenskou službu, se
trest zákazu pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu
této služby žádný trestný čin a konal řádně vojenskou službu, soud od
výkonu trestu zákazu pobytu nebo jeho zbytku upustí. Proti tomuto
rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu
pobytu, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se
obdobně užije ustanovení § 331 až 333.
(6) Rozhodnutí o uložení přiměřených omezení osobě, které byl trest
zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve
veřejném zasedání soud, v jehož obvodu byl trest odnětí svobody
naposledy vykonáván. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
Výkon trestu vyhoštění
§ 350b
(1) Jakmile nabyde právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest
vyhoštění, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České
republiky a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně
vycestoval.
(2) Nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude
skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda
senátu poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato
lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl
právní moci.
(3) Lhůtu uvedenou v odstavci 2 může předseda senátu na žádost
odsouzeného i opakovaně prodloužit, nejdéle však na 180 dnů ode dne,
kdy rozsudek nabyl právní moci, jestliže odsouzený prokáže, že učinil
všechny úkony potřebné k obstarání cestovních dokladů a dalších
náležitostí potřebných k vycestování, avšak dosud nemůže z České
republiky vycestovat.
(4) Požádal-li odsouzený k trestu vyhoštění o udělení mezinárodní
ochrany podle zvláštního právního předpisu^4), a nejde-li o žádost
zcela zjevně nedůvodnou, předseda senátu na žádost odsouzeného nebo i
bez takové žádosti odloží výkon trestu vyhoštění. O odložení výkonu
trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán
příslušný k řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního
právního předpisu4) a zároveň jej požádá, aby mu neprodleně po ukončení
řízení oznámil, jakým způsobem bylo o žádosti rozhodnuto.
(5) Byla-li odsouzenému k trestu vyhoštění udělena doplňková ochrana
podle zvláštního právního předpisu^4) nebo zvláštní ochrana a pomoc
podle zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží výkon trestu
vyhoštění na dobu jejího udělení. O odložení výkonu trestu vyhoštění z
tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán příslušný k udělení
doplňkové ochrany podle zvláštního právního předpisu^4) nebo orgán
příslušný k poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního
právního předpisu a zároveň je požádá, aby mu neprodleně oznámily
skutečnost, že doplňková ochrana odsouzenému zanikla nebo mu byla
odňata nebo že poskytování zvláštní ochrany a pomoci bylo ukončeno.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost.
§ 350c
Vyhošťovací vazba
(1) Hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon
trestu vyhoštění, může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného
do vyhošťovací vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem
nebo peněžitou zárukou.
(2) Nevyplývá-li z odstavce 1 jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě a
její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou se užijí
ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního.
(3) Byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá
předseda senátu, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů
potřebných k výkonu trestu vyhoštění Policii České republiky.
§ 350d
Jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest
vyhoštění, vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o
nařízení výkonu trestu vyhoštění též příslušnou věznici. Policii České
republiky v nařízení výkonu trestu podle § 350b odst. 1 zároveň požádá,
pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu
trestu vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval na výkon
trestu odnětí svobody.
§ 350e
Jestliže soud rozhodne o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo
jeho zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody
nebo o účasti na amnestii, jíž se promíjí zbytek trestu odnětí svobody
u odsouzeného, kterému byl uložen trest vyhoštění, vyrozumí ihned bez
ohledu na právní moc takového rozhodnutí soud příslušný k výkonu trestu
vyhoštění a Policii České republiky; stejně postupuje Ministerstvo
spravedlnosti v případě, že o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody
nebo jeho zbytku rozhodl ministr spravedlnosti.
§ 350f
(1) Byl-li odsouzený vzat do vyhošťovací vazby nebo vykonává-li trest
odnětí svobody, zajistí jeho vycestování z území České republiky
Policie České republiky, která po dohodě s předsedou senátu odsouzeného
ve věznici převezme.
(2) Náklady spojené s výkonem vyhoštění, pokud je neuhradí odsouzený, s
výjimkou nákladů výkonu vazby, hradí Policie České republiky.
§ 350g
(1) Jestliže v době, kdy soud přistoupí k nařízení výkonu trestu
vyhoštění, se odsouzený již na území České republiky nenachází,
předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České republiky a
další úkony neprovádí.
(2) Nebyl-li občan Evropské unie anebo jeho rodinný příslušník^5) bez
ohledu na státní příslušnost vyhoštěn do dvou let od pravomocného
uložení trestu vyhoštění, předseda senátu ověří, zda nenastaly
skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit.
§ 350h
Přerušení výkonu trestu vyhoštění a upuštění od výkonu trestu vyhoštění
(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu přerušit
výkon trestu vyhoštění. Pominou-li důvody přerušení, předseda senátu
přerušení odvolá.
(2) Doba, po kterou byl výkon trestu vyhoštění přerušen, se
nezapočítává do doby výkonu trestu.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(4) Od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku soud upustí, jestliže
po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly
skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Je-li odsouzený ve
vyhošťovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, vyrozumí
předseda senátu o pravomocném upuštění od výkonu trestu vyhoštění
příslušnou věznici.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce
§ 350i
(1) Jakmile rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nabude právní moci,
předseda senátu zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v
obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a nemá-li stálé
bydliště, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje, a zároveň pověří
opatřením probačního úředníka činného v obvodu tohoto soudu kontrolou
nad výkonem trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce.
(2) Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu na
sportovní, kulturní a jiné společenské akce vyzve odsouzeného, aby se
dostavil v jím stanoveném termínu na příslušné středisko Probační a
mediační služby za účelem projednání podmínek výkonu trestu zákazu
vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ve výzvě jej
upozorní i na následky nesplnění těchto povinností bez důležitého
důvodu.
(3) Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu na
sportovní, kulturní a jiné společenské akce s odsouzeným projedná
podmínky výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce. Považuje-li za potřebné stanovit odsouzenému
povinnost dostavovat se podle jeho pokynů k určenému útvaru Policie
České republiky, stanoví konkrétní podmínky po dohodě s Policií České
republiky. Při stanovení a kontrole podmínek výkonu tohoto trestu
postupuje probační úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie
České republiky, k němuž se má odsouzený v určené době dostavovat.
§ 350j
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, jakož i na řízení o
nařízení výkonu zbytku tohoto trestu, se obdobně užijí ustanovení § 331
až 333.
ODDÍL ŠESTÝ
Promlčení výkonu trestu
§ 350k
O promlčení výkonu trestu rozhoduje soud usnesením. Proti tomuto
usnesení může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
ODDÍL SEDMÝ
Výkon ochranného léčení a zabezpečovací detence
§ 351
Nařízení výkonu ochranného léčení
(1) Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému
zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však
ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody
a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda
senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu
odnětí svobody.
(2) Je-li osoba, u níž bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na
svobodě nebezpečná pro své okolí, nařídí předseda senátu bezodkladně
její dodání do zdravotnického zařízení; jinak jí může poskytnout
přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.
(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby
zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení.
(4) Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu,
který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení
započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v
jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu,
jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení.
(5) K nařízení výkonu ochranného léčení předseda senátu pro potřeby
zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu o
výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu
odsouzeného, pokud v průběhu trestního řízení byly opatřeny.
§ 351a
Změna ochranného léčení
(1) O změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického
zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné
léčení, anebo i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání
okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se
ochranné léčení vykonává; tento soud rozhoduje na návrh zdravotnického
zařízení nebo státního zástupce i o změně ústavního ochranného léčení
na zabezpečovací detenci. Ústavní ochranné léčení může za podmínek
stanovených v trestním zákoníku soud změnit na zabezpečovací detenci,
jestliže na základě návrhu nebo zprávy zdravotnického zařízení, ve
kterých popíše průběh a výsledky dosavadního léčení, vykonávané
ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování osoby, na níž
se ochranné léčení vykonává, a tuto přeměnu vyžaduje účinná ochrana
společnosti a nutnost působení na osobu, na níž se ochranné léčení
vykonává, prostředky zabezpečovací detence.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 352
Upuštění od výkonu ochranného léčení
O upuštění od výkonu ochranného léčení před jeho započetím rozhodne
soud, který ochranné léčení uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh
státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo
i bez takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
§ 353
Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
(1) Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické
zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění
z ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení
vykonává; návrh na ukončení ochranného léčení podle § 99 odst. 6
trestního zákoníku podá zdravotnické zařízení, jakmile zjistí, že jeho
účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ústavní ochranné léčení vykonáno tak,
aby do dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z
ochranného léčení nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení
nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty dvou let od počátku výkonu
ochranného léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu na propuštění z
ochranného léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení
ochranného léčení zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky
ochranného léčení a uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na
případné uložení dohledu nad chováním osoby, na níž je vykonáváno
ochranné léčení. O tom je třeba zdravotnické zařízení poučit.
(2) O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného
uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne bez
zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce
nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového
návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné
léčení vykonává.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 354
Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat zabezpečovací
detence, stalo vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu
pro výkon zabezpečovací detence, v němž má být zabezpečovací detence
vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací detence a současně vyzve osobu,
které byla zabezpečovací detence uložena, je-li na svobodě, aby výkon
zabezpečovací detence nastoupila. Stal-li se výrok o uložení
zabezpečovací detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu
odnětí svobody, vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon
zabezpečovací detence u obviněného, který je ve vazbě, předseda senátu
odvolacího soudu ihned při vyhlášení rozhodnutí. O nařízení výkonu
zabezpečovací detence vždy vyrozumí okresní soud, v jehož obvodu je
ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém bude zabezpečovací
detence vykonávána.
(2) Je-li osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu
na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba,
která je na svobodě, uprchne, anebo je-li zde jiný důležitý důvod,
nařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do ústavu pro výkon
zabezpečovací detence; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k
obstarání jejích záležitostí, která však nesmí být delší než jeden
měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
Není-li známo místo pobytu této osoby, užije se na příkaz k jejímu
dodání do výkonu zabezpečovací detence přiměřeně ustanovení § 69 odst.
3. Je-li místo pobytu známo, lze použít k jejímu dodání do výkonu
zabezpečovací detence ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda
senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace o tom,
zda byla tato osoba do výkonu zabezpečovací detence dodána, popřípadě
jaké okolnosti jejímu dodání brání.
(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v
činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo
nadřízeného, aby zařídil jeho dopravení do ústavu pro výkon
zabezpečovací detence.
(4) Předseda senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby
oznámil soudu, který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem
zabezpečovací detence započato. Zároveň požádá ústav pro výkon
zabezpečovací detence, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se
zabezpečovací detence vykonává, podal neprodleně zprávu, jestliže
pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.
(5) K nařízení výkonu zabezpečovací detence předseda senátu připojí pro
potřeby ústavu pro výkon zabezpečovací detence znalecký posudek, opis
protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním
stavu osoby, které byla uložena zabezpečovací detence, pokud v průběhu
trestního řízení byly opatřeny, a žádost, aby byla podávána okresnímu
soudu, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává, v jím
stanovených lhůtách, zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací
detence, se zaměřením na hlediska uvedená v § 100 odst. 4 trestního
zákoníku.
§ 355
Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení
O změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve
veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon
zabezpečovací detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává;
proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 356
Upuštění od výkonu zabezpečovací detence
(1) O upuštění od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím
rozhodne soud, který zabezpečovací detenci uložil, a to ve veřejném
zasedání na návrh státního zástupce nebo osoby, které byla
zabezpečovací detence uložena, anebo i bez takového návrhu. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2) Soud může upustit od výkonu zabezpečovací detence, jestliže
odsouzený byl nebo má být
a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté
hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, nebo
b) vyhoštěn.
(3) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání
nebo k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech
vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se zabezpečovací
detence vykoná.
§ 356a
zrušen
§ 357
Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence
(1) Okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací
detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává, na podkladě
vyžádaných zpráv sleduje výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou
za dvanáct měsíců, a jde-li o mladistvého, nejméně jednou za šest
měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od předchozího
rozhodnutí o jejím trvání, přezkoumá, zda důvody pro její další
pokračování trvají.
(2) O dalším trvání zabezpečovací detence nebo o propuštění ze
zabezpečovací detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací
detence, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací
detence, anebo i bez takového návrhu, ve veřejném zasedání okresní
soud, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává. Byla-li žádost
osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, zamítnuta, může ji
tato osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí šesti
měsíců od právní moci rozhodnutí.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 358
nadpis vypuštěn
Na výkon zabrání věci nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije
§ 349b.
ODDÍL OSMÝ
Výkon některých jiných rozhodnutí
§ 359
Upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení
motorových vozidel
(1) Na žádost odsouzeného soud rozhodne ve veřejném zasedání o upuštění
od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových
vozidel, které bylo uloženo pro trestný čin zanedbání povinné výživy (§
196 trestního zákoníku), pokud odsouzený uhradil dlužné výživné. Soud
může upustit od přiměřeného omezení v neveřejném zasedání tehdy,
odůvodňují-li vyhovění žádosti odsouzeného podklady a důkazy obsažené
ve spisu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 359a
Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
Není-li dále stanoveno jinak, na postup při výkonu dohledu nad
odsouzeným, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, a
na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo zda se
mu ukládá trest, se přiměřeně užije ustanovení § 330a. O uložení trestu
odsouzenému, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem,
soud rozhodne ve veřejném zasedání rozsudkem.
§ 360
Výkon vazby
Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.
§ 360a
Výkon elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s
některým opatřením nahrazujícím vazbu
(1) Elektronickou kontrolu plnění povinností uložených v souvislosti s
některým opatřením nahrazujícím vazbu zajišťuje Ministerstvo
spravedlnosti nebo jím k tomuto účelu zřízená organizační složka státu
ve spolupráci s Probační a mediační službou. Jakmile se rozhodnutí o
výkonu elektronické kontroly stane vykonatelným, zašle je orgán
rozhodující o vazbě bez zbytečného odkladu orgánu zajišťujícímu
elektronickou kontrolu.
(2) Obviněný je povinen při výkonu kontroly podle odstavce 1 umožnit
orgánu zajišťujícímu elektronickou kontrolu vstup do určeného obydlí
nebo jeho části (§ 73 odst. 3) a strpět pořízení svých biometrických
údajů orgánem zajišťujícím kontrolu na jeho žádost při zahájení
elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na
porušení kontrolovaných povinností, jakož i jinak orgánu zajišťujícímu
kontrolu poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Pořizovanými
biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu.
Ustanovení § 334b odst. 2 se použije obdobně.
(3) Neplní-li obviněný povinnosti podléhající elektronické kontrole,
sdělí tuto skutečnost orgán zajišťující elektronickou kontrolu
bezodkladně soudu a v přípravném řízení státnímu zástupci. Bezodkladně
tuto skutečnost sdělí také policejnímu orgánu, který obviněného zadrží,
je-li důvodná obava, že bude mařit účel vazby; na postup při zadržení
obviněného se použije obdobně § 75. Orgán zajišťující elektronickou
kontrolu sdělí pro tento účel policejnímu orgánu údaje potřebné pro
identifikaci obviněného a odůvodnění jeho případného zadržení.
§ 361
Vymáhání pořádkové pokuty
Jakmile se stane vykonatelným usnesení, jímž byla uložena pořádková
pokuta, vyzve policejní orgán, státní zástupce nebo předseda senátu,
který pokutu uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do
patnácti dnů, a upozorní ji, že jinak bude zaplacení vymáháno.
Zaplacená pořádková pokuta připadá státu. Při správě placení pořádkové
pokuty se postupuje podle daňového řádu.
§ 362
Opatření v souvislosti s rozhodováním o podmíněném odložení podání
návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo
schválení narovnání
(1) Jestliže obviněný složil peněžitou částku určenou státu na
peněžitou pomoc určenou obětem trestné činnosti a soud a v přípravném
řízení státní zástupce nerozhodne o podmíněném zastavení trestního
stíhání nebo o schválení narovnání, předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce zajistí, aby složená peněžitá částka byla
vrácena obviněnému.
(2) Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby
podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo
jestliže je podmíněně zastaveno trestní stíhání pro trestné činy
těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku),
ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku),
neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního
zákoníku) nebo pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§
274 trestního zákoníku), pokud byly spáchány v souvislosti s řízením
motorového vozidla, předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce zašle opis rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání
obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa
trvalého pobytu obviněného; nemá-li obviněný trvalý pobyt na území
České republiky, zašle opis tohoto rozhodnutí obecnímu úřadu obce s
rozšířenou působností se sídlem v sídle soudu nebo státního
zastupitelství. Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
zašle obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uvedenému ve větě
první rovněž opis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, kterým
se rozhodlo, že se obviněnému ponechává podmíněné zastavení trestního
stíhání v platnosti a prodlužuje se zkušební doba, a opis rozhodnutí s
vyznačenou doložkou právní moci, kterým se rozhodlo, zda se obviněný ve
zkušební době osvědčil, nebo mu oznámí, ke kterému dni se má za to, že
se osvědčil.
(3) Jestliže podezřelý za účelem podmíněného odložení podání návrhu na
potrestání složí peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc
obětem trestné činnosti nebo jestliže se zaváže zdržet se během
zkušební doby řízení motorových vozidel, postupuje se přiměřeně podle
odstavců 1 a 2.
HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ
Zahlazení odsouzení
§ 363
O zahlazení odsouzení rozhoduje soud na žádost odsouzeného nebo na
návrh zájmového sdružení uvedeného v § 3 odst. 1, a nejde-li o případ
upravený v § 69 odst. 3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve
prospěch odsouzeného podat odvolání.
§ 364
(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v
jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl
bydliště.
(2) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 364a
Předseda senátu okresního soudu uvedeného v § 364 odst. 1 též rozhoduje
o
a) zahlazení odsouzení cizozemským soudem, mezinárodním trestním
soudem, mezinárodním trestním tribunálem anebo obdobným mezinárodním
soudním orgánem s působností v trestních věcech, které je zaznamenáno v
evidenci Rejstříku trestů na základě uznání rozhodnutí cizozemského
soudu nebo na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle zvláštního
právního předpisu, nebo na které se na základě rozhodnutí Nejvyššího
soudu podle zvláštního právního předpisu hledí jako na odsouzení soudem
České republiky,
b) zahlazení odsouzení zaznamenaných v evidenci Rejstříku trestů na
základě Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Slovenské
republiky o výměně údajů z informačních fondů obsažených v rejstříku
trestů;
účinky v cizině může mít takové rozhodnutí pouze tehdy, stanoví-li tak
mezinárodní smlouva.
§ 365
(1) Jakmile rozhodnutí o zahlazení odsouzení nabylo právní moci,
vyrozumí předseda senátu odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede
rejstřík trestů; zahlazené odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z
rejstříku trestů.
(2) Byla-li žádost o zahlazení odsouzení zamítnuta, může být znovu
podána teprve po uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen
proto, že dosud neuplynula doba zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost
přesto podanou zamítne soud bez šetření.
ČÁST ČTVRTÁ
Některé úkony souvisící s trestním řízením
HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
Udělení milosti a použití amnestie
§ 366
Udělení milosti
(1) Prezident republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje
milost.
(2) Prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr
spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost
zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti prezident republiky,
trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení
nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu
odloží nebo přeruší.
§ 367
Řízení o udělení milosti
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost
zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
a) se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se
nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
b) výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude
žádost o milost vyřízena.
§ 368
Rozhodnutí o použití amnestie
Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně
uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním
stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí
svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 369
Podmíněné udělení milosti
Byl-li trest nebo jeho zbytek při udělení milosti prominut jen pod
stanovenými podmínkami, plnění podmínek a převýchovu odsouzeného
sleduje soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení §
329 o spolupráci se zájmovými sdruženími občanů se tu užije přiměřeně.
§ 370
Změna výměry trestu
(1) Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z
trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který
nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru
závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který
trest uložil v prvním stupni.
§ 370a
zrušen
HLAVA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
zrušena
§ 371
zrušen
§ 372
zrušen
§ 373
zrušen
§ 374
zrušen
HLAVA DVACÁTÁ PÁTÁ
zrušena
Oddíl první
zrušen
§ 375
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 376
zrušen
§ 377
zrušen
§ 378
zrušen
§ 378a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 378b
zrušen
§ 378c
zrušen
§ 378d
zrušen
§ 378e
zrušen
§ 378f
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 379
zrušen
§ 380
zrušen
§ 381
zrušen
§ 382
zrušen
§ 382a
zrušen
Oddíl druhý
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 383
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 383a
zrušen
§ 383b
zrušen
§ 383c
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 384
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 384a
zrušen
§ 384b
zrušen
§ 384c
zrušen
§ 384d
zrušen
§ 384e
zrušen
§ 384f
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 384g
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 385
zrušen
§ 386
zrušen
§ 387
zrušen
§ 388
zrušen
§ 389
zrušen
§ 389a
zrušen
§ 390
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 391
zrušen
§ 391a
zrušen
§ 391b
zrušen
§ 392
zrušen
§ 393
zrušen
§ 394
zrušen
§ 395
zrušen
§ 396
zrušen
§ 397
zrušen
§ 398
zrušen
§ 399
zrušen
§ 400
zrušen
§ 400a
zrušen
§ 400b
zrušen
§ 401
zrušen
§ 402
zrušen
Oddíl třetí
zrušen
§ 403
zrušen
§ 404
zrušen
§ 404a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 405
zrušen
§ 406
zrušen
§ 407
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 408
zrušen
§ 408a
zrušen
§ 409
zrušen
§ 410
zrušen
§ 411
zrušen
§ 412
zrušen
§ 413
zrušen
§ 413a
zrušen
§ 414
zrušen
§ 415
zrušen
§ 416
zrušen
§ 417
zrušen
§ 418
zrušen
§ 419
zrušen
§ 420
zrušen
§ 421
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 422
zrušen
Oddíl čtvrtý
zrušen
§ 423
zrušen
§ 424
zrušen
Oddíl pátý
zrušen
§ 425
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 426
zrušen
§ 426a
zrušen
§ 427
zrušen
§ 427a
zrušen
§ 428
zrušen
§ 428a
zrušen
§ 429
zrušen
§ 429a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 430
§ 431
zrušen
§ 432
zrušen
§ 433
zrušen
§ 434
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 435
zrušen
§ 436
zrušen
§ 437
zrušen
§ 437a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 438
zrušen
§ 439
zrušen
§ 440
zrušen
§ 441
zrušen
§ 441a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 442
zrušen
§ 443
zrušen
§ 444
zrušen
§ 445
zrušen
§ 446
zrušen
Oddíl šestý
zrušen
§ 447
zrušen
§ 448
zrušen
Oddíl sedmý
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 449
zrušen
§ 450
zrušen
§ 451
zrušen
§ 452
zrušen
§ 453
zrušen
§ 454
zrušen
§ 455
zrušen
§ 455a
zrušen
§ 456
zrušen
nadpis vypuštěh
§ 457
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 458
zrušen
§ 459
zrušen
§ 460
zrušen
Oddíl osmý
zrušen
§ 460a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460b
zrušen
§ 460c
zrušen
§ 460d
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460e
zrušen
§ 460f
zrušen
§ 460g
zrušen
§ 460h
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460i
zrušen
§ 460j
zrušen
§ 460k
zrušen
§ 460l
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460m
zrušen
§ 460n
zrušen
Oddíl devátý
zrušen
§ 460o
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460p
zrušen
§ 460q
zrušen
§ 460r
zrušen
§ 460s
zrušen
§ 460t
zrušen
§ 460u
zrušen
§ 460v
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460w
zrušen
§ 460x
zrušen
§ 460y
zrušen
Oddíl desátý
zrušen
§ 460z
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460za
zrušen
§ 460zb
zrušen
§ 460zc
zrušen
§ 460zd
zrušen
§ 460ze
zrušen
§ 460zf
zrušen
§ 460zg
zrušen
§ 460zh
zrušen
§ 460zi
zrušen
§ 460zj
zrušen
§ 460zk
zrušen
§ 460zl
zrušen
§ 460zm
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 460zn
zrušen
§ 460zo
zrušen
§ 460zp
zrušen
ČÁST PÁTÁ
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 461
Od 1. července 1990 lze předpisů o trestním řízení platných před tímto
dnem užít jen v mezích ustanovení této části.
§ 462
(1) Na řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na
potrestání před 1. červencem 1990, se užije předpisů platných před
tímto dnem.
(2) Na výkon trestu nápravného opatření uloženého před 1. červencem
1990 se užije předpisů platných před tímto dnem.
(3) Trestní příkazy vydané před 1. červencem 1990 se řídí dosavadními
předpisy.
§ 463
(1) Na řízení o obnově trestního řízení, které bylo pravomocně skončeno
před počátkem účinnosti tohoto zákona, užije se ustanovení tohoto
zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují
podle zákona, který je pro obviněného příznivější.
(2) Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v
prvním stupni soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten
soud, který by byl podle tohoto zákona věcně a místně příslušný;
jestliže rozhodoval v prvním stupni bývalý státní soud, rozhoduje o
návrhu na obnovu krajský (vyšší vojenský) soud, který by byl podle
tohoto zákona ve věci místně příslušný.^*)
--------------------
*) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení
o vojenských soudech.
§ 464
(1) Krajský soud je příslušný konat v prvním stupni řízení též o činech
trestných podle předpisů dříve účinných, které svou povahou a
závažností odpovídají trestným činům uvedeným v § 17.
(2) Rozhodnutí a opatření týkající se výkonu rozsudků vyhlášených
Nejvyšším soudem jako soudem prvního stupně činí krajský soud v Praze a
v oboru vojenského soudnictví ten vyšší vojenský soud, jejž určí
ministr spravedlnosti.^*)
--------------------
*) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení
o vojenských soudech.
§ 465
(1) Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v
důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, učiní soud,
který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest
uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není
trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném
zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3) Byl-li trest smrti uložený před 1. červencem 1990 změněn v trest
odnětí svobody, rozhodne o způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání
soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 466
Státní zastupitelství prošetřuje podněty k podání stížnosti pro
porušení zákona, které mu jsou adresovány nebo které mu postoupí
ministr spravedlnosti. K prošetření je příslušné státní zastupitelství
bezprostředně nadřízené státnímu zastupitelství, které bylo v původním
řízení ve věci činné v posledním stupni. Po prošetření státní
zastupitelství předloží ministru spravedlnosti stanovisko, v němž
navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost pro porušení zákona.
§ 467
Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se
zrušuje.
§ 468
Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené
podle tohoto zákona předsedovi senátu může vykonávat jiný pracovník
soudu.
§ 468a
Jednoduchá rozhodnutí a úkony svěřené státnímu zástupci může v rozsahu
a za podmínek stanovených zvláštním zákonem^9) vydávat, provádět a
činit v souvislosti s nimi příslušná administrativní opatření vyšší
úředník státního zastupitelství. Za podmínek stanovených zákonem může
činit jednotlivé úkony asistent státního zástupce.
§ 469
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací
řád pro okresní a krajské soudy.
§ 470
zrušen
§ 471
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl.II zákona č. 265/2001 Sb.
Závěrečná a přechodná ustanovení k části první
1. Příslušnost k řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba před
účinností tohoto zákona, se posoudí podle dosud platných předpisů; to
neplatí pro další řízení v takové věci, jestliže ji soud za účinnosti
tohoto zákona pravomocně vrátil státnímu zástupci k došetření.
2. Trestní stíhání zahájené před účinností tohoto zákona má stejné
účinky, jako trestní stíhání zahájené podle tohoto zákona.
3. Protokolujícím úředníkem je zaměstnanec soudu s nejméně jednoletou
praxí při protokolaci, který složil odbornou zkoušku stanovenou pro
protokolujícího úředníka určenou Ministerstvem spravedlnosti. Od 1.
ledna 2004 může v hlavním líčení a veřejném zasedání provádět
protokolaci jen vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník s
využitím zvukového záznamu.
4. Ve věcech, kde vazba započala přede dnem účinnosti tohoto zákona,
začnou běžet lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby,
až ode dne účinnosti tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o
přípustném trvání vazby.
5. Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, jestliže byl
v projednávané věci činný jako vyšetřovatel.
6. Stížnost pro porušení zákona může ministr spravedlnosti podat za
podmínek stanovených trestním řádem i proti pravomocnému rozhodnutí
vyšetřovatele učiněnému přede dnem účinnosti tohoto zákona.
7. Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny za odborné
vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízení.
8. Pravomoc k vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České
republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby (§ 161 odst. 3 a
4, § 179a odst. 3) ve věcech, kde trestní stíhání bylo zahájeno přede
dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadní právní úpravou.
Čl. II zákona č. 283/2004 Sb.
Přechodné ustanovení
Lhůta šesti měsíců uvedená v § 81 odst. 2 trestního řádu, ve znění
tohoto zákona, počne běžet od prvního dne kalendářního měsíce
následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 539/2004 Sb.
Přechodná ustanovení k části první
1. Řízení o vydání do ciziny zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se dokončí podle oddílu druhého hlavy dvacáté páté, ve
znění tohoto zákona.
2. Ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté se nepoužijí na předání
občana České republiky z České republiky do jiného členského státu
Evropské unie, pokud spáchal trestný čin před dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391
až 402, ve znění tohoto zákona.
3. Ustanovení § 403 až 422 se nepoužijí pro předání osob z Francouzské
republiky pro trestné činy spáchané před 1. listopadem 1993 a pro
předání osob z Italské republiky a Rakouské republiky pro trestné činy
spáchané před 7. srpnem 2002. V těchto případech se postupuje podle
ustanovení § 383 až 390.
Čl.II zákona č. 253/2006 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení v České republice o zajištění majetku nebo důkazního prostředku
v jiném členském státě Evropské unie, nebo řízení o uznání příkazu k
zajištění majetku nebo důkazního prostředku na území České republiky,
který vydal justiční orgán jiného členského státu Evropské unie,
zahájená a neskončená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se
dokončí podle oddílu osmého hlavy dvacáté páté.
Čl. III zákona č. 170/2007 Sb.
Přechodné ustanovení
Do doby, než bude možné prostřednictvím Schengenského informačního
systému předávat všechny údaje odpovídající náležitostem evropského
zatýkacího rozkazu uvedeným v § 405 trestního řádu, má záznam pořízený
na žádost vystavujícího justičního orgánu členského státu v
Schengenském informačním systému za účelem zatčení a předání osoby
stejné účinky jako evropský zatýkací rozkaz. Záznam má tyto účinky
pouze do doby doručení písemného originálu evropského zatýkacího
rozkazu státu, v němž se nachází osoba, jež má být předána.
§ 62 zákona č. 129/2008 Sb.
Přechodné ustanovení k části třetí
Výkon dosud nevykonaného ochranného léčení, které bylo uloženo před
nabytím účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních
předpisů.
Čl. II zákona č. 457/2008 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Řízení o vydání do ciziny zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona; na odložení vydání, dočasné předání, předběžnou a vydávací
vazbu se i v těchto řízeních použijí ustanovení zákona č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti
tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti dosud
nerozhodl o povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399
zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve
znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vydávací vazba se
ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona přeměňuje na vazbu předběžnou.
3. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti
tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti již rozhodl o
povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399 zákona č.
141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lhůta pro trvání vydávací vazby
podle § 400b odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
(trestní řád), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
počíná běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Bylo-li před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o
odložení vydání osoby do cizího státu, takové rozhodnutí pozbývá své
právní účinky ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Řízení o předání do jiného členského státu Evropské unie na základě
evropského zatýkacího rozkazu zahájená před dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním
řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 459/2011 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Věcná příslušnost pro řízení o trestném činu zabití nebo trestném
činu vraždy novorozeného dítěte matkou zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle zákona č. 141/1961 Sb., ve
znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby nebo v
nichž lze podat žádost o propuštění z vazby, byla-li předchozí žádost
zamítnuta, které začaly plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, se započítávají do délky lhůt, v nichž je třeba rozhodnout o
dalším trvání vazby nebo v nichž lze podat žádost o propuštění z vazby
podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o nejvyšší přípustné době
trvání vazby.
3. Řízení o uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o
peněžitých sankcích a plněních zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 150/2016 Sb.
Přechodné ustanovení
Příslušnost policejního orgánu pro konání úkonů trestního řízení se v
řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje
podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
1) § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací
a o bezpečnostní způsobilosti.
1a) Zákon č. 412/2005 Sb.
1b) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů.
2) Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb.,
o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci,
ve znění pozdějších předpisů.
3) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
3a) § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů.
4) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů.
5) § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb.,
zákona č. 161/2006 Sb. a zákona č. 428/2005 Sb.
9) Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších
úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.
10) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č.
283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
(zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.
Platnost od
Ke stažení
Sociální sítě NejBusiness.cz
Přihlášení
Doporučujeme
Pro firmy
Nabídky práce
Názory a komentáře
Peronálie
Trh firem
Veřejné zakázky a poptávky
Certifikace a systémy řízení
Export a nové trhy
Investice a investoři
Investujte do našich projektů
Nákup a prodej firem
Obchod a noví zákaznící
Pojištění
Rozložení rizik
Strategický rozvoj firmy
Trh zaměstnanců
Uč se a vyhraj!
Úvěry a financování
Volné kapacity
Zákony a jiná legislativa
NejBusiness Pro firmy
NejBusiness Clients
NejBusiness Companies and Products
NejBusiness Connection
NejBusiness Consulting
NejBusiness Finance
NejBusiness Help
NejBusiness HR
NejBusiness PR
NejBusiness Risks and Strategy
Reklama
Zajímavosti
Naše projekty a aktivity
