Občanský soudní řád - zákon č. 99/1963 Sb.
Zákon č. 99/1963 Sb. - Občanský soudní řád
99/1963 Sb.
Občanský soudní řád
ze dne 4. prosince 1963
Změna: 36/1967 Sb.
Změna: 158/1969 Sb.
Změna: 49/1973 Sb.
Změna: 20/1975 Sb.
Změna: 133/1982 Sb.
Změna: 180/1990 Sb.
Změna: 328/1991 Sb.
Změna: 519/1991 Sb.
Změna: 263/1992 Sb., 24/1993 Sb.
Změna: 171/1993 Sb.
Změna: 283/1993 Sb.
Změna: 117/1994 Sb.
Změna: 152/1994 Sb.
Změna: 216/1994 Sb.
Změna: 84/1995 Sb.
Změna: 118/1995 Sb.
Změna: 238/1995 Sb.
Změna: 118/1995 Sb., 160/1995 Sb., 238/1995 Sb., 247/1995 Sb.
Změna: 31/1996 Sb., 142/1996 Sb.
Změna: 269/1996 Sb.
Změna: 202/1997 Sb.
Změna: 227/1997 Sb.
Změna: 15/1998 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Změna: 165/1998 Sb.
Změna: 326/1999 Sb.
Změna: 2/2000 Sb.
Změna: 46/2000 Sb.
Změna: 360/1999 Sb.
Změna: 27/2000 Sb., 105/2000 Sb.
Změna: 130/2000 Sb.
Změna: 204/2000 Sb.
Změna: 227/2000 Sb.
Změna: 370/2000 Sb. (část)
Změna: 30/2000 Sb., 155/2000 Sb., 220/2000 Sb., 367/2000 Sb., 370/2000
Sb.
Změna: 120/2001 Sb.
Změna: 137/2001 Sb.
Změna: 231/2001 Sb.
Změna: 271/2001 Sb.
Změna: 451/2001 Sb., 491/2001 Sb., 501/2001 Sb.
Změna: 317/2001 Sb.
Změna: 202/2002 Sb., 226/2002 Sb.
Změna: 276/2001 Sb., 151/2002 Sb., 320/2002 Sb.
Změna: 476/2002 Sb., 88/2003 Sb.
Změna: 120/2004 Sb.
Změna: 153/2004 Sb.
Změna: 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.
Změna: 340/2004 Sb.
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 555/2004 Sb. (část)
Změna: 628/2004 Sb.
Změna: 554/2004 Sb., 555/2004 Sb.
Změna: 59/2005 Sb.
Změna: 170/2005 Sb.
Změna: 216/2005 Sb.
Změna: 205/2005 Sb.
Změna: 342/2005 Sb.
Změna: 377/2005 Sb.
Změna: 383/2005 Sb.
Změna: 501/2004 Sb., 413/2005 Sb.
Změna: 56/2006 Sb.
Změna: 79/2006 Sb. (část)
Změna: 57/2006 Sb., 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.
Změna: 133/2006 Sb.
Změna: 216/2006 Sb.
Změna: 233/2006 Sb.
Změna: 134/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb.
Změna: 308/2006 Sb.
Změna: 315/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb., 135/2006 Sb., 264/2006 Sb., 308/2006 Sb. (část)
Změna: 296/2007 Sb.
Změna: 104/2008 Sb.
Změna: 123/2008 Sb., 126/2008 Sb.
Změna: 259/2008 Sb.
Změna: 295/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 189/2006 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 305/2008 Sb.
Změna: 7/2009 Sb. (část)
Změna: 7/2009 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 198/2009 Sb.
Změna: 285/2009 Sb., 286/2009 Sb.
Změna: 420/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 281/2009 Sb., 347/2010 Sb., 409/2010 Sb.
Změna: 69/2011 Sb.
Změna: 48/2010 Sb.
Změna: 139/2011 Sb.
Změna: 188/2011 Sb.
Změna: 186/2011 Sb.
Změna: 218/2011 Sb.
Změna: 355/2011 Sb., 364/2011 Sb., 420/2011 Sb., 470/2011 Sb.
Změna:167/2012 Sb.
Změna: 202/2012 Sb.
Změna: 334/2012 Sb.
Změna: 147/2012 Sb., 396/2012 Sb., 399/2012 Sb., 401/2012 Sb., 404/2012
Sb.
Změna: 45/2013 Sb. (část)
Změna: 369/2012 Sb., 45/2013 Sb. (část)
Změna: 45/2013 Sb.
Změna: 241/2013 Sb.
Změna: 293/2013 Sb.
Změna: 396/2012 Sb. (část), 252/2014 Sb.
Změna: 87/2015 Sb.
Změna: 139/2015 Sb.
Změna: 164/2015 Sb.
Změna: 205/2015 Sb.
Změna: 375/2015 Sb., 377/2015 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo
na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Obecná ustanovení
Hlava první
Základní ustanovení
§ 1
Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském
soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých
práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv
a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.
§ 2
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné
právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna
dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem
chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
§ 3
Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží
upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u
soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
§ 4
zrušen
§ 5
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a
povinnostech.
§ 6
V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky
řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti,
které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti
spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a
používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Hlava druhá
Soudy
Pravomoc
§ 7
(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a
jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je
podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
(2) Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona
rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto
zákona.
(3) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním
řízení, jen stanoví-li to zákon.
(4) Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní
zákon.^96)
§ 8
zrušen
§ 8a
zrušen
Příslušnost
§ 9
(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné
okresní soudy.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce
důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory
a pomoci v hmotné nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní
náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského
pojištění,
b) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
c) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících
diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci
soudů České republiky,
d) ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z
kolektivní smlouvy,
e) ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se
zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve
sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy,
jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na
obchodní korporaci,
f) ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy
a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se
výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace,
g) ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví,
h) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým
soutěžním jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže,
i) ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby,
j) ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se směnek,
šeků a investičních nástrojů,
k) ve sporech z obchodů na komoditní burze,
l) ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho
vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na
správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu
rozúčtování cen služeb,
m) ve věcech přeměn obchodních společností a družstev, včetně všech
řízení o náhradě podle zvláštního právního předpisu,
n) ve sporech z koupě závodu, pachtu závodu nebo jeho části,
o) ve sporech ze smluv na stavební práce, které jsou nadlimitními
veřejnými zakázkami, včetně dodávek nezbytných k provedení těchto
smluv.
(3) Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje
jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
§ 9a
K projednání žaloby podle § 91a jsou příslušné v prvním stupni okresní
nebo krajské soudy podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v
prvním stupni řízení o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok.
§ 10
(1) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních
soudů.
(2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního
stupně rozhoduje vrchní soud.
§ 10a
O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů
odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
§ 11
(1) Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro
určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné
okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně
příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle
zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným
rozhodnutím příslušného soudu.
(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u
kteréhokoli z nich.
(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale
podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí
Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
§ 12
(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou
vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému
soudu téhož stupně.
(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu
vhodnosti.
(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně
nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla
být přikázána.
§ 13
zrušen
Vyloučení soudců
§ 14
(1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali
nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí,
jde-li o rozhodování o dovolání.
(3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni
také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc
projednávali.
(4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
§ 15
(1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je
vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím
učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího)
uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se
oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to
možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení
podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod
pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k
rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.
§ 15a
(1) Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících,
kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí
být soudem poučeni.
(2) Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího)
uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce
(přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu
vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do
15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti
účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu
vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
(3) V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42
odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je
spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm
účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být
prokázán.
§ 15b
(1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením
dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze
zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo
v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že
námitka není důvodná.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v
námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem
Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.
§ 16
(1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát
téhož soudu.
(2) Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1
odmítne.
(3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího)
provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím
dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí
podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.
§ 16a
(1) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen,
předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce
(přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu,
přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí
podle § 12 odst. 1.
(2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě
žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený
soudce (přísedící), nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby
věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce),
postupuje se obdobně podle odstavce 1.
§ 16b
Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a
pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1
písm. a), § 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou
dotčena.
§ 17
O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i
znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst.
1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho
usnesení není přípustný opravný prostředek.
§ 17a
zrušen
Hlava třetí
Účast na řízení
Účastníci
§ 18
(1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají
právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit
jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví
tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí,
jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět
jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých
osob^54).
§ 19
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak
jen ten, komu ji zákon přiznává.
§ 20
(1) Každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat
(procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.
(2) Přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému
způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku
státu, jedná tato osoba jako účastník.
§ 21
(1) Za právnickou osobu jedná
a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná
za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen,
který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická
osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou
osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo
b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen,
nebo
c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto
závodu, nebo
d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní
zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.
(3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa
nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy
a řešení krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný
správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize podle zákona
upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, která
má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě
zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce
nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize pověřila; jinak se
postupuje podle odstavců 1 a 2.
(4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu
se zájmy právnické osoby.
(5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat.
V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
§ 21a
(1) Za stát před soudem vystupuje
a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech
stanovených podle zvláštního právního předpisu,^55a)
b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního
předpisu v ostatních případech.
(2) Vystupuje-li před soudem za stát Úřad pro zastupování státu ve
věcech majetkových, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený
v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho
generálním ředitelem.
(3) Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná
podle zvláštního právního předpisu, jedná před soudem jménem státu
vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící
u této nebo jiné organizační složky státu.
(4) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
§ 21b
(1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle
zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich
zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.
(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
§ 21c
zrušen
Zástupci účastníků
a) na základě zákona
§ 22
Fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být
zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.
§ 23
Vyžadují-li to okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout, že
fyzická osoba, která není plně svéprávná, musí být v řízení zastoupena
svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, i když jde o věc, v níž by
jinak mohla jednat samostatně.
b) na základě plné moci
§ 24
(1) Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.
Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být
zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít
účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.
(2) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky
zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží platným osvědčením
fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení těchto utajovaných informací
vydaným podle zvláštního právního předpisu^56), nebo které byly poučeny
způsobem uvedeným v § 40a odst. 1.
§ 25
(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze
udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen "procesní plná moc").
(2) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s
výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona
povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším
zástupcem.
§ 25a
(1) Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka
zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
předpisy.^57) Notáři lze udělit pouze procesní plnou moc.
(2) Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou
případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též
notářským kandidátem nebo notářským koncipientem.
§ 25b
S výjimkou dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového
zástupce; patentový zástupce může účastníka zastupovat jen v rozsahu
oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem.^57b)
§ 26
(1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí týkajících se vztahů mezi
podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, v řízení zastupovat
účastníka, který je jejím členem.
(2) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") může
zastupovat účastníka v řízení o určení nebo změnu vyživovací povinnosti
a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení
výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.
(3) Ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového
nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního
postižení, věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení
zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního
právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří
ochrana před takovou diskriminací.
(4) Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích
z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na
vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva
podle autorského zákona, se účastník může dát zastupovat právnickou
osobou, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti patří ochrana
práv podle autorského zákona.
(5) Je-li ve věcech pracovních žalobcem cizinec, může se dát v řízení
zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního
právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří
ochrana práv cizinců; za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její
zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které
je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
(6) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad anebo právnická osoba
podle odstavců 3 až 5 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného
osoba uvedená v § 21.
§ 26a
(1) V případech a za podmínek uvedených ve zvláštním právním
předpise^55a) může být obec v řízení zastoupena státem, za nějž před
soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
(2) Při zastupování podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní
plnou moc.
(3) Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu za
zastoupenou obec zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve
věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
§ 27
(1) Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou,
která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže
zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže
jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.
§ 27a
zrušen
§ 28
(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do
protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
(2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči
soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči
jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
(3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl
plnou moc dosavadnímu zástupci.
(4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její
výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo
rozhodl-li tak předseda senátu.
(5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě
zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.
(6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní
moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.
§ 28a
(1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc
udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit
účastník.
(2) Plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch
úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.
c) na základě rozhodnutí
§ 29
(1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže
před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka,
je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak
zvláštní předpis.
(2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která
jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není
osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou
oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.
(3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit
opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení
o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není
znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl
stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže
nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen
srozumitelně se vyjadřovat.
(4) Opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu
blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody.
Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být
jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat
opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak,
opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před
soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
§ 29a
Účastníku, který pořídil předběžné prohlášení v očekávání vlastní
nezpůsobilosti právně jednat, ustanoví soud opatrovníkem s jejím
souhlasem osobu za opatrovníka označenou v předběžném prohlášení.
§ 30
(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od
soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že
může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem),
ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z
řad advokátů.
§ 31
(1) Ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako
zástupce na základě procesní plné moci.
(2) Byl-li opatrovníkem nebo jiným zástupcem ustanoven advokát, má
stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.
nadpis vypuštěn
§ 32
Společné ustanovení
(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě
jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním
úkonu, který ve věci učinil.
(2) Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se
zájmy zastoupeného.
(3) Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo
upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to
neplatí, udělil-li účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité
úkony.
§ 33
zrušen
§ 34
zrušen
Nadpis vypuštěn
§ 35
nadpis vypuštěn
(1) V zákonem stanovených případech může státní zastupitelství,
popřípadě nejvyšší státní zástupce, podat návrh na zahájení řízení nebo
do občanského soudního řízení vstoupit.
(2) Státní zastupitelství nebo nejvyšší státní zástupce jsou v takovém
řízení oprávněni ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení,
pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
§ 35a
(1) Zvláštní právní předpis^55a) stanoví, ve kterých případech a za
jakých podmínek může podat návrh na zahájení řízení anebo do řízení
vstoupit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
(2) Pokud Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vstoupí do
řízení podle odstavce 1, je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat
účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník
právního poměru.
Hlava čtvrtá
Úkony soudu a účastníků
Úkony soudu
§ 36
(1) V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce
(samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.
(2) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce
(samosoudce) věc projedná a rozhodne.
§ 36a
(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát:
a) ve věcech pracovních,
b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.
(2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem
samosoudce.
(3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a
rozhoduje samosoudce; senát jedná a rozhoduje v řízení v prvním stupni,
stanoví-li tak zákon, a v odvolacím řízení.
§ 36b
Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.
§ 36c
Nejvyšší soud jedná a rozhoduje v senátech.
§ 36d
(1) Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu nebo jím pověřený člen
senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony,
jimiž se nerozhoduje ve věci.
(2) V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce,
příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva,
která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.
§ 37
(1) Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí
být nikdo jiný poradě přítomen.
(2) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni
všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Přísedící
hlasují před soudci a mladší soudci (přísedící) před staršími, předseda
senátu hlasuje poslední.
§ 38
zrušen
§ 38a
Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně
rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět
jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví
též kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního
úředníka.
§ 38b
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony občanského
soudního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.
§ 39
(1) Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se
zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze,
provede na dožádání jiný soud. Dožádaným soudem je okresní soud.
(2) Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí
dožádání soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento
soud znám; jinak dožádání vrátí.
(3) Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce.
§ 40
(1) Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo
vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově
obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém
nosiči dat, který je součástí spisu.
(2) Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje
se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo
vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně
s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu
přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze
listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu.
V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se
sepisuje vždy o úkonu, kterým
a) byl uzavřen smír, nebo
b) došlo k uznání nároku podle § 153a odst. 1.
(3) Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných
důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li
podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Věta druhá
se nepoužije, pokud soud prvního stupně rozhoduje o odmítnutí odvolání
podle § 208 odst. 1 nebo byl-li pořízen protokol.
(4) Úkony prováděné soudním exekutorem se zaznamenávají ve formě
záznamu nebo protokolu.
(5) V přepisu záznamu nebo jeho části se označí projednávaná věc,
uvedou se přítomní, datum pořízení záznamu, datum vyhotovení přepisu a
doslovný strukturovaný přepis záznamu. Přepis podepisuje osoba, která
jej vyhotovila.
(6) V protokolu se označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí
se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů, poučení poskytnutá
účastníkům, výroky rozhodnutí a vyjádření účastníků o tom, zda se
vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozhodnutí; nahrazuje-li protokol
podání, musí mít též jeho náležitosti.
(7) Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li
předseda senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen
senátu nebo jiný soudce, kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen
smír nebo došlo-li k uznání nároku (§ 153a odst. 1), podepisují
protokol také účastníci smíru nebo žalovaný; nemohou-li číst a psát
nebo z jiných důvodů protokol podepsat, uvede předseda senátu do
protokolu kromě důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný
záznam podepíše. Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu
a zapisovatel.
(8) Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé
nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění
protokolu a o námitkách proti jeho znění.
§ 40a
(1) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, je předseda
senátu povinen přísedící, účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21
až 21b), zástupce účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116
odst. 3 a další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit řízení,
předem podle zvláštního právního předpisu poučit^56a). Písemný záznam o
tomto poučení založí předseda senátu do spisu a jeho kopii zašle
nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(2) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se
prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení
utajovaných informací a poučením, vydanými podle zvláštního právního
předpisu^56a).
§ 40b
(1) O každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo v
elektronické podobě. Podmínky vedení spisu stanoví prováděcí právní
předpis.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, v listinné podobě vyhotovený úkon soudu
podepisuje předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu
nebo podle zákona učinil. Jeho stejnopis se vyhotoví, jestliže je to
třeba; podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis.
(3) Nestanoví-li zákon jinak, elektronicky vyhotovený úkon soudu
podepíše předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu
nebo podle zákona učinil, svým uznávaným elektronickým podpisem nebo
označí uznávanou elektronickou značkou soudu.
Úkony účastníků
§ 41
(1) Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon
pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.
(2) Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon
nesprávně označen.
(3) Hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také
vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v
řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního
jednání předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije
obdobně.
§ 41a
(1) Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.
(2) K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení
času, se nepřihlíží.
(3) K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží.
(4) Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu
nejpozději současně s tímto úkonem.
§ 41b
Dokud nebyl uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž
došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud
k těmto úkonům nepřihlíží.
§ 42
(1) Podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné
nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo
telefaxem.
(2) Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo
v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením
jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto
podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit
originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných
telefaxem.
(3) V případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným
elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle
zvláštního právního předpisu^58a) se nevyžaduje doplnění podání
předložením jeho originálu podle odstavce 2.
(4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které
věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost
podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle
zvláštního právního předpisu^58a). Je-li účastník zastoupen advokátem,
může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož
vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné
podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami
tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal
jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí
pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit
také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.
§ 43
(1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo
doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo
které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání
určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění
provést.
(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo
doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud
usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním
podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O
těchto následcích musí být účastník poučen.
§ 44
(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu,
s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
(2) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné
důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si
z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní
předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.
(3) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním
zákonem.^56)
(4) Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně pro přehrávání záznamů,
poskytování jejich kopií nebo pro jiné způsoby zachycení obsahu
listiny.
Doručování
§ 45
Způsoby doručování
(1) Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.
(2) Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky^58a). Není-li
možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové
schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na
elektronickou adresu.
(3) Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu
nařídí doručit ji prostřednictvím
a) doručujícího orgánu, nebo
b) účastníka řízení či jeho zástupce.
§ 45a
zrušen
§ 45b
zrušen
§ 45c
zrušen
§ 45d
zrušen
§ 45e
zrušen
§ 45f
zrušen
§ 46
Adresa pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1) Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je
adresa datové schránky evidovaná podle zvláštního právního
předpisu^58a).
(2) Prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje na elektronickou
adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže soud o doručení
písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas a
jestliže uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb,
který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo
předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát.
§ 46a
Adresa pro doručování
(1) Adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž
doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.
(2) Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo
elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo
povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa
je pro dané řízení adresou pro doručování.
(3) Adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit
změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2,
tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny.
§ 46b
Adresa pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka
řízení nebo jeho zástupce
Neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu
adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být
doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti
doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo
jeho zástupce
a) u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence
obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti^58b); není-li
taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle
zvláštního právního předpisu^58c) nebo adresa místa pobytu cizince na
území České republiky podle druhu pobytu cizince,
b) u podnikající fyzické osoby adresa sídla nebo adresa zástupce pro
doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li obchodní
závod (dále jen „závod“) fyzické osoby organizační složku, i adresa
sídla organizační složky,
c) u fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě adresa
věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu,
d) u fyzické osoby v zařízení pro výkon ochranného opatření
zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy adresa tohoto
zařízení,
e) u právnické osoby adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku nebo
adresa zástupce pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této
smlouvy; má-li právnická osoba organizační složku, i adresa sídla
organizační složky,
f) u advokátů adresa jejich sídla,
g) u notářů adresa jejich notářské kanceláře,
h) u soudních exekutorů adresa jejich kanceláře,
i) u patentových zástupců adresa jejich sídla nebo bydliště zapsaná u
Komory patentových zástupců,
j) u insolvenčních správců adresa jejich sídla zapsaná v seznamu
insolvenčních správců,
k) u státu adresa sídla příslušné organizační složky státu, v případě
Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových adresa jeho
příslušného územního pracoviště,
l) u státního zastupitelství adresa jeho sídla,
m) u správních úřadů adresa jejich sídla,
n) u obcí a vyšších územních samosprávných celků adresa sídla obecního
úřadu a adresa sídla krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města
Prahy.
§ 46c
Zástupce pro doručování písemností
(1) Není-li možné účastníku nebo jeho zástupci doručovat písemnosti bez
obtíží nebo průtahů, předseda senátu ho bez prodlení vyzve, aby si
zvolil pro doručování písemností zástupce; to neplatí v případech, kdy
účastník řízení nebo zástupce je ve výkonu trestu odnětí svobody, ve
vazbě nebo v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací
detence, ústavní nebo ochranné výchovy, kdy účastník řízení nebo
zástupce požívá diplomatické výsady a imunity, je v bytě toho, kdo
požívá diplomatické výsady a imunity, nebo mu má být doručeno v budově
nebo místnosti chráněné diplomatickou imunitou, nebo kdy účastník
řízení nebo zástupce je vojákem v činné službě, příslušníkem Policie
České republiky, příslušníkem Hasičského záchranného sboru České
republiky nebo příslušníkem Vězeňské služby a justiční stráže, kterému
nelze doručit jinak než prostřednictvím krajského vojenského
velitelství, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva spravedlnosti.
(2) Nezvolí-li si účastník nebo jeho zástupce ve stanovené lhůtě
zástupce pro doručování písemností nebo není-li možné ani tomuto
zástupci bez obtíží a průtahů doručovat, doručují se jim písemnosti
uložením u doručujícího soudu. Účastník nebo jeho zástupce o tom musí
být ve výzvě podle odstavce 1 poučeni.
(3) Toho, komu bylo v opatření na ochranu před domácím násilím
zakázáno, aby se zdržoval v bytě nebo jinde, kam by mu mohlo být
doručováno (§ 46a odst. 1 a 2), soud při provedení výkonu rozhodnutí
vyzve, aby, není-li možné mu doručovat prostřednictvím veřejné datové
sítě do datové schránky, soudu sdělil adresu, na kterou mu bude možné
po dobu trvání opatření doručovat písemnosti (§ 46 a § 46a odst. 1),
nebo aby si zvolil zástupce pro doručování písemnosti. Nevyhoví-li
výzvě, doručují se mu písemnosti uložením u soudu; o tomto následku
musí být ve výzvě poučen.
(4) Písemnost, která byla uložena u soudu podle odstavců 2 a 3, se
považuje za doručenou dnem uložení.
§ 47
Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1) Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové
schránky se postupuje podle zvláštního právního předpisu^58a).
(2) Při doručování písemnosti podle § 46 odst. 2 soud adresáta vyzve,
aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou
zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem.
(3) Doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou
adresu je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou
adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů
od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou
podle odstavce 2.
§ 47a
zrušen
§ 48
Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu
(1) Doručujícími orgány jsou
a) soudní doručovatelé,
b) orgány Justiční stráže,
c) soudní exekutoři,
d) provozovatelé poštovních služeb.
(2) Doručujícími orgány jsou též
a) Vězeňská služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým osobám
ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,
b) zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, jde-li o
doručování fyzickým osobám umístěným v těchto zařízeních,
c) ústav pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o doručování fyzickým
osobám umístěným v tomto zařízení,
d) krajská vojenská velitelství, jde-li o doručování vojákům v činné
službě a písemnost není možno doručit jinak,
e) Ministerstvo vnitra, jde-li o doručování příslušníkům Policie České
republiky a písemnost není možno doručit jinak,
f) Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“), jde-li o
doručování fyzickým osobám požívajícím diplomatické výsady a imunity,
nebo osobám, které jsou v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a
imunity, anebo osobám, jimž má být písemnost doručena v budově nebo v
místnosti chráněné diplomatickou imunitou.
(3) Prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb lze písemnost
doručovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy^58d) vznikne
provozovateli poštovních služeb povinnost dodat zásilku obsahující
písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemnosti tímto
zákonem.
(4) Doručuje-li se prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou
být vyhotovovány za součinnosti tohoto provozovatele; podrobnosti
takového postupu stanoví prováděcí právní předpis.
§ 48a
zrušen
§ 48b
zrušen
§ 48c
zrušen
§ 48d
zrušen
§ 48e
zrušen
§ 48f
zrušen
§ 48g
zrušen
§ 48h
zrušen
§ 48i
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 49
Doručování písemností do vlastních rukou
(1) Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví
zákon nebo nařídí-li tak soud.
(2) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží
a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost
vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující
orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát
zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí
písemnosti u soudu.
(3) Písemnost se ukládá
a) v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost
doručuje jeho prostřednictvím,
b) u soudu, jemuž byla písemnost vrácena z důvodu nemožnosti zanechat
výzvu,
c) v ostatních případech u okresního soudu, v jehož obvodu je místo
doručení.
(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy
byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této
lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující
orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo
jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí
vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se
vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce
soudu.
(5) U písemností, u nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil
předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující
orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném
uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí.
(6) Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje
za doručení do vlastních rukou adresáta.
(7) Zjistí-li doručující orgán, že adresát zemřel, písemnost vrátí se
zprávou odesílajícímu soudu.
§ 50
Doručování jiných písemností
(1) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje
za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující
orgán na doručence a na písemnosti.
(2) Nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí
odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá
písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední
desce soudu; písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po
vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení zanechat
oznámení; § 49 odst. 7 se použije obdobně.
nadpis vypuštěn
§ 50a
Příjemci písemností
(1) Za fyzické osoby jsou oprávněny písemnost přijmout osoby, které k
tomu byly adresátem zmocněny na základě písemné plné moci udělené před
provozovatelem poštovních služeb.
(2) Za osoby uvedené v § 46b písm. e), k), m) a n) jsou oprávněny
písemnost přijmout osoby uvedené v § 21 až 21b, případně jiné osoby,
které tím byly pověřeny, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to
vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu
obvyklé.
(3) Za podnikající fyzickou osobu jsou oprávněny písemnost přijmout
osoby, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich
pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
(4) Písemnost určenou advokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a
patentovému zástupci za ně mohou přijímat osoby, které k tomu byly
zmocněny, nebo jejich zaměstnanci. Vykonávají-li tyto osoby svou
činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i tyto jiné osoby
a jejich zaměstnanci.
(5) Písemnost určenou advokátu, který vykonává advokacii jako společník
obchodní společnosti, mohou za něj přijmout statutární orgán, ostatní
společníci této společnosti nebo její zaměstnanci a osoby, které k tomu
byly zmocněny. Vykonává-li advokát advokacii v pracovním poměru k
jinému advokátovi nebo ke společnosti, může za něj písemnost přijmout
jeho zaměstnavatel, jeho zaměstnanci a osoby k tomu zmocněné.
§ 50b
Doručování zástupci účastníka
(1) Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li
zákon jinak.
(2) Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda
senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto
zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
(3) Udělil-li účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí
předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) pouze
jeho zástupci, jen jestliže ho k tomu plná moc výslovně opravňuje,
nestanoví-li zákon jinak.
(4) Písemnost se doručuje rovněž účastníku,
a) má-li se účastník osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudu
nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykonat,
b) je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem podle § 23,
c) jde-li o doručení usnesení o ustanovení opatrovníka podle § 29;
usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám,
účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,
neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví
stanoven okruh jeho dědiců, a právnické osobě, která jako účastník
řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná
za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,
se však doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému
opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu,
d) byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných
zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po
přechodnou dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně
vyjadřovat,
e) rozhodne-li tak soud.
§ 50c
Odepření přijetí písemnosti
(1) Odepře-li adresát nebo příjemce písemnosti přijmout doručovanou
písemnost, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí
písemnosti bylo odepřeno; o tom musí být adresát nebo příjemce
písemnosti poučen.
(2) Adresát nebo příjemce písemnosti je povinen na výzvu doručujícího
orgánu prokázat svou totožnost nebo poskytnout jinou součinnost
nezbytnou k řádnému doručení písemnosti. Odmítne-li adresát nebo
příjemce písemnosti postup podle věty prvé, považuje se písemnost za
doručenou dnem, kdy prokázání totožnosti nebo poskytnutí součinnosti
bylo odmítnuto; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
(3) Poučení podle odstavců 1 a 2 se poskytne ústně při doručování nebo
písemně; písemné poučení se předá příjemci. Není-li možné písemné
poučení příjemci předat, lze je zanechat v adresátově domovní nebo jiné
jím užívané schránce nebo na jiném vhodném místě.
§ 50d
Neúčinnost doručení
(1) Na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je
neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného
důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne,
kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu
musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se
účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a
označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
(2) Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se
fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že
v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro
doručování nikdo nezdržuje.
(3) Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje
se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.
nadpis vypuštěn
§ 50e
Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem
(1) Na žádost účastníka řízení nebo jeho zástupce je soud může pověřit
doručením písemnosti určené do vlastních rukou nebo jiné písemnosti.
Pověření není soudním rozhodnutím.
(2) Osoba pověřená podle odstavce 1 předá písemnost adresátovi na
adrese pro doručování nebo kdekoliv jej zastihne. Adresát je povinen
přijetí písemnosti potvrdit; potvrzení musí obsahovat označení
doručované písemnosti, která byla vložena do obálky, den doručení a
podpis adresáta. Písemnost se považuje za doručenou dnem uvedeným v
potvrzení o doručení.
(3) Pokud adresát odepře přijmout písemnost nebo se účastníkovi nebo
jeho zástupci nepodaří písemnost doručit, vrátí účastník nebo jeho
zástupce neprodleně písemnost soudu.
§ 50f
Průkaz doručení
(1) Doručuje-li soud písemnost při jednání nebo při jiném soudním
úkonu, o němž se pořizuje protokol, uvede to v protokolu o jednání nebo
v protokolu, který byl sepsán o jiném soudním úkonu. V protokolu se
kromě ostatních náležitostí (§ 40 odst. 6) uvede, jaká písemnost byla
doručena. Protokol podepíše také ten, kdo doručení provedl, a příjemce.
(2) Byla-li písemnost doručována prostřednictvím veřejné datové sítě na
elektronickou adresu, je doručení prokázáno datovou zprávou adresáta,
podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem, kterou potvrdil
přijetí písemnosti.
(3) Doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje
protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení
písemnosti na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li
prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé.
(4) V případě doručování účastníkem nebo jeho zástupcem je průkazem
doručení potvrzení o přijetí opatřené datem a podpisem příjemce.
(5) Nelze-li doručení prokázat žádným ze způsobů uvedených v odstavcích
1 až 4, lze je prokázat též jiným způsobem.
§ 50g
Doručenka
(1) Doručenka musí obsahovat
a) označení soudu, který písemnost předal k doručení,
b) označení doručujícího orgánu,
c) označení doručované písemnosti,
d) označení adresáta a adresy, na niž má být písemnost doručena,
e) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den nebyl adresát
zastižen, v který den byla písemnost odevzdána adresátu či příjemci, v
který den byla písemnost připravena k vyzvednutí, v který den bylo
přijetí písemnosti odepřeno nebo nebyla poskytnuta součinnost nezbytná
k řádnému doručení písemnosti,
f) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas
doručení“,
g) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka
doručujícího orgánu,
h) jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala nebo která převzetí
písemnosti odepřela nebo která neposkytla součinnost potřebnou k
řádnému doručení písemnosti, jsou-li tyto údaje doručujícímu orgánu
známy, údaj o jejím vztahu k adresátu, jestliže písemnost přijala za
adresáta, a její podpis,
i) údaj, zda je vyloučeno vhození písemnosti do schránky.
(2) Byla-li písemnost uložena, musí doručenka obsahovat také údaj o
tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl.
(3) Vyzvedne-li adresát, popřípadě příjemce, uloženou písemnost, musí
doručenka obsahovat také
a) jméno a příjmení toho, kdo písemnost předal, jeho podpis a otisk
úředního razítka doručujícího orgánu,
b) prohlášení doručujícího orgánu, v který den byla písemnost
vyzvednuta,
c) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas
doručení“,
d) jméno a příjmení osoby, která uloženou písemnost vyzvedla, a její
podpis.
(4) Odepřel-li adresát, popřípadě příjemce, písemnost přijmout, nebo
neposkytl-li součinnost nezbytnou k řádnému doručení písemnosti, musí
doručenka obsahovat také údaj o tom, zda bylo poskytnuto ústní nebo
písemné poučení o následcích odepření přijetí písemnosti nebo
neposkytnutí součinnosti, a zda, popřípadě čím bylo odepření přijetí
písemnosti odůvodněno nebo v čem neposkytnutí součinnosti spočívalo.
(5) Byla-li doručována písemnost podle § 50 a nebyla-li písemnost
doručena adresátu, popřípadě příjemci, musí doručenka kromě náležitostí
uvedených v odstavci 1 obsahovat
a) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den byla písemnost
vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky,
b) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas
doručení“,
c) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka
doručujícího orgánu.
(6) Nemůže-li příjemce svým podpisem potvrdit doručení písemnosti,
potvrdí doručení příjemci na doručence svým podpisem kromě doručovatele
také jiná vhodná fyzická osoba.
§ 50h
Výzva
(1) Výzva podle § 49 odst. 2 musí obsahovat označení
a) soudu, který písemnost předal k doručení,
b) doručované písemnosti, která byla vložena do obálky,
c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d) doručujícího orgánu,
e) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
(2) Není-li vyloučeno náhradní doručení písemnosti, musí v ní být též
obsaženo poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
(3) Doručující orgán ve výzvě uvede, u koho, kde a v který den byla
písemnost připravena k vyzvednutí a do kdy a v jaké době si příjemce
může písemnost vyzvednout.
§ 50i
Oznámení
Oznámení podle § 50 odst. 2 musí obsahovat označení
a) soudu, který písemnost předal k doručení,
b) doručované písemnosti,
c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d) doručujícího orgánu,
e) sdělení, že písemnost byla vrácena odesílajícímu soudu,
f) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
§ 50j
Doručování do ciziny
(1) Při doručování do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy
nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství
upravujícího doručování soudních a mimosoudních písemností^58e) anebo
podle zvláštního právního předpisu^58f).
(2) Je-li doručováno do ciziny, a nelze-li zjistit datum doručení
písemnosti, avšak z obsahu listiny nebo jiného úkonu adresáta
jednoznačně vyplývá, že mu písemnost byla doručena, platí, že písemnost
byla doručena dnem, kdy byla odesílajícímu soudu předložena taková
listina nebo kdy byl u soudu učiněn takový úkon.
§ 50k
Uveřejňování vyhlášek
Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje,
stanovená v zákoně, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku,
neomezuje- li se zákon na zveřejnění údajů jen na úřední desce soudu;
tím není dotčena zákonem stanovená povinnost uveřejnění údajů v tisku
nebo jiným vhodným způsobem.
§ 50l
Vyvěšení na úřední desce
(1) Stanoví-li zákon, že rozhodnutí nebo jiná písemnost mají být
vyvěšeny na úřední desce soudu, platí, že desátým dnem po dni vyvěšení
byly doručeny účastníkům, kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není
znám, kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nebo
neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví
stanoven okruh jeho dědiců, anebo právnické osobě, která jako účastník
řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná
za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,
a zástupcům nebo opatrovníkům účastníků, jejichž pobyt není znám nebo
kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, popřípadě též
dalším osobám, o nichž to stanoví zákon.
(2) Stanoví-li zákon, že na úřední desce soudu má být vyvěšena výzva
nebo sdělení, sejme se výzva nebo sdělení po uplynutí 30 dnů ode dne
vyvěšení.
(3) Obsah úřední desky soud zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový
přístup.
Předvolání a předvádění
§ 51
(1) Předvolání k soudu se děje v listinné nebo v elektronické podobě a
v naléhavých případech i telefonicky nebo telefaxem. Předvolat lze i
ústně při jednání nebo při jiném úkonu soudu, u něhož je předvolaný
přítomen.
(2) Nevyžaduje-li zákon nebo zvláštní právní předpisy pro předvolání
další náležitosti, musí předvolání obsahovat, v jaké věci se má
předvolaný dostavit, předmět a místo úkonu soudu, dobu zahájení úkonu,
důvod předvolání, povinnosti předvolaného při úkonu a popřípadě
předpokládanou dobu trvání úkonu.
§ 52
(1) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke
znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti
předvedení předvolaného poučil. O předvedení rozhodne usnesením, které
se předvolanému doručí při předvedení.
(2) O předvedení požádá soud Policii České republiky; jde-li o
nezletilého, požádá soud Policii České republiky o předvedení jen
tehdy, nelze-li předvedení zajistit jinak. O předvedení vojáků v činné
službě a příslušníků ozbrojených sborů požádá soud jejich velitele,
popřípadě příslušný služební orgán.
(3) Náklady předvedení hradí ten, kdo je předváděn. Usnesením o tom
rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.
Pořádkové opatření
§ 53
(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví
bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo
ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil
povinnosti uvedené v § 294, 295 a 320ab, může předseda senátu uložit
usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.
(2) Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i
po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování
toho, jemuž byla uložena.
(3) Pořádkové pokuty připadají státu. Pro vymáhání pořádkové pokuty se
uplatní postup stanovený daňovým řádem.
§ 54
Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde
se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho
nepřítomnosti.
Lhůty
§ 55
Nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je
to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu
též prodloužit.
§ 56
(1) Lhůta neběží tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení
nebo způsobilost jednat před soudem nebo u něhož bylo rozhodnuto, že
musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 23).
(2) Jakmile v takovém případě do řízení vstoupí jiný účastník, zákonný
zástupce nebo opatrovník účastníka, začíná jim běžet nová lhůta od té
doby, kdy do řízení vstoupili.
§ 57
(1) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti
určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
(2) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho
dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti
určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin
končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy
došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu
nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
§ 58
(1) Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce
ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který
mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky
a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
(2) Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby
bylo prominuto zmeškání lhůty.
ČÁST DRUHÁ
Činnost soudu před zahájením řízení
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 59
zrušen
§ 60
zrušen
§ 61
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 62
zrušen
§ 63
zrušen
§ 64
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 65
zrušen
§ 66
zrušen
Hlava první
Předběžná řízení
Smírčí řízení
§ 67
(1) Připouští-li to povaha věci, lze navrhnout u kteréhokoli soudu,
který by byl věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o
smír (smírčí řízení) a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho
schválení. Jestliže by věcně příslušný byl krajský soud, může provést
smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.
(2) Soud rozhodne o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou podle
zákona o mediaci, nejdéle do 30 dnů od zahájení smírčího řízení.
§ 68
(1) Smírčí řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí
předseda senátu.
(2) Součinnost nebo přítomnost účastníků nelze žádným způsobem
vynucovat.
§ 69
Účelem smírčího řízení je uzavření smíru. Ustanovení § 99 platí i pro
tento smír.
nadpis vypuštěn
§ 70
zrušen
§ 71
zrušen
§ 72
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 73
zrušen
Hlava druhá
Předběžná opatření a zajištění důkazu
Předběžná opatření
§ 74
(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné
opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo
je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby
šlo o věc samu.
(3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je
příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.
§ 75
(1) Předběžné opatření nařídí předseda senátu na návrh.
(2) Návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a
bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby,
označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před
soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností
o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že
je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení
skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj
patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech
týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské
činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen
„identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické
osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k
identifikaci účastníků řízení.
(3) Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se
dovolává.
§ 75a
Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo
který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne,
jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43
se nepoužije.
§ 75b
(1) K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla
předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve
stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření,
jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi
podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč.
Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně
nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla
předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů
složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k
okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více
navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a
nerozdílně.
(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh
na předběžné opatření odmítne.
(3) Odstavce 1 a 2 neplatí,
a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného;
b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní;
c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví;
d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného
opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních
poplatků (§ 138);
e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla
navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení
předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.
(4) Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením
soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut
nebo bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou
jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil předběžné opatření, bude
jistota vrácena, jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 77a
odst. 2 nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí soudu o žalobě
podané podle § 77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota
nebude použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
§ 75c
(1) Nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda
senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že
je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu
obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou
alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení
povinnosti předběžným opatřením.
(2) O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu
bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o
návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co
byl podán.
(3) O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu
bez slyšení účastníků.
(4) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení
(vydání) usnesení soudu prvního stupně.
§ 76
(1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby
a) platil výživné v nezbytné míře;
b) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního
poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;
d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
(2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než
účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
(3) Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží
navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na
zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat
jen po určenou dobu.
§ 76a
zrušen
§ 76b
zrušen
§ 76c
(1) Vyžadují-li to okolnosti případu nebo je-li tu nebezpečí z
prodlení, předseda senátu usnesení o předběžném opatření podle § 76, o
němž rozhodl bezodkladně, ihned vyhlásí účastníku, kterému ukládá
povinnost, popřípadě též někomu jinému než účastníku řízení, byla-li mu
předběžným opatřením uložena povinnost; ukazuje-li se to potřebné,
přistoupí k vyhlášení usnesení na místě samém.
(2) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je
třeba účastníkům, popřípadě jejich zástupcům a těm, kterým byla
předběžným opatřením uložena povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne
vyhlášení usnesení nebo, nebylo-li vyhlášeno, ve lhůtě 3 dnů ode dne
jeho vydání. Jiným účastníkům než navrhovateli se spolu se stejnopisem
usnesení doručí též návrh na předběžné opatření.
(3) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž
bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, je
třeba odeslat ve lhůtě podle odstavce 2 také příslušnému katastrálnímu
úřadu; to neplatí, jde-li o nemovitou věc, která není předmětem
evidence v katastru nemovitostí.
§ 76d
Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné
vyhlášením. Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo
doručeno tomu, komu ukládá povinnost.
§ 76e
(1) Výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření je
závazný jen pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným
opatřením uložena povinnost, nestanoví-li zákon jinak.
(2) V rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení
předběžného opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné
osoby, je závazný též pro všechny orgány.
§ 76f
(1) Právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok
vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je
neplatné, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným
usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud k neplatnosti přihlédne
i bez návrhu.
(2) Bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s
určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této
nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně
rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník
učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení
o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.
§ 76g
Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut
nebo bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen
navrhovateli. Stejnopis usnesení je třeba odeslat navrhovateli,
popřípadě jeho zástupci ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení nebo vydání
usnesení.
§ 76h
Dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat
navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá) ve
lhůtě 3 dnů; učiní tak jen na návrh toho, komu byla předběžným
opatřením uložena povinnost.
§ 77
(1) Předběžné opatření zanikne, jestliže
a) navrhovatel nepodal v zákonné lhůtě nebo ve lhůtě soudem určené
návrh na zahájení řízení;
b) nebylo návrhu ve věci samé vyhověno;
c) bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od
vykonatelnosti rozhodnutí o věci;
d) uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.
(2) Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody,
pro které bylo nařízeno. Předběžné opatření předseda senátu zruší také
tehdy, jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek
jistoty.
§ 77a
(1) Zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z
jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo
proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen
nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla.
Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě
nebo k jiné újmě došlo i jinak.
(2) Žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba
podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo
nebo kdy bylo pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této
lhůty nelze prominout.
(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní
je soud, který v prvním stupni rozhodoval o předběžném opatření.
(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z
navrhovatelem složené jistoty; nepostačuje-li jistota k uspokojení
všech poškozených, rozdělí soud jistotu mezi ně poměrně. Povinnost
navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla zajištěna
složenou jistotou, tím není dotčena.
Zajištění důkazu
§ 78
(1) Před zahájením řízení o věci samé lze na návrh zajistit důkaz,
je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s
velkými obtížemi.
(2) K zajištění důkazu je příslušný soud, který by byl příslušný k
řízení o věci, nebo soud, v jehož obvodu je ohrožený důkazní
prostředek.
(3) Zajištění důkazu provede předseda senátu způsobem předepsaným pro
důkaz, o který jde. Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve
věci samé právo být přítomni u zajištění důkazu.
§ 78a
Důkaz může být zajištěn také notářským nebo exekutorským zápisem o
skutkovém ději nebo o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v
přítomnosti notáře nebo soudního exekutora nebo jestliže notář nebo
soudní exekutor osvědčil stav věci.
Zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z
duševního vlastnictví
§ 78b
(1) Ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví lze před
zahájením řízení o věci samé na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva
z duševního vlastnictví, za účelem provedení důkazu (§ 130 odst. 1)
zajistit
a) zboží, popřípadě přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být
porušeno právo z duševního vlastnictví,
b) materiál a nástroje, které byly použity k výrobě nebo rozšiřování
zboží uvedeného v písmenu a),
c) dokumenty týkající se zboží uvedeného v písmenu a).
(2) Zajištění podle odstavce 1 je přípustné jen tehdy, nebylo-li zboží,
materiál, nástroje nebo dokumenty předmětem zajištění důkazu podle § 78
nebo 78a, popřípadě jestliže pomocí takovéhoto zajištění důkazu nebylo
možné postihnout všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci samé.
§ 78c
(1) K zajištění předmětu důkazního prostředku je příslušný krajský
soud, v jehož obvodu je zajišťovaný předmět důkazního prostředku.
(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel, ti, kteří by jimi byli, kdyby
šlo o věc samu, a ten, kdo má zajišťovaný předmět důkazního prostředku
u sebe.
§ 78d
(1) Předseda senátu může, vyžadují-li to okolnosti, uložit navrhovateli
povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy,
která by vznikla zajištěním předmětu důkazního prostředku. Výši jistoty
stanoví předseda senátu s přihlédnutím k okolnostem případu, maximálně
však ve výši 100 000 Kč. Takto stanovená jistota je splatná do 8 dnů od
doručení rozhodnutí o stanovení jistoty navrhovateli. Podalo-li návrh
více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně.
(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 včas složena, předseda senátu
návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku odmítne; zmeškání
lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
(3) Byl-li návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku pravomocně
zamítnut nebo odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o tomto návrhu
pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud
nařídil zajištění předmětu důkazního prostředku, bude jistota vrácena,
jestliže zajištění předmětu důkazního prostředku zaniklo podle § 78f
odst. 1 písm. a), jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 78g
odst. 2, nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí o žalobě podané
podle § 78g odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude
použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
§ 78e
(1) Nepostupoval-li předseda senátu podle § 78d odst. 2 a jsou-li
splněny předpoklady uvedené v § 78b, předseda senátu usnesením nařídí
zajištění předmětu důkazního prostředku.
(2) O návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku soud rozhodne
bez slyšení účastníků. Pro zajištění předmětu důkazního prostředku je
rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního
stupně.
(3) V usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku
předseda senátu navrhovateli uloží, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal
u soudu žalobu.
(4) Předmět důkazního prostředku, o jehož zajištění bylo rozhodnuto
podle odstavce 1, se složí u soudu nebo u vhodného schovatele; tomu,
kdo má předmět u sebe a odmítne jej předat dobrovolně, bude soudem
odebrán, a to ihned poté, co mu bude doručen stejnopis vyhotovení
usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku.
§ 78f
(1) Zajištění předmětu důkazního prostředku zanikne, jestliže
a) navrhovatel nepodal ve lhůtě určené soudem žalobu,
b) v řízení o věci samé byl proveden důkaz ohledáním zajištěného
předmětu důkazního prostředku,
c) řízení o věci samé bylo pravomocně skončeno, aniž by v něm byl
proveden důkaz ohledáním zajištěného předmětu důkazního prostředku.
(2) Předseda senátu zajištění předmětu důkazního prostředku usnesením
zruší, jestliže pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
(3) Poté, co zajištění zanikne nebo co bude pravomocně zrušeno, vrátí
se předmět důkazního prostředku tomu, kdo jej předložil soudu nebo komu
byl soudem odebrán.
§ 78g
(1) Zaniklo-li zajištění předmětu důkazního prostředku podle § 78f
odst. 1 písm. a) nebo nebylo-li žalobě ve věci samé pravomocným
rozhodnutím ani zčásti vyhověno, aniž by právo navrhovatele bylo byť
jen zčásti uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou
újmu každému, komu zajištěním předmětu důkazního prostředku vznikla.
Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě
nebo jiné újmě došlo i jinak.
(2) Žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba
podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy zajištění předmětu důkazního
prostředku zaniklo podle § 78f odst. 1 písm. a) nebo kdy bylo o žalobě
ve věci samé pravomocně rozhodnuto, jinak právo zanikne. Zmeškání této
lhůty nelze prominout.
(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní
je příslušný soud uvedený v § 78c odst. 1.
(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z
navrhovatelem složené jistoty; nepostačuje-li k uspokojení všech
poškozených, rozdělí soud jistotu mezi ně poměrně. Povinnost
navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla zajištěna
složenou jistotou, tím není dotčena.
ČÁST TŘETÍ
Řízení v prvním stupni
Hlava první
Průběh řízení
Zahájení řízení
§ 79
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě
rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo
název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a
příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem
vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být
z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je
účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i
označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského
fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi
žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
(2) Žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se
dovolává, a to v listinné nebo v elektronické podobě.
(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům
do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného
(ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu
žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.
§ 80
Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou
domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
§ 81
zrušen
§ 82
(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení.
Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové
sítě a elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že
řízení je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu
systému určenému k příjmu takového podání.
(2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u
soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu.
(3) Odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje
podle zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, protože šlo o
věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení,
a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho
měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této
věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla
odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).
§ 83
(1) Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné
řízení.
(2) Zahájení řízení
a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu
ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
jednáním,
b) o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv
spotřebitelů,
c) ve věcech náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle zákona
o nabídkách převzetí anebo ve věcech přezkoumání protiplnění při výkupu
účastnických cenných papírů,
d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,
brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další
řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo
stavu stejné nároky.
Místní příslušnost
§ 84
K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje
(žalovaného), není-li stanoveno jinak.
§ 85
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní
soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v
jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech,
jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí
s úmyslem zdržovat se tam trvale.
(2) Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech
vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má
sídlo; nemá-li sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.
(3) Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má
sídlo.
(4) Obecným soudem insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je
okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
(5) Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo
organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu,
a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu
nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.
(6) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.
(7) Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud,
v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.
§ 85a
Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní
příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným
krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
§ 86
(1) Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný
soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v
jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.
(2) Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je
možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
(3) Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení)
i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo
organizační složka jejího závodu.
§ 87
Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §
85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu
a) má žalovaný své stálé pracoviště;
b) došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy;
c) je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby,
která je žalovanou, týká-li se spor této složky;
d) je sídlo osoby, která organizuje regulovaný trh nebo provozuje
mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu
1. na jí organizovaném regulovaném trhu, nebo z vypořádání tohoto
obchodu, nebo
2. v jí provozovaném mnohostranném obchodním systému, nebo z vypořádání
tohoto obchodu,
e) je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného
cenného papíru;
f) je sídlo komoditní burzy, jde-li o spor z obchodu na komoditní
burze.
§ 88
Namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k
řízení příslušný soud,
a) který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu
stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení
společného nájmu bytu,
b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní,
není-li dána příslušnost podle písmene a),
c) u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu v
souvislosti s řízením o pozůstalosti,
d) u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten, kdo
odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,
e) u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z
výkonu rozhodnutí nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo
pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu,
f) v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce,
týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,
g) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a,
h) v jehož obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby
podle zákona o veřejných dražbách,
i) který je obecným soudem žalobce, jde-li o ochranu držby práva k
věci, není-li touto věcí věc nemovitá.
§ 89
Soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k
řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s
výjimkou věcí uvedených v § 88.
§ 89a
Účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli
vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na
místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví
příslušnost výlučnou.
Účastníci
§ 90
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
§ 91
(1) Je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení
každý z nich sám za sebe.
(2) Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné
straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k
jeho vzetí zpět, k uznání nároku a k uzavření smíru je však třeba
souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně.
§ 91a
Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž
probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení
tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.
§ 92
(1) Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil
další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je
třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
(2) Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby
žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil
někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím
souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v §
107a.
§ 93
(1) Jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného
zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.
(2) Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z
účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího
účastenství soud rozhodne jen na návrh.
(3) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako
účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují
úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po
uvážení všech okolností.
§ 94
zrušen
Úkony účastníků ve věci samé
§ 95
(1) Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh
na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit
do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně
došlo.
(2) Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního
řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém
případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci
usnesení.
§ 96
(1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho
zahájení, a to zčásti nebo zcela.
(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu
zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až
po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní
moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení
rozhodnutí.
(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li
dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v
řízení.
(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve,
než začalo jednání.
(5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o
věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není
účinné.
§ 97
(1) Žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i
vzájemným návrhem.
(2) Vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže
by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.
(3) Na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na
zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.
§ 98
Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje
svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo
přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový
projev jen jako obranu proti návrhu.
§ 99
(1) Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním
smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda
senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a
na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností
případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s
ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky
rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo
sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.
(2) Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v
rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci
usnesení pokračuje v řízení.
(3) Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může
soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva
neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o
schválení smíru.
Průběh řízení
§ 100
(1) Jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších
návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom
usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně.
(2) Je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení
nařídit první setkání se zapsaným mediátorem (dále jen „mediátor“) v
rozsahu 3 hodin a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud
se účastníci bez zbytečného odkladu nedohodnou na osobě mediátora,
vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem předseda senátu. Po
uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze nařídit
po dobu platnosti předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu
násilí.
(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno
formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor
ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor
dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím
jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez
přítomnosti dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost
mohla ovlivnit dítě tak, že by nevyjádřilo svůj skutečný názor;
přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho zákonným zástupcem a o
jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li
jeho přítomností mařen účel výslechu. K názoru dítěte soud přihlíží s
přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.
§ 101
(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni
zejména
a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti;
neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení
řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,
b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti
uložené jim zákonem nebo soudem,
c) dbát pokynů soudu.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou
účastníci nečinní.
(3) Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas
nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a
rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu
spisu a z provedených důkazů.
(4) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se
dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li
se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
§ 102
(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků
nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení
posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné
opatření.
(2) Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li
obava, že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými
obtížemi.
(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo
zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu
nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d,
76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78
odst. 3 se použijí obdobně.
(4) Po zahájení řízení může soud na návrh zajistit předmět důkazního
prostředku ve sporech týkajících se práv z duševního vlastnictví;
ustanovení § 78b odst. 1, § 78d, § 78e odst. 1, 2 a 4, § 78f odst. 1
písm. b) a c), § 78f odst. 2 a 3 a § 78g zde platí obdobně.
Zkoumání podmínek řízení
§ 103
Kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za
nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
§ 104
(1) Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit,
soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li
předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o
zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním
žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
(2) Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní
soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení,
ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví.
§ 104a
(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.
(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný,
předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu,
jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních,
krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání
a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc
podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu.
Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným
důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy
jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li
sám věcně příslušný.
(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není
věcně příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a
rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li
vrchní soud k závěru, že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího
soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou o tom Nejvyššímu
soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti
vyjádřit.
(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc
Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne,
které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním
stupni, není-li sám věcně příslušný.
(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek
věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci
jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení
zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu
řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.
(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou
účastníci řízení a soudy vázáni.
(8) Ustanovení odstavců 2 a 7 se nepoužije, náleží-li věc do věcné
příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona^96) věci
správního soudnictví.
§ 104b
(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V
usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o
možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním
soudnictví.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, domáhá-li se navrhovatel podle
zvláštního zákona^96) ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné,
orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby
nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o právech a
povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením orgánu moci
výkonné, orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické
(fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o
právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné
správy, rozhodnutí ve věcech politických stran a politických hnutí nebo
rozhodnutí o kompetenční žalobě. V uvedených případech soud vysloví, že
není věcně příslušný, a rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému
soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví. Právní účinky spojené
s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány.
(3) Je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným podle
zvláštního zákona^96) k projednání a rozhodnutí věcí správního
soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc
správního soudnictví, postupuje se podle zvláštního zákona;^97)
ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije.
(4) Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti podle
odstavce 1 nebo 2, popřípadě k postupu podle odstavce 3 vyjádřit.
§ 104c
(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, nepostupuje se podle §
104b, jestliže soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona^96) věci
správního soudnictví, ve stejné věci pravomocným rozhodnutím odmítl
návrh s tím, že šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v
občanském soudním řízení.
(2) Soud v případě uvedeném v odstavci 1 navrhne senátu zřízenému podle
zvláštního zákona,^97) aby rozhodl tento spor o věcnou příslušnost.
§ 105
(1) Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání
podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní
příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-
li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí,
jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský
platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li
provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka,
která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při
zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním
a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k
rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.
(2) Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci
tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3
předloží Nejvyššímu soudu.
(3) Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí,
předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již
rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím
tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.
(4) Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní
příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak
námitku usnesením zamítne.
§ 106
(1) Jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním
jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků
projednána v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže
věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže
účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají nebo že netrvají na
projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc i tehdy,
jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky
podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná,
popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před
rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že
rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.
(2) Bylo-li řízení před soudem podle odstavce 1 zastaveno a v téže věci
byl podán návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí
spolku, zůstávají právní účinky původního návrhu zachovány, bude-li
návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku
podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení řízení.
(3) Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení
soudnímu, přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku
smlouvy až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci
nebo ve věci samé.
Překážky postupu řízení
§ 107
(1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být
účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí
soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v
řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v
řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
(2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a
umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem,
nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti,
o něž v řízení jde.
(3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a
umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním
nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické
osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po
zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
(4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení,
musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
(5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
§ 107a
(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva
nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti,
popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v
řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to
neplatí v případech uvedených v § 107.
(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím
souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky
spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.
§ 108
zrušen
§ 109
(1) Soud řízení přeruší, jestliže
a) účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen
zástupcem s procesní plnou mocí;
b) rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn
řešit;
c) dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo
rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu
s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení
tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení;
d) rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí
o předběžné otázce.^62d)
(2) Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit,
jestliže
a) účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy
nebo proto, že je neznámého pobytu;
b) zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat
před soudem;
c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro
rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
(3) Soud může řízení přerušit i na základě návrhu České národní banky
podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním
trhu.
§ 110
Jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez
předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků
navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud
řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.
§ 111
(1) Jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty
podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty
běžet znovu.
(2) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud
všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily
přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro
kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.
(3) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 3, soud pokračuje v
řízení po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno.
(4) Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na
návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné
důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého
dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh
na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.
Spojení věcí
§ 112
(1) V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení
věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se
týkají týchž účastníků.
(2) Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke
spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem
spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.
§ 113
zrušen
§ 113a
zrušen
Příprava jednání
§ 114
(1) Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou
splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě
(návrhu na zahájení řízení).
(2) Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky
řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek
podmínky řízení nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z
jiných důvodů stanovených zákonem,^63) anebo odmítne-li návrh (§ 43
odst. 2), je tím řízení skončeno.
§ 114a
(1) Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu
jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném
jednání.
(2) Za tím účelem předseda senátu
a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na
zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu
předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový
postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným;
b) účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona o
mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách,
je-li to vhodné;
c) vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a
rozhodnutí (§ 128);
d) ustanoví znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127;
e) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a
jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného
soudu;
f) činí jiná vhodná opatření.
§ 114b
(1) Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy,
bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním
rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo
výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a
včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně
vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve
vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu,
a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě
označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž
nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
(2) K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu,
která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci
rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo
evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty
k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu
rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.
(3) Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném
jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci.
(4) Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních
rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí
být žalovanému doručeno dříve než žaloba.
(5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle
odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký
vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu
žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být
poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení
nebo odmítnutí žaloby.
§ 114c
Přípravné jednání
(1) Není-li možné o věci samé rozhodnout bez nařízení jednání,
nebylo-li nebo nemůže-li být postupem podle § 114a odst. 2 jednání
připraveno tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání, a
nepostupoval-li podle § 114b, předseda senátu, s výjimkou sporů a
jiných právních věcí, v nichž se takový postup jeví s ohledem na
okolnosti případu neúčelným, nařídí a provede přípravné jednání.
(2) K přípravnému jednání předvolá předseda senátu účastníky a jejich
zástupce, popřípadě též další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.
Předvolání k přípravnému jednání musí být doručeno do vlastních rukou.
Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.
(3) Při přípravném jednání předseda senátu zejména
a) v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení,
a případně přijme opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek
řízení,
b) vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o
skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich
prokázání a aby splnili své další procesní povinnosti, a poskytne
účastníkům potřebná poučení; § 118a zde platí obdobně,
c) pokusí se o smírné vyřešení věci (§ 99),
d) může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem podle §
100 odst. 2, je-li to účelné a vhodné,
e) uloží účastníkům řízení další procesní povinnosti potřebné k
dosažení účelu řízení.
(4) Procesní povinnosti podle odstavce 3 jsou účastníci povinni splnit
do skončení přípravného jednání. Z důležitých důvodů soud účastníkům
poskytne na žádost některého z nich lhůtu k doplnění tvrzení o
skutečnostech rozhodujících pro věc, k podání návrhů na provedení
důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností; tato lhůta nesmí
být delší než 30 dnů.
(5) Před skončením přípravného jednání předseda senátu poučí přítomné
účastníky o tom, že ke skutečnostem uvedeným a k důkazům označeným po
skončení přípravného jednání, popřípadě po uplynutí lhůty podle
odstavce 4 věty druhé, může být přihlédnuto jen za podmínek uvedených v
§ 118b odst. 1.
(6) Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně a
včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba,
aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí,
v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), za to, že
uznává nárok, který je proti němu uplatňován žalobou; o tomto následku
(§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. To
neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo
odmítnutí žaloby.
(7) Nedostaví-li se k přípravnému jednání žalobce nebo jiný
navrhovatel, ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem,
aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, soud řízení zastaví; o
tomto následku musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání.
Jednání
§ 115
(1) Nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci
samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti
je třeba.
(2) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má
konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání.
§ 115a
K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci
lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů
a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s
rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
§ 116
(1) Jednání je veřejné.
(2) Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena,
jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných
informací chráněných zvláštním zákonem,^56) obchodní tajemství,
důležitý zájem účastníků nebo mravnost.
(3) Jestliže byla veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým
fyzickým osobám, aby byly při jednání nebo jeho části přítomny;
současně je poučí, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se
při jednání o utajovaných informacích, obchodním tajemství nebo zájmech
účastníků dozvěděly.
(4) I když veřejnost nebyla vyloučena, může soud odepřít přístup k
jednání nezletilým a fyzickým osobám, u nichž je obava, že by mohli
rušit důstojný průběh jednání.
§ 116a
(1) Účastník má během jednání právo na konzultace s osobou, která mu
podle občanského zákoníku může napomáhat při rozhodování (podpůrce);
je-li takových osob více, zvolí si účastník jednu z nich. Ustanovení §
23 tím není dotčeno.
(2) Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním jménem
neplatnost právního jednání učiněného podporovaným účastníkem, soud k
této námitce v řízení přihlédne.
§ 117
(1) Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá
slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění
účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání
probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a
bez průtahů projednána.
(2) Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při
dokazování provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.
(3) Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy
senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.
§ 118
(1) Po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele),
aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah,
a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah
podaných písemných vyjádření ve věci; podání nepřítomných účastníků
přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu. Žalovaného (jiného
účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve,
aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka
též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých
tvrzení důkazy.
(2) Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky
přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která
právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná,
která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud
navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede,
i když je účastníci nenavrhli.
(3) Nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda
senátu podle okolností případu.
§ 118a
(1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny
rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej
vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a
jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
(2) Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce
posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka,
aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností;
postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.
(3) Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud
nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení,
vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej
o následcích nesplnění této výzvy.
(4) Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o
jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li
účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění
stanoveného zvláštními předpisy.^57)
§ 118b
(1) Ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c,
mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy
k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do
uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o
skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů
nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud
nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést
rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání
jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která
byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech
významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění
dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a
označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo
důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních
prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po
prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést,
jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co
byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle §
118a odst. 1 až 3.
(2) Byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle
odstavce 1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92
odst. 1) nebo záměně účastníka (§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s
novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením prvního jednání,
které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve
věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto
jednání.
(3) Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli
řádně poučeni podle odstavce 2 části druhé věty za středníkem nebo
podle § 114c odst. 5.
§ 118c
zrušen
§ 119
(1) Jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být
sděleny. Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při
odročení jednání den, kdy se bude konat další jednání; ustanovení §
115a zde platí obdobně.
(2) K dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně
pět dnů předem.
(3) Došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku
dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.
§ 119a
(1) Před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky
přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést
a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí,
neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen
za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část
první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
(2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti
a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v
rozporu s § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo
jestliže soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu
účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování
a ke skutkové a k právní stránce věci.
Hlava druhá
Dokazování
Důkazní povinnost
§ 120
(1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
(2) Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech,
kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení,
vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly
provedeny.
(3) Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení
účastníků.
§ 121
Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho
činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce
zákonů České republiky.
Provádění důkazů
§ 122
(1) Dokazování provádí soud při jednání.
(2) Je-li to účelné, může být o provedení důkazu dožádán jiný soud nebo
předseda senátu může důkaz z pověření senátu provést mimo jednání,
anebo lze důkaz provést za využití technického zařízení pro přenos
obrazu a zvuku. Účastníci mají právo být přítomni u takto prováděného
dokazování. Jeho výsledky je třeba vždy při jednání sdělit.
(3) Senát může vždy rozhodnout, aby provedené důkazy byly doplněny nebo
před ním opakovány.
§ 123
Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům,
které byly provedeny.
§ 124
Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat
mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem^56)
a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V
těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného
zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož
zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz
jinak než výslechem.
Důkazní prostředky
§ 125
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci,
zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů,
fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné
listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení
důkazu předepsán, určí jej soud.
§ 126
(1) Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna
dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Musí
vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy,
kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám
blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.
(2) Na počátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti,
které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o
významu svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních
následcích křivé výpovědi.
(3) Předseda senátu vyzve svědka, aby souvisle vylíčil vše, co ví o
předmětu výslechu. Klást otázky mají právo postupně předseda senátu,
členové senátu, účastníci a znalci. Otázku položenou účastníkem nebo
znalcem předseda senátu nepřipustí, jen jestliže nesouvisí s předmětem
výslechu nebo naznačuje-li odpověď anebo je-li zejména předstíráním
neprokázaných nebo nepravdivých skutečností klamavá; nepořizuje-li se o
výpovědi záznam, uvede předseda senátu vždy v protokolu důvody, pro
které otázka nebyla připuštěna.
(4) Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby (členem
tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem je tato
právnická osoba, jen podle § 131.
§ 126a
(1) Fyzická osoba, která má vypovídat o okolnostech, týkajících se
právnické osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem
nebo členem tohoto orgánu, je povinna dostavit se na předvolání k soudu
v řízení, jehož účastníkem je tato právnická osoba.
(2) Výslech fyzické osoby uvedené v odstavci 1 se provede podle § 131
odst. 2 věty druhé a § 131 odst. 3.
§ 127
(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba
odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné
vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není
postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného
vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může
také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik
znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se
soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
(2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný
nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k
výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
(3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku
nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav,
vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.
(4) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu
uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty,
podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě
zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k
podání znaleckého posudku třeba.
(5) Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náleží finanční
úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.
§ 127a
Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny
zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si
je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se
při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký
posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran
požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní
seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého
posudku.
§ 128
Každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které
mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není
dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by
tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.
§ 129
(1) Důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání
předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží
účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující.
(2) Předseda senátu může uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k
důkazu, aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu
nebo právnické osoby.
§ 130
(1) Ohledání předmětu, který je možno dopravit k soudu, provede se při
jednání. Za tím účelem může předseda senátu uložit tomu, kdo má
potřebný předmět, aby jej předložil.
(2) Jinak se ohledání provádí na místě. Je k němu třeba předvolat ty,
kteří se předvolávají k jednání.
§ 131
(1) Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou
skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník,
který má být vyslechnut.
(2) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni
dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic
nezamlčovat; o tom musí být poučeni.
(3) Ustanovení § 126 odst. 3 se zde použije obdobně.
Hodnocení důkazů
§ 132
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a
všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží
ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
§ 133
Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští
důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
§ 133a
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že
ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství,
víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální
orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu
k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti
včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo
zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách^56b),
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní
a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k
veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných
zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování
služeb^56c), nebo
c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám^56d), je žalovaný
povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
§ 133b
Byl-li ohledán přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno
právo z duševního vlastnictví, má soud zjištění z ohledání vyplývající
za prokázané vůči veškerému zboží.
§ 134
Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v
mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními
předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo
prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i
pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
§ 135
(1) Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán
trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle
zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním
stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
(2) Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud
posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem
rozhodnutí, soud z něho vychází.
§ 136
Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji
zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
Hlava třetí
Náklady řízení
Druhy nákladů řízení
§ 137
(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich
zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich
zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané
hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o
mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst.
2.
(2) Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem
advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy^57) anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění
stanoveného zvláštními právními předpisy^57b).
(3) Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li
zástupcem
a) advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy^57) nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění
stanoveného zvláštními právními předpisy^57b), který je plátcem daně z
přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu^57d),
b) advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem
výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu^57e), a plátcem
daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu^57d) je tato
právnická osoba,
c) patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy^57b), který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem
nebo členem statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových
zástupců^57f), a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního
právního předpisu^57d) je tato právnická osoba,
d) advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby
zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního
předpisu^57e), a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního
právního předpisu^57d) je tento zaměstnavatel advokáta.
§ 138
(1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození
od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o
svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození
na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před
rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
(2) Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly.
(3) Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven
zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na
hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
§ 139
(1) Svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a mají právo na náhradu
hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li
uplatněno do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku
oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka a fyzické osoby
uvedené v § 126a poučit.
(2) Byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon,
vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a
tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a
tlumočné vyplácí.
(3) Ten, komu soud uložil při dokazování nějakou povinnost, zejména aby
předložil listinu, má tatáž práva jako svědek, není-li účastníkem. Musí
je uplatnit za týchž podmínek jako svědek.
(4) O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.
Placení nákladů řízení
§ 140
(1) Každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a
náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru
účastenství na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit,
platí je rovným dílem. Účastníci uvedení v § 91 odst. 2 platí společné
náklady společně a nerozdílně.
(2) Byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát,
platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu
za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a
odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního
předpisu o mimosmluvní odměně^64) a náhradu za daň z přidané hodnoty
soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle
sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním
předpisem^57d). V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi
přiměřenou zálohu.
(3) Bylo-li nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2
nebo § 114c odst. 3 písm. d), platí odměnu za účastníka osvobozeného od
soudních poplatků stát; při určení odměny za zastupování se postupuje
podle ustanovení zvláštního právního předpisu a náhradu za daň z
přidané hodnoty soud určí z odměny podle sazby daně z přidané hodnoty
stanovené zvláštním právním předpisem^57d).
§ 141
(1) Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který
nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží
předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních
poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané
výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom
musí být účastník poučen.
(2) Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje
ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spojené s tím,
že účastník jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z
komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, platí stát.
Náhrada nákladů řízení
§ 142
(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu
nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti
účastníku, který ve věci úspěch neměl.
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů
poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na
náhradu nákladů právo.
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud
přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně
nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém
posudku nebo na úvaze soudu.
(4) V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo
státního zastupitelství podle zvláštních předpisů^58) přizná soud
žalovanému za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto
nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li řízení zahájeno na návrh
Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech a za
podmínek uvedených v § 35a.
§ 142a
(1) Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo
na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve
lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na
adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k
plnění.
(2) Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně
náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě,
že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1
nezaslal.
§ 143
Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů
řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání
návrhu na zahájení řízení.
§ 144
zrušen
§ 145
Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu
nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů, zajištění důkazů a
zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z
duševního vlastnictví.
§ 146
(1) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho
výsledku, jestliže řízení
a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco
jiného;
b) bylo zastaveno.
(2) Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být
zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování
žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán
důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník
řízení).
(3) Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je
žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich
náklady.
§ 147
(1) Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady
řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým
zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim
přihodila.
(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a,
znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou
povinnost, jestliže zavinili náklady řízení, které by jinak nebyly
vznikly, aby je nahradili účastníkům.
§ 148
(1) Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu
nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků.
(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a,
znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou
povinnost, aby nahradili státu náklady řízení, které by jinak nebyly
vznikly, jestliže je zavinili.
(3) U pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů
řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených
nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje.
(4) Pro vymáhání pohledávek uvedených v odstavci 3 se uplatní postup
stanovený daňovým řádem.
§ 149
(1) Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada
nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů,
povinen zaplatit ji advokátu.
(2) Zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena
náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto
nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a
odměnu za zastupování.
(3) Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů
řízení, jiný zástupce než podle § 137 odst. 2, je ten, jemuž byla
uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji účastníkovi.
(4) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka notář
v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy^57) nebo
patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními
předpisy^57b).
§ 150
Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník
bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného
soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti
přiznat.
Rozhodnutí o nákladech řízení
§ 151
(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v
rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle
§ 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to
zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.
(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za
zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného
zvláštním právním předpisem^57) anebo patentovým zástupcem v rozsahu
jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy^57b) podle
sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním
předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, §
149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle
ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně^64).
Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z
náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním
předpisem^57d). Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud
stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce,
který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny
stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů,
které účastníku prokazatelně vznikly.
(3) Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137
odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného
zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním
předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho
zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.
(4) Náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, protože je způsobili
účastníci řízení, jejich zástupci svým zaviněním nebo jestliže tyto
náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila, nebo protože je
způsobili svědci, osoby uvedené v § 126a, znalci, tlumočníci nebo ti,
kteří při dokazování měli nějakou povinnost, nemohou být nahrazeny z
jiného důvodu než podle § 147.
(5) Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení
rozhodnutí.
(6) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným
usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž
byla náhrada nákladů řízení přiznána.
§ 151a
zrušen
Hlava čtvrtá
Rozhodnutí
Rozsudek
§ 152
(1) Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Zákon stanoví, kdy soud
rozhoduje ve věci samé usnesením.
(2) Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to
však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její
části nebo jen o jejím základu.
§ 153
(1) Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
(2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo
více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu
vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
§ 153a
(1) Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ
nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem
podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou
uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen
navrhne-li to žalobce.
(2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a
schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
(3) Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že
žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b
odst. 5 a § 114c odst. 6).
(4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
§ 153b
(1) Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních
rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede
dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se
poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci
konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají
se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající
se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě
rozsudkem pro zmeškání.
(2) Je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné
povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2),
lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k
jednání všichni řádně obeslaní žalovaní.
(3) Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít
a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem
ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.
(4) Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci,
při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného
tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může
účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
(5) Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního
stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a
návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno, k
odvolání se nepřihlíží.
§ 154
(1) Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek,
které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
§ 155
(1) Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve
výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li
jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném
usnesení.
(2) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí měně,
neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže
a) plnění vychází z právního jednání, v němž je vyjádřeno v cizí měně,
žalobce (navrhovatel) požaduje plnění v cizí měně a devizové
předpisy^65) umožňují tuzemci,^66) který má plnit, plnění v navrhované
cizí měně poskytnout bez zvláštního povolení, nebo
b) některý z účastníků je cizozemcem.^67)
(3) Nejsou-li splněny předpoklady pro přiznání plnění v cizí měně
uvedené v odstavci 2, soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České
republiky.
(4) Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv
spotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na
jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady
neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah,
formu a způsob uveřejnění.
§ 156
(1) Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu
jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a
poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen
vyhlášení rozsudku žádný z účastníků, uvede pouze výrok. Po vyhlášení
předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se vyjádřili, zda se
vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.
(2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které
rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku
odročí jednání nejdéle na dobu deseti kalendářních dnů. Ustanovení §
119 odst. 2 a 3 se v tomto případě nepoužijí.
(3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.
§ 157
(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po
slovech "Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení
soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců,
účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění,
poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to
žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho
podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení.
Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození
(identifikační číslo).
(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede,
čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve
věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží,
které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel
svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,
proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a
jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat
skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby
odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném
vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
(3) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede
soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl
rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.
(4) V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo
proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede
pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní
posouzení věci.
§ 158
(1) Písemné vyhotovení rozsudku podepisuje předseda senátu. Nemůže-li
je podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce,
jiný předsedou soudu pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení
poznamená. Elektronické vyhotovení rozsudku musí být podepsáno
uznávaným elektronickým podpisem soudce. Rozsudek se vyhotovuje v té
podobě, v jaké je veden spis.
(2) Stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek
vyhotovený v elektronické podobě se doručuje účastníkům, popřípadě
jejich zástupcům do vlastních rukou.
(3) Jestliže se účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které
rozsudku předcházelo, doručí se stejnopis vyhotovení rozsudku zpravidla
při skončení jednání.
(4) Jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce
3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě
třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto
lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.
§ 159
Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní
moci.
§ 159a
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný
jen pro účastníky řízení.
(2) Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech
uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i
pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož
jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších
případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro
jiné osoby než účastníky řízení.
(3) V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro
účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny
orgány.
(4) Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu
závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc
projednávána znovu.
§ 160
(1) Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů
od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů
od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že
peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky
splatnosti určí.
(2) Odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných
dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými.
(3) Uložil-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit obydlí až
po zajištění náhradního bydlení, běží lhůta k vyklizení až ode dne
zajištění náhradního bydlení.
(4) U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od
jejich doručení tomu, kdo má plnit.
§ 161
(1) Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.
(2) Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek
vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.
(3) Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto
prohlášení.
§ 162
(1) Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného
nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.
(2) Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a to
ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko
nahraditelné nebo značné újmy.
§ 163
Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění
ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily
okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo
splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby,
kdy došlo ke změně poměrů.
§ 164
Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a
v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku
rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech
rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům;
jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku
na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
§ 165
(1) Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového
stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci,
navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.
(2) Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu
soudu, který o opravě rozhodne.
(3) O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících
senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.
§ 166
(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o
nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do
patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může
rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
(2) Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž
platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne
usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku,
usnesením návrh zamítne.
(3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků
původního rozsudku.
Usnesení
§ 167
(1) Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se
rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení
řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o
smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení
řízení.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně
ustanovení o rozsudku.
§ 168
(1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům.
(2) Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo
dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o
usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost.
§ 169
(1) Není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který
soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení
účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom,
zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu
řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo
vydání usnesení.
(2) Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na
předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění
předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního
vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení,
které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí
obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení,
kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této
věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo
rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná
ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.
(3) Jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotovení uvést
výrok a den vydání.
(4) Pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí
obdobně § 157 odst. 2 a 4.
§ 170
(1) Soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k
vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile
bylo vyhotoveno.
(2) Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán.
§ 171
(1) Lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím
je usnesení vykonatelné.
(2) Nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení,
není-li stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li
třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.
(3) Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné
až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení.
Platební rozkaz
§ 172
(1) Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného
vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení
peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených
žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od
doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a
náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který
platební rozkaz vydal. Ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) se nepoužije.
(2) Platební rozkaz nelze vydat,
a) není-li znám pobyt žalovaného;
b) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.
(3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.
§ 173
(1) Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou,
náhradní doručení je vyloučeno.
(2) Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud
jej usnesením zruší v plném rozsahu.
§ 174
(1) Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky
pravomocného rozsudku.
(2) Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební
rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen
proti výroku o nákladech řízení je však i zde odvolání.
(3) Pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek
odůvodnění nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy,
podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn.
(4) Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných
nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.
§ 174a
Elektronický platební rozkaz
(1) Je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném uznávaným
elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění
požadované žalobcem částku 1 000 000 Kč, soud může vydat na návrh
žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní
ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1
obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické
osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem.
(3) Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně.
(4) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje
všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný
anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto
nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
(5) Elektronický platební rozkaz nelze vydat,
a) pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo
b) nebyl-li zaplacen poplatek za řízení o vydání elektronického
platebního rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve
lhůtě soudem k tomu určené.
(6) Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu lze podat také na
elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem.
Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový
přístup.
§ 174b
Evropský platební rozkaz
(1) Evropský platební rozkaz^67a) je třeba doručit žalovanému do
vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.
(2) K řízení o návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu je
příslušný soud, který evropský platební rozkaz vydal.
(3) Usnesení soudu, jímž bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského
platebního rozkazu, se doručí účastníkům řízení o evropském platebním
rozkazu.
§ 175
(1) Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti
není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá
na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému
uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo
aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti
platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být
doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno.
Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud
jednání.
(2) Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně.
(3) Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný
(šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané
námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané
námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek
není oprávněn.
(4) Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání
jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V
rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává
v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.
(5) Vezme-li žalovaný námitky zpět, soud usnesením řízení o námitkách
zastaví; jednání není třeba nařizovat.
(6) Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je
odvolání.
Hlava pátá
Zvláštní ustanovení
nadpis vypuštěn
§ 175a
zrušen
§ 175b
zrušen
§ 175c
zrušen
§ 175d
zrušen
§ 175e
zrušen
§ 175f
zrušen
§ 175g
zrušen
§ 175h
zrušen
§ 175i
zrušen
§ 175j
zrušen
§ 175k
zrušen
§ 175l
zrušen
§ 175m
zrušen
§ 175n
zrušen
§ 175o
zrušen
§ 175p
zrušen
§ 175q
zrušen
§ 175r
zrušen
§ 175s
zrušen
§ 175t
zrušen
§ 175u
zrušen
§ 175v
zrušen
§ 175w
zrušen
§ 175x
zrušen
§ 175y
zrušen
§ 175z
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 175za
zrušen
§ 175zb
zrušen
§ 175zc
zrušen
§ 175zd
zrušen
§ 175ze
zrušen
Řízení o žalobě z rušené držby
§ 176
Ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se
žalobce domáhá ochrany rušené držby.
§ 177
(1) Domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne
do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné
rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.
(2) Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z
důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo
hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů
od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno
nejméně 3 dny předem.
§ 178
V řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného
rušení.
§ 179
V řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.
§ 180
(1) Ve věci samé rozhoduje soud usnesením.
(2) Soud vyhlásí usnesení ihned po skončení jednání. Ustanovení § 156
odst. 2 se nepoužije.
nadpis vypuštěn
§ 180a
zrušen
§ 180b
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 181
zrušen
§ 182
zrušen
§ 183
zrušen
§ 184
zrušen
§ 185
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 185a
zrušen
§ 185b
zrušen
§ 185c
zrušen
§ 185d
zrušen
§ 185e
zrušen
§ 185f
zrušen
§ 185g
zrušen
§ 185h
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 185i
zrušen
§ 185j
zrušen
§ 185k
zrušen
§ 185l
zrušen
§ 185m
zrušen
§ 185n
zrušen
§ 185o
zrušen
§ 185p
zrušen
§ 185q
zrušen
§ 185r
zrušen
§ 185s
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 186
zrušen
§ 187
zrušen
§ 188
zrušen
§ 189
zrušen
§ 190
zrušen
§ 191
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 191a
zrušen
§ 191b
zrušen
§ 191c
zrušen
§ 191d
zrušen
§ 191e
zrušen
§ 191f
zrušen
§ 191g
zrušen
§ 191h
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 192
zrušen
§ 193
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 193a
zrušen
§ 193b
zrušen
§ 193c
zrušen
§ 193d
zrušen
§ 193e
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 194
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 194a
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 195
zrušen
§ 196
zrušen
§ 197
zrušen
§ 198
zrušen
§ 199
zrušen
§ 200
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 200a
zrušen
§ 200b
zrušen
§ 200c
zrušen
§ 200d
zrušen
§ 200da
zrušen
§ 200db
zrušen
§ 200dc
zrušen
§ 200de
zrušen
§ 200e
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 200f
zrušen
§ 200g
zrušen
§ 200h
zrušen
§ 200i
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 200j
zrušen
§ 200k
zrušen
§ 200l
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 200m
zrušen
§ 200n
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 200o
zrušen
§ 200p
zrušen
§ 200q
zrušen
§ 200r
zrušen
§ 200s
zrušen
§ 200t
zrušen
§ 200u
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 200ua
zrušen
§ 200v
zrušen
§ 200w
zrušen
§ 200x
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 200y
zrušen
§ 200z
zrušen
§ 200za
zrušen
§ 200aa
zrušen
ČÁST ČTVRTÁ
Opravné prostředky
Hlava první
Odvolání
Podání odvolání
§ 201
Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí
krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to
zákon nevylučuje.
§ 202
(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž
a) se upravuje vedení řízení,
b) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité
podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1),
c) bylo prominuto zmeškání lhůty,
d) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu,
e) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3,
f) byl schválen smír,
g) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110,
h) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b),
i) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,
j) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d),
k) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu,
l) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,
m) bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2,
n) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.
(2) Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky
se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro
zmeškání.
(3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 203
(1) Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení
vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku,
kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není
přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo
jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.
(2) Státní zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech, do nichž
může podle zákona vstoupit nebo v nichž může podat návrh na zahájení
řízení, a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než uplynula
odvolací lhůta všem účastníkům řízení.
(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových může podat
odvolání jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy,
jestliže do řízení vstoupil dříve, než uplynula odvolací lhůta všem
účastníkům řízení.
§ 204
(1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení
rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno
opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu
od právní moci opravného usnesení.
(2) Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po
uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným
poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání,
o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li
nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání
do tří měsíců od doručení.
(3) O prominutí zmeškání lhůty k odvolání rozhoduje soud prvního
stupně.
Náležitosti odvolání
§ 205
(1) V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v
čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu
(odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).
(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci
samé, lze odůvodnit jen tím, že
a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud
prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce
(přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže
místo samosoudce rozhodoval senát,
b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem
nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady
podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,
c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci,
d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť
neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,
e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k
nesprávným skutkovým zjištěním,
f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další
skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a),
g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
(3) Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací
důvody i po uplynutí lhůty k odvolání.
(4) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen v
průběhu trvání lhůty k odvolání.
§ 205a
Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního
stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé
odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže
a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení
soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu;
b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž
spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;
d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci
významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že
pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci
úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3;
e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;
f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního
stupně.
§ 205b
U odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání
jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a
skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny
předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).
Účinky odvolání
§ 206
(1) Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání,
nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne
odvolací soud.
(2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým
základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý
jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně
vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní
moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v
případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který
odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu
vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.
(3) Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže
odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství
pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.
Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět
§ 207
(1) Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení
(vydání) rozhodnutí.
(2) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v
takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo
odvolání zpět, nemůže je podat znovu.
Úkony soudu prvního stupně
§ 208
(1) Opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně
usnesením odmítne.
(2) Jako opožděné nemůže být odmítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě
podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu.
nadpis zrušen
§ 209
Předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných
vad ve včas podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit
nebo má-li za to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn,
nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se
zprávou o tom odvolacímu soudu.
§ 210
(1) Nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda
senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve
věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo
rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž
práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či
povahu věci vhodné a účelné.
(2) Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky
řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci
dovolávají, a provede i jiná podobná šetření.
(3) Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile
jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc
odvolacímu soudu; ve zprávě též uvede, že považuje odvolání za podané
ve lhůtě.
§ 210a
Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož
nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým
bylo uloženo pořádkové opatření (§ 53), nebo usnesení o odmítnutí
žaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení (§ 43 odst. 2, §
75a, § 75b odst. 2, § 78d odst. 2), nebo usnesení o odmítnutí odvolání
(§ 208), nebo rozhodnutí vydané podle části šesté může k odvolání
změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu
vyhoví.
Řízení u odvolacího soudu
§ 211
Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před
soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
§ 211a
Jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat
skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního
stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a.
§ 211b
zrušen
§ 212
Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá
přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
který odvoláním nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na
jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91
odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků,
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu
mezi účastníky.
§ 212a
(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze
přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst.
2).
(2) Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze
přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§
43 a 209) žádné odvolací důvody.
(3) K novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a a 211a) odvolací soud smí
přihlédnout, jen když byly uplatněny.
(4) Rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá
jen z důvodů uvedených v § 205b.
(5) Odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem
prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení
nemohla být zjednána náprava.
(6) Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z
důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku
usnesení.
§ 213
(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud
prvního stupně.
(2) Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud
prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy
zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
(3) K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná
skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci
nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat,
jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního
stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu
vycházel.
(4) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které
dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění
skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno
rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být
prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné
dokazování.
(5) Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke
skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v
rozporu s § 205a nebo § 211a.
§ 213a
(1) Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky
navržené důkazy (§ 120 odst. 2 věta první), nebo opakuje-li dokazování
(§ 213 odst. 2 a 3), provede dokazování sám.
(2) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy (§ 213
odst. 4) buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo
dožádaného soudu.
§ 213b
(1) V odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však
nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s
ustanovením § 205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která
jsou za odvolacího řízení nepřípustná.
(2) Porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je
vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy
vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.
§ 214
(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu
jednání.
(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže
a) se odmítá odvolání;
b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;
c) odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo
rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo
rozhodnuto ve věci samé;
d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;
e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo
předběžné vykonatelnosti.
(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno
jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva
účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez
nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje
nebo doplňuje dokazování.
§ 215
(1) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má
konat.
(2) Po zahájení jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu
o dosavadním průběhu jednání; jinak platí pro jednání před odvolacím
soudem přiměřeně § 116 až 118, § 118a odst. 4 a § 119. Na závěr
předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se
vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.
§ 216
(1) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí.
(2) V odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.
(3) Není důvodem pro přerušení řízení, jestliže se účastníci nebo
některý z nich nedostaví k jednání u odvolacího soudu.
§ 217
zrušen
Rozhodnutí o odvolání
§ 218
Odvolací soud odmítne odvolání, které
a) zrušeno
b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;
c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
§ 218a
Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1,
ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání
pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření
buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu
dožádaného.
§ 218b
zrušen
§ 218c
O zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením
jednání před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo
podle § 218a může rozhodnout jen předseda senátu odvolacího soudu nebo
pověřený člen senátu.
§ 219
Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.
§ 219a
(1) Odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže
a) tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek
podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený
soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce
rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být
zjednána náprava,
b) rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek
důvodů,
c) soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem,
d) soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem
účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem
řízení.
(2) Odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci
samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je
třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být
provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 3 a 4); ustanovení § 213
odst. 5 tím nesmí být dotčeno.
§ 220
(1) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve
věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§
219) nebo zrušení (§ 219a) a jestliže
a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil
skutkový stav;
b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav věci zjištěn
tak, že je možné o věci rozhodnout.
(2) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve
věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.
§ 221
(1) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a,
a) vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo
b) postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu,
popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého
druhu, anebo
c) rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek
podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána
pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož
pravomoci náleží.
(2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný
právní názor (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 věta druhá a § 243d odst.
1) nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším
řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat
věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen.
§ 221a
Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je
navrhována jeho změna, a naopak.
§ 222
(1) Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného
rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.
(2) Nerozhodl-li soud prvního stupně o některé části předmětu řízení, o
nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost, odvolací
soud může ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby své rozhodnutí
doplnil (§ 166).
(3) Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného
rozhodnutí.
§ 222a
(1) Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na
zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí
návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to
neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání
nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
(2) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v
takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
§ 223
Odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje rozsudek (§ 219)
nebo mění rozsudek podle § 220 odst. 1; jinak rozhoduje usnesením.
Náklady odvolacího řízení
§ 224
(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí
přiměřeně i pro řízení odvolací.
(2) Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u
soudu prvního stupně.
(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního
stupně k dalšímu řízení nebo věc postoupí věcně příslušnému soudu,
rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o
věci.
Další průběh řízení
§ 225
Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil
odvolací soud přímo.
§ 226
(1) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení,
je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
(2) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému
soudu, nepoužije se v dalším řízení § 104a. Z výsledků dosavadního
řízení lze při novém projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného
a ze shodných skutkových tvrzení účastníků; se souhlasem účastníků lze
vycházet také z některých nebo ze všech provedených důkazů.
nadpis vypuštěn
§ 227
zrušen
Hlava druhá
Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
Přípustnost
§ 228
(1) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný
rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny
nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za
podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím
soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení
před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §
205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho
příznivější rozhodnutí ve věci.
(2) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné
usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce
1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí
obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání
a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
§ 229
(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo
řízení skončeno, jestliže
a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být
účastníkem řízení,
c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem
vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,
d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo
třeba,
e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval
senát,
g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu
soudce nebo přísedícího,
h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu
nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,
ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
(2) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný
rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné
usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo
pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo
elektronický platební rozkaz, jestliže
a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu
těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu,
že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené
nelze vykonat (§ 261a).
(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný
rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným
postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o
pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání
přípustné podle § 202 odst. 2.
(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým
bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně
o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
§ 230
(1) Žaloba není přípustná proti
a) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby;
b) jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a
o předběžné vykonatelnosti;
c) jen proti důvodům rozhodnutí.
(2) Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a
usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v
to dovolání.
(3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
§ 231
(1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší
účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však
nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.
(2) Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu
pro zmatečnost jen ve věcech, do nichž může podle zákona vstoupit nebo
v nichž může podat návrh na zahájení řízení. Nevstoupilo-li státní
zastupitelství do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může
žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně
vstoupí do řízení.
(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud není přímo
účastníkem řízení, může podat z důvodů uvedených v 229 žalobu pro
zmatečnost jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a.
Nevstoupil-li Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových do
řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat,
dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do
řízení (§ 35a).
(4) Ustanovení § 230 zde platí obdobně.
Podání žaloby
§ 232
(1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá,
důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení
skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení
důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se
ten, kdo podal žalobu, domáhá.
(2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy
řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k
žalobě.
§ 233
(1) Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té
doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo
od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před
uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.
(2) Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být
žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek
nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž
podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později
podle příslušných právních předpisů zrušeny.
§ 234
(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána
ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.
(2) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl
ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před
soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat,
nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
(3) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o
důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci
napadeného rozhodnutí.
(4) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o
důvodu zmatečnosti dozvěděl.
(5) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu
podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává,
dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
(6) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o
zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu
rozhodnutí.
§ 235
(1) Prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.
(2) Bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání,
nepočítá se do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci
napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.
Řízení a rozhodnutí o žalobě
§ 235a
(1) Žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v
prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229
odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo
napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni
příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).
(2) Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním
stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.
§ 235b
(1) Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána žaloba na obnovu řízení i
pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému řízení.
(2) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro řízení o žalobě neplatí. Pro řízení o
žalobě pro zmatečnost neplatí též ustanovení § 107a.
(3) Bylo-li proti napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud
řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.
§ 235c
Je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.
§ 235d
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu, domáhá
povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí pro
zmatečnost. Tímto rozsahem není vázán
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
který žalobou nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na
jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91
odst. 2),
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu
mezi účastníky.
§ 235e
(1) Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí
obnovu řízení.
(2) Žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené
rozhodnutí zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst.
1 písm. a), b) a d) nebo v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o
zastavení řízení o věci, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož
pravomoci náleží. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší soud i
toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.
(3) Bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro
zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen
když žalobu pro zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení.
(4) Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení o
žalobě zastaví.
§ 235f
Zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal
někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí
lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat
jednání.
§ 235g
Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Řízení a rozhodnutí po povolení obnovy nebo po zrušení rozhodnutí
§ 235h
(1) Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile
usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná;
přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při
projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným,
zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené
rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní
rozhodnutí.
(2) Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož
rozhodnutí jde, věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího
návrhu projedná a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo
v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Právní názor obsažený
ve zrušovacím usnesení je pro nové projednání a rozhodnutí věci
závazný.
(3) Odstavec 2 neplatí, bylo-li řízení ve věci zastaveno (§ 235e odst.
2 věta druhá).
§ 235i
(1) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního
řízení i řízení o žalobě; o náhradě nákladů původního řízení však
nerozhodne, jestliže rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní
rozhodnutí.
(2) Zruší-li soud napadené rozhodnutí a zastaví-li též řízení o věci (§
235e odst. 2 věta druhá), rozhodne i o náhradě nákladů původního
řízení.
(3) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
rozhodnutím o věci dotčeny.
Hlava třetí
Dovolání
Přípustnost dovolání
§ 236
(1) Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští.
(2) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 237
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
§ 238
(1) Dovolání podle § 237 není přípustné
a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení
o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové
právo,
b) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li
řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,
c) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem
bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde
o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,
e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 4,
f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření,
pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,
g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby.
(2) U opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda dovoláním
napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50
000 Kč [odstavec 1 písm. c)], rozhodný součet všech opětujících se
plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou
nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek
výše ročního plnění.
§ 238a
Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním
nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně
účastníka (§ 92 odst. 2).
§ 239
Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací
soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podání dovolání
§ 240
(1) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí
odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li
odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení
opravného usnesení.
(2) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však
zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo
dovolacího soudu.
(3) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po
uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným
poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání,
o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li
nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání
do tří měsíců od doručení.
§ 241
(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen
advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu
svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.^57)
(2) Odstavec 1 neplatí,
a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně
samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v §
21b, která má právnické vzdělání.
(3) Odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou
zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec
osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
(4) Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci
2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b,
anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
§ 241a
(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
(3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení
věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
(4) V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za
řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
(5) K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá
rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž
by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.
(6) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Úkony soudu prvního stupně
§ 241b
(1) Ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.
(2) Není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně
podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně,
někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí,
proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
(3) Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje
vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v
průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání
splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty,
která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však
dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta
podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této
žádosti rozhodnuto.
Řízení u dovolacího soudu
§ 242
(1) Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve
kterém byl jeho výrok napaden.
(2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
který dovoláním nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na
jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91
odst. 2), třebaže dovolání podal jen některý z účastníků,
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu
mezi účastníky.
(3) Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného
v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k
vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
(4) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit
vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího
soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.
§ 243
Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem
rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve
svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než
účastníka řízení.
§ 243a
(1) Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání.
Považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.
(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a §
216 odst. 3.
§ 243b
Pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem
prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99
a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
Rozhodnutí o dovolání
§ 243c
(1) Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není
přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3)
odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud
odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu
věc byla předložena (§ 241b).
(2) K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není
podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.
(3) Ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí
pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání
zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
§ 243d
Nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud
a) dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu
je správné, nebo
b) může rozhodnutí odvolacího soudu změnit, jestliže odvolací soud
rozhodl nesprávně a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je
možné o věci rozhodnout.
§ 243e
(1) Nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího
soudu, dovolací soud je zruší.
(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k
dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší
dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k
dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně
příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v
řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na
zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá.
(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nebyl
dodržen závazný právní názor (§ 243g odst. 1) nebo že v řízení došlo k
závažným vadám, může nařídit, aby věc v dalším řízení projednal jiný
senát nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu. V
případě, že dovolací soud zruší rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně,
může také nařídit, aby věc v dalším řízení projednal u soudu prvního
stupně jiný senát (samosoudce) nebo přikázat věc k dalšímu řízení
jinému soudu prvního stupně.
(4) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního
stupně pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a), b) nebo d) a v § 229
odst. 2 písm. a) nebo b), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o
postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
§ 243f
(1) Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
(2) O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které bylo
podáno opožděně, které bylo po-dáno někým, kdo k dovolání není
oprávněn, nebo které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím
řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda
senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
(3) V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo
zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je
dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno,
nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
(4) Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže mění či zrušuje rozsudek
odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.
§ 243g
Další průběh řízení
(1) Jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu
(rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla
věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde
platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího
řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
(2) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
rozhodnutím dotčeny.
ČÁST PÁTÁ
Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem
Hlava první
Obecná ustanovení
§ 244
(1) Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku,
orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený
podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle
zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze
vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního
orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském
soudním řízení.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí,
a) rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý
rozhodčí soud,^98) nebo rozhodčí komise spolku
b) jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo
jiného obdobného úkonu účastníka právního poměru učiněného před
správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá
účinnosti,
c) odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán
účastníky právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem.^99)
§ 245
Není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části
první až čtvrté tohoto zákona.
Hlava druhá
Podání žaloby
§ 246
(1) K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech
rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti
založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se
nazývá žalobou.
(2) Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4)
obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o
které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení
skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom,
v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na
svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem
provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc
soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc
soudem rozhodnuta.
(3) K žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního
orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.
§ 246a
zrušen
§ 246b
zrušen
§ 246c
zrušen
nadpis vypuštěn
§ 247
(1) Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí
správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(2) Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před
správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné
řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost
projednány.
§ 248
(1) Podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na
vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu.
(2) Soud na žádost žalobce odloží
a) vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu až do právní moci
rozhodnutí o žalobě, jestliže by neprodleným výkonem rozhodnutí
správního orgánu hrozila žalobci závažná újma,
b) právní moc rozhodnutí správního orgánu až do právní moci rozhodnutí
o žalobě, jestliže je žalobce závažně ohrožen ve svých právech a odklad
se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv nabytých třetími osobami.
(3) Odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu
soud i bez návrhu zruší, jakmile se ukáže, že pominuly důvody, pro
které byl povolen.
Hlava třetí
Řízení o žalobě
Příslušnost
§ 249
(1) Není-li dále stanoveno jinak, jsou k řízení v prvním stupni
příslušné okresní soudy.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vkladu
práva k nemovitým věcem.
§ 250
(1) Není-li dále stanoveno jinak, je k řízení místně příslušný
a) obecný soud účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu podaného u
správního orgánu měla být uložena povinnost k plnění,
b) obecný soud účastníka, na jehož návrh bylo řízení před správním
orgánem zahájeno, není-li dána příslušnost podle písmena a),
c) soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který o sporu nebo o
jiné právní věci rozhodl, není-li dána příslušnost podle písmena a)
nebo b).
(2) Týkalo-li se řízení před správním orgánem práva k nemovité věci, je
k řízení místně příslušný vždy soud, v jehož obvodu je nemovitá věc.
§ 250a
Účastníci řízení
(1) Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení
před správním orgánem.
(2) Jakmile soud zjistí, že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle
odstavce 1 jeho účastníkem, přibere jej usnesením do řízení. Proti
tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Projednání žaloby
§ 250b
(1) S žalobou jsou spojeny ke společnému řízení další žaloby, které
byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím
dříve, než o ní soud prvního stupně rozhodl.
(2) V průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký
tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za
řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§ 107 a 107a).
(3) Návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení
před soudem změněn.
§ 250c
(1) V rámci přípravy jednání předseda senátu rovněž vyžádá od správního
orgánu potřebné spisy.
(2) Stejnopis žaloby soud doručí též správnímu orgánu, který o sporu
nebo o jiné právní věci rozhodl, a umožní mu, aby se k žalobě písemně
vyjádřil.
(3) Ustanovení § 114b se nepoužije.
§ 250d
(1) Účastníci řízení mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a
označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení přípravného
jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k
doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na
provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c)
nebo, nebyla-li nařízena a provedena tato příprava jednání, do skončení
prvního jednání, které se v řízení před soudem konalo; k později
uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o
skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost
provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo
které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i o skutečnosti a
důkazy, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k
doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2.
(2) Omezení podle odstavce 1 neplatí v případě, že účastníci nebyli
řádně poučeni podle § 114c odst. 5 nebo že, nebyla-li nařízena a
provedena příprava jednání, soud jim neposkytl poučení o povinnostech
podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností nejpozději
v předvolání k prvnímu jednání ve věci.
§ 250e
(1) Soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem.
(2) Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu.
Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.
§ 250f
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání
sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem. Tímto rozsahem není
vázán,
a) jestliže správní orgán řízení zahájil bez návrhu,
b) jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí
musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli,
c) vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání právního
poměru mezi účastníky.
Hlava čtvrtá
Rozhodnutí o žalobě
§ 250g
(1) Soud žalobu odmítne,
a) byla-li podána opožděně,
b) byla-li podána někým, kdo k žalobě není oprávněn,
c) je-li nepřípustná.
(2) K rozhodnutí podle odstavce 1 nemusí být nařízeno jednání.
§ 250h
(1) Účastník, na jehož návrh bylo zahájeno řízení před správním
orgánem, může vzít v průběhu řízení před soudem tento návrh zpět, a to
zcela nebo zčásti.
(2) Byl-li vzat zpět návrh, kterým bylo zahájeno řízení před správním
orgánem, a souhlasí-li s tímto zpětvzetím návrhu ostatní účastníci
řízení, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu
zastaví. Jednání nemusí nařizovat.
(3) Zastaví-li soud řízení podle odstavce 2, pozbývá rozhodnutí
správního orgánu účinnost v rozsahu, v němž je usnesením soudu dotčeno.
Uvedený následek musí být uveden ve výroku usnesení o zastavení řízení.
§ 250i
Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o
sporu nebo o jiné právní věci správně.
§ 250j
(1) Dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být
rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé
rozsudkem.
(2) Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního
orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento
následek musí být uveden ve výroku rozsudku.
§ 250k
Zastaví-li soud řízení o žalobě z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §
250h, nebo odmítne-li žalobu anebo zamítne-li žalobu, zůstává
rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.
nadpis vypuštěn
§ 250l
Nahrazuje-li rozsudek soudu alespoň zčásti rozhodnutí správního orgánu
(§ 250j odst. 2) nebo pozbylo-li rozhodnutí správního orgánu alespoň
zčásti svou účinnost (§ 250h odst. 3), rozhodne soud znovu o náhradě
nákladů řízení, které vznikly v řízení před správním orgánem, pokud
bylo v tomto řízení o náhradě rozhodnuto.
§ 250m
zrušen
§ 250n
zrušen
§ 250o
zrušen
§ 250p
zrušen
§ 250q
zrušen
§ 250r
zrušen
§ 250s
zrušen
§ 250t
zrušen
ČÁST ŠESTÁ
Výkon rozhodnutí
Hlava první
Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí
Předpoklady výkonu rozhodnutí
§ 251
(1) Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,
může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a
provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve
správním nebo daňovém řízení.
(2) Je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve
správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne.
§ 252
(1) Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu
rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k
prohlášení o majetku obecný soud povinného.
(2) Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České
republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,
v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním
pohledávky, je příslušný obecný soud banky nebo jiného dlužníka
povinného, popřípadě soud, v jehož obvodu má zahraniční dlužník
povinného umístěn v České republice svůj závod nebo organizační složku
svého závodu.
(3) Namísto obecného soudu povinného je k nařízení a provedení výkonu
rozhodnutí a k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů
nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své
bydliště, jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého
dítěte.
(4) Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v odstavci 3 je
k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,
a) v jehož obvodu je závod (část závodu), jde-li o výkon rozhodnutí
postižením závodu;
b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se výkon rozhodnutí nemovité
věci, není-li dána příslušnost podle písmena a).
(5) Soud příslušný podle odstavce 3 může po pravomocném nařízení výkonu
rozhodnutí ze závažných důvodů přenést svou místní příslušnost na jiný
soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla
příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k
rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta
odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je
vázán i soud, který příslušnost přenesl.
§ 253
(1) Výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného.
Případným slyšením povinného nesmí být zmařen účel výkonu rozhodnutí.
(2) Soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to
zákon.
§ 254
(1) Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí,
není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením.
(2) Při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v
části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat
žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat
pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4.
(3) Při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším
osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních
právech a povinnostech.
(4) V usnesení, jímž soud nařizuje výkon rozhodnutí, se uvede poučení o
tom, že nebudou-li v odvolání uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro
nařízení výkonu rozhodnutí, odvolací soud odvolání odmítne.
(5) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Proti usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí lze namítat jen ty skutečnosti, jež jsou pro
nařízení výkonu rozhodnutí rozhodné; k ostatním odvolací soud
nepřihlédne a odvolání obsahující jen takové důvody odmítne.
(6) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.
(7) Není-li v této části uvedeno jinak, při rozhodování o odvolání
podanému proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí, o návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, o
návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) až
f), o ceně prodávané nemovité věci (§ 336a) nebo závodu (§ 338n) a o
nařízení dražebního jednání (§ 336b a 338o), lze rozhodnutí soudu
prvního stupně zrušit jen podle § 219a odst. 1. Šetření nebo
dokazování, která jsou potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení soudu
prvního stupně, provede odvolací soud buď sám nebo prostřednictvím
soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
(8) K projednání odvolání není třeba nařizovat jednání také tehdy,
jestliže se v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo
jestliže soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení
jednání; to neplatí, bylo-li odvolání podáno proti usnesení soudu
prvního stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268
odst. 1 písm. g) a h).
Účastníci řízení
§ 255
(1) Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
(2) Účastníkem řízení je také manžel povinného, je-li výkonem
rozhodnutí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění
manželů.
§ 256
(1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve
prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze
nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na
něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
(2) Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou
anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,^76) pokud nevyplývá přímo
z právního předpisu.
Způsoby výkonu rozhodnutí
§ 257
Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto
zákoně.
§ 258
(1) Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést
srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci,
prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a zřízením
soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem.
(2) Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení
peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést
vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací
a výkonů.
(3) Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku
provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí
hromadných a souborů věcí, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a
postižením zastavených jiných majetkových práv.
Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
§ 259
Požádá-li o to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo
při podání tohoto návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné,
předvolá povinného a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou
mu ukládá rozhodnutí.
§ 260
(1) Jde-li o vymáhání výživného pro nezletilé dítě, poskytne soud na
žádost účastníka pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí
vyplývá povinnost. Soud přitom postupuje v součinnosti s jinými
státními orgány.
(2) Na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení
peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky
uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem,
popřípadě u které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a
úvěrního družstva^77), instituce elektronických peněz, zahraniční
instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého
rozsahu, platební instituce, zahraniční platební instituce nebo
poskytovatele platebních služeb malého rozsahu (dále jen „peněžní
ústav“) má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů nebo jiné jedinečné
identifikátory^77a).
(3) Dotázaný je povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení
dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi nepravdivé
nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (§ 53).
Prohlášení o majetku
§ 260a
(1) Kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku,
může soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí navrhnout, aby
předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku.
(2) Není-li povinný plně svéprávný nebo jsou-li povinným obec, vyšší
územně samosprávný celek nebo právnická osoba, označí oprávněný podle
možnosti osoby, které je třeba předvolat (§ 260c).
§ 260b
(1) Soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li
oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo
nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 uspokojena výkonem
rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu, a
stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo
jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí; stejnopis
rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh podává u soudu, který
o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
(2) Návrhu na prohlášení majetku nelze vyhovět,
a) probíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící
úpadek povinného^53c) a po dobu trvání účinků moratoria na majetek
povinného,
b) byla-li u povinného zavedena nucená správa podle zvláštního zákona
nebo dočasná správa nebo správa pro řešení krize podle zákona
upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.
§ 260c
(1) Není-li povinný plně svéprávný, soud místo povinného předvolá jeho
zákonného zástupce nebo opatrovníka.
(2) Je-li povinným obec nebo vyšší územně samosprávný celek, soud
předvolá toho, komu přísluší podle zvláštního zákona je zastupovat
navenek.
(3) Je-li povinnou právnická osoba, soud předvolá toho, kdo je jejím
statutárním orgánem; vykonává-li působnost statutárního orgánu více
osob vedle sebe, předvolá soud kteroukoliv z nich. Jestliže statutární
orgán tvoří více osob, soud předvolá jeho předsedu; není-li to dobře
možné, lze předvolat každého člena tohoto orgánu, který je oprávněn za
právnickou osobu jednat. U právnické osoby v likvidaci soud předvolá
likvidátora.
(4) Ten, kdo byl k prohlášení o majetku předvolán, je povinen se
dostavit k soudu osobně.
§ 260d
(1) Předvolání k prohlášení o majetku musí obsahovat účel výslechu a
poučení o následcích, jestliže prohlášení bude odmítnuto nebo jestliže
v něm budou uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.^78)
Považuje-li to soud za účelné, vyzve povinného, jeho zákonného
zástupce, opatrovníka nebo osobu činící prohlášení za obec, vyšší
územně samosprávný celek nebo právnickou osobu (dále jen "předvolaný"),
aby předložil seznam majetku povinného obsahující údaje uvedené v §
260e odst. 2, popřípadě též listiny dokládající tento majetek.
(2) Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou. Předvolání
musí být doručeno nejméně deset dnů přede dnem konání výslechu.
(3) Jestliže se ten, kdo byl k soudu řádně předvolán, nedostaví bez
včasné a důvodné omluvy, bude k soudu předveden; o tom musí být
předvolaný poučen.
§ 260e
(1) Před zahájením výslechu soud předvolaného vyzve, aby uvedl úplné a
pravdivé údaje o majetku povinného, a znovu ho poučí o následcích
nesplnění této povinnosti a o následcích odepření prohlášení.^78)
(2) V prohlášení o majetku je předvolaný povinen uvést
a) plátce mzdy nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a
výši tohoto nároku,
b) peněžní ústavy, u nichž má účty, výši pohledávek a čísla účtů nebo
jiné jedinečné identifikátory^77a),
c) dlužníky, u nichž má jiné peněžité pohledávky, důvod a výši těchto
pohledávek,
d) osoby, vůči nimž má jiná majetková práva, jejich důvod a hodnotu (§
320),
e) movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného a kde,
popřípadě u koho se nacházejí; totéž platí o listinách uvedených v §
334 a o cenných papírech a zaknihovaných cenných papírech,
f) nemovité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného,
g) závod povinného a jeho části a kde se nachází.
(3) O prohlášení o majetku podle odstavce 2 soud sepíše protokol;
seznam majetku, který předloží předvolaný, tvoří přílohu protokolu,
jestliže předvolaný prohlásí, že obsahuje úplné a pravdivé údaje, nebo
jestliže tento seznam do protokolu doplní. V protokolu se dále uvede
obsah poučení poskytnutého soudem (odstavec 1) a výslovné prohlášení
předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen úplné a pravdivé údaje o
majetku povinného. Protokol podepíše soudce, zapisovatel a předvolaný.
(4) Úkony soudu podle tohoto ustanovení může učinit jen soudce.
§ 260f
(1) O výslechu předvolaného soud vyrozumí oprávněného; oprávněný může
předvolanému klást otázky jen se souhlasem soudu.
(2) Každý, kdo má vůči povinnému vykonatelným rozhodnutím přiznanou
peněžitou pohledávku, může nahlížet do spisu o prohlášení majetku
povinného a činit si z něho výpisy a opisy.
§ 260g
(1) Soud upustí od prohlášení o majetku, jestliže povinný ještě před
zahájením výslechu prokáže, že pohledávku oprávněného splnil
(uspokojil), nebo jestliže oprávněný vzal ještě před zahájením výslechu
svůj návrh zpět.
(2) Prohlásí-li oprávněný v průběhu výslechu, že netrvá na tom, aby
předvolaný uváděl další majetek povinného, soud ve výslechu
předvolaného dále nepokračuje; v protokolu uvede jen ten majetek
povinného, který předvolaný uvedl do prohlášení oprávněného.
(3) Učinil-li povinný prohlášení o svém majetku v době 6 měsíců před
podáním návrhu (§ 260a odst. 1), soud vyzve povinného k novému
prohlášení jen tehdy, jestliže vyjde najevo, že se majetkové poměry
povinného změnily; to neplatí, jestliže byl výslech předvolaného
skončen podle odstavce 2.
§ 260h
Právní jednání povinného týkající se jeho majetku, která učinil poté,
co bylo předvolanému doručeno předvolání k prohlášení o majetku (§
260d), jsou vůči oprávněnému neúčinná.
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 261
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na
výkon rozhodnutí uvede oprávněný rodné číslo povinného, je-li mu známo.
V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky
uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden.
Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v
návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy).
Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u
peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav, číslo účtu nebo jiný
jedinečný identifikátor^77a), z něhož má být pohledávka odepsána, a
číslo účtu oprávněného vedeného u peněžního ústavu; označí-li oprávněný
více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v
jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon
rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu,
vůči které má povinný pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod
pohledávky.
(2) K návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis
rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o
vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako
soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže
se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval
jako soud prvního stupně.
(3) Podá-li oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu, který o věci
rozhodoval jako soud prvního stupně, potvrdí tento soud vykonatelnost
rozhodnutí přímo na návrhu, a není-li sám příslušný k výkonu
rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému soudu.
(4) Rozhodnutí Rady, Komise nebo Soudního dvora Evropských společenství
(dále jen "rozhodnutí orgánů Evropských společenství") ukládající
povinnost k peněžitému plnění opatří v souladu s právními předpisy
Evropských společenství^78a) doložkou o jeho vykonatelnosti orgán,
který určí vláda nařízením.
§ 261a
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí
označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu
povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení
lhůty ke splnění povinnosti.
(2) Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti,
má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří
dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci
rozhodnutí.
(3) Má-li podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o
dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak,
jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, jde-li o usnesení o nařízení
prodeje zástavy. Výkon tohoto rozhodnutí lze nařídit tehdy, obsahuje-li
označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky
a jejího příslušenství.
§ 262
(1) Jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění
podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené
doložením času, lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný,
že se podmínka splnila, že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému
již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený
čas.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o
vykonatelnosti rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou
státním orgánem nebo notářem,^76) z níž je patrno, že se splnila
podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je
připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
§ 262a
(1) Před nařízením výkonu rozhodnutí na majetek ve společném jmění
manželů zjistí soud, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém
režimu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském
majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o zrušení společného jmění
manželů, jeho obnovení nebo zúžení jeho stávajícího rozsahu, anebo
dohoda nebo rozhodnutí soudu o změně smluveného režimu nebo režimu
založeného rozhodnutím soudu.
(2) Soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází z obsahu listiny podle
odstavce 1, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím
zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o
vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do Seznamu
listin o manželském majetkovém režimu a vyslovil-li s tím souhlas
oprávněný. Nelze-li zjistit z titulu pro výkon rozhodnutí nebo z
listiny podle odstavce 1, že závazek vznikl po zápisu listiny do
Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, má se za to, že závazek
vznikl před zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém
režimu.
(3) V ostatních případech lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek,
který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl
zákonný režim společného jmění manželů změněn.
(4) Jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů,
nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek
ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním
pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.
§ 262b
(1) Je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění
manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští
zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí
postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení
výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
(2) Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného
bude zastaven, nejsou-li na něm ani z části uloženy peněžní prostředky,
které by jinak náležely do společného jmění manželů. Není-li prokázán
opak, má se za to, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného by
náležely do společného jmění manželů.
§ 263
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný
navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení.
(2) Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon
rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení
zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen
tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného.
(3) Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému
přiznáno právo na opětující se dávky a jestliže výkon rozhodnutí
srážkami ze mzdy nestačí k úhradě těchto dávek, lze výkon rozhodnutí
nařídit jiným způsobem výkonu rozhodnutí v rozsahu součtu těchto
plnění, a jde-li o dávky na dobu neurčitou, pak v rozsahu do
pětinásobku ročního plnění. Oprávněnému soud dávky vyplácí, jakmile se
stanou splatnými.
§ 264
(1) Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě
nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a
ceny věci, z níž má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud
nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným
způsobem.
(2) Soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu
zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí
nákladů výkonu rozhodnutí.
Provedení výkonu rozhodnutí
§ 265
(1) Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení.
(2) Výkon rozhodnutí na majetek povinného, na který se vztahuje
rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po
předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení.
(3) Jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí může činit
zaměstnanec soudu (vykonavatel), stanoví-li tak zákon nebo zvláštní
právní předpisy, nebo pověří-li ho tím předseda senátu; při své
činnosti se řídí pokyny předsedy senátu. Upustit od dalšího provádění
výkonu rozhodnutí bez příkazu předsedy senátu může vykonavatel jen
tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně,
co mu ukládá rozhodnutí.
(4) Je-li třeba, aby vykonavatel v souvislosti s úkony provedení výkonu
rozhodnutí podal žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u soudu nebo
jiného orgánu, učiní tak jménem státu.
§ 266
(1) Na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se
povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by
neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho
rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu
rozhodnutí vážně poškozen.
(2) I bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu
rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).
§ 267
Právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči
oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení
podle třetí části tohoto zákona.
§ 267a
(1) Návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření
pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k
rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam,
kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním
pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, správou
nemovité věci, prodejem nemovitých věcí nebo postižením závodu.
Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1), rozhodne o
pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán.
(2) Rozhodnutí o návrhu podle odstavce 1 je účinné proti všem
oprávněným, proti jiným věřitelům povinného, kteří se účastní řízení o
výkon rozhodnutí, a proti povinnému.
§ 267b
(1) Výkonu rozhodnutí na majetek platební instituce, zahraniční
platební instituce, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu,
zahraničního poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, instituce
elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz,
vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nebo zahraničního
vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nepodléhají peněžní
prostředky, které uživatelé platebních služeb těmto osobám svěřili k
provedení platební transakce, ani peněžní prostředky, proti jejichž
přijetí byly vydány elektronické peníze, ani aktiva, jež tyto osoby za
tyto peněžní prostředky nabyly^79a).
(2) Výkonu rozhodnutí, jímž je postihován majetek ve svěřenském fondu,
nepodléhá majetek svěřenského správce. To neplatí, jde-li o výkon
rozhodnutí, jímž byla svěřenskému správci uložena pořádková pokuta v
řízení o výkonu rozhodnutí podle věty první nebo o výkon rozhodnutí,
jímž bylo svěřenskému správci v řízení podle věty první uloženo
nahradit náklady řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které
vznikly náhodou, která se mu přihodila.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 268
(1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;
b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu
zrušeno nebo se stalo neúčinným;
c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení;
d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322
vyloučeny nebo majetek, ze kterého nelze vymáhanou pohledávku
uspokojit;
e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude
dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k
němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);
g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento
výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro
zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo
zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;
h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který
rozhodnutí nelze vykonat.
(2) Výkon rozhodnutí bude zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl
z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními
předpisy^35a) a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu,
v jakém byl povinen tuto srážku provést.
(3) Výkon rozhodnutí prodejem zástavy bude zastaven také tehdy,
jestliže zaniklo zástavní právo.
(4) Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení
jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než
jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven
částečně.
§ 269
(1) Nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
(2) V případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje
zpravidla po předchozím jednání.
(3) Jako důvod zastavení výkonu rozhodnutí nelze uplatňovat, že se
změnily okolnosti rozhodné pro výši a trvání dávek nebo splátek (§
163).
Náklady výkonu rozhodnutí
§ 270
(1) Spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží soud i povinnost k
náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich
zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.
(2) Oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu
rozhodnutí.
(3) Náklady provedení výkonu rozhodnutí platí stát. Oprávněnému, u
něhož nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud
uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí; jinak
soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Pro náhradu nákladů výkonu rozhodnutí použije se i ustanovení § 147
až 150.
§ 271
Dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o
náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly,
podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může
také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě
uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu
rozhodnutí již zaplatil.
nadpis vypuštěn
§ 272
zrušen
§ 273
zrušen
§ 273a
zrušen
§ 273b
zrušen
Použití ustanovení o výkonu rozhodnutí
§ 274
(1) Ustanovení § 251 až 271 se použije s výjimkou § 261a odst. 2 a 3 i
na výkon
a) vykonatelných rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním
řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek;
b) vykonatelných rozhodnutí soudů ve správním soudnictví;
c) vykonatelných rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených;
d) vykonatelných rozhodnutí státních notářství a dohod jimi
schválených;
e) notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle
zvláštního zákona;^80)
f) vykonatelných rozhodnutí a jiných exekučních titulů orgánů veřejné
moci;
g) rozhodnutí orgánů Evropských společenství;^78a)
h) jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž
soudní výkon připouští zákon;
s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.
(2) Ustanovení § 337 až 337h se použijí i pro potřeby rozvrhového
řízení o výtěžku z daňové exekuce^80a) prováděného na základě návrhu
správce daně.
§ 275
(1) Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě jiný
exekuční titul ten orgán, který je vydal, u smírů a dohod pak ten
orgán, který je schválil.
(2) Soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí
přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro
výkon rozhodnutí.
(3) Před zastavením výkonu rozhodnutí soud v případech uvedených v §
274 zpravidla si vyžádá vyjádření orgánu, který vydal rozhodnutí,
popřípadě jiný exekuční titul, anebo který schválil smír nebo dohodu, o
jejichž výkon jde.
Hlava druhá
Srážky ze mzdy
Rozsah srážek
§ 276
Srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané
pohledávky s příslušenstvím.
§ 277
(1) Srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od
mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze
závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále
jen "srážené částky"). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a
sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.
(2) Do čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost,
kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru.
Nezapočítávají se však do ní částky poskytované na náhradu nákladů
spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách.
§ 278
Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby
jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (dále jen
„nezabavitelná částka“).
§ 279
(1) Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení nezabavitelné částky a která
se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v
celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu
třetinu. Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě
třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a
teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s
ostatními pohledávkami z první třetiny.
(2) Přednostními pohledávkami jsou
a) pohledávky výživného,
b) pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví,
c) pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy,
d) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
e) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění a
důchodového pojištění,
f) pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní
pojištění,
g) příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče,
h) pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře
při rekvalifikaci,
i) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory,
j) pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění,
k) pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo
snížené odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od
1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů
dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.
(3) Vláda České republiky stanoví nařízením částku, nad kterou se srazí
zbytek čisté mzdy vypočtené podle odstavce 1 věty první bez omezení.
Takto zjištěná plně zabavitelná část zbytku čisté mzdy se připočte ke
druhé třetině zbytku čisté mzdy v rozsahu, který je potřebný k
uspokojení přednostních pohledávek; zbývající část se připočte k první
třetině.
§ 280
(1) Jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek,
uspokojí se jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku čisté mzdy
podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky
nebo o pohledávky ostatní.
(2) Dochází-li podle § 279 odst. 1 ke srážkám z druhé třetiny zbytku
čisté mzdy, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky
výživného a teprve pak podle pořadí (odstavec 3) ostatní přednostní
pohledávky. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení
všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech
oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru
běžného výživného. Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny
kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka
sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu
na výši nedoplatků.
(3) Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno
nařízení výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení
výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné
pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení,
uspokojí se poměrně.
§ 281
Provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu, než dovolují ustanovení
tohoto zákona, je nepřípustné, a to i když s tím povinný souhlasí.
Nařízení a provádění srážek
§ 282
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikáže soud plátci mzdy, aby po tom,
kdy mu bude nařízení výkonu doručeno, prováděl ze mzdy povinného
stanovené srážky a nevyplácel sražené částky povinnému.
(2) Soud doručí nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a
plátci mzdy. Povinnému a plátci mzdy je doručí do vlastních rukou.
(3) Povinný ztrácí dnem, kdy je plátci mzdy doručeno nařízení výkonu
rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu
rozhodnutí (§ 294 odst. 3), právo na vyplacení té části mzdy, která
odpovídá stanovené výši srážek.
§ 283
Jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí soud o
tom plátce mzdy, který je pak povinen vyplácet oprávněnému částky
sražené ze mzdy povinného.
§ 284
(1) Plátce mzdy přestane provádět srážky, jakmile je pohledávka
oprávněného uspokojena (§ 276).
(2) Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému
přiznáno právo na opětující se dávky, vztahuje se nařízení výkonu
rozhodnutí i na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
Totéž platí, bylo-li v rozhodnutí povinnému uloženo zaplatit peněžitou
částku ve splátkách.
(3) Dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle §
163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu
rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má
stejné pořadí jako zbytek pohledávky.
§ 285
(1) Vyplácí-li plátce mzdy měsíční mzdu nadvakrát (jako zálohu a
vyúčtování), může přiměřené srážky provést povinnému již ze zálohy.
Výplatu srážek oprávněnému provede však vždy až po uplynutí příslušného
měsíce.
(2) Je-li nařízení výkonu rozhodnutí doručeno plátci mzdy až po tom,
kdy již byla část měsíční mzdy povinnému vyplacena, nepřihlíží se k
provedené výplatě a srážky se provedou tak, jakoby povinný měl za celý
měsíc právo jen na mzdu, která mu ještě vyplacena nebyla.
§ 286
Dochází-li k výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou, je třeba
vypočítat srážky za každý měsíc zvláště.
§ 287
(1) Dohodne-li se oprávněný s povinným, že se spokojí s nižšími
srážkami, než stanoví § 277 až 280, a oznámí-li to oba soudu, vyzve
soud plátce mzdy, aby srážel ze mzdy povinného měsíčně jen částku, se
kterou se oprávněný spokojí, nepřesáhne-li tato částka v příslušném
výplatním období přípustnou výši srážek podle tohoto zákona.
Přesáhne-li ji, provede plátce mzdy v příslušném výplatním období
srážky jen v rozsahu dovoleném ustanoveními § 277 až 280.
(2) Oprávněný může kdykoliv oznámit soudu, že svůj souhlas s prováděním
nižších srážek podle odstavce 1 odvolává. Soud o tom vyrozumí povinného
a plátce mzdy.
(3) Výzva soudu k provádění nižších srážek pozbývá účinnosti dnem, kdy
je plátci mzdy doručeno další nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze
mzdy povinného nebo vyrozumění soudu, že oprávněný odvolal svůj souhlas
s prováděním nižších srážek. Od tohoto dne provádí plátce mzdy srážky
podle dřívějšího nařízení výkonu rozhodnutí v plném rozsahu.
§ 288
Požádá-li o to plátce mzdy, oprávněný nebo povinný, určí soud, jaká
částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sražena,
a je-li více oprávněných, kolik z ní připadne na každého z nich.
Odklad a zastavení výkonu rozhodnutí
§ 289
(1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1,
neprovádí plátce mzdy ze mzdy povinného srážky ode dne, kdy mu bylo
doručeno usnesení o povolení odkladu, dokud mu nebude doručen příkaz
soudu, aby se ve srážkách pokračovalo.
(2) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2,
provádí plátce mzdy srážky dále, ale nevyplácí je oprávněnému, dokud
nebude odklad výkonu zrušen. Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, vyplatí
plátce mzdy sražené částky povinnému.
§ 290
(1) Soud zastaví na návrh plátce mzdy nebo povinného nařízený výkon
rozhodnutí srážkami ze mzdy, když povinný po dobu jednoho roku nepobírá
mzdu buď vůbec nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky
prováděny.
(2) Na návrh povinného může soud zastavit nařízený výkon rozhodnutí
srážkami ze mzdy, jestliže jsou srážky prováděny již jen pro běžné
výživné a lze předpokládat, že povinný vzhledem ke svému chování i
poměru k práci bude výživné plnit dále dobrovolně.
Výplata provedených srážek
§ 291
(1) Sraženou částku vyplatí plátce mzdy přímo oprávněnému. Má-li však
být z provedených srážek uspokojeno několik pohledávek, může plátce
mzdy zaslat sraženou částku soudu, který ji rozvrhne mezi oprávněné a
sám provede výplatu. Plátce mzdy je povinen zaslat sraženou částku
soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud.
(2) Sraženou částku je plátce mzdy povinen oprávněnému vyplatit, i když
sám má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by si jinak mohl
započíst.
§ 292
Jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas,
provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky
oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že
nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci nebo kdy dospěly další
měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu
právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.
Změna plátce mzdy
§ 293
(1) Změní-li se po nařízení výkonu rozhodnutí plátce mzdy, vztahuje se
nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy i na mzdu povinného u
nového plátce mzdy.
(2) Za změnu plátce mzdy se považuje i vyplácení dávek podle zvláštního
právního předpisu okresní správou sociálního zabezpečení. Pokud nový
plátce mzdy obdržel od předchozího plátce mzdy podklady potřebné pro
výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, ustanovení § 294 se nepoužije.
Ustanovení § 295 se nepoužije.
(3) Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci mzdy již dnem, kdy
se od povinného nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byl soudem
nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného a pro jaké
pohledávky; nedozví-li se o těchto okolnostech nový plátce mzdy již
dříve, vzniká mu tato povinnost dnem, kdy mu je doručeno usnesení podle
§ 294 odst. 3. Pořadí, které získala pohledávka oprávněného podle § 280
odst. 3, zůstává jí zachováno i u nového plátce mzdy.
(4) Dochází-li ke změně plátce podle odstavce 2 v průběhu kalendářního
měsíce, započte nezabavitelnou částku v plné výši, případně v nižší
výši, nedosahuje-li mzda výše nezabavitelné částky, dosavadní plátce
mzdy.
(5) Pokud mzda u dosavadního plátce mzdy nedosáhla výše nezabavitelné
částky, nový plátce mzdy podle odstavce 2 započte na mzdu (dávky
nemocenského pojištění) povinného v kalendářním měsíci částku ve výši
rozdílu mezi tím, co započetl dosavadní plátce mzdy v kalendářním
měsíci, a nezabavitelnou částkou. Dosavadní plátce mzdy je povinen tyto
skutečnosti novému plátci mzdy oznámit nejpozději na konci kalendářního
měsíce, ve kterém dochází ke změně plátce mzdy.
§ 294
(1) Ten, kdo přijímá zaměstnance do práce, je povinen vyžádat si od
něho potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byl
nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, kterým soudem a v čí
prospěch. Takové potvrzení je povinen každý zaměstnavatel vydat
zaměstnanci, který u něho přestal pracovat; to obdobně platí pro plátce
jiných příjmů (§ 299), z nichž byly prováděny srážky, jestliže bylo
jejich provádění ukončeno, ačkoliv pohledávka není uspokojena.
(2) Zjistí-li ten, u koho povinný nastoupil nově do práce, že byl
nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, oznámí to bez odkladu
soudu, který výkon nařídil.
(3) Soud tomu, u koho povinný nastoupil nově do práce, doručí do
vlastních rukou usnesení, ve kterém ho vyrozumí o nařízení výkonu
rozhodnutí srážkami ze mzdy, seznámí ho s dosavadním průběhem výkonu
rozhodnutí, zejména s výší dosud provedených srážek, uvede, jak vysoká
je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, a jaké je
její pořadí; vyzve ho, aby ode dne, kdy mu bude usnesení podle tohoto
odstavce doručeno, ve srážkách ze mzdy povinného pokračoval, a upozorní
ho na všechny jeho povinnosti při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.
§ 295
(1) Přestal-li povinný pracovat u dosavadního plátce mzdy, musí to
oznámit do jednoho týdne soudu, který nařídil výkon rozhodnutí srážkami
ze mzdy. Do jednoho týdne musí povinný soudu rovněž oznámit, že
nastoupil práci u jiného plátce mzdy.
(2) Plátce mzdy musí oznámit soudu do jednoho týdne, že u něho přestal
povinný pracovat. Zároveň zašle soudu vyúčtování srážek, které ze mzdy
povinného provedl a vyplatil oprávněným, a oznámí soudu, pro které
pohledávky byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy a jaké pořadí
mají tyto pohledávky.
§ 296
(1) Nesplní-li některý plátce mzdy povinnost uvedenou v § 294 odst. 1 a
2 nebo v § 295 odst. 2, může se oprávněný domáhat, aby mu plátce mzdy
vyplatil částky, na které by měl právo, kdyby byl plátce mzdy uvedené
povinnosti splnil.
(2) Za nesplnění povinností uvedených v § 294 a 295 může soud uložit
povinnému i plátci mzdy pořádkovou pokutu (§ 53).
Několik plátců mzdy
§ 297
(1) Pobírá-li povinný mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se
nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.
(2) Srážky ze mzdy je každý plátce mzdy povinen provádět ode dne, kdy
mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí.
(3) Nastupuje-li povinný do práce, aniž by přitom opouštěl dosavadního
plátce mzdy, použije se obdobně ustanovení § 293, 294 a 296.
§ 298
(1) Nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy,
určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet.
Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené
části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu.
Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce
mzdy srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny srážky již
jen pro běžné výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a
aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali.
(2) Provádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy
soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku
oprávněného. Nepřevyšuje-li ji, vyplatí celou sraženou částku
oprávněnému. Převyšuje-li ji, vyplatí soud ze sražené částky
oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí
povinnému.
Srážky z jiných příjmů
§ 299
(1) Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na
výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny z dohody o pracovní
činnosti nebo dohody o provedení práce, z odměny za pracovní nebo
služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních
samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory a pěstounské
péče, které nejsou vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z
příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány
vedle ní, jimiž jsou
a) náhrada mzdy nebo platu,
b) nemocenské^80b),
c) peněžitá pomoc v mateřství^80b),
d) důchody,
e) stipendia,
f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se
skončením zaměstnání,
h) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v
souvislosti se zaměstnáním,
i) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti a
náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti,
j) dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku,
k) výsluhový příspěvek vojáků z povolání nebo příslušníků
bezpečnostních sborů,
l) příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených
komunistickým režimem v oblasti sociální a příplatek k důchodu a
zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění
účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a
některých pozůstalých po nich.
(2) Jde-li o výkon rozhodnutí srážkami z důchodu fyzické osoby, která z
tohoto důchodu platí náklady za pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá
výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu pobytu a částka rovnající
se výši kapesného v takovém ústavu. Výkon rozhodnutí ohledně dávek
státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny
jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.
(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené občanským zákoníkem, nesmí být
povinnému sražena z dávky poskytované podle zaopatřovací smlouvy
částka, kterou povinný vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření
nutně potřebuje. Výši této částky určí soud v usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí; k jejímu určení soud nařídí jednání.
§ 300
zrušen
§ 301
Pokud se v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy hovoří o
plátci mzdy, vztahují se příslušná ustanovení též na právnickou a
fyzickou osobu, vůči kterým má povinný nárok na některé z příjmů
uvedených v § 299.
§ 302
(1) Má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený v
§ 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.
(2) Jestliže povinný po nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy
získá místo mzdy nebo vedle ní právo na některý z příjmů uvedených v §
299, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na tento příjem.
Hlava třetí
Přikázání pohledávky
Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu
§ 303
(1) Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu
lze nařídit ohledně pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv
měně u peněžního ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon
jinak.
(2) Výkon rozhodnutí nelze provést ohledně pohledávky z účtu u
peněžního ústavu, kterou povinný nabyl jako dědic dědictvím, které
podle nařízení zůstavitele má přejít na svěřenského nástupce jako
následného dědice (dále jen „substituční jmění“). To neplatí, má-li
povinný právo s pohledávkou volně nakládat nebo jde-li o výkon
rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy
související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 304
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud
přikáže peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení
doručeno, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího
příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení
a ani jinak s nimi nenakládal. Nařídí-li soud výkon rozhodnutí na více
účtů povinného, uvede v usnesení také pořadí, v jakém z nich bude
vymáhaná pohledávka odepsána. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
soud dále uloží povinnému, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení
oznámil, zda pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a pokud
jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou
výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související
s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto
skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány,
popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že
pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další
skutečnosti uvedené ve větě třetí nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,
povinnému a peněžnímu ústavu. Peněžnímu ústavu je doručí do vlastních
rukou. Povinnému nesmí být usnesení doručeno dříve než peněžnímu
ústavu.
(3) Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení
o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu,
použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do
výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství; to neplatí v případě
platby, jejímž účelem je splnění vymáhané povinnosti, na účet
oprávněného nebo soudního exekutora vedený u peněžního ústavu.
§ 304a
(1) Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 neplatí, jde-li o peněžní
prostředky, které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad
mezd (platů) a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci, jeho
zaměstnancům, splatných ve výplatním termínu nejblíže následujícím po
dni, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí; mzdy (platy), náhrady mezd (platů) a plnění, která
nahrazují odměnu za práci, splatné v dalších výplatních termínech již z
pohledávky z účtu nelze do zániku výkonu rozhodnutí hradit.
(2) Peněžní prostředky uvedené v odstavci 1 peněžní ústav vyplatí
povinnému, jestliže mu předloží své písemné prohlášení, v němž uvede
účel platby, celkovou částku a jména zaměstnanců s uvedením výše mzdy
(platu), náhrady mzdy (platů) nebo jiných plnění, která nahrazují
odměnu za práci, jež jim mají být vyplaceny; podpis povinného na
prohlášení musí být úředně ověřen.
(3) Výplatu peněžních prostředků povinnému peněžní ústav oznámí soudu.
Povinný je povinen soudu vyplacení mezd (platů), náhrad mezd (platů)
nebo jiných plnění, která nahrazují odměnu za práci, svým zaměstnancům
vyúčtovat, jestliže mu to soud uloží.
§ 304b
(1) Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 se nevztahují na peněžní
prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle
zvláštního právního předpisu^80c). Má-li u jednoho peněžního ústavu
povinný více účtů, použije se věta první pouze u jednoho z těchto účtů.
(2) Peněžní prostředky podle odstavce 1 peněžní ústav vyplatí povinnému
na jeho žádost nejvýše jednou. O tom musí být povinný při nařízení
výkonu rozhodnutí poučen.
(3) Výplatu peněžních prostředků povinnému podle odstavce 1 oznámí
peněžní ústav soudu, který nařídil výkon rozhodnutí.
(4) Je-li výkon rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4, nevztahují se
zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 na částku ve výši poloviny peněžních
prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu
doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku
podle odstavce 1. Peněžní prostředky podle předchozí věty vyplatí
peněžní ústav manželovi povinného na jeho žádost. O tom musí být manžel
povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.
§ 305
O tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci,
soud vyrozumí oprávněného a peněžní ústav; peněžnímu ústavu vyrozumění
doručí do vlastních rukou.
§ 306
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané
pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve
výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo
peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož
i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní
prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo
peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305; povinnost peněžního
ústavu provést opravné zúčtování podle zvláštního zákona^81) a
ustanovení § 304a tím nejsou dotčeny.
(2) Provedením (§ 307, 308, § 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí
zaniká.
§ 307
(1) Výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího
příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Byl-li výkon
rozhodnutí nařízen na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon
rozhodnutí z jednotlivých účtů podle pořadí uvedeného v usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) Peněžní ústav provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po
doručení vyrozumění podle § 305; není-li však pohledávka povinného z
účtu ještě splatná, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ve dni,
který následuje po její splatnosti. Výkon rozhodnutí se provede i
tehdy, postačuje-li pohledávka povinného z účtu jen k částečnému
uspokojení oprávněného.
(3) Nebyla-li podle odstavce 2 vymáhaná pohledávka a její příslušenství
zcela uhrazena, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí také ve dni
následujícím po dni, v němž na účet dojdou peněžní prostředky v takové
výši, která je potřebná k plnému uspokojení oprávněného. Nedojde-li k
tomu do šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění podle § 305, provede
peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně dodatečně došlých peněžních
prostředků rovněž ve dni, který následuje po uplynutí uvedené doby,
popřípadě oprávněnému sdělí, že na účtu povinného nebyly peněžní
prostředky. Pohledávku z účtu peněžní ústav odepíše a oprávněnému ji
vyplatí i tehdy, nepostačuje-li k jeho plnému uspokojení.
(4) Odepsanou pohledávku z účtu povinného je peněžní ústav povinen
oprávněnému vyplatit, i když má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou
by jinak mohl započíst.
(5) Provedením výkonu rozhodnutí se peněžní ústav zprostí v rozsahu
plnění vyplaceného oprávněnému své povinnosti vůči povinnému.
§ 308
(1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí (§ 266) a bylo-li peněžnímu
ústavu doručeno usnesení o povolení odkladu před provedením výkonu,
neprovede peněžní ústav výkon rozhodnutí, dokud mu nebude soudem
doručeno vyrozumění, že odklad byl zrušen.
(2) Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, zanikají dnem právní moci
usnesení o zastavení výkonu povinnosti peněžního ústavu podle § 304
odst. 1 a účinky výkonu rozhodnutí uvedené v § 304 odst. 3, § 306 a
307; byl-li výkon rozhodnutí zastaven částečně, platí to obdobně o
dotčené části pohledávky z účtu. O tom, že usnesení o zastavení
(částečném zastavení) výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, soud
peněžní ústav vyrozumí.
§ 309
(1) Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen
k vydobytí více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky podle
svého pořadí.
(2) Pořadí pohledávek, pro něž byl nařízen výkon rozhodnutí, se řídí
dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí; byla-li mu téhož dne doručena usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí.
Nestačí-li pohledávka z účtu povinného k uspokojení všech vymáhaných
pohledávek se stejným pořadím, uhradí se poměrně; ustanovení § 316
odst. 2 a 3 tu platí obdobně.
(3) Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu manžela
povinného nařízen k vydobytí více pohledávek povinného, neuplatní se
zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 do výše uvedené v § 304b odst. 4 k
okamžiku doručení prvního usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
peněžnímu ústavu.
§ 309a
(1) Byla-li pohledávka z účtu povinného zastavena podle zvláštního
právního předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve
prospěch jeho věřitele a mají-li tato práva dřívější pořadí než
pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí
přikázáním těmito právy dotčené pohledávky z účtu, popřípadě její
části, provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by byly peněžní
prostředky z účtu na jejich základě zcela vybrány. V takovém případě
peněžní ústav výkon rozhodnutí provede podle § 307 odst. 2 a 3,
popřípadě v den, který následuje po té, co se o tomto zániku dozvěděl.
(2) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí
se k nim nepřihlíží.
(3) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy
nedotčená část pohledávky z účtu, na niž se vztahuje nařízení výkonu
rozhodnutí (§ 306 odst. 1), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky,
uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně;
ustanovení § 316 odst. 2 a 3 tu platí obdobně. Výkon rozhodnutí peněžní
ústav provede obdobně podle § 307 odst. 3.
(4) Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich
vzniku.
§ 310
Předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek z účtu u
peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny
ustanoveními o přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu.
§ 311
Nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládají ustanovení § 304
odst. 1 a § 307 až 309a, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když
už na účtu povinného není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav
zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval
správně.
§ 311a
Je-li účet u peněžního ústavu zřízen pro více osob, použijí se § 303 až
311 na podíl na peněžních prostředcích na účtu patřící povinnému
obdobně.
Přikázání jiných peněžitých pohledávek
§ 312
(1) Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než
pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 lze
nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v
budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z
téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.
(2) Soud postupuje podle odstavce 1 i v případě, že plnění vyplývající
ze závazku, jehož je povinný účastníkem, je podmíněno nebo vázáno na
dosažení věku nebo jiný běh času. Je-li to účelné, soud po právní moci
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nahradí svým rozhodnutím
prohlášení vůle povinného k výpovědi tohoto závazku nebo k žádosti o
plnění. Souhlas třetí osoby, je-li jím právní jednání podmíněno, je
nahrazen usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí. Jednání potřebná k
uplatnění práva, která přísluší podle zvláštních právních předpisů
povinnému, provádí místo povinného oprávněný.
(3) Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky
oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen.
§ 313
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou
pohledávkou jakkoli nakládal a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od
doručení usnesení oznámil, zda pohledávku nabyl jako substituční jmění,
a pokud jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a
zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy
související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a
doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními
orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že
pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další
skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li
tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno
nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl
na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.
(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,
povinnému a dlužníkovi povinného. Dlužníkovi povinného je doručí do
vlastních rukou. Povinnému nesmí být doručeno dříve než dlužníku
povinného.
(3) Povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi
povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
§ 314
Jakmile nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci,
vyrozumí o tom soud oprávněného a dlužníka povinného; dlužníku
povinného soud doručí vyrozumění do vlastních rukou.
§ 314a
(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní
moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v
rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena.
(2) Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná,
oprávněnému v den, který následuje po doručení vyrozumění podle § 314;
není-li pohledávka povinného v tento den dosud splatná, vyplatí ji
oprávněnému, jakmile se stane splatnou.
(3) Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného v rozsahu
poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.
§ 314b
(1) Je-li to účelné, soud namísto postupu podle § 314a nařídí prodej
pohledávky v dražbě. Přitom postupuje obdobně podle § 328b, § 329 odst.
1 až 6 a § 329a až 330a.
(2) Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejdou na
vydražitele veškerá práva a povinnosti k pohledávce doposud svědčící
povinnému, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechod
práv v dražbě oznámí soud dlužníkovi povinného. Jestliže je splnění
vydražené pohledávky zajištěno zástavním právem, ručením nebo jiným
způsobem, soud oznámí přechod práv v dražbě i osobě, která zajištění
poskytla, je-li soudu taková skutečnost známa.
§ 314c
(1) Byla-li pohledávka povinného zastavena podle zvláštního právního
předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho
věřitele a mají-li tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž
byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí takto dotčené
pohledávky, popřípadě její části, provést jen tehdy, jestliže práva
zanikla, aniž by pohledávka byla zcela vyplacena věřiteli povinného. V
takovém případě dlužník povinného pohledávku (její část) vyplatí
oprávněnému až poté, co se o zániku práva dozvěděl; ustanovení § 314a
odst. 2 tím není dotčeno.
(2) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí
se k nim nepřihlíží.
(3) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy
nedotčená část pohledávky, kterou postihuje nařízení výkonu rozhodnutí
(§ 312 odst. 3), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky, uhradí se
vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně.
(4) Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich
vzniku.
§ 315
(1) Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a
odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti
dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí,
jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky
v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona.
Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor
povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v
takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má
vůči oprávněnému.
(2) Neuplatní-li oprávněný včas u soudu, popřípadě u jiného orgánu
pohledávku povinného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li
povinnému, že ji uplatňuje, odpovídá povinnému za škodu, která by mu
tím popřípadě vznikla.
§ 316
(1) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek, uspokojí se
jednotlivé pohledávky v tom pořadí, v jakém bylo nařízení výkonu
rozhodnutí doručeno dlužníkovi povinného. Bylo-li mu téhož dne doručeno
nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, které by nemohly být
z pohledávky povinného úplně uspokojeny, uspokojí dlužník povinného
tyto pohledávky poměrně.
(2) Má-li být uspokojeno několik pohledávek, může dlužník povinného
odevzdat sraženou částku soudu. Dlužník povinného je povinen odevzdat
sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných
nařídí soud. Soud odevzdanou částku rozvrhne mezi oprávněné a vyplatí
jim částky na ně připadající.
(3) Odevzdáním sražené částky soudu zprošťuje se dlužník povinného své
povinnosti vůči povinnému až do výše této částky.
Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí
§ 317
(1) Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky náhrady, kterou podle
pojistné smlouvy vyplácí pojišťovna, má-li být náhrady použito k novému
vybudování nebo k opravě budovy.
(2) Výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky
pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na
bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a
pěstounské péče.
(3) Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky, které povinný nabyl jako
substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s pohledávkou volně
nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány
zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí
nabytých jako substituční jmění.
(4) Ustanovení tohoto zákona upravující výkon rozhodnutí nemají vliv na
výkon práv a splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním
zajištění za podmínek stanovených zákonem upravujícím finanční
zajištění^85a) nebo srovnatelných podmínek zahraničního právního
předpisu, jestliže finanční zajištění bylo sjednáno a vzniklo před
podáním návrhu na výkon rozhodnutí. To platí i v případě, že finanční
zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo v den podání návrhu na výkon
rozhodnutí, avšak až poté, co tato skutečnost nastala, ledaže příjemce
finančního kolaterálu o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl.
§ 318
Pohledávky fyzických osob, které jsou podnikateli, vzniklé při jejich
podnikatelské činnosti, podléhají výkonu rozhodnutí jen dvěma pětinami;
je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních
pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi
pětinami. Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně
ustanovení § 280 odst. 2 a 3.
§ 319
(1) Pohledávky autorské odměny podléhají výkonu rozhodnutí, je-li
povinným autor, jen dvěma pětinami; je-li však navrhován výkon
rozhodnutí pro některou z přednostních pohledávek uvedených v § 279
odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami. Pro pořadí úhrady
přednostních pohledávek se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst. 2 a
3.
(2) Pokud je autorovi vyplácena odměna prostřednictvím ochranné
organizace, doručí soud nařízení výkonu rozhodnutí též ochranné
organizaci, která pak má práva a povinnosti dlužníka povinného.
Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje jak na částky, které již byly ve
prospěch autora u ochranné organizace složeny, tak na částky, které u
ní v běžném kalendářním roce budou složeny.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně na pohledávky z práv
výkonných umělců a z práv původců předmětů průmyslového vlastnictví.
Postižení jiných majetkových práv
§ 320
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit postižením jiného práva než mzdy,
peněžité pohledávky nebo nároku uvedeného v § 299, jde-li o právo,
které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou povinného a
je převoditelné na jiného. Výkon rozhodnutí postižením jiných
majetkových práv se nepoužije, je-li podíl společníka v obchodní
společnosti představován cenným papírem nebo zaknihovaným cenným
papírem, nebo jsou-li práva společníka podílet se na řízení obchodní
společnosti, jejím zisku nebo na likvidačním zůstatku spojena s cenným
papírem nebo zaknihovaným cenným papírem.
(2) Na tento výkon rozhodnutí se použijí přiměřeně ustanovení § 312
odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3, není-li stanoveno jinak. K
určení rozhodné ceny soud přibere znalce, nelze-li cenu určit ze
smlouvy, na jejímž základě jiné majetkové právo vzniklo.
(3) Spočívá-li právo povinného ve vydání nebo dodání movitých věcí,
odevzdají se tyto věci vždy soudu; vydání a dodání věcí vymůže způsobem
uvedeným v § 315 odst. 1 vykonavatel. Soud pak postupuje obdobně podle
ustanovení § 326b a § 328 až 334a.
§ 320a
Postižení účasti povinného ve veřejné obchodní společnosti a
komplementáře v komanditní společnosti
(1) Zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí postižením účasti společníka
veřejná obchodní společnost, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku
povinného z práva na podíl na likvidačním zůstatku.
(2) Zaniká-li v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí jen účast
společníka ve veřejné obchodní společnosti, postihuje výkon rozhodnutí
pohledávku z práva na vypořádání.
(3) Na výkon rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 se použijí obdobně
ustanovení § 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí i na postižení účasti
povinného v komanditní společnosti, je-li komplementářem.
Postižení účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným, v
družstvu a komanditisty v komanditní společnosti
§ 320aa
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí soud zakáže
a) povinnému převádět jeho podíl komanditisty v komanditní společnosti,
podíl ve společnosti s ručením omezeným nebo jeho družstevní podíl
(dále jen „podíl“) nebo ho zatěžovat a
b) příslušnému orgánu komanditní společnosti, společnosti s ručením
omezeným nebo družstvu udělit povinnému k převodu nebo k zatížení
podílu souhlas, je-li ho potřeba.
(2) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud dále uloží povinnému,
aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda podíl nabyl jako
substituční jmění, a pokud jde o takový podíl, zda má právo s ním volně
nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy
nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční
jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými
státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li
povinný, že podíl nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další
skutečnosti uvedené ve větě první nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(3) Komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo
družstvu se usnesení doručí do vlastních rukou.
§ 320ab
(1) Je-li podíl neomezeně převoditelný, prodá se po právní moci
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v dražbě. Soud přitom postupuje
přiměřeně podle § 322 odst. 5, § 328b až 330a. Je-li s družstevním
podílem spojeno právo užívat byt, postupuje po právní moci usnesení
podle § 320aa soud přiměřeně podle § 322 odst. 5, § 336 až 337h;
dražební vyhlášku soud zašle i družstvu. Je-li s družstevním podílem
spojeno právo užívat byt a k uzavření nájemní smlouvy s členem družstva
je třeba právní jednání třetí osoby, považuje se tento podíl za
nepřevoditelný.
(2) K určení rozhodné ceny přibere soud znalce; za tím účelem jsou
obchodní společnost nebo družstvo povinny poskytnout soudu a znalci
informace potřebné k určení ceny podílu.
(3) Dražební vyhlášku soud doručí obchodní společnosti nebo družstvu.
Společnost nebo družstvo informuje bez zbytečného odkladu společníky
nebo členy družstva, že jí byla doručena dražební vyhláška a že tato
dražební vyhláška je k nahlédnutí v sídle společnosti nebo družstva.
Společnost s ručením omezeným informuje společníky způsobem stanoveným
pro svolání valné hromady a družstvo písemným oznámením v sídle
družstva a v bytovém domě ve vlastnictví družstva, v němž se nachází
byt, k němuž má povinný nájemní právo související s podílem, který je
předmětem výkonu rozhodnutí. Společnost nebo družstvo zašle
společníkovi nebo členovi družstva, který o to požádá, opis dražební
vyhlášky na jeho náklady a nebezpečí na adresu uvedenou v žádosti.
Udělením příklepu se vydražitel stává společníkem obchodní společnosti
nebo členem družstva namísto toho, jehož podíl byl vydražen.
(4) Zúčastní-li se dražby jiný společník nebo člen družstva a učiní-li
s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep.
(5) V dražbě lze prodat i podíl, který je omezeně převoditelný. V
takovém případě může být příklep udělen jen tomu, kdo před dražbou
prokáže, že splňuje požadavky stanovené zákonem, společenskou smlouvou
nebo stanovami pro nabytí podílu.
(6) Účinky udělení příklepu stanoví zvláštní právní předpis. Udělení
příklepu se oznámí obchodnímu rejstříku a obchodní společnosti,
popřípadě družstvu.
(7) Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě, vyrozumí o tom
soud bez zbytečného odkladu písemně komanditní společnost, společnost s
ručením omezeným nebo družstvo.
(8) Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě nebo není-li
podíl převoditelný, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na
vypořádání. Účast povinného ve společnosti s ručením omezeným a v
družstvu a účast komanditisty v komanditní společnosti zaniká doručením
vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti s ručením omezeným,
družstvu nebo komanditní společnosti. Na výkon rozhodnutí postihující
pohledávku povinného z práva na vypořádání se použijí obdobně
ustanovení § 312 odst. 3 a § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
Hlava čtvrtá
Správa nemovité věci
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 320b
(1) Výkon rozhodnutí správou nemovité věci může být nařízen, jen když
oprávněný označí nemovitou věc nebo jejich soubor, jejíž správu
navrhuje, jestliže uvede, že správou nemovité věci nebo jejich souboru
lze dosáhnout uspokojení jeho pohledávky s příslušenstvím a jestliže
doloží, že nemovitá věc nebo jejich soubor je majetkem povinného. O
tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité
věci, soud vyrozumí katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitá věc
nachází.
(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí správou
téže nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud
pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za
přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího
oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez
rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za
přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další
oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
§ 320c
Pro nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci je rozhodující
stav v době zahájení řízení.
§ 320d
(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li
se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů,
i manželovi povinného
a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho
jiného nebo ji zatížil,
b) zakáže, aby přijímal užitky či plody plynoucí z nemovité věci,
c) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda a kdo
nemovitou věc užívá, zda a kdo má uzavřenu nájemní či pachtovní smlouvu
k nemovité věci nebo její části, zda je nemovitá věc zatížena věcným
břemenem nebo výměnkem a komu takové právo svědčí, jde-li o práva
nezapsaná v katastru nemovitostí,
d) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, jak a kým jsou
zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci a
zda, kým a v jakém rozsahu je nemovitá věc pojištěna,
e) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda jsou ohledně
nemovité věci vedeny spory či jiná řízení, a
f) přikáže, aby soudu umožnil kdykoliv nahlížet do účetních záznamů,
smluv a dalších písemností týkajících se nemovité věci a bez omezení
vstupovat do všech prostor.
(2) Práva podle odstavce 1 písm. c), která jsou zapsána do katastru
nemovitostí, soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak
prostřednictvím dálkového přístupu.
§ 320e
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm, kdo
přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu
povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu, v jehož obvodu se nachází
nemovitá věc, která je předmětem výkonu rozhodnutí.
Správa nemovité věci
§ 320f
(1) Správu nemovité věci vykonává soud. Jednotlivé úkony může na
základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec
soudu. Vyžaduje-li to charakter nemovité věci, soud ustanoví správce.
Ustanovení § 338i až 338l platí obdobně.
(2) Podání návrhu na zahájení správního či soudního řízení týkajícího
se nemovité věci a jednání příslušející v takovém řízení povinnému
provádí namísto povinného soud. Právní jednání související s nemovitou
věcí provádí namísto povinného soud.
(3) Soud činí vhodná opatření, aby nemovitá věct byla řádně a úspěšně
hospodářsky užívána, zejména přikáže dlužníkovi povinného, aby plody a
užitky plynoucí z nemovité věci skládal na jím určený účet, a zakáže
mu, aby je poskytoval povinnému, provedl na ně započtení nebo s nimi
jinak nakládal.
(4) Namísto povinného vydává soud potvrzení o splnění dluhu.
(5) Nejsou-li užitky podle odstavce 3 v penězích, odevzdají se soudu,
který se postará o jejich zpeněžení v dražbě podle § 328b až 330a.
§ 320g
(1) Nařízení správy nemovité věci nemá vliv na nájemní či pachtovní
smlouvy týkající se nemovité věci. Soud však může takové smlouvy
vypovědět za podmínek stanovených zákonem, touto smlouvou nebo jinou
dohodou s nájemcem či pachtýřem a sjednat jiné nájemní či pachtovní
smlouvy.
(2) Soud je oprávněn vypovědět či jinak ukončit a uzavřít nové smlouvy,
kterými jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou
nemovité věci a pojistné smlouvy za podmínek stanovených zákonem,
těmito smlouvami nebo dohodou s dodavateli těchto služeb. Může se také
domáhat vyklizení nemovité věci, zániku věcných břemen či zrušení
jiných vztahů, na jejichž základě je nemovitá věc užívána, za podmínek
stanovených zvláštním zákonem, těmito smlouvami nebo dohodou s
účastníky těchto právních vztahů.
§ 320h
(1) Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení
výdajů odevzdají oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.
(2) Výdaje podle odstavce 1 se uhrazují v tomto pořadí:
a) náklady správy nemovité věci,
b) plnění, která vyplývají z pojistných smluv a ze smluv, kterými jsou
zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci,
c) náklady na udržování a nutné opravy nemovité věci,
d) náklady řízení týkajícího se nemovité věci,
e) daň z nemovitostí za dobu, po kterou trvá správa nemovité věci.
(3) Výplatu výtěžku správy odevzdává soud oprávněnému každé 3 měsíce,
nedohodnou-li se na delší lhůtě.
§ 320i
Jiné výkony rozhodnutí
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci nebrání tomu, aby
ohledně nemovité věci byl nařízen výkon rozhodnutí jejím prodejem.
Správa nemovité věci končí dnem právní moci usnesení o příklepu a
zaplacením nejvyššího podání, případně dnem právní moci rozhodnutí o
předražku a zaplacením předražku.
(2) Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci brání tomu, aby
byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité
pohledávky, pokud taková pohledávka představuje příjem správy nemovité
věci. Již nařízené výkony soud přeruší. Oprávnění z těchto výkonů mají
v řízení o výkon správy nemovité věci postavení dalšího oprávněného.
Pro pořadí je rozhodující den, kdy návrh došel soudu. Doposud
nevyplacené pohledávky z těchto výkonů jsou poddlužníci povinni předat
soudu.
§ 320j
Správa spoluvlastnického podílu na nemovité věci
(1) Na výkon rozhodnutí správou spoluvlastnického podílu na nemovité
věci se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí správou nemovité věci.
Výkon rozhodnutí správou nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v
přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v
přídatném spoluvlastnictví. Výkon rozhodnutí správou nemovité věci
nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném
spoluvlastnictví.
(2) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí správou spoluvlastnického
podílu na nemovité věci se doručuje i spoluvlastníkům.
(3) Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení
výdajů rozdělí podle výše spoluvlastnických podílů, z podílu
připadajícího na povinného se vyplatí náklady řízení a zbývající část
příjmů se odevzdá oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.
(4) Navrhnou-li to soudu ostatní spoluvlastníci, může soud vykonávat
správu celé nemovité věci.
Hlava pátá
Prodej movitých věcí a nemovitých věcí
Věci nepodléhající výkonu rozhodnutí
§ 321
Výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle
zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů
výkonu rozhodnutí nepodléhají.
§ 322
(1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění
povinného a jeho manžela, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které
povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své
rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí,
jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a jejichž počet a
hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům.
(2) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny zejména tyto věci ve vlastnictví
povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela:
a) běžné oděvní součásti, včetně prádla a obuvi,
b) obvyklé vybavení domácnosti, zejména lůžko, stůl, židle, kuchyňská
linka, kuchyňské nářadí a nádobí, lednička, sporák, vařič, pračka,
vytápěcí těleso, palivo, přikrývka a ložní prádlo, pokud hodnota takové
věci zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti,
c) studijní a náboženská literatura, školní potřeby a dětské hračky,
d) snubní prsten, písemnosti osobní povahy, obrazové snímky a obrazové
a zvukové záznamy týkající se povinného nebo členů jeho rodiny a nosiče
dat těchto záznamů, pokud nelze takové záznamy přenést na jiný nosič
dat, a jiné předměty podobné povahy,
e) zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný nebo člen jeho
domácnosti potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
f) hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima
jednotlivce podle zvláštního právního předpisu^80c),
g) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která
slouží člověku jako jeho společník.
(3) Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch
věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své
podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní
právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto
zástavním právem zajištěna.
(4) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny technické prostředky, na nichž
se podle zvláštního právního předpisu^86a) vede evidence investičních
nástrojů nebo se uchovávají dokumenty týkající se údajů v této
evidenci, a dále technické prostředky sloužící k poskytování údajů o
vlastnících investičních nástrojů podle zvláštního právního
předpisu^86b).
(5) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny věci, které povinný nabyl jako
substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s věcí volně
nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány
zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí
nabytých jako substituční jmění.
(6) Ustanovení odstavců 1 a 4 platí též na věci, jejichž je povinný
spoluvlastníkem.
(7) Odstavce 1 až 6 se na návrh oprávněného nepoužijí, jde-li o věci,
které povinný, který úmyslným trestným činem způsobil škodu, nabyl z
majetkového prospěchu získaného tímto trestným činem, je-li oprávněným
poškozený z tohoto trestného činu. V usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí soud podle tvrzení oprávněného uvede věci, na které se podle
věty první nepoužijí odstavce 1 až 6.
Prodej movitých věcí
§ 323
(1) Výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí mohou být postiženy
movité věci s výjimkou věcí postihovaných podle části šesté hlav druhé
až čtvrté. Výkon rozhodnutí prodejem movité věci, k jejímuž využití
slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této
věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2) Výkon rozhodnutí může být nařízen podle návrhu oprávněného s
výslovným určením věcí, které mají být prodány, nebo bez tohoto určení.
(3) Je-li oprávněnému známo, že má povinný některou movitou věc
umístěnou mimo svůj byt (sídlo), anebo že povinný je vlastníkem
zaknihovaného cenného papíru, uvede oprávněný takovou skutečnost již v
návrhu na výkon rozhodnutí; oprávněný rovněž uvede podle možností, kde
se movitá věc nachází nebo kde je zaknihovaný cenný papír evidován.
§ 324
V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby nakládal s
věcmi pojatými do soupisu a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení
usnesení oznámil, zda věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o
takovou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem
rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto
skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány,
popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že věc
nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti, které
mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
Soupis na místě samém
§ 325
(1) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí doručí
se povinnému až při provádění výkonu. Není-li při provádění výkonu
povinný přítomen, doručí se mu usnesení spolu s vyrozuměním o tom, že
byl proveden soupis a které věci byly sepsány.
(2) Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány,
doručí se také oprávněnému a manželu povinného.
§ 325a
Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,
oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a
jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v
nich umístěných, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn
zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě
uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
§ 325b
(1) Povinný umožní tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na
všechna místa, kde má své movité věci umístěny.
(2) Každý, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo) nebo jiné své
místnosti, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí,
provedl prohlídku bytu a jiných místností povinného. Nesplní-li tuto
povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si k bytu nebo
jiné místnosti povinného přístup.
(3) O průběhu prohlídky bytu a jiných místností ten, kdo provádí výkon
rozhodnutí, pořídí zvukově obrazový záznam. O tom musí být přítomné
osoby poučeny při zahájení prohlídky.
§ 326
(1) Soud v bytě (sídle) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný
své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány, a to v
takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k
uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu
rozhodnutí. Sepsány budou především věci, které povinný může nejspíše
postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle kazí,
budou sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit
jejich rychlý prodej mimo dražbu. Sepsány nemohou být movité věci,
které tvoří příslušenství nemovité věci.
(2) Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak jen
tehdy, jestliže mu takové věci budou současně odevzdány.
(3) Zástavní věřitel, který má u sebe zástavu, osoba, jíž byla věc k
zastavení předána, aby ji opatrovala, osoba oprávněná ze zadržovacího
práva nebo zajišťovacího převodu práva anebo osoba, která své užívací
právo k věci od těchto osob odvozuje, jsou povinni vydat věc soudu k
sepsání na základě výzvy soudu. Soud po odevzdání věci a jejím sepsání
doručí do vlastních rukou zástavnímu věřiteli, osobě oprávněné ze
zadržovacího práva nebo zajišťovacího převodu práva upozornění podle §
328b odst. 4 písm. g).
(4) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen stran určitých movitých věcí
povinného, sepíší se jen věci uvedené v usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí.
(5) Cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k
uplatnění práva, se sepíší a vždy se odevzdají soudu.
(6) Zaknihované cenné papíry zapsané v příslušné evidenci se sepíší,
jakmile se soud dozví, že jsou pro povinného evidovány v této evidenci.
Jedná-li se o sběrné dluhopisy, soud sepíše podíl povinného na sběrném
dluhopisu^86g). Po sepsání soud přikáže osobě oprávněné k vedení
příslušné evidence zapsat pozastavení výkonu práva vlastníka nakládat
se zaknihovaným cenným papírem do evidence (§ 324).
(7) Oprávněný má právo být přítomen soupisu věcí. Do soupisu se
neuvedou věci, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být
sepsány.
(8) Soupis se doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných
věcí nestačí k uspokojení pohledávky oprávněného anebo jestliže je
nařízen další výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
(9) Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou
osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
(10) Ze soupisu se vyloučí věci, u kterých to navrhne povinný a
oprávněný s vyloučením vysloví souhlas.
(11) Shledá-li soud pravděpodobným tvrzení osoby přítomné při soupisu,
že věc je ve vlastnictví třetí osoby, bezodkladně tuto třetí osobu
písemně uvědomí o provedení soupisu a poučí ji o právu podat návrh
podle § 267.
(12) K žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím
vlastnictví, soud sdělí údaje potřebné k uplatnění práva podle § 267.
§ 326a
Nepodaří-li se v bytě (sídle) povinného ani na jiném soudu známém místě
sepsat žádnou věc, oznámí to soud oprávněnému a vyzve jej, aby soudu
označil místo, kde jsou věci povinného, které by mohly být prodány.
Jestliže oprávněný soudu ve stanovené lhůtě takové místo nesdělí nebo
jestliže ani na jím označeném místě nebyly žádné věci sepsány, soud
výkon rozhodnutí zastaví.
§ 326b
(1) Věci, které se rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá mimo
dražbu ihned po té, co byly sepsány. Ustanovení § 329a odst. 1 se
použije přiměřeně.
(2) Nepodaří-li se prodat tyto věci a nepřevezme-li je oprávněný za
cenu, kterou určil soud, vrátí je povinnému.
§ 327
(1) Na návrh oprávněného se soud postará o vhodné zajištění movitých
věcí pojatých do soupisu.
(2) Vyžádá-li si zajištění movitých věcí náklady, provede soud
zajištění, jen složí-li oprávněný na tyto náklady zálohu.
(3) Sepsané movité věci, které nebyly zajištěny, se ponechají na místě,
kde byly sepsány, a označí se tak, aby bylo patrné, kterým soudem byly
sepsány a v jaké věci výkonu rozhodnutí.
Jiný soupis
§ 327a
(1) Je-li údaj o věci povinného znám z rejstříku, případně seznamu,
zřízeného ze zákona nebo jiné evidence vedené v souladu se zákonem,
pojme se taková věc do soupisu zápisem do protokolu.
(2) O provedení soupisu soud bezodkladně vyrozumí osobu či orgán, který
vede rejstřík, seznam či jinou evidenci. Je-li to možné, provede osoba
nebo orgán do rejstříku (seznamu, evidence) záznam o soupisu. Údaje o
provedeném soupisu uchovává osoba nebo orgán po celou dobu trvání
výkonu rozhodnutí.
(3) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se povinný
vyzve, aby takto sepsané věci odevzdal bezodkladně soudu.
§ 327b
zrušen
Další postup při prodeji movitých věcí
§ 328
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se sepsané
věci anebo soubory věcí určené soudem ke společnému zpeněžení odhadnou,
pokud není
a) cena stanovena úředně^36),
b) uveřejněn kurs investičního nástroje přijatého k obchodování na
evropském regulovaném trhu^101), nebo
c) uveřejněna hodnota cenného papíru a zaknihovaného cenného papíru
vydaného fondem kolektivního investování.
(2) Odhad provede soud; znalce přibere, pokud v jednoduchých případech
nestačí odhad provedený vykonavatelem při sepsání věci. Odhad soud
neprovede, pokud k prodeji dochází způsobem podle § 334a. Odhad
sepsaných věcí není soudním rozhodnutím.
(3) Jestliže se neprovádí zjištění ceny odhadem, zjistí soud cenu podle
odstavce 1 písm. a) až c) ke dni, který předchází vydání dražební
vyhlášky (§ 328b odst. 3) nebo pověření k prodeji jiným způsobem.
§ 328a
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a po zjištění
ceny sepsaných věcí podle § 328 (dále jen „rozhodná cena“) soud
zajistí, aby
a) zvlášť významná výtvarná díla a památky,
b) rukopisy zvlášť významných literárních děl,
c) osobní památky a korespondence zvlášť významných spisovatelů a
kulturních činitelů, jakož i jiné upomínkové předměty muzeální povahy
po těchto osobách,
d) předměty větší kulturní historické hodnoty a jejich soubory,
byly nabídnuty ke koupi za hotové institucím, jejichž posláním je péče
o takové památky, a to nejméně za rozhodnou cenu.
(2) Jestliže tyto instituce ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy
neodpoví na nabídku a nesloží u soudu rozhodnou cenu, soud i tyto
předměty prodá způsobem dále uvedeným.
(3) Finanční kolaterál podle zákona upravujícího finanční
zajištění^85a) nebo podle zahraniční právní úpravy nesmí být předmětem
výkonu rozhodnutí.
§ 328b
(1) Sepsané věci se prodají v dražbě, nestanoví-li tento zákon jinak.
Věci se prodají samostatně anebo v rámci souboru věcí. V rámci souboru
věcí se prodají zejména věci, které tvoří jediný, hospodářsky nedílný
nebo i dělitelný celek nebo zastupitelné cenné papíry, případně
zaknihované zastupitelné cenné papíry, lze-li očekávat vyšší výtěžek.
(2) Dražbu lze vykonat v místě, kde sepsané věci jsou, nebo u soudu
anebo na jiném vhodném místě. Soud, je-li to třeba, zajistí, aby
sepsané věci byly dopraveny do místa, kde se koná dražba. Jestliže
nebyly zajištěny, je povinný povinen sepsané věci vydat k dražbě;
neučiní-li tak dobrovolně, budou mu odebrány.
(3) Soud oznámí dražební rok dražební vyhláškou, kterou doručí
povinnému, manželu povinného, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž
obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě
toho se dražební vyhláška uveřejní způsobem v místě obvyklým. Dražbu
soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky, ne však
dříve než 30 dnů ode dne doručení uvědomění o provedení soupisu podle §
326 odst. 11. Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
(4) V dražební vyhlášce soud uvede
a) datum, čas a místo dražby,
b) označení dražených věcí,
c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,
d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí,
e) výši nejnižšího podání (§ 329),
f) zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení
(odstavec 5),
g) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do
řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat
uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných
zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než
pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději
do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a
jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení,
že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství
nebude uvedena, se nepřihlíží; ustanovení § 335 odst. 2 a § 336f se
použijí přiměřeně.
(5) Povinnost složit jistotu a její výši soud stanoví, převyšuje-li
rozhodná cena samostatně dražené věci nebo draženého souboru věcí po
přepočtení na měnu České republiky podle kursu vyhlášeného Českou
národní bankou platného ke dni, který předchází vydání dražební
vyhlášky, ekvivalent částky 45 000 EUR. Ustanovení § 336e odst. 2 se
použije obdobně.
(6) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci
z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražbu této věci odročí až do
pravomocného rozhodnutí o žalobě.
§ 329
(1) Dražbu může provést i vykonavatel; o průběhu dražby soud sepíše
protokol. Soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného nesmějí
dražit. Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji
totožnost. Jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození soud
zaznamená do protokolu o dražbě.
(2) Nejnižší podání činí jednu třetinu rozhodné ceny. Dražitelé jsou
vázáni svými podáními, pokud nebylo učiněno podání vyšší. Výše ceny
vydražené věci anebo souboru věcí není omezena ustanoveními cenových
předpisů.
(3) Soud udělí příklep dražiteli, který učiní nejvyšší podání.
Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep
nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě.
Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen
losem. Vydražitel musí nejvyšší podání zaplatit bez zbytečného odkladu;
neučiní-li tak, draží se věc bez jeho účasti znovu.
(4) Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po
skončení dražebního jednání.
(5) Vydražitel musí nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání,
nepřesahují-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v
hotovosti podle zvláštního právního předpisu^86j) (dále jen „limit“),
ihned zaplatit; neučiní-li tak, draží se věc znovu, bez jeho účasti.
(6) Nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání přesahující limit
musí vydražitel zaplatit bezhotovostní platbou do sedmi dnů od udělení
příklepu, jinak soud nařídí opětovnou dražbu.
(7) Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na
vydražitele vlastnické právo k vydražené věci anebo souboru vydražených
věcí, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem
vlastnictví na vydražitele zanikají zástavní a zadržovací práva a další
práva váznoucí na věci.
(8) Nepřevezme-li vydražitel vydražené věci do 1 měsíce po doplacení
nejvyššího podání, postupuje soud podle § 330 odst. 2 a 3.
§ 329a
(1) Přejde-li vlastnické právo na vydražitele, vydá soud vydražiteli na
základě žádosti potvrzení o přechodu vlastnického práva k vydražené
věci k okamžiku udělení příklepu. V případě dražby cenných papírů nebo
zaknihovaných cenných papírů vydá soud takové potvrzení vydražiteli i
bez žádosti.
(2) V případě přechodu vlastnického práva k listinnému cennému papíru
na řad nebo na jméno soud vyznačí na rubu anebo přívěsku cenného papíru
přechod vlastnického práva k cennému papíru na vydražitele k okamžiku
udělení příklepu.
§ 330
(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí k uspokojení všech
oprávněných a včas přihlášených věřitelů.
(2) Nenajde-li se vydražitel pro dražené věci, nařídí soud opětovnou
dražbu.
(3) Vydražitel, který nezaplatil nejvyšší podání řádně a včas, je
povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v
souvislosti s další dražbou anebo dražebním jednáním, škodu, která
vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při další dražbě
dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto
dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota
tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli. O těchto dluzích,
případném započtení anebo vrácení zbytku jistoty rozhodne soud
usnesením.
(4)Věci, které nepřejdou do vlastnictví vydražitele ani při opětovné
dražbě, může oprávněný převzít do 15 dnů po vyrozumění o bezvýslednosti
dražby za jednu třetinu rozhodné ceny. Mezi několika oprávněnými,
ochotnými jinak k převzetí, rozhoduje pořadí (§ 332 odst. 1). Převzetí
věci má tytéž účinky jako prodej v dražbě. Odmítne-li oprávněný tyto
věci převzít, vyloučí je soud ze soupisu. Usnesení o tom doručí
oprávněnému i povinnému.
(5) Věci, které byly pravomocně vyloučeny ze soupisu, se vrátí
povinnému. Odmítne-li povinný tyto věci převzít nebo jeho pobyt není
znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních
soudních; lhůty činí 1 rok a počínají běžet ode dne právní moci
usnesení o vyloučení věci z výkonu. Stane-li se však věc v průběhu času
zjevně bezcennou, postupuje soud podle § 341 odst. 4.
§ 330a
(1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
(2) V dražební vyhlášce soud stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni
sdělit svoje jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu, rodné
číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové
stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může
veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat
podání,
e) způsob a lhůtu, ve které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší
podání; lhůta pro zaplacení nebo doplacení nejvyššího podání nesmí být
delší než 10 dnů od udělení příklepu,
f) informaci o tom, kdy a kde po doplacení nejvyššího podání lze
vydražené věci převzít,
g) termín přihlášení pohledávek,
h) termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a
způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné
koupě prokázány,
i) způsob zveřejnění informace o příklepu.
(3) Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud
příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo
výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej
dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 329 odst. 3 se
nepoužije.
(4) Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 328b
až 330.
§ 331
(1) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen jen pro
jednu pohledávku a nepřihlásil-li se včas další oprávněný anebo věřitel
[§ 328b odst. 4 písm. g)], soud po srážce nákladů prodeje, případně po
odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané
hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské činnosti,
vyplatí oprávněnému dosažený výtěžek.
(2) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen třeba
postupně pro několik pohledávek anebo přihlásil-li se včas další
oprávněný nebo věřitel, vyplatí soud po srážce nákladů prodeje,
případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně
z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské
činnosti, každému z oprávněných nebo věřitelů výtěžek podle pořadí.
(3) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžená movitá
věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek
pohledávku, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, informuje soud o
této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění
rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že
se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku
povinnému.
(4) Převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byl výkon
rozhodnutí nařízen, a nepostupuje-li soud podle odstavce 3, vyplatí se
zbytek výtěžku povinnému.
(5) Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt
není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních
řízeních soudních; lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o zvláštních
řízeních soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek
výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako
nedoručitelný.
§ 331a
(1) Byla-li prodána movitá věc, která byla převedena k zajištění dluhu
povinného ve prospěch jeho věřitele, zastavena, nebo zadržena soud
vyplatí výtěžek zpeněžení věci nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla
zajištěna zadržovacím právem. Při výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli,
věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zajišťovacím převodem práva,
a oprávněnému, v jehož prospěch byla věc sepsána, dalšímu oprávněnému a
dalšímu věřiteli se postupuje podle pořadí.
(2) U movitých věcí, které byly samostatně zastaveny (vespolným
zástavním právem) pro více pohledávek, se postupuje přiměřeně podle §
337d.
§ 332
(1) Pořadí, v jakém soud provádí výplatu jednotlivých pohledávek, se
řídí dnem, kdy došel soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro
jednotlivé pohledávky anebo přihláška dalšího oprávněného či dalšího
věřitele [§ 328b odst. 4 písm. g)]. Vymáhá-li oprávněný, další
oprávněný nebo další věřitel pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové
újmy způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení
získaného trestným činem, byla-li movitá věc zajištěna v trestním
řízení o tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v
době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, řídí se pořadí dnem
právní moci rozhodnutí o zajištění movité věci podle trestního řádu.
(2) Pro pořadí zástavního práva a zajišťovacího převodu práva je
rozhodující den jejich vzniku.
(3) Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek prodeje nestačí k
jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně. Bez
ohledu na pořadí se uspokojí přednostně pohledávky, u nichž to stanoví
zvláštní předpis. Je-li dalším věřitelem osoba oprávněná z pohledávky
náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem, uspokojí se její
pohledávka bez ohledu na pořadí před pohledávkami dalších věřitelů.
Hotové peníze a cenné papíry či listiny představující právo na splacení
dlužné částky
§ 333
(1) Nalezne-li se při výkonu rozhodnutí vyšší částka peněz v měně České
republiky, než která je podle § 322 odst. 2 písm. f) z výkonu
rozhodnutí vyloučena, naloží se s částkou podléhající výkonu rozhodnutí
jako s výtěžkem prodeje (§ 331, 332).
(2) Naleznou-li se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato
nebo peněžní prostředky v cizí měně, provede se jejich prodej nebo
směna na měnu České republiky podle zvláštních předpisů^90). Dosažený
výtěžek rozvrhne a vyplatí podle § 331 a 332.
§ 334
(1) Jde-li o cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry či listiny
představující právo na splacení dlužné částky, soud podle jejich povahy
a stanoviska oprávněného buď vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající
plnění odevzdal soudu, nebo se postará o zpeněžení.
(2) Vyzve-li soud toho, kdo má podle cenného papíru, zaknihovaného
cenného papíru nebo listiny plnit, aby odpovídající plnění odevzdal
soudu, postupuje přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí
přikázáním pohledávky, přičemž jednání potřebná k uplatnění práva,
která přísluší podle zvláštních předpisů povinnému jako osobě oprávněné
z cenných papírů nebo jiných listin anebo zaknihovaných cenných papírů,
provádí místo povinného vykonavatel. Se získanou částkou se naloží jako
s výtěžkem prodeje (§ 331 až 332).
§ 334a
(1) Pokud nebyly sepsané cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry
zpeněženy postupem podle § 334 odst. 1, soud sepsané cenné papíry nebo
zaknihované cenné papíry zpeněží pomocí obchodníka s cennými papíry
nebo zahraniční osoby poskytující investiční služby v České
republice^91). Soud má přitom všechna práva, která jinak přísluší
povinnému jako majiteli cenného papíru.
(2) Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 331 až
332).
Prodej nemovitých věcí
§ 335
(1) Výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí může být nařízen, jen
když oprávněný označí nemovitou věc, jejíž prodej navrhuje, a jestliže
listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též
veřejnými listinami notáře^76) doloží, že nemovitá věc je ve
vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, soud vyrozumí příslušný
katastrální úřad.
(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
téže nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud
pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za
přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího
oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez
rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za
přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další
oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy,
souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
§ 335a
(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí je
rozhodující stav v době zahájení řízení.
(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitou věc se všemi
jejími součástmi a příslušenstvím; to platí i o movitých věcech, které
jsou příslušenstvím nemovité věci. Výkon rozhodnutí prodejem nemovité
věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se
vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.
§ 335b
(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li
se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů,
i manželovi povinného
a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho
jiného nebo ji zatížil;
b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo
má k nemovité věci předkupní právo, výhradu zpětné koupě, právo
odpovídající věcnému břemeni, výměnek nebo nájemní či pachtovní právo,
jde-li o práva nezapsaná v katastru nemovitostí, s poučením, že při
neoznámení povinný, případně i jeho manžel odpovídá za škodu tím
způsobenou;
c) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda
nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou
nemovitou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem
rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto
skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány,
popřípadě též veřejnými listinami notáře;
d) zakáže, aby po doručení usnesení odmítl nemovitou věc, pokud ji
koupil na zkoušku nebo aby se vzdal práva domáhat se náhrady škody
vzniklé na pozemku.
(2) Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastru
nemovitostí, soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak
prostřednictvím dálkového přístupu.
(3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,
kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu
povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu. Doloží-li povinný, že
nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další
skutečnosti podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Týká-li se výkon rozhodnutí nemovité věci nezapsané v katastru
nemovitostí, soud v usnesení uvede její obvyklé pojmenování nebo
určení, případně další údaje týkající se nemovité věci.
(5) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovité věci předkupní právo,
výhradu zpětné koupě, věcné právo, výměnek nebo nájemní či pachtovní
právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá
věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo), a vyvěsí je na
úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci, soud
vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(6) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní
moci usnesení příslušný katastrální úřad.
§ 336
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví
znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství
cenou obvyklou.
(2) Je-li to potřebné, provede soud ohledání nemovité věci a jejího
příslušenství. O době a místě ohledání soud uvědomí oprávněného, ty,
kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinného a znalce.
Povinný, popřípadě i další osoby, jsou povinni umožnit prohlídku
nemovité věci a jejího příslušenství, potřebnou k provedení ocenění.
(3) Neumožní-li povinný prohlídku nemovité věci a nelze-li bez ohledání
cenu určit, je soud oprávněn zjednat si do nemovité věci povinného
přístup.
(4) Jestliže nemovitá věc a její příslušenství byly dříve oceněny
způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2 a jestliže se nezměnily okolnosti
rozhodující pro ocenění, může soud od nového ocenění upustit.
§ 336a
(1) Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud
a) nemovitou věc, které se výkon týká,
b) příslušenství nemovité věci, kterého se výkon týká,
c) výslednou cenu nemovité věci a jejího příslušenství, kterého se
výkon týká,
d) soudu oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní,
pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou.
(2) Soud zároveň může rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního
práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže
a) je nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela
nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z
věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela
nepřiměřený výhodě oprávněného, a
b) toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.
(3) Usnesení soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili
jako další oprávnění, povinnému a osobám, o jejichž právech a
povinnostech soud rozhodl podle odstavce 2. Jednání není třeba
nařizovat.
(4) Soud změní usnesení o ceně, nebyla-li vydána dražební vyhláška,
pokud se výrazně změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a
jejího příslušenství.
§ 336b
(1) Výkon rozhodnutí se provede dražbou, kterou soud nařídí po právní
moci usnesení podle § 336a.
(2) V dražební vyhlášce soud uvede
a) datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d),
b) označení nemovité věci a jejího příslušenství [§ 336a odst. 1 písm.
a) a b)],
c) pořadové číslo dražebního jednání,
d) výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)],
e) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),
f) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2), nebo
sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje,
g) věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva,
která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm.
d)],
h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitou
věc a za kterých se stane jejím vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2).
(3) V dražební vyhlášce soud vyzve
a) každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je
uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před
zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu
nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
b) každého, kdo má k nemovité věci nájemní či pachtovní právo, výměnek
nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno
v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu, výměnkáře, je-li součástí
výměnku právo bydlení, nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby
takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo
zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu koncem pachtovního
roku.
(4) V dražební vyhlášce soud upozorní
a) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
další věřitele povinného, že se mohou domáhat uspokojení jiných
vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem,
než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí
nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška bude obsahovat
náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v
nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se
nepřihlíží (§ 336f),
b) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
další věřitele a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky co do
jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do
15 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže
lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno
jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později
se nepřihlíží,
c) dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno
úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené nemovité věci,
d) osoby, které mají k nemovité věci předkupní právo nebo výhradu
zpětné koupě, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že
udělením příklepu předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají,
nejde-li o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku
k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka
pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu
nezanikají,
e) na to, že pozemek, na který se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí,
je zatížen právem stavby, lze-li tuto skutečnost zjistit z veřejného
seznamu.
§ 336c
(1) Dražební vyhlášku soud doručí:
a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k
nemovité věci předkupní nebo zástavní právo nebo výhradu zpětné koupě,
osobám, kterým se doručuje usnesení podle § 336a, a osobám, které již
přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné
zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly,
b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá věc
a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní
pojištění,
d) příslušnému katastrálnímu úřadu,
e) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je
nemovitá věc.
(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí
do jejich vlastních rukou.
(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce
soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je nemovitá věc, aby
vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým.
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky
soudu.
(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její
podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě
jiným vhodným způsobem.
(5) Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
§ 336d
(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitá věc, nebo u
soudu anebo na jiném vhodném místě.
(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební
vyhlášky.
§ 336e
(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny.
(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v
částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze
zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku
stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního
právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. K platbě na účet soudu
lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání
zjištěno, že na účet soudu došla.
(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu
zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením
dražebního jednání. Soud ještě před zahájením vlastní dražby rozhodne,
zda předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě jsou prokázány; proti
tomuto usnesení není odvolání přípustné.
§ 336f
(1) Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité
věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,
smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku),
může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.
(2) Přihláška musí obsahovat
a) výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se
věřitel povinného domáhá,
b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby,
c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří,
d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.
(3) K přihlášce podle odstavce 2 musí být připojeny listiny
prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku
zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu
spisu.
(4) Opožděné nebo neúplné přihlášky soud usnesením odmítne; proti
tomuto usnesení není odvolání přípustné.
(5) Věřitel je povinen bezodkladně oznámit soudu změny týkající se
přihlášky, ke kterým došlo po jejím doručení soudu. Při neoznámení
věřitel odpovídá za škodu tím způsobenou.
§ 336g
zrušen
§ 336h
(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při
jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést
vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do
zahájení dražebního jednání jistotu, pokud nebylo v dražební vyhlášce
uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje.
(3) Fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce,
jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší
územně samosprávný celek nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a
21b, které své oprávnění musí prokázat listinou, jež byla úředně
ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena.
(4) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,
manžel povinného, vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 a ti, jimž v
nabytí věci brání zvláštní předpis.
(5) Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost.
Jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození soud zaznamená do
protokolu o dražbě.
§ 336i
(1) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané
nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí
až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
(2) Soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má
povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch,
kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů
povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000 Kč
bez příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného nebo
pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či
trestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům.
(3) Po zahájení dražebního jednání soudce nejprve
a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě
(§ 336e odst. 3),
b) oznámí, která další věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či
předkupní práva neuvedená v dražební vyhlášce na nemovité věci váznou,
a zváží, zda dražební jednání neodročí k rozhodnutí podle § 336a.
(4) Po provedení úkonů podle odstavce 3 soudce vyzve ty, kdo mohou
dražit, aby činili podání.
(5) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni
svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydražené věci není
omezena ustanoveními cenových předpisů.
§ 336j
(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou
splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů
stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí
předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto
udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem.
(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší
podání bude doplácet pomocí úvěru.
(3) V usnesení o příklepu soud
a) stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem
právní moci příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce, nebo
b) uloží vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil
smlouvu podle § 336l odst. 4 nebo aby v této lhůtě doplatil nejvyšší
podání.
(4) Soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému,
umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci, aby vydraženou nemovitou
věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo
doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a poučí účastníky o
možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je
minimální předražek a do kdy musí být učiněn.
(5) Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
(6) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota
po skončení dražebního jednání.
§ 336ja
(1) Nejde-li o osoby uvedené v § 336h odst. 4, může každý do 15 dnů ode
dne zveřejnění usnesení o příklepu soudu písemně navrhnout, že
vydraženou nemovitou věc chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší,
než bylo nejvyšší podání (předražek). Návrh musí obsahovat náležitosti
podle § 42 a podpis navrhovatele musí být úředně ověřen. Návrhy vede
soud odděleně a zařadí je do spisu teprve po uplynutí lhůty podle věty
první.
(2) Navrhovatel předražku je povinen ve lhůtě podle odstavce 1
předražek na účet soudu zaplatit. Ustanovení § 336e odst. 2 platí
obdobně. Není-li řádně a včas předražek zaplacen, soud k návrhu
předražku nepřihlíží.
(3) Po uplynutí lhůty podle odstavce 1 vyzve soud vydražitele, aby do
tří dnů oznámil, zda zvyšuje svoje nejvyšší podání na částku nejvyššího
předražku. Poté soud vydá usnesení o předražku, ve kterém usnesení o
příklepu zruší a rozhodne o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu
nemovitou věc nabude.
(4) Je-li učiněno více předražků, nemovitou věc nabude ten, kdo učiní
nejvyšší předražek, v případě shodných podání vydražitel, pak ten, kdo
podal návrh jako první, poté se rozhoduje při jednání losem.
(5) V usnesení o předražku soud uloží povinnému, aby vydraženou
nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci
usnesení, umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci. Zvýšil-li
vydražitel svoje podání na částku nejvyššího předražku, stanoví se mu
stejná lhůta pro doplacení nejvyššího podání, jaká byla určena v
usnesení o příklepu. Usnesení soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do
řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému, vydražiteli a všem,
kdo učinili předražek.
(6) Neúspěšným navrhovatelům předražku se zaplacená částka vrátí po
právní moci usnesení o předražku.
(7) Za odvolání proti usnesení o předražku se považuje i odvolání
podané proti usnesení o příklepu.
§ 336k
(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení
přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Usnesení o
příklepu se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu společně s
výzvou pro přihlášené věřitele, aby do 15 dnů od jejího vyvěšení
vyčíslili svoje pohledávky ke dni konání dražby. V usnesení vyvěšeném
na úřední desce soudu se neuvádějí údaje, podle nichž je možno
identifikovat vydražitele.
(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby
uvedené v odstavci 1 větě první.
(3) Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též
a) osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena
dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního
jednání,
b) dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání, jestliže mají za
to, že průběhem dražby byli zkráceni na svých právech.
(4) Odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep
neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel
nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při
nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení
zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku.
Ustanovení § 219a se nepoužije.
(5) Usnesení odvolacího soudu se doručí osobám uvedeným v odstavcích 1
a 2 nebo osobám uvedeným v § 336ja odst. 5. Bylo-li usnesení o příklepu
nebo o předražku odvolacím soudem změněno, nařídí soud prvního stupně
nové dražební jednání.
§ 336l
(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitou věc s
příslušenstvím dnem následujícím po doplacení nejvyššího podání,
nejdříve však po uplynutí lhůty podle § 336ja odst. 1; byl-li však
podán takový návrh, nemovitou věc s příslušenstvím lze převzít dnem
následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno usnesení o
předražku.
(2) Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s
příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li
nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se
stává vlastníkem nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o
předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni jeho
vydání.
(3) Nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti do
pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou
pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou
na účet soudu. Od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel
osvobozen nejvýše do výše dvou třetin nejvyššího podání, pokud lze
důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho
přihlášené pohledávky v rozvrhu.
(4) Soud zřídí zástavní právo na vydražené nemovité věci ve prospěch
věřitele ze smlouvy o úvěru, jestliže vydražitel předloží soudu smlouvu
o úvěru, ve které
a) úvěr bude účelově vázán jen pro zaplacení nejvyššího podání,
b) úvěr bude vyplacen soudu, a to ve lhůtě nejpozději 2 měsíců po
uplynutí lhůty podle § 336j odst. 3 písm. b),
c) úvěr byl poskytnut věřitelem, který může na území České republiky
vykonávat činnost podle zákona o bankách.
Soud zástavní právo zruší, uplyne-li lhůta pro doplacení nejvyššího
podání marně. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a doručuje
se jen vydražiteli.
(5) Dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem
vydražené nemovité věci, zanikají
a) právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní právo nebo
pachtovní právo, nejde-li o věcné břemeno bydlení, výměnek, jehož
součástí je právo bydlení nebo nájem bytu, neuvedená v dražební
vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání,
b) výhrada zpětné koupě a předkupní právo k vydražené nemovité věci, s
výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku
k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo
vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva,
c) výhrada zpětného prodeje, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada
lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku, vzdání se práva na náhradu
škody na pozemku, budoucí zástavní právo a budoucí výměnek. Zemědělský
pacht neuvedený v dražební vyhlášce nebo neoznámený soudem po zahájení
dražebního jednání zaniká koncem pachtovního roku. Soud potvrdí, která
věcná nebo jiná práva zapsaná v katastru nemovitostí váznoucí na
nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli nebo
předražiteli.
(6) Vydražitel nebo předražitel, který se nestal vlastníkem vydražené
nemovité věci, je povinen vrátit ji povinnému, vydat mu plody a užitky
a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitou věcí a
jejím příslušenstvím.
(7) Na základě pravomocného usnesení o příklepu nebo pravomocného
usnesení o předražku může vydražitel nebo předražitel podat návrh na
výkon rozhodnutí vyklizením nebo odebráním nemovité věci.
§ 336m
(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební
jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného
nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze
podat nejdříve po uplynutí 3 měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li
návrh podán do 1 roku, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě,
kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc,
usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud
nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže
vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo
doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve
stanovené lhůtě předražek.
(3) Při druhém dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší
podání stanoví ve výši 50 % výsledné ceny (§ 336a odst. 1); ve třetím
dražebním jednání činí 40 % výsledné ceny, ve čtvrtém 30 % a v pátém
dražebním jednání 25 % výsledné ceny. Nepodaří-li se nemovitou věc
prodat ani poté, soud řízení zastaví.
(4) O nařízení a provedení dalších dražeb platí obdobně ustanovení §
336b odst. 2 a § 336b odst. 4 písm. c), § 336c s výjimkou odstavce 1
písm. b) a c), § 336d, § 336e odst. 2, § 336h, § 336i odst. 4 a 5, §
336j až 336l, § 336n a 336o.
§ 336n
(1) Vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady,
které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním
jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a,
bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání,
rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená
vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí
vydražiteli.
(2) O dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.
(3) Nepostačuje-li k úhradě dluhů podle odstavce 1 složená jistota,
podá vykonavatel podle vykonatelného usnesení uvedeného v odstavci 2 k
vymožení potřebných částek návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti
vydražiteli.
(4) Částky připadající na náhradu nákladů soud vyplatí státu nebo
účastníkům, kterým byly přiznány. Ostatní náhrady připadají do
rozdělované podstaty.
§ 336o
(1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
(2) V dražební vyhlášce soud stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni
sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nebylo-li
přiděleno, datum narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové
stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může
veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat
podání,
e) termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání
platit úvěrem se zřízením zástavního práva k vydražené nemovité věci,
f) termín přihlášení pohledávek,
g) termín prokázání podání vylučovací žaloby,
h) termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a
způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné
koupě prokázány.
(3) Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud
příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo
výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej
dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 336j odst. 1
věty druhé se nepoužije.
(4) Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b
až 336n.
§ 336p
(1) Nejpozději do 7 dnů ode dne konání první dražby soud na úřední
desce zveřejní i oznámení o přihlášených pohledávkách, o nichž soud
rozhodne v rozvrhu, včetně sdělení věřitele o jejich zařazení do
skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále uvede přihlášky, které
byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo. V oznámení poučí
přihlášené věřitele podle § 336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle
§ 336f odst. 5.
(2) Jestliže soud do zveřejnění oznámení doposud nerozhodl o některé
přihlášce podle § 336f odst. 4, uvede tuto skutečnost v oznámení
samostatně. Nebude-li přihláška pohledávky poté odmítnuta, zašle soud
oprávněnému, povinnému a všem přihlášeným věřitelům, o jejichž
pohledávkách soud rozhodne v rozvrhu, dodatečné oznámení o projednání
takové pohledávky, a poučí je, že nejpozději do 15 dnů ode dne doručení
oznámení mohou pohledávku popřít co do její pravosti, výše, zařazení do
skupiny a pořadí nebo požádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty
bylo nařízeno jednání, s tím, že k námitkám nebo žádosti o jednání
učiněným později se nepřihlíží.
§ 336q
(1) Požádá-li o to alespoň jeden věřitel, případně oprávněný nebo
povinný, podle § 336b odst. 4 písm. b) nebo § 336p odst. 2, nařídí soud
po právní moci usnesení o příklepu, zaplacení nejvyššího podání nebo
předražku vydražitelem, právní moci usnesení o předražku a uplynutí
lhůty podle § 336p jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.
(2) Soud provede jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozhodne o
jejím rozdělení rovněž na návrh správce daně. Rozdělení podstaty
provede správce daně, který návrh podal, po právní moci rozhodnutí
vydaného soudem.
(3) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,
ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby,
které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§
336f odst. 3).
(4) Předvolání k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí na úřední desce
soudu.
§ 337
(1) Není-li nařízeno jednání o rozvrhu podle § 336q odst. 1, soud
rozvrhne rozdělovanou podstatu podle § 337c.
(2) Ustanovení § 336q odst. 2 se použije obdobně.
(3) Účastníky rozvrhu jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil
jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže
by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 4).
§ 337a
Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě
náhrady, které do podstaty připadají podle § 336n odst. 4, a na tyto
náhrady započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2,
případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně
z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské
činnosti.
§ 337b
zrušen
§ 337c
(1) Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin:
a) pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení,
b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící
ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů,
c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil
jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo
zajišťovacím převodem práva,
d) pohledávky nedoplatků výživného,
e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní
pojištění a pojistného na sociální zabezpečení,
f) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,
g) ostatní pohledávky.
(2) Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny,
uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které
mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.
(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem se považují při
rozvrhu za splatné.
(4) Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým
jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí
jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů slouží
jen část pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se nároky uvedené
ve větě první poměrně.
(5) Pro pořadí je rozhodující
a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí,
b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,
den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,
e) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další
oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové
újmy způsobené trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného
trestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízení o
tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy
zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o
zajištění nemovité věci podle trestního řádu.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni
výhodnější.
(6) Zjistí-li soud z katastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitá věc je
zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny
pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této
skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.
Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se
zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku
povinnému.
(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty
povinnému.
§ 337d
(1) Byly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých váznou
pohledávky zajištěné zástavním právem pro tutéž pohledávku (dále jen
"vespolné zástavní právo"), uhradí se takové pohledávky při rozvrhu
jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných
podstat, které zbývají u každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení
předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru,
přikáže se osobám, které by v důsledku toho obdržely z rozdělované
podstaty méně, částka, která by připadla na takovou pohledávku až do
výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat.
(2) Nebyly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na nichž váznou
pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ
výpočtu úhrady hodnota všech nemovitých věcí zjištěná podle zvláštního
předpisu.^92) Částky, o které by byli věřitelé s pozdějším pořadím
zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním
právem dostal více, než kolik by na něj připadlo z výtěžku prodané
nemovité věci, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na
neprodaných nemovitých věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému
věřiteli.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije přiměřeně i na pohledávky,
které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci.
§ 337e
(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly
popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže
lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na
které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z
rozdělované podstaty.
(2) Ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci
rozvrhového usnesení podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na
sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty;
o částce připadající na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude
projednána dodatečně.
(3) K námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se
nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni
podat návrh podle § 267a odst. 1.
(4) V návrhu podle § 267a odst. 1 nemohou být uplatněny nové
skutečnosti.
§ 337f
(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud
pokračuje rozdělením zbytku rozdělované podstaty.
(2) Bylo-li k rozvržení podstaty nařízeno jednání, nařídí soud jednání
i k rozdělení zbytku rozdělované podstaty. K tomuto jednání soud
nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž pohledávky byly podle předchozího
rozvrhového usnesení zcela uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované
podstaty se jinak postupuje obdobně podle § 337 odst. 2 a 3, § 337a,
337c a 337d.
§ 337g
(1) V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům a
uvede, že přiznané pohledávky po právní moci usnesení vyplatí. U
pohledávky vydražitele uvede, v jakém rozsahu ji vyplatí a v jakém
rozsahu ji započte proti nejvyššímu podání.
(2) Soud změní usnesení o rozvrhu, které nenabylo právní moci, pokud po
jeho vydání učinil věřitel oznámení podle § 336f odst. 5.
§ 337h
(1) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva
váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno.
(2) Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí příslušný
katastrální úřad, vydražitele nebo předražitele o tom, která zástavní
práva váznoucí na nemovité věci zanikla a která působí proti
vydražiteli.
(3) Po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze
zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však mohou pro důvody
uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.
Prodej spoluvlastnického podílu
§ 338
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se užijí
ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých
věcí, nestanoví-li zákon jinak. Výkon rozhodnutí prodejem movitých nebo
nemovitých věcí nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v
přídatném spoluvlastnictví.
(2) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k movité věci, soud doručí
spoluvlastníku povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí při
provedení soupisu, popřípadě po soupisu nebo poté, co zjistí, že věc je
ve spoluvlastnictví, a oznámí mu dražební rok. Spoluvlastník povinného
je povinen umožnit soupis věci ve spoluvlastnictví; povinnosti uložené
povinnému v § 325b a 326b platí i pro něj. Zúčastní-li se spoluvlastník
povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání,
udělí se mu příklep; ustanovení § 329 odst. 2 věty druhé se nepoužije.
(3) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k nemovité věci, soud
doručí spoluvlastníku povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za
podmínek uvedených v § 336c odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce.
Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými
dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení §
336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Spoluvlastník povinného je
oprávněn podat za podmínek uvedených v § 336k odst. 2 větě druhé
odvolání proti usnesení o příklepu.
nadpis vypuštěn
Prodej zástavy
§ 338a
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých
věcí se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a
nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí lze nařídit jen prodejem v
rozhodnutí označené zástavy. Má-li zástavu u sebe zástavní věřitel nebo
jiná osoba, které byla podle zástavní smlouvy odevzdána, aby ji
opatrovala, jsou tyto osoby povinny umožnit soupis této věci a její
ocenění a věc vydat soudu k dražbě; ustanovení § 325b a 326b pro ně
platí obdobně.
(3) Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí se nepoužijí
ustanovení § 335 odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z
usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 336f, ledaže by
věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.
Hlava šestá
Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech
§ 338b
(1) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité
věci může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitou věc,
k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo
ověřenými státními orgány nebo notářem^76) doloží, že nemovitá věc je
ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci,
soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(2) Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního
práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.
(3) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud uloží povinnému, aby
soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou věc nabyl
jako substituční jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má
právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány
zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí
nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami
vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými
listinami notáře. Doloží-li povinný, že nemovitou věc nabyl jako
substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti podle věty první
nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí
zastaví.
§ 338c
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva
se vztahuje na nemovitou věc se všemi jejími součástmi a
příslušenstvím.
(2) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité
věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se
vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon
rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva nelze nařídit pouze
na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
(3) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny nemovité věci, které povinný
nabyl jako substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s
nemovitou věcí volně nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým
jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 338d
(1) Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovité věci je
rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského
zástavního práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní
práva stejné pořadí. Jde-li o pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové
újmy způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení
získaného trestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním
řízení o tomto trestném činu a byl-li návrh podán v době, kdy zajištění
podle trestního řádu trvá, je pro pořadí soudcovského zástavního práva
k nemovitým věcem rozhodující den právní moci rozhodnutí o zajištění
nemovité věci podle trestního řádu. Bylo-li však pro vymáhanou
pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí
se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního
práva.
(2) Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze
vést výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci přímo i proti každému
pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji nabyl smluvně.
§ 338e
(1) Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k
nemovité věci se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268
odst. 1 písm. e). Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen
tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na
nařízení tohoto výkonu rozhodnutí.
(2) Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva
pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě,
že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku
nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení
výkonu rozhodnutí.
(3) Usnesení o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí
soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu.
Hlava sedmá
Postižení závodu
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 338f
(1) Výkon rozhodnutí postižením závodu může být nařízen, jen když
oprávněný označí závod, jehož postižení navrhuje, a jestliže doloží, že
závod je ve vlastnictví povinného.
(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí postižením
téhož závodu podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně
rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k
řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který
byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí
příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k
řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí
přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy,
souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
§ 338g
(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu je rozhodující
stav v době zahájení řízení.
(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na jmění, které slouží k
provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit,
a to podle stavu, jaký tu je v době příklepu. Výkon rozhodnutí
postižením závodu, k jehož využití slouží věc v přídatném
spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném
spoluvlastnictví.
(3) Výkonem rozhodnutí nemůže být postižen závod, jedná-li se o banku.
(4) Z výkonu rozhodnutí je vyloučen závod, který povinný nabyl jako
substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo se závodem volně
nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány
zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí
nabytých jako substituční jmění.
§ 338h
(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví správce
závodu (dále jen "správce") a povinnému, a týká-li se nařízení výkonu
rozhodnutí závodu ve společném jmění manželů, i manželovi povinného
a) zakáže, aby po doručení usnesení závod nebo část závodu převedl na
někoho jiného;
b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo
má k závodu, k jeho části nebo k majetku náležejícímu k závodu
předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, jde-li o práva nezapsaná v
katastru nemovitostí, s poučením, že při neoznámení povinný, případně i
jeho manžel odpovídá za škodu tím způsobenou;
c) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda závod
nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takový závod, zda má právo
s ním volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány
zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí
nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami
vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými
listinami notáře;
d) zakáže, aby po doručení usnesení majetek, který slouží k provozování
závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, převedl na
jiného, zatížil jej nebo s ním jinak nakládal bez souhlasu správce;
e) přikáže, aby správci umožnil kdykoliv nahlížet do účetní evidence a
dalších písemností týkajících se závodu a bez omezení vstupovat do
všech prostor závodu.
(2) Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastru
nemovitostí, soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak
prostřednictvím dálkového přístupu.
(3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,
kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu
povinného, správci a příslušnému rejstříkovému soudu nebo orgánu, který
vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Doloží-li povinný, že
závod nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti
podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo
jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
osobám, o nichž je známo, že mají k závodu nebo k jednotlivým součástem
majetku, které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze
mají tomuto účelu sloužit, předkupní, zástavní nebo zadržovací právo
nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým práva náležející k závodu
byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, a
finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v jejichž
obvodu má povinný své bydliště (sídlo). Po nabytí právní moci se
usnesení též vyvěsí na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo
právní moci, soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který
vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán.
Správce závodu
§ 338i
(1) Správcem soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů v
seznamu insolvenčních správců.^94) Výjimečně může soud správcem
ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmínky pro
zapsání do seznamu, jestliže s ustanovením správcem souhlasí.
(2) Při výběru osoby správce soud přihlíží zejména k tomu, zda má
správce s ohledem na povahu závodu potřebné předpoklady k řádnému
výkonu správy. Osoby zapsané do seznamu insolvenčních správců mohou
funkci správce odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud.
(3) Správce je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a odpovídá
za újmu, kterou způsobil zaviněným porušením svých povinností, které mu
ukládá zákon nebo které mu uložil soud.
(4) Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů.
(5) Na úhradu hotových výdajů, vynakládaných zejména v souvislosti s
přibráním znalce, soud poskytne správci na jeho žádost zálohu. Hotové
výdaje hrazené z této zálohy se považují za náklady výkonu rozhodnutí.
§ 338j
(1) Správce je z výkonu své funkce vyloučen, jestliže se zřetelem na
jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod
pochybovat o jeho nepodjatosti.
(2) O tom, zda je správce vyloučen, rozhodne soud; před rozhodnutím si
zpravidla vyžádá vyjádření správce. Proti jeho usnesení není přípustný
opravný prostředek.
(3) Rozhodne-li soud, že správce je ze své funkce vyloučen, současně
jej zprostí funkce a ustanoví nového správce.
§ 338k
(1) Správce při výkonu své funkce postupuje podle zákona a dalších
právních předpisů a podle pokynů soudu; dbá, aby po nařízení výkonu
rozhodnutí nedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku náležejícího k
postiženému závodu, popřípadě aby se majetek náležející k závodu
očekávaným způsobem zvýšil. K řádnému zajištění majetku náležejícího k
závodu činí vhodná opatření, zejména vyrozumí peněžní ústav, že s
prostředky na účtu povinného, které slouží k provozování závodu, může
povinný nakládat jen s jeho souhlasem. Vyžadují-li to okolnosti
případu, může správce vyzvat dlužníky povinného, aby plnění svých
peněžitých dluhů skládali na účet povinného, který za tím účelem
zřídil. Zjistí-li správce, že součástí závodu je nemovitá věc, vyrozumí
bez zbytečného odkladu příslušný katastrální úřad, že byl nařízen výkon
rozhodnutí postižením závodu a že povinný nesmí bez jeho souhlasu
nemovitou věc převést na jiného, zatížit ji nebo s ní jinak nakládat.
(2) Souhlas správce s jednáními povinného musí být udělen písemně; u
písemných jednání musí být obsažen na téže listině. Právní jednání
povinného, která učinil bez souhlasu správce, jsou neplatná.
(3) Vyzve-li správce dlužníka povinného, aby plnění svého peněžitého
dluhu skládal na určitý účet, nesmí dlužník po doručení výzvy dluh
plnit jinak. Nesplní-li dlužník povinného dluh v souladu s výzvou
správce, je správce oprávněn domáhat se jako zástupce povinného řádného
splnění dluhu.
(4) Neučiní-li povinný řádně a včas jednání potřebná k odvrácení újmy
hrozící závodu, je povinen tato jednání provést správce jako zástupce
povinného.
(5) Odmítne-li správce udělit povinnému souhlas k jednání potřebnému k
řádnému provozování závodu, může povinný soudu navrhnout, aby svým
usnesením souhlas správce nahradil. Soud o návrhu rozhodne po slyšení
správce a povinného; proti jeho usnesení není odvolání přípustné.
(6) Ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a
které se týkají závodu, je správce oprávněn povinného zastupovat i bez
jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na
základě procesní plné moci (§ 28a odst. 1). Po dobu, po kterou správce
závodu zastupuje povinného, nesmí jiné osoby povinného zastupovat nebo
za něj jednat.
Dohled soudu
§ 338l
(1) Soud dohlíží, jak správce plní své povinnosti uložené mu zákonem a
dalšími právními předpisy nebo soudem. Při výkonu dohlédací činnosti je
soud oprávněn vyžádat si od správce zprávu o jeho činnosti, nahlížet do
listin správce a povinného a provádět potřebná šetření. Zjistí-li v
činnosti správce nedostatky, uloží správci, aby je odstranil; proti
tomuto usnesení není odvolání přípustné.
(2) Za porušení povinností při výkonu funkce může soud uložit správci
pořádkovou pokutu; postupuje přitom obdobně podle § 53.
(3) Neplní-li správce řádně své povinnosti nebo z jiných vážných
důvodů, může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i
bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce funkce,
ustanoví současně jiného správce. Správce, který byl funkce zproštěn,
je povinen řádně předat funkci novému správci a poskytnout mu všechny
potřebné informace a doklady.
Cena závodu
§ 338m
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud správci
uloží, aby
a) zjistil na základě údajů v účetní evidenci o závodu, jaké jmění
slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu
sloužit; neumožní-li povinný správci řádně nahlédnout do účetních
záznamů, zjedná soud správci na jeho návrh přístup k těmto záznamům, a
to v odůvodněných případech i za součinnosti orgánů justiční stráže
nebo Policie České republiky,
b) zjistil, jaké jsou příjmy a výdaje závodu,
c) provedl soupis jmění, o němž se mu podařilo zjistit, že slouží k
provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit,
není-li možné potřebné údaje zjistit postupem podle písmene a).
(2) Na základě zjištění podle odstavce 1 podá správce ve lhůtě
stanovené soudem předběžnou zprávu o tom, zda pro uspokojení vymáhané
pohledávky je vhodnější závod dále spravovat nebo ho prodat.
(3) Stejnopis předběžné zprávy soud doručí oprávněnému, těm, kdo do
řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému a umožní jim, aby
se k obsahu zprávy v přiměřené lhůtě vyjádřili. K námitkám povinného
týkajícím se soupisu jmění, který správci neposkytl součinnost podle
odstavce 1 písm. c), se nepřihlíží.
(4) Soud může správci uložit, aby zprávu doplnil nebo aby podal soudu
potřebná vysvětlení. K objasnění rozhodných skutečností může též
provést potřebná šetření.
§ 338ma
(1) Na základě zjištění podle § 338m anebo jiných rozhodných hledisek,
které si opatří, a po vyjádření osob uvedených v § 338m odst. 3
rozhodne soud, zda výkon rozhodnutí bude pokračovat správou závodu nebo
bude nařízen jeho prodej v dražbě.
(2) Rozhodne-li soud o pokračování výkonu rozhodnutí správou závodu,
uloží správci, aby výtěžek správy vyplácel oprávněnému nebo tomu, kdo
do řízení přistoupil jako další oprávněný, každé 3 měsíce,
nedohodnou-li se na delší lhůtě. Ustanovení § 320h se použije obdobně.
Prodej závodu
§ 338mb
(1) Po právní moci usnesení podle § 338ma, kterým byl nařízen prodej
závodu v dražbě, soud uloží správci, aby podal zprávu o ceně závodu,
kterou zjistil, na základě údajů podle § 338m anebo jiných rozhodných
hledisek, a na základě ocenění znalce, kterého si správce se souhlasem
soudu přibral.
(2) Při oceňování závodu se použije cena obvyklá.
(3) Nestanoví-li soud jinak, správce ve zprávě o ceně závodu uvede,
a) jaký majetek náleží k závodu a jakou má cenu,
b) kolik činí v závodu peněžní prostředky v hotovosti a uložené na účtu
u peněžního ústavu v měně České republiky,
c) jaké dluhy náležejí k závodu a jakou mají cenu,
d) jaké peněžité dluhy náležejí k závodu a kolik činí celkem,
e) kolik činí čisté jmění závodu.
(4) Pro zprávu správce o ceně závodu platí obdobně § 338m odst. 3 a 4.
§ 338n
(1) Podle obsahu zprávy správce o ceně závodu soud určí
a) cenu majetku náležejícího k závodu,
b) výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u
peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu,
c) cenu všech dluhů náležejících k závodu,
d) výši peněžitých dluhů náležejících k závodu,
e) zjištěnou cenu závodu.
(2) Zjištěnou cenu závodu soud určí ve výši čistého jmění závodu; k
prostředkům uvedeným v odstavci 1 písm. b) se při tom nepřihlíží.
(3) Neprovádí-li se dokazování nebo souhlasí-li s tím osoby uvedené v §
338m odst. 4, není třeba nařizovat jednání.
(4) Usnesení podle odstavce 1 soud doručí oprávněnému, těm, kdo do
řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému.
(5) Po právní moci usnesení podle odstavce 1 má každý právo nahlédnout
do zprávy o ceně závodu.
(6) Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s
prostředky uvedenými v odstavci 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných
peněžitých dluhů náležejících k závodu, pohledávek oprávněného a těch,
kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, které nenáležejí k
závodu, a předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a
náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon
rozhodnutí zastaví.
Dražební vyhláška
§ 338o
(1) Po právní moci usnesení o ceně soud nařídí, nebyl-li výkon
rozhodnutí pravomocně zastaven, dražební jednání (dražbu).
(2) Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební
vyhlášce) soud uvede
a) čas a místo dražebního jednání (§ 338q),
b) označení prodávaného závodu,
c) údaje uvedené v § 338n odst. 1,
d) výši nejnižšího podání (§ 338r odst. 1),
e) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 338r odst. 2),
f) upozornění, že cena majetku náležejícího k závodu, výše peněžních
prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně
České republiky, náležejících k závodu, cena dluhů náležejících k
závodu, výše peněžitých dluhů náležejících k závodu, zjištěná cena
závodu a výše nejnižšího podání mohou být změněny s přihlédnutím ke
zvýšení nebo snížení jmění závodu, k němuž dojde do dražebního jednání
(§ 338t odst. 1),
g) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydražený závod a za
kterých vydražený závod přejde do jeho majetku (§ 338z odst. 1 a 2),
h) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do
řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé povinného
domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek
zajištěných zástavním právem, zadržovacím právem, nebo zajišťovacím
převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže
náleží k závodu, jestliže je přihlásí nejpozději do 5 dnů přede dnem
dražebního jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a
jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení,
že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství
nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 338s a § 338zn odst. 2),
i) upozornění, že dluhy náležející k závodu, které nebudou při výkonu
rozhodnutí uspokojeny, přecházejí na vydražitele (§ 338zk),
j) výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), je
uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před
zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu
nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
k) upozornění, že osoby, které mají k závodu, k jeho části nebo k
majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze
má tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, je
mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu
předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají, nejde-li o
předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu
stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku
ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu
nezanikají,
l) upozornění, kde a kdy je možné nahlédnout do zprávy o ceně závodu (§
338n odst. 5).
§ 338p
(1) Dražební vyhlášku soud doručí:
a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k
závodu nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem
ke své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo, výhradu zpětné
koupě, zástavní právo nebo zadržovací právo, osobám, kterým práva
náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu povinného ve
prospěch jeho věřitele, osobám, které již přihlásily své vymahatelné
pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím
právem nebo zajišťovacím převodem práva, jež náležejí k závodu, a
příslušnými listinami je prokázaly, a osobám uvedeným v § 338zn odst.
1,
b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v
jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní
pojištění,
d) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je
závod.
(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí
do jejich vlastních rukou.
(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce
soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je závod, aby vyhlášku nebo
její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky soudu.
(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její
podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě
jiným vhodným způsobem.
(5) Proti dražební vyhlášce mohou podat odvolání jen oprávněný, ti, kdo
do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný a osoby, které mají
k závodu nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo
vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo
výhradu zpětné koupě. Odvolání jen proti výrokům uvedeným v § 338o
odst. 2 písm. a), b), f) až l) není přípustné.
§ 338q
(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází závod, nebo u soudu
anebo na jiném vhodném místě.
(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební
vyhlášky.
§ 338r
(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši poloviny ceny majetku
náležejícího k závodu [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši
dvou třetin zjištěné ceny závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)].
(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v
částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze
zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu;
k platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před
zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu také došla.
(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu
zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením
dražebního jednání.
§ 338s
(1) Věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,
smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku)
anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem nebo
zajišťovacím převodem práva, která náleží k závodu, může ji u soudu
přihlásit nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního jednání. Oprávněný
nebo ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své
pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím,
smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího
příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se
k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v
dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující,
že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním
právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva a že náleží
k závodu, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
(3) Opožděné přihlášky a přihlášky pohledávek, které nenáležejí k
závodu, soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání
přípustné.
§ 338t
(1) Po vydání dražební vyhlášky soud správci uloží, aby mu podal před
zahájením dražebního jednání zprávu, zda došlo oproti stavu, který byl
rozhodný pro usnesení podle § 338n odst. 1, ke změně v okolnostech
podle § 338m odst. 3, popřípadě jak se tyto okolnosti změnily.
(2) Nepodá-li správce soudu řádně a včas zprávu podle odstavce 1, soud
mu uloží, aby státu nahradil náklady zmařené dražby, a na návrh
účastníků dražby, aby jim nahradil náklady, které jim v souvislosti s
účastí na této dražbě vznikly. O tomto následku musí být správce
poučen.
Dražební jednání
§ 338u
(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při
jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést
vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do
zahájení dražebního jednání jistotu (§ 338r odst. 2).
(3) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,
manžel povinného, správce, vydražitel uvedený v § 338za odst. 2 a ti,
jimž v nabytí závodu brání zvláštní předpis.
(4) Ustanovení § 336h odst. 3 platí obdobně.
§ 338v
(1) Bylo-li zjištěno, že byl podán návrh na vyloučení prodávaného
závodu nebo jeho části z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební
jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o návrhu.
(2) Byl-li podán návrh na vyloučení jednotlivých součástí majetku
náležejícího k závodu, soud podle okolností případu posoudí, zda je
třeba jednání odročit až do pravomocného rozhodnutí o návrhu nebo zda
přistoupí k dražbě. V případě, že přistoupí k dražbě, soud upozorní
dražitele na sporné součásti majetku.
(3) Nepodal-li správce do zahájení dražebního jednání zprávu podle §
338t odst. 1, rozhodne soud o nárocích podle § 338t odst. 2 a dražební
jednání odročí. Při nařízení nového dražebního jednání znovu postupuje
podle § 338o až 338t.
§ 338w
(1) Po zahájení dražebního jednání soudce
a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě
(§ 338r odst. 3),
b) na základě zprávy správce podle § 338t odst. 1 usnesením určí novou
cenu majetku náležejícího k závodu, výši peněžních prostředků v
hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České
republiky, náležejících k závodu, cenu dluhů náležejících k závodu,
výši peněžitých dluhů náležejících k závodu a výslednou cenu závodu,
c) stanoví, kolik činí nejnižší podání,
d) oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši,
popřípadě kteří věřitelé mají právo na uspokojení svých pohledávek
podle § 338zn odst. 1.
(2) Proti usnesením podle odstavce 1 písm. a), b) a c) není odvolání
přípustné.
(3) Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s
prostředky uvedenými v § 338n odst. 1 písm. b) nepřesahuje výši
splatných peněžitých dluhů náležejících k závodu, pohledávek
oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu, a
předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a náhradu jeho
hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí
zastaví.
(4) Nebude-li výkon rozhodnutí zastaven, soudce po provedení úkonů
podle odstavce 1 vyzve ty, kdo mohou dražit, aby činili podání.
(5) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni
svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydraženého závodu
není omezena ustanoveními cenových předpisů.
§ 338x
(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou
splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů
stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí
předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k závodu, pak tomu, komu
svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k části závodu nebo k
jednotlivým součástem majetku, které náležejí k závodu, a poté,
nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší podání,
dražiteli, který byl určen losem.
(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže osob přítomných při dražbě,
zda mají námitky proti příklepu; námitky, které podali oprávněný, ten,
kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a dražitel, se
uvedou do protokolu.
(3) Jestliže soud neudělí se zřetelem na vznesené námitky příklep,
pokračuje se v dražbě vyvoláním předposledního podání; proti tomuto
usnesení není odvolání přípustné. V opačném případě soud usnesením
udělí příklep.
(4) V usnesení o příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího
podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než
dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
(5) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota
po skončení dražebního jednání; jestliže však podali proti příklepu
námitky, vrátí se jim po právní moci usnesení o příklepu.
§ 338y
(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení
přistoupil jako další oprávněný, povinnému, manželu povinného,
vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky.
(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání osoby
uvedené v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat
odvolání též osoby uvedené v § 338p odst. 1 písm. a), kterým nebyla
doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily
dražebního jednání.
(3) Ustanovení § 336k odst. 3 a 4 platí obdobně.
§ 338z
(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydražený závod již dnem
následujícím po vydání usnesení o příklepu. Závod předá vydražiteli na
jeho žádost správce za součinnosti s povinným; o převzetí se sepíše
zápis. O předání závodu správce vyrozumí soud. Soud potvrdí, která
předkupní práva a výhrady zpětné koupě váznoucí na nemovité věci
zanikly a které působí proti vydražiteli.
(2) Vydražený závod přechází do majetku vydražitele, nabylo-li usnesení
o příklepu právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání, a to
ke dni vydání usnesení o příklepu. K témuž dni se vydražitel stává
vlastníkem věcí a vstupuje do práv a povinností náležejících k závodu.
(3) Předkupní právo a výhrada zpětné koupě k vydraženému závodu, k jeho
částem nebo jednotlivým součástem majetku náležejícího k závodu s
výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku
k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo
vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva zaniká dnem,
kterým závod přešel do majetku vydražitele.
(4) Jestliže vydražený závod nepřešel do majetku vydražitele, je
vydražitel povinen vrátit vydražený závod povinnému, vydat mu plody a
užitky a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření se závodem.
§ 338za
(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební
jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného
nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze
podat nejdříve po uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li
návrh podán do šesti měsíců, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě,
kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení
o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí
další dražební jednání. O povinnostech a dluzích tohoto vydražitele a o
rozhodování o nich platí obdobně ustanovení § 336n.
(3) Při dalším dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší
podání stanoví ve výši čtvrtiny ceny majetku náležejícího k závodu [§
338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši třetiny zjištěné ceny
závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)]; jinak o nařízení a provedení další
dražby platí obdobně ustanovení § 338p, 338q, § 338r odst. 2, § 338t,
338u, § 338v odst. 2, § 338w až 338z. Nebyl-li závod prodán ani při
dalším dražebním jednání z důvodu uvedeného v odstavci 1 větě první,
soud výkon rozhodnutí zastaví.
Rozvrh
§ 338zb
(1) Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání
vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.
(2) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,
ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný, správce,
vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška
byla odmítnuta (§ 338s odst. 3), a osoby uvedené v § 338zn odst. 1.
(3) Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu.
§ 338zc
Rozdělovanou podstatu tvoří prostředky uvedené v § 338n odst. 1 písm.
b), nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě náhrady, které do
podstaty připadají podle § 338za odst. 2 věty druhé, a na tyto náhrady
započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 338za odst. 2.
§ 338zd
(1) Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být
uspokojeny z rozdělované podstaty.
(2) Každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit
svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a
uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí.
Pohledávky ostatních věřitelů a jejich příslušenství vyčíslí ke dni
rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů
obsažených ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k
té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.
(3) Každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do
jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. K námitkám osob,
které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by
byly uplatněny a doloženy před jednáním.
(4) Pohledávku vydražitele podle § 338zf však nelze popřít.
§ 338ze
(1) Podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty
uspokojují postupně podle těchto skupin:
a) pohledávky nákladů vzniklých státu v souvislosti s prováděním
dražby, nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy podle § 338i
odst. 5,
b) pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů,
c) pohledávka vydražitele podle § 338zf,
d) pohledávky zajištěné zadržovacím právem,
e) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil
jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo
zajišťovacím převodem práva,
f) pohledávky nedoplatků výživného,
g) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly
uspokojeny podle písmena e),
h) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,
i) ostatní pohledávky.
(2) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny,
uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které
mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.
(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím
převodem práva se považují při rozvrhu za splatné.
(4) Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým
jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí
jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
(5) Pro pořadí je rozhodující
a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí,
b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,
den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d) u pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo
zajišťovacím převodem práva den vzniku těchto práv,
e) u pohledávky věřitele uvedeného v § 338zn den, podle kterého se řídí
pořadí pohledávky v řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky
nebo prodejem movitých věcí anebo nemovitých věcí,
f) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další
oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové
újmy způsobené trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného
trestným činem, byl-li závod zajištěn v trestním řízení o tomto
trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy
zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o
zajištění závodu podle trestního řádu.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni
výhodnější.
(6) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžený závod je
zajištěn podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny
pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této
skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.
Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se
zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku
povinnému.
(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty
povinnému.
(8) Nebyla-li plně uspokojena pohledávka správce podle odstavce 1 písm.
b), uloží soud usnesením tuto povinnost povinnému; oprávněný, ti, kdo
do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelé, kteří
přihlásili své pohledávky (§ 338s), za splnění této povinnosti společně
a nerozdílně ručí.
§ 338zf
Vydražitel má pohledávku za podstatou, jestliže
a) výše peněžitých dluhů náležejících k závodu spolu s pohledávkami
oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu a které mají
být uhrazeny z podstaty, nepřesahuje rozdělovanou podstatu, a to ve
výši tohoto rozdílu, nebo
b) pohledávky oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další
oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které mají být uspokojeny z
podstaty, nepřesahují rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto
rozdílu.
§ 338zg
(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly
při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do
skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění
důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo
podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.
(2) Ustanovení § 337e odst. 2, 3 a 4 platí obdobně.
§ 338zh
(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud nařídí
jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty.
(2) K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž
pohledávky byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela
uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje
obdobně podle § 338zb odst. 2 a 3, § 338zc, 338ze a 338zf.
§ 338zi
(1) V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům;
úhrada odměny a hotových výdajů se poskytne správci a úhrada pohledávky
podle § 338zf se poskytne vydražiteli.
(2) Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení.
Zpráva o výkonu správy závodu
§ 338zj
(1) Poté, co vydražený závod přešel do majetku vydražitele a správce mu
předal závod, podá správce soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a
vyúčtuje odměnu a hotové výdaje.
(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako
další oprávnění, povinnému, manželu povinného a vydražiteli.
(3) Soud zprávu přezkoumá a rozhodne o jejím schválení při jednání;
jednání není třeba nařizovat, jestliže osoby uvedené v odstavci 2 v
určené lhůtě nesdělí své námitky proti zprávě.
(4) Po schválení zprávy soud zprostí správce jeho funkce.
Přechod práv a dluhů na vydražitele
§ 338zk
(1) Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený závod, přechází
a) majetek, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své
povaze má tomuto účelu sloužit;
b) práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví
týkající se podnikatelské činnosti vydraženého závodu, ledaže by to
odporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze;
c) práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců
působících ve vydraženém závodu;
d) dluhy náležející k vydraženému závodu, které nebyly uspokojeny při
rozvrhu, včetně jejich zajištění.
(2) Přechodem dluhu povinného nastupuje vydražitel jako dlužník na jeho
místo; k přechodu dluhu se souhlas věřitele nevyžaduje.
(3) Je-li pro nabytí nebo zachování práv uvedených v odstavci 1 písm.
b) rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítá se do
této činnosti vydražitele uskutečněné po příklepu i činnost uskutečněná
při provozu závodu před jeho prodejem v dražbě.
(4) Nájemní nebo podnájemní smlouvu na nebytové prostory uzavřenou
povinným jako nájemcem nebo jako pronajímatelem může vydražitel
vypovědět ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i z jiných
důvodů, než stanoví zvláštní zákon nebo než byly dohodnuty; to platí
také v případě, že nájem byl sjednán na dobu určitou. Právo druhé
strany na náhradu škody tím vzniklé není dotčeno.
(5) Spolu s pohledávkami, které byly uspokojeny při rozvrhu, zaniká i
jejich zajištění.
Oznámení jiným orgánům
§ 338zl
(1) O tom, že vydražený závod přešel do majetku vydražitele (§ 338z
odst. 2), soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který
vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Rejstříkový soud nebo
jiný orgán poté provede zápis o prodeji závodu v příslušném rejstříku.
(2) Jestliže k závodu patří nemovitá věc, vyrozumí soud příslušný
katastrální úřad, že vlastníkem nemovité věci se stal vydražitel; v
případě, že k nemovité věci bylo zřízeno zástavní právo, současně
uvede, zda působí proti vydražiteli nebo zda zaniklo.
(3) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní
moci usnesení příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný
rejstřík, v němž je povinný zapsán, popřípadě též příslušný katastrální
úřad.
§ 338zm
(1) Žádný z věřitelů, jehož pohledávka přešla na vydražitele (§ 338zk
odst. 2), nemůže namítat, že prodejem závodu v dražbě se zhoršila
dobytnost jeho pohledávky.
(2) Povinný neodpovídá za vady majetku náležejícího k závodu, který byl
prodán v dražbě.
Jiné výkony rozhodnutí
§ 338zn
(1) Nařízením výkonu rozhodnutí postižením závodu se odkládá provedení
již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých
věcí náležejících k závodu a výkonů rozhodnutí přikázáním k závodu
náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Oprávnění
z těchto výkonů rozhodnutí se považují za věřitele uvedené v § 338s,
aniž by bylo potřebné pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže
vymáhaná pohledávka nenáleží k závodu.
(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí
náležejících k závodu nebo přikázáním k závodu náležejících jiných
pohledávek než z účtu u peněžního ústavu, který byl nařízen až po
nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu, se neprovede. Právo
těchto oprávněných přihlásit vymáhanou pohledávku podle § 338s není
dotčeno.
(3) Nebyla-li pohledávka věřitelů uvedených v odstavcích 1 a 2
uspokojena při rozvrhu rozdělované podstaty, pokračuje soud po skončení
výkonu rozhodnutí postižením závodu v řízení; v případě, že závod byl
prodán v dražbě a že jde o pohledávku náležející k závodu, nastupuje do
řízení na místo povinného vydražitel.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 338zo
(1) Byl-li výkon rozhodnutí postižením závodu zastaven, soud vyzve
správce, aby mu podal konečnou zprávu o výkonu své funkce a aby
vyúčtoval odměnu a hotové výdaje.
(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako
další oprávnění, povinnému a manželu povinného.
(3) Ustanovení § 338zj odst. 3 a 4 platí obdobně.
(4) Povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů soud
uloží buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do
řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili
své pohledávky (§ 338s a 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k
zastavení výkonu rozhodnutí došlo.
Postižení části závodu
§ 338zp
(1) Na výkon rozhodnutí postižením části závodu tvořící samostatnou
organizační složku se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením
závodu, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Správa části závodu vykonávaná správcem se vztahuje i na jednání
při provozu závodu, která se týkají jím spravované organizační složky
závodu.
Postižení podílu spolumajitele závodu
§ 338zq
(1) Na výkon rozhodnutí postižením podílu spoluvlastníka závodu se
užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li
zákon jinak.
(2) Spoluvlastníku povinného soud doručí pravomocné usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí postižením závodu a dražební vyhlášku; spoluvlastník
povinného může podat za podmínek uvedených v § 338p odst. 5 odvolání
proti dražební vyhlášce.
(3) Povinnosti uložené povinnému v § 338m platí i pro spoluvlastníka
závodu.
(4) Opatření správce závodu působí i proti spoluvlastníku povinného.
(5) Pro spoluvlastníka povinného platí § 338k odst. 2 až 6.
(6) Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými
dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení §
338x odst. 1 věty druhé se nepoužije.
(7) Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v §
338y odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
Prodej rodinného závodu
§ 338zqa
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem rodinného závodu se užijí ustanovení o
výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li se dále jinak.
(2) Členu rodiny zúčastněnému na provozu rodinného závodu, který není
povinným, soud doručí dražební vyhlášku.
(3) Zúčastní-li se člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu,
který není povinným, dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné
nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 338x odst. 1 věty
druhé se nepoužije.
(4) Člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu, který není
povinným, je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 větě
druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
Prodej zástavy
§ 338zr
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se užijí ustanovení
o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Při výkonu rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se nepoužijí
ustanovení § 338f odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z
usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 338s, ledaže by
věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.
Hlava osmá
Uspokojení práv na nepeněžité plnění
Návrh
§ 339
(1) Podle těchto ustanovení se vykonávají rozhodnutí, která ukládají
jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.
(2) Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí též pro náklady, které mu
byly rozhodnutím přiznány, jakož i pro náklady výkonu rozhodnutí, uvede
v návrhu na výkon rozhodnutí, jakým způsobem má být jeho pohledávka na
nákladech uspokojena.
Vyklizení
nadpis vypuštěn
§ 340
(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil
nemovitou věc, stavbu, byt nebo místnost, soud nařídí výkon rozhodnutí
a po právní moci tohoto usnesení výkon rozhodnutí provede.
(2) Soud vyrozumí povinného nejméně 15 dnů předem, kdy bude vyklizení
provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.
§ 341
(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud učiní opatření, aby z
vyklizovaného objektu
a) byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho
domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se
souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném
objektu,
b) byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva
povinného.
(2) Věci odstraněné z vyklizovaného objektu odevzdají se povinnému nebo
některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.
(3) Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo
je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady
povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli; není-li
možné věci dát do úschovy, výkon rozhodnutí nelze provést. Soud
vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.
(4) Postup podle odstavce 3 se nepoužije, jde-li o věc zjevně
bezcennou. V takovém případě soud věc zdokumentuje a nařídí její
zničení. O zničení věci vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, než
k němu dojde. Zničení věci se provede tak, že ji soud předá k využití
nebo k odstranění nebo ji předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu
odpadů podle zvláštního právního předpisu^102).
§ 342
(1) Nevyzvedl-li si povinný věci u obce nebo schovatele do šesti měsíců
ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obce (schovatele)
podle ustanovení o prodeji movitých věcí.
(2) Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy a
nákladů prodeje. Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo
jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o
zvláštních řízeních soudních; lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o
zvláštních řízeních soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl
zbytek výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako
nedoručitelný.
(3) Věci, které se nepodaří prodat, soud nabídne obci nebo schovateli
na úhradu nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; odmítnou-li věci
převzít, připadají státu.
(4) Náklady úschovy, které nebudou uhrazeny z výtěžku prodeje ani
převzatými věcmi, je povinen nahradit obci (schovateli) povinný; o této
povinnosti soud rozhodne na návrh obce (schovatele).
nadpis vypuštěn
§ 343
zrušen
§ 344
zrušen
Odebrání věci
§ 345
(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal
nebo dodal oprávněnému věc, postará se soud o výkon rozhodnutí tím, že
dá odebrat věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji
oprávněnému.
(2) Jestliže je k užívání odebírané věci třeba listiny, odebere se i
tato listina povinnému a odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která
byla povinnému odebrána.
(3) Nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při
odebrání věci. Soud vyrozumí oprávněného o době výkonu předem. Odebrání
věci nebude provedeno, nebude-li mu přítomen oprávněný nebo jeho
zástupce. Ukazuje-li se to potřebné, vykonavatel provádějící odebrání
věci přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
(4) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,
oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a
jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v
nich umístěných, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má
povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat
si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup,
popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
§ 346
Má-li věc, kterou je třeba povinnému odebrat, u sebe někdo jiný, vyzve
jej soud, aby ji oprávněnému vydal. Nebude-li věc vydána dobrovolně,
použije se na návrh oprávněného přiměřeně ustanovení o výkonu
rozhodnutí přikázáním pohledávky.
§ 347
(1) Nepodaří-li se odebrat věc určenou v nařízení výkonu rozhodnutí a
lze-li si věc stejného druhu a stejné jakosti opatřit jinak, vyzve soud
oprávněného, aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného.
(2) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil
oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh
oprávněného některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 1.
Rozdělení společné věci
§ 348
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo
nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky,
provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji
movitých věcí nebo nemovitých věcí.
(2) Spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení
oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na
společné věci.
(3) Nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat,
zastaví soud výkon rozhodnutí.
§ 349
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo
nemovitá věc rozdělena jinak než prodejem, určí soud při nařízení
výkonu rozhodnutí, jak výkon bude proveden. Ukazuje-li se to potřebné,
přibere se k provedení výkonu rozhodnutí vhodná osoba, podle možnosti
zástupce orgánu obce.
(2) Jestliže je to třeba, zejména je-li nutno přesně stanovit,
popřípadě vytyčit hranice pozemků, přibere soud k rozdělení znalce.
Provedení prací a výkonů
§ 350
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl pro
oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než
povinný, povolí soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde,
provést někým jiným nebo si ji provedl sám, a to na náklad povinného.
(2) Oprávněný nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, je při
výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce,
o kterou jde.
(3) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil
oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh
oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých
pohledávek.
§ 351
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za
porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč.
Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na
návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude
zastaven. Pokuty připadají státu.
(2) Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje povinnosti nahradit újmu.
§ 351a
(1) Bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně
způsobil porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který toto
rozhodnutí předpokládá, (předešlého stavu), soud oprávněnému povolí,
aby se na náklady povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného
tímto rozhodnutím. Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede v
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) Na žádost oprávněného soud pověří vykonavatele provedením
jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná
opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu.
(3) Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil
oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým
bylo povinnému uloženo zaplatit náklady uvedené v odstavci 1, se
provede na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení
peněžitých pohledávek.
ČÁST SEDMÁ
Jiná činnost soudu
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 352
(1) Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v
souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. U soudu se rovněž
skládají peníze a jiné hodnoty náležející osobám, u kterých soud
dohlíží na správu majetku, zálohy, jistoty a jiné platby, které
bezprostředně souvisí se soudním řízením.
(2) O přijetí do úschovy a o složení peněz a jiných hodnot, zálohy,
jistoty nebo jiných plateb podle odstavce 1 vydá soud tomu, kdo hodnoty
skládá, potvrzení.
nadpis vypuštěn
§ 353
(1) Na žádost oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo
veřejné listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného
předpisu Evropské unie^34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul
nebo částečný evropský exekuční titul, soud toto rozhodnutí, smír nebo
veřejnou listinu jako evropský exekuční titul nebo částečný evropský
exekuční titul potvrdí za podmínek stanovených přímo použitelným
předpisem Evropské unie^34f). Nejsou-li splněny podmínky pro vydání
potvrzení, soud jej nevydá a o důvodech písemně vyrozumí oprávněného.
(2) K vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného
evropského exekučního titulu je v případě rozhodnutí a soudního smíru
příslušný soud, který rozhodnutí vydal nebo soudní smír schválil. K
vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného evropského
exekučního titulu je v případě veřejné listiny příslušný soud, v jehož
obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinu sepsal.
(3) Za podmínek stanovených přímo použitelným právním předpisem
Evropské unie^34f) soud na žádost provede opravu nebo zruší potvrzení
evropského exekučního titulu nebo částečného evropského exekučního
titulu vydaného podle odstavce 1. Nejsou-li splněny podmínky pro opravu
nebo zrušení, použije se věta druhá odstavce 1 obdobně.
(4) K opravě nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nebo
částečného evropského exekučního titulu je příslušný soud, který
potvrzení vydal.
nadpis vypuštěn
§ 354
Oznámení výhrady
(1) Každý může požádat okresní soud, aby doručil jeho oznámení o
výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle občanského
zákoníku tomu, proti kterému se neúčinnosti právního jednání může
dovolat.
(2) Soud o žádosti sepíše protokol a oznámení o výhradě doručí.
Nepředá-li žadatel soudu spolu se žádostí oznámení o výhradě, může ho
učinit do protokolu u soudu. V takovém případě soud doručí protokol.
ČÁST OSMÁ
Závěrečná ustanovení
Přechodná ustanovení
§ 355
Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená
před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před
účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
§ 356
(1) Pro lhůty, které v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, ještě
neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.
(2) Jestliže však zákonem byla dosud stanovena lhůta delší, skončí až v
této pozdější době.
(3) Lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona neskončí dříve než
šest měsíců ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
§ 357
Na platební rozkazy vydané přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,
použije se dosavadních předpisů.
§ 358
Řízení v nájemních věcech, zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabyl
účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.
§ 359
Pokud ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, přísluší soudu ještě
rozhodovat o příkazech k vyklizení, vydaných národními výbory, rozhodne
o nich podle dosavadních předpisů.
§ 360
(1) Bylo-li přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, zahájeno
řízení u soudu dosud věcně příslušného, pokračuje v řízení tento soud a
pro další postup se použije dosavadních předpisů.
(2) Obdobně se postupuje, náleží-li věc do pravomoci státního
notářství, s výjimkou věcí soudní úschovy.
§ 361
(1) Dosud neskončené věci soudní úschovy postoupí soud příslušnému
státnímu notářství a vyrozumí účastníky i schovatele, že řízení
napříště vede a o vydání předmětu úschovy rozhoduje státní notářství.
(2) Dokud schovatel nebude takto vyrozuměn, vede řízení soud podle
dosavadních předpisů.
§ 362
(1) Věci poručenské a věci opatrovnické týkající se majetku dítěte
přenášejí se dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, z národních výborů
na soudy.
(2) Národní výbory postoupí neprodleně spisy týkající se věcí uvedených
v odstavci 1 příslušnému okresnímu soudu.
§ 363
(1) O žádostech za povolení uzavření manželství nezletilým a osobám
stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým, o nichž
nebylo národním výborem pravomocně rozhodnuto přede dnem, kdy tento
zákon nabyl účinnosti, rozhodne soud.
(2) Národní výbory postoupí žádosti uvedené v odstavci 1 neprodleně
příslušnému okresnímu soudu.
§ 364
V řízení o zadržení v ústavu soud od účinnosti nové úpravy tohoto
řízení nepokračuje; do té doby rozhoduje soud o zadržení v ústavu podle
dosavadních ustanovení.
§ 365
Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou podkladem pro
výkon rozhodnutí podle tohoto zákona, i když je tento zákon za podklad
výkonu rozhodnutí nepovažuje.
§ 366
Povolení exekuce, k němuž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona, má
účinky nařízení výkonu rozhodnutí. V řízení se dále postupuje podle
tohoto zákona, není-li stanoveno jinak.
§ 367
(1) Zabavení peněžité pohledávky a platu, k němuž došlo před účinností
tohoto zákona, má účinky nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy,
popřípadě přikázáním pohledávky povinného, které bylo plátci mzdy,
popřípadě dlužníku povinného doručeno.
(2) Plátce mzdy, který provádí srážky ze mzdy povinného na základě
exekuce na plat povolené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,
může po účinnosti tohoto zákona postupovat při provádění srážek podle
nových ustanovení. Jakmile mu soud doručí usnesení, ve kterém jej
vyzve, aby při dalším provádění srážek postupoval podle ustanovení
tohoto zákona, je plátce mzdy povinen tak učinit.
§ 368
(1) Byla-li přede dnem účinnosti tohoto zákona povolena exekuce
vyklizením bytu, dokončí se podle dosavadních předpisů.
(2) Ukládá-li rozhodnutí soudu vydané přede dnem účinnosti tohoto
zákona povinnost vyklidit byt, za který je třeba poskytnout náhradu, je
vykonatelné, až když byl právoplatně poskytnut náhradní byt, popřípadě
náhradní ubytování tam, kde stačí poskytnout náhradní ubytování.
§ 369
Povolené exekuce na nemovitosti a na movité věci se dokončí podle
dosavadních předpisů.
§ 370
Exekuční likvidace, nařízené přede dnem, kdy tento zákon nabyl
účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.
§ 370a
Působnosti stanovené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle
tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
§ 371
zrušen
§ 372
zrušen
Zmocňovací ustanovení
§ 373
Ministerstvo upraví vyhláškou výkon rozhodnutí srážkami z pracovní
odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo
ve výkonu zabezpečovací detence, jakož i chovanců v zařízeních pro
výkon ústavní a ochranné výchovy.
§ 374
(1) Ministerstvo se zmocňuje vydat obecně závazným právním předpisem
jednací řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, který upraví
podrobněji pro vyřizování občanskoprávních věcí organizaci práce a
úkoly zaměstnanců při výkonu soudnictví včetně postupu notáře při
provádění úkonů v řízení o dědictví, postup při doručování písemností,
postup soudů při výkonu rozhodnutí, kancelářské práce u soudů včetně
správní agendy. Zejména v něm může stanovit,
a) které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu (samosoudci) mohou
vykonávat justiční čekatelé nebo administrativní zaměstnanci a kterými
úkony v řízení o dědictví může notář pověřit své zaměstnance,
b) ve kterých případech jsou zaměstnanci soudů oprávněni ověřit pravost
podpisu na listinách a správnost opisů listin,
c) kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem
a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah
jednání,
d) jaká nutná vydání se hradí osobám zúčastněným na řízení.
(2) Předseda senátu (samosoudce), jemuž je jinak věc podle rozvrhu
práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených
justičním čekatelům nebo administrativním zaměstnancům, a to buď vůbec
nebo v jednotlivých případech.
(3) Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař,
justiční čekatel, asistent soudce nebo pověřený administrativní
zaměstnanec, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce). Jeho
rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je
napadnout odvoláním.
§ 374a
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notářů jako
soudních komisařů,
b) případy, v nichž nelze povolit nahlédnutí do spisu, neboť jejich
obsah musí zůstat utajen,
c) paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo
notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním předpisem,^57) a
to pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení,
d) paušální výši náhrady hotových výdajů pro účely rozhodování o
náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3,
e) výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady
jejich hotových výdajů,
f) podrobnosti postupu při vyhotovování a doručování stejnopisů
rozhodnutí a jiných písemností soudu v listinné podobě za součinnosti
provozovatele poštovních služeb.
Zrušovací ustanovení
§ 375
Zrušují se:
1. zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský
soudní řád), ve znění pozdějších předpisů;
2. zákon č. 68/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád;
3. § 6 odst. 2 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;
4. § 7 zákona č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví;
5. § 57 až 60 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;
6. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb.,
o urychleném vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých
dětí;
7. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb.,
o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu;
8. zákon č. 46/1959 Sb., o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění
některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství;
9. vládní nařízení č. 175/1950 Sb., o potvrzeních potřebných pro
osvobození od soudních poplatků a záloh a pro ustanovení zástupce;
10. vládní nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti
družstvům a jiným právnickým osobám;
11. vládní nařízení č. 177/1950 Sb., o odhadech nemovitých věcí;
12. nařízení ministra spravedlnosti č. 178/1950 Sb., kterým se pro
určení soudní příslušnosti stanoví, co se u některých právnických osob
rozumí organizačně nižší správou;
13. nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na
peněžité pohledávky a plat;
14. nařízení ministra spravedlnosti č. 95/1952 Sb., kterým se vydává
jednací řád pro soudy;
15. nařízení ministra spravedlnosti č. 12/1953 Sb., o rozsahu a
podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských
výrobků státu;
16. vyhláška ministra spravedlnosti č. 356/1952 Ú. l. (č. 409/1952 Ú.
v.), kterou se vypočítávají právnické osoby požívající ochrany v
exekuci a příslušné dozorčí orgány;
17. vyhláška ministra spravedlnosti č. 149/1958 Ú. l., o rozsahu
přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává
trest odnětí svobody, a chovanců výchoven dorostu, ve znění vyhlášky
ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb.;
18. nařízení ministra spravedlnosti č. 41/1960 Sb., o sídlech a
obvodech lidových soudů a sídlech a obvodech krajských soudů.
§ 376
Účinnost zákona
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
Příloha A
zrušena
Vybraná ustanovení novel
Čl.III zákona č. 519/1991 Sb.
Ustanovení přechodná a závěrečná
1.
a) Věci, které by podle Čl. I § 9 odst. 2 patřily v prvním stupni do
věcné příslušnosti krajského soudu, ale řízení o nich bylo zahájeno již
před nabytím účinnosti tohoto zákona u okresního soudu, dokončí soudy
dosud věcně příslušné; odvolacím soudem v těchto případech je krajský
soud, dovolacím soudem vrchní soud republiky.
b) Stížnosti pro porušení zákona, podané do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona proti pravomocným rozhodnutím soudů nebo státních notářství se
projednají podle dosavadních předpisů.
c) Na základě podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona, jež došly
na orgány státního zastupitelství nebo na ministerstva spravedlnosti
republik do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou orgány k tomu
příslušné podle dosavadních předpisů podat do 1 roku od nabytí
účinnosti tohoto zákona stížnost pro porušení zákona; o těchto
stížnostech rozhodnou soudy příslušné k vyřízení podle předpisů
platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
d) Ve věcech, ve kterých rozhodnutí odvolacího soudu nabyla právní moci
v průběhu jednoho měsíce před nabytím účinnosti tohoto zákona, mohou
účastníci podat do měsíce poté, co tento zákon nabude účinnosti,
dovolání, jsou-li jinak splněny podmínky § 237 až 239.
e) Návrhy na obnovu řízení podané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona
z důvodů uvedených v dosavadním § 228 odst. 1 písm. c) a d) se
projednají podle dosavadních předpisů.
f) V řízeních, do kterých vstoupil státní zástupce podle § 35 odst. 1,
zaniká jeho účast dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pokud nejde o
případ uvedený v ustanovení písm. i).
g) V řízeních, která byla zahájena na návrh státního zástupce, zaniká
jeho účast rovněž dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Soud vyzve
účastníka, který byl označen jako navrhovatel, k vyjádření, zda chce v
řízení pokračovat. Nevyjádří-li se tento účastník ve lhůtě mu dané tak,
že si přeje v řízení pokračovat, soud řízení zastaví; v takovém případě
soud případná rozhodnutí zruší a o nákladech řízení rozhodne tak, že
účastníci nemají na jejich náhradu právo.
h) Řízení o návrzích státního zástupce podle § 457 odst. 2 a 3
občanského zákoníku dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, soud
zastaví a případná rozhodnutí zruší; o nákladech řízení rozhodne tak,
že účastníci nemají na jejich náhradu právo.
i) Vrchní státní zástupce může ve lhůtě do 31.12.1994 podat stížnost
pro porušení zákona podle dosavadních předpisů ve věcech, do nichž může
vstoupit (§ 35 odst. 1 tohoto zákona), a to do tří měsíců od právní
moci rozhodnutí; o těchto stížnostech rozhodují vrchní soudy; pro
vyřízení stížnosti se použije předpisů platných do dne účinnosti tohoto
zákona.
2.
a) Hospodářské spory zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona u
orgánů hospodářské arbitráže dokončí podle tohoto zákona krajské soudy
působící ve věcech obchodních, místně příslušné podle sídla
arbitrážního orgánu, u něhož bylo řízení zahájeno.
b) Řízení o odvoláních proti rozhodnutím orgán hospodářské arbitráže,
zahájená a nedokončená před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí
nejvyšší soudy republik podle tohoto zákona.
c) Námitky proti arbitrážním platebním rozkazům, podané podle
dosavadních předpisů včas, ale po nabytí účinnosti tohoto zákona, se
postoupí krajskému soudu příslušnému podle písm. a).
d) Hospodářské spory, zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona
před rozhodci podle § 32 zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské
arbitráži, ve znění zákona č. 106/1990 Sb., postoupí rozhodci k dalšímu
řízení krajskému soudu působícímu ve věcech obchodních, který by byl
při zahájení takového sporu příslušný podle obecných ustanovení
občanského soudního řádu.
e) O návrzích na přezkoumání rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže
mimo odvolací řízení, podaných do nabytí účinnosti tohoto zákona,
rozhodne Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky jako o
stížnostech pro porušení zákona proti soudním rozhodnutím, a to podle
dosavadních předpisů občanského soudního řádu.
f) Ve věcech, ve kterých rozhodnutí odvolacího orgánu hospodářské
arbitráže nabylo právní moci v průběhu jednoho měsíce před nabytím
účinnosti tohoto zákona, mohou účastníci podat do měsíce po nabytí
účinnosti tohoto zákona dovolání, jsou-li jinak splněny podmínky § 237
až 239.
g) Návrhy na obnovu řízení, o kterých nebylo rozhodnuto do nabytí
účinnosti tohoto zákona, postoupí se k vyřízení krajskému soudu
příslušnému podle písm. a).
h) Proti pravomocným rozhodnutím orgánů hospodářské arbitráže lze i po
nabytí účinnosti tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve lhůtách
uvedených v § 40 odst. 2 zákona o hospodářské arbitráži, a to u
krajského soudu příslušného podle písm. a).
i) Návrhy na obnovu řízení, jež podle § 32 zákona o hospodářské
arbitráži skončilo výrokem rozhodce, o nichž nebylo rozhodnuto do
nabytí účinnosti tohoto zákona, se postoupí k vyřízení krajskému soudu,
který by byl místně příslušný při zahájení takového sporu podle
obecných ustanovení občanského soudního řádu.
j) Proti výrokům rozhodců podle § 32 zákona o hospodářské arbitráži lze
i po nabytí účinnosti tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve
lhůtách uvedených v § 40 odst. 2 zákona o hospodářské arbitráži, a to u
krajského soudu, který by byl místně příslušný při zahájení takového
sporu podle obecných ustanovení občanského soudního řádu.
3.
a) Ústavy zdravotnické péče jsou povinny do jednoho měsíce od nabytí
účinnosti tohoto zákona, předat soudu, v jehož obvodu je ústav, seznam
všech osob které byly převzaty ústavem do léčení bez svého souhlasu, a
osob, které sice s léčením v ústavu souhlasily, ale jsou omezeny ve
volném pohybu nebo styku s vnějším světem, pokud jsou v držení ústavu
ke dni, kdy tento zákon nabude účinnosti. Podání tohoto seznamu
nahrazuje oznámení podle § 191a. V seznamu se poznamená, u kterých
nemocných bylo vydáno rozhodnutí podle § 24 odst. 4 zákona č. 20/1966
Sb., o péči o zdraví lidu, a bylo-li toto rozhodnutí v rámci
přezkoumání soudem potvrzeno.
b) O všech takto držených osobách s výjimkou těch, o kterých bylo
vydáno rozhodnutí podle § 24 zákona o péči o zdraví lidu a toto bylo
potvrzeno soudem, zahájí soud řízení podle § 191b; rozhodnutí podle §
191b odst. 4 musí být vydáno do 3 měsíců ode dne, kdy soudu došlo
oznámení podle písm. a).
c) v dalším postupuje soud podle § 191d; u nemocných, u kterých bylo
vydáno rozhodnutí podle § 24 zákona o péči o zdraví lidu a bylo
potvrzeno soudem, se takto postupuje, jestliže od uvedeného rozhodnutí
soudu uplynula doba 1 roku. Rozhodnutí o přípustnosti dalšího držení je
třeba vyhlásit do 6 měsíců ode dne vydání usnesení podle § 191b.
4.
a) Projednávání žalob proti rozhodnutím správních orgánů podle hlavy
druhé části páté lze jen u těch správních rozhodnutí, jež po vyčerpání
přípustných opravných prostředků nabyly právní moci počínaje dnem
účinnosti tohoto zákona.
b) Omezení podle písm. a) neplatí, jestliže podle předpisů dosud
platných lze žádat o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudem,
když toto rozhodnutí bylo před tím přezkoumáno ve správním odvolacím
řízení. Jestliže takové řízení již proběhlo přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, postupuje se v zahájeném řízení podle § 247 až 250k;
zastoupení advokátem či komerčním právníkem není v těchto případech
třeba.
5. O opravných prostředcích proti rozhodnutím nositelů pojištění ve
věcech důchodového zabezpečení budou ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona jednat a rozhodovat po dobu tří let u krajských soudů
samosoudci.
6. Pravomocné rozsudky na vyklizení bytu, vyhlášené přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, a jimiž je povinnost vyklidit byt vázána na
zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování, se ve vykonávacím
řízení považují za rozsudky ukládající vyklizení po poskytnutí
náhradního bytu. Oprávněný se však může u soudu, který je příslušný k
výkonu rozhodnutí proti povinnému domáhat určení, že povinnému náleží
jen náhradní ubytování nebo že mu nenáleží bytová náhrada vůbec.
7. I nadále jsou vykonatelná
a) rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže a rozhodnutí rozhodců podle
§ 32 zákona o hospodářské arbitráži, pokud práva v nich uvedená
nezanikla podle § 40 odst. 1 zákona o hospodářské arbitráži (znění
platné do 30. 4. 1990) vykonatelnost těchto rozhodnutí potvrzuje soud,
který by byl k projednání příslušný podle bodu 2.a);
b) rozhodnutí rozhodčích komisí pro pracovní spory a smíry těmito
komisemi schválené; jejich vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v
jehož obvodu rozhodčí komise měla své sídlo;
c) smíry schválené smírčím odborovým orgánem podle § 128 zákona č.
84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a
průmyslových vzorech; jejich vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v
jehož obvodu smírčí orgán měl své sídlo.
8.
a) Při vyřizování návrhů podle § 764 odst. 2, § 765 odst. 4,§ 766 odst.
1 a § 768 odst. 3 obchodního zákoníku postupuje soud podle ustanovení §
200e.
b) Neskončená řízení v konkursu a vyrovnání, v nichž úpadcem
(dlužníkem) je fyzická nebo právnická osoba zapsaná v obchodním
rejstříku, se přenesou na místně příslušný krajský soud s působností ve
věcech obchodních.
9.
a) Pokud se v obecně závazných právních předpisech vydaných před
nabytím účinnosti tohoto zákona stanoví, že určité věci rozhodují
orgány hospodářské arbitráže, rozumí se tím nadále soudy.
b) V ustanoveních zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových
vzorech a zlepšovacích návrzích, která upravují, že spory rozhodují s
výjimkou věcí, jež rozhoduje Úřad pro vynálezy, soud nebo arbitráž, se
slova "nebo arbitráž" vypouštějí.
10.
a) Státní notářství vrátí soudu, který je pověřil prodejem nemovité
věci podle § 335, spisy o výkonu rozhodnutí; jestliže státní notářství
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nemovitou věc prodalo, postoupí
soudu, který je pověřil, i strženou částku po srážce nákladů prodeje.
Soud pak pokračuje ve výkonu rozhodnutí podle § 335 a násl.; alespoň
dodatečně doručí soud původní usnesení o nařízení výkonu osobám
uvedeným v § 335 odst. 4, pokud se tak nestalo již dřív, a povinného
poučí ve smyslu § 335 odst. 3.
b) Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto
zákona, užije se dosavadních předpisů.
11. Vláda České republiky se zmocňuje, aby nařízením upravovala s
přihlédnutím k měnícím se cenovým poměrům peněžité částky v
československých korunách uvedené v § 9 odst. 3 písm. a), § 53 odst. 1,
§ 89a, § 172 odst. 1, § 273 odst. 1, § 322 odst. 2 písm. d) a § 351
odst. 1.
12. Ministerstvo obecně závazným právním předpisem stanoví podrobnosti
o obchodním rejstříku a způsobu jeho vedení.
13. Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve sbírce
zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963
Sb.), jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl.II zákona č. 263/1992 Sb.
1. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme
dnem účinnosti tohoto zákona spisy v řízení o dědictví, o umořování
listin a o úschovách, které do tohoto data nebyly pravomocně skončeny,
a řízení dokončí.
2. Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto
zákona, užije soud dosavadních předpisů; tím není dotčeno užití § 38.
3. Řízení o umořování listin a o úschovách zahájená před dnem účinnosti
tohoto zákona soud dokončí podle dosavadních předpisů.
4. Lhůta k podání odvolání v řízení uvedených v bodě 1 je zachována,
bude-li odvolání adresováno státnímu notářství, proti jehož rozhodnutí
směřuje.
5. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme
dnem účinnosti tohoto zákona předměty všech úschov, o nichž státní
notářství vedlo řízení, a dále úschov přijatých v souvislosti s řízením
o dědictví a úschov podle § 103a zákona č. 95/1963 Sb., o státním
notářství a řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění
pozdějších předpisů.
6. Soud provede v řízení o dědictví rovněž šetření v evidenci závětí
státního notářství, kterou převzal, zda je v ní evidována závěť sepsaná
notářským zápisem státního notářství a u kterého soudu je uložena.
Čl. III zákona č. 24/1993 Sb.
1. Věci, v nichž je dána věcná příslušnost vrchních soudů a v nichž
bylo řízení zahájeno před Nejvyšším soudem a tímto soudem nebylo
pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezmou
a dokončí vrchní soudy.
2. Tam, kde zvláštní předpis stanoví, že k přezkoumání správního
rozhodnutí je dána věcná příslušnost Nejvyššího soudu, je věcně
příslušným vrchní soud.
3. Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní
Republiky, v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, převezme a dokončí
a) Nejvyšší soud, jde-li o řízení o opravném prostředku, jestliže se na
území České republiky nachází soud, který ve věci rozhodl v prvním
stupni, nebo je-li na území České republiky soud, který by byl podle
tohoto zákona územně příslušný projednat věc v prvním stupni;
b) Nejvyšší soud, jde-li o určení místně příslušného soudu, jestliže má
na území České republiky sídlo soud, který věc předložil Nejvyššímu
soudu České a Slovenské Federativní Republiky podle § 105; v ostatních
případech, má-li navrhovatel na území České republiky bydliště nebo
sídlo;
c) Nejvyšší soud, jde-li o rozhodování ve sporu o pravomoc podle § 8a
odst. 2 a rozhodování o přikázání věci podle § 12 odst. 3 věty druhé,
je-li na území České republiky sídlo toho, kdo o rozhodnutí požádal;
d) vrchní soud, jde-li o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu,
je-li správní orgán České republiky příslušný věc rozhodnout.
4. Vrchní soud je příslušný též přezkoumat rozhodnutí ústředních orgánů
České a Slovenské Federativní Republiky, bude-li po dni účinnosti
tohoto zákona dána pravomoc správního orgánu České republiky věc
rozhodnout.
Čl.II zákona č. 171/1993 Sb.
Tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní
účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona
zůstávají zachovány.
Čl.II zákona č. 238/1995 Sb.
(1) Není-li dále stanoveno jinak, tento zákon platí i pro řízení
zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení
nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
(2) Krajský soud dnem účinnosti tohoto zákona převezme od okresního
soudu obchodní rejstřík vedený pro jeho obvod a dokončí jako soud
prvního stupně řízení ve věcech obchodního rejstříku, v nichž do dne
účinnosti tohoto zákona nebylo pravomocně rozhodnuto. Řízení o
odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů ve věcech obchodního
rejstříku zahájená a nedokončená do dne účinnosti tohoto zákona
převezmou a dokončí vrchní soudy.
(3) Návrhy na obnovu řízení, podané před účinností tohoto zákona, se
projednají podle dosavadních předpisů.
(4) Řízení o dovolání a o stížnosti pro porušení zákona, o nichž nebylo
pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezme a
dokončí podle dosavadních předpisů Nejvyšší soud.
Čl.III zákona č. 202/1997 Sb.
Občanskoprávní věci, v nichž je navrhovatelem provozovatel městské
hromadné přepravy na území hlavního města Prahy, uplatňuje-li nárok
podle zvláštního předpisu^1) na zaplacení jízdného nebo částek tímto
zvláštním předpisem stanovených, napadené přede dnem účinnosti tohoto
zákona u Obvodního soudu pro Prahu 7, v nichž by byla dána příslušnost
jiného okresního soudu, obvodního soudu v Praze nebo Městského soudu v
Brně, dokončí Obvodní soud pro Prahu 7.
Část dvanáctá, Hlava I zákona č. 30/2000 Sb.
Přechodná ustanovení k části první
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla
zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí
dosavadní právní předpisy.
3. Při rozhodování ve sporech o příslušnost se postupuje podle tohoto
zákona i v řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí jeho
účinnosti. Vznikl-li však spor o příslušnost přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, rozhodne se o něm podle dosavadních právních
předpisů.
4. O návrzích na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podaných
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních
právních předpisů.
5. O návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců
soudu, znalců, tlumočníků nebo notářů z úkonů soudního komisaře
podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle
dosavadních právních předpisů; totéž platí, byla-li věc přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému soudu
k rozhodnutí o vyloučení soudců.
6. Písemnosti, které byly soudem odeslány přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů.
7. Při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí dosavadní právní
předpisy.
8. V řízení před soudem prvního stupně nelze užít nové ustanovení §
114b, bylo-li první jednání ve věci nařízeno přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
9. V řízení, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona,
nelze užít nové ustanovení § 118b.
10. Odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom
stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
se stanoví podle dosavadních právních předpisů.
11. Při opravě rozhodnutí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nebo vydaných po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
12. Řízení ve věci dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni řídí dosavadními
právními předpisy.
13. Pro řízení ve věcech obchodního rejstříku a pro řízení o některých
otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob
zahájená na návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy.
14. Pro řízení o návrzích Komise pro cenné papíry podaných přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí v prvním stupni dosavadní
právní předpisy.
15. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
16. Návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
17. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
18. Pro řízení v prvním stupni o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky
z účtu u peněžního ústavu nebo jiné peněžité pohledávky, které bylo
zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí
dosavadní právní předpisy; totéž platí pro provedení těchto výkonů
rozhodnutí.
19. Byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti
nebo zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti podán přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vyrozumí soud příslušný
katastrální úřad o tomto návrhu do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
20. Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
téže nemovitosti podaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se
považuje za přistoupení k řízení dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Bylo-li o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže
nemovitosti pravomocně rozhodnuto přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, považuje se další oprávněný dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
za účastníka řízení.
21. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, který byl pravomocně nařízen
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na movité věci,
jež jsou příslušenstvím nemovitosti, jen tehdy, nebylo-li přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o ceně nemovitosti.
22. Nebylo-li v dosud neskončeném řízení pravomocné usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti doručeno osobám a orgánům,
kterým se doručuje podle tohoto zákona, přistoupí soud k doručení
usnesení těmto osobám a orgánům do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
23. Bylo-li rozhodnuto o ceně prodávané nemovitosti přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, dokončí se řízení o určení této ceny podle
dosavadních právních předpisů.
24. Byla-li vydána dražební vyhláška přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, avšak dražba nemovitosti nebyla do té doby provedena, soud tuto
vyhlášku zruší a vydá novou dražební vyhlášku podle tohoto zákona.
25. Byla-li nemovitost vydražena přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, dokončí se řízení o výkon rozhodnutí podle dosavadních právních
předpisů.
26. Pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti se při rozvrhu
rozdělované podstaty uspokojují ve stejné skupině jako pohledávky
zajištěné zástavním právem; pro pořadí těchto pohledávek je rozhodující
den vzniku práva omezení převodu nemovitosti. Věřitelé těchto
pohledávek mají v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti stejná
práva a povinnosti jako věřitelé pohledávek zajištěných zástavním
právem.
27. Pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti, bytu nebo
místnosti, za něž je třeba zajistit povinnému náhradu, se použijí
dosavadní právní předpisy, byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
28. Při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek
patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31.
července 1998 a nebylo vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů
účinných do 31. července 1998.
29. Titulem pro výkon rozhodnutí jsou i nadále notářské zápisy sepsané
ve smyslu dosavadního § 274 písm. e) do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy.
Čl.IV zákona č. 317/2001 Sb.
Přechodná ustanovení
2. Řízení o soudním prodeji zástavy podle dosavadních § 200y, 200z a
200aa občanského soudního řádu a řízení o výkon rozhodnutí o prodeji
zástavy zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
podle dosavadních právních předpisů.
Čl.XXV zákona č. 151/2002 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje
soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních
orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění
účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat
žalobu podle části páté tohoto zákona za podmínek jím stanovených.
2. Není-li dále stanoveno jinak nebo nestanoví-li tento zákon nebo
zvláštní právní předpis jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v
řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
zachovány.
3. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla
zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí
dosavadní právní předpisy, jde-li o věci, které se po dni nabytí
účinnosti tohoto zákona nadále projednávají a rozhodují v občanském
soudním řízení.
4. Ve sporech o věcnou příslušnost se postupuje podle tohoto zákona i v
řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí jeho účinnosti, jde-li
o věci, které se po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nadále
projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení. Vznikl-li však
spor o věcnou příslušnost přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
rozhodne se o něm podle dosavadních právních předpisů.
5. Řízení ve věcech uvedených v dosavadních § 200h až 200n, 200v a 200w
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
dosavadních právních předpisů.
6. Pro doručování písemností, které byly soudem doručovány nebo
odevzdány k doručení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se
použijí dosavadní právní předpisy.
Čl.III zákona č. 120/2004 Sb.
Přechodné ustanovení
Občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, platí i pro řízení
zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které
v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
zachovány.
Čl.VI zákona č. 554/2004 Sb.
ČÁST ŠESTÁ
Přechodná ustanovení
1. Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé přede
dnem nabytí jeho účinnosti; vznik těchto právních vztahů, jakož i
nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však
posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Čl.V zákona č. 555/2004 Sb.
ČÁST PÁTÁ
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí úprava doručování písemností
provedená tímto zákonem i pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Při doručování písemnosti, která byla doručována při jednání nebo
jiném úkonu soudu nebo odevzdána k doručení přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
3. U pohledávek vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
státu z titulu neuhrazených nákladů občanského soudního řízení a
soudního řízení správního, které stát v rámci řízení platil, se úrok z
prodlení nevymáhá.
Čl.II zákona č. 59/2005 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
2. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
3. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
4. V řízení o návrzích na předběžné opatření podaných přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních
předpisů.
5. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným ve věcech
předběžných opatření přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
6. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným ve věcech
předběžných opatření přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo
vydaným v těchto věcech po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Čl.V zákona č. 216/2005 Sb.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
1. Řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
2. V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí,
že lhůta podle § 200db odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro potřeby zápisu
pro zmeškání lhůty prodlužuje o dalších pět pracovních dnů, a to i v
případě, že je lhůta prodloužena podle § 200db odst. 2 občanského
soudního řádu.
3. Do 31. prosince 2006 vydá rejstříkový soud na žádost vždy listinný
úředně ověřený částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve
sbírce listin nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v obchodním
rejstříku není; neověřený opis nebo potvrzení ani opis nebo potvrzení v
elektronické podobě se nevydávají a ustanovení § 28 odst. 3 a 5
obchodního zákoníku se nepoužijí. Do 31. prosince 2006 lze obchodní
rejstřík vést pouze v listinné podobě; ustanovení § 27 odst. 1 věta
druhá a § 33 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužijí.
4. Osoba, která splňuje podmínky podle § 183i odst. 1 tohoto zákona ke
dni účinnosti tohoto zákona, může vykonávat právo výkupu účastnických
cenných papírů podle § 183i až 183n obchodního zákoníku do tří měsíců
ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak toto právo zaniká.
Čl.VI zákona č. 79/2006 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená před dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
2. V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí,
že se lhůta podle § 200db odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na zápis přeměn
společností podle zvláštního právního předpisu prodlužuje o dalších 5
pracovních dnů, a to i v případě, že je lhůta prodloužena podle § 200db
odst. 2 občanského soudního řádu.
3. Do 31. prosince 2006 vydá rejstříkový soud vždy listinný úředně
ověřený částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce
listin nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v obchodním rejstříku není;
ustanovení § 28 odst. 3 vět první a druhé se nepoužijí.
Čl.IV zákona č. 113/2006 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí čl. III tohoto zákona i pro
řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před tímto
dnem pravomocně neukončená; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, který byl pravomocně
nařízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a který postihuje
dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, se
použijí dosavadní právní předpisy.
Čl.LII zákona č. 264/2006 Sb.
Přechodné ustanovení
Plátci mzdy provedou srážky ze mzdy podle zákona č. 99/1963 Sb., ve
znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, poprvé za výplatní
období, do něhož připadne den nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 295/2008 Sb.
Přechodné ustanovení
Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, se použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona a před tímto dnem pravomocně neukončená; právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
Čl. II zákona č. 7/2009 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve
znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla
zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí
dosavadní právní předpisy.
3. Písemnosti, které byly soudem předány k doručení přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních
předpisů.
4. Správci konkursní podstaty, předběžnému správci a vyrovnacímu
správci, ustanoveným podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se doručuje na adresy určené
podle dosavadních právních předpisů; jinak se jim písemnosti
(elektronické dokumenty) doručují podle tohoto zákona.
5. O žalobách nebo jiných návrzích na zahájení řízení podaných přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede u soudu prvního stupně
příprava jednání podle dosavadních právních předpisů, ledaže soud do
dne nabytí účinnosti tohoto zákona neučinil ve věci žádný úkon.
6. Byla-li příprava jednání provedena po dni nabytí účinnosti tohoto
zákona podle dosavadních právních předpisů, postupuje se při nařízení a
provedení jednání před soudem prvního stupně podle dosavadních právních
předpisů.
7. Není-li dále stanoveno jinak, v řízení o dědictví po zůstaviteli,
který zemřel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí
dosavadní právní předpisy.
8. V řízení o dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle nových § 38 a 175zd.
9. Při likvidaci dědictví se postupuje podle občanského soudního řádu,
ve znění tohoto zákona, i když zůstavitel zemřel přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
10. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona
se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
11. Z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze
podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno
(vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání
žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
12. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným)
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c
odst. 2 tím není dotčeno.
13. Žaloby podané ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou v
prvním stupni podle dosavadních právních předpisů.
14. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí anebo nemovitostí nařízený
přede dnem účinnosti tohoto zákona se provede podle dosavadních
právních předpisů.
Čl. VII zákona č. 286/2009 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
2. Na řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, v nichž byla
dražební vyhláška vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se
§ 336o občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
Čl. IV zákona č. 69/2011 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
občanského soudního řádu ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
§ 31 zákona č. 202/2012 Sb.
Přechodné ustanovení
Pokud soud v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
uložil účastníkům řízení účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním
jednání nebo rodinné terapii, nebo za účelem účasti na takovém jednání
přerušil řízení, postupuje v těchto věcech podle zákona č. 99/1963,
občanský soudní řád, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona.
Čl. II zákona č. 396/2012 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
podle dosavadních právních předpisů.
2. Řízení o výkonu rozhodnutí, která byla zahájena přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona a která podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nespadají po dni
nabytí účinnosti tohoto zákona do působnosti soudu, soud rozvrhne
rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do jeho obvodu,
a vyrozumí o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora. Není-li
do obvodu soudu jmenován žádný exekutor, soud řízení rozvrhne
rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu soudu,
který má společnou hranici s tímto obvodem a který patří do obvodu
stejného krajského soudu.
3. Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí předá soud
soudním exekutorům, mezi které byly věci rozvrženy, příslušné soudní
spisy. Dnem, kdy soud předá soudnímu exekutorovi soudní spis, řízení o
výkonu rozhodnutí pokračuje dále u soudního exekutora jako exekuční
řízení.
4. Oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu podat návrh na
zastavení exekuce bez uvedení důvodu; tomuto návrhu soudní exekutor
vyhoví. V tomto případě nemá soudní exekutor nárok na náhradu nákladů
exekuce a účastníci exekučního řízení nemají nárok na náhradu nákladů.
5. Oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu i bez uvedení
důvodu požádat exekuční soud o změnu exekutora; soud o tomto návrhu
rozhodne.
6. Účinky zahájení řízení o výkonu rozhodnutí a úkony, které v něm
vykonal soud, zůstávají zachovány. Soudní exekutor není vázán návrhem
oprávněného na to, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí veden. Soudní
poplatek zaplacený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
nevrací; nebyla-li exekuce zastavena podle bodu 4, snižují se o částku
zaplacenou na tomto poplatku náklady exekuce. Soud nenařizuje exekuci a
nepověřuje soudního exekutora jejím provedením.
7. Soudní exekutor zašle povinnému výzvu ke splnění vymáhané povinnosti
podle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona. Po marném uplynutí lhůty podle § 46
odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, provede soudní exekutor exekuci podle zákona
č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona.
8. O předání spisů sepíše předseda soudu a soudní exekutor protokol,
který se bez zbytečného odkladu zveřejní na úřední desce soudu, na
úřední desce soudního exekutora a na internetových stránkách
Exekutorské komory České republiky. V protokolu se uvede spisová značka
soudu, označení účastníků řízení, exekutor, který spis převzal, a den,
kdy k převzetí spisu došlo.
9. Zahájí-li oprávněný, na jehož návrh byla zastavena exekuce podle
bodu 4, exekuční řízení podle správního nebo daňového řádu do 6 měsíců
ode dne právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce podle bodu 4, neběží
po tuto dobu lhůta, v níž může exekuční správní orgán nařídit exekuci
podle § 108 odst. 4 správního řádu, a lhůta pro placení daně podle §
160 daňového řádu.
10. Exekutorské zápisy podle § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., ve
znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly sepsány
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou titulem pro výkon
rozhodnutí podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, i po dni nabytí účinnosti tohoto
zákona.
Čl. VI zákona č. 401/2012 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, zahájená a pravomocně
neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle
právních předpisů účinných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 404/2012 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
2. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
ustanovení § 120 odst. 2 zákona, ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
3. Všechna řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v
ústavu zdravotnické péče zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
4. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 218c zákona, který se užije
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Všechna řízení podle § 200ua občanského soudního řádu zahájená přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních
právních předpisů.
6. Žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů.
7. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který
se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 53 zákona č. 45/2013 Sb.
Přechodné ustanovení
Proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu, který byl vydán v
období od 1. května 2013 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze
podat námitky nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Byl-li však takový směnečný (šekový) platební rozkaz
doručen po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, lze námitky podat ve
lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení.
Čl. II zákona č. 293/2013 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem
zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení zákona o
zvláštních řízeních soudních.
2. Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
3. Řízení o dědictví upravené v zákoně č. 99/1963 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na projednání
dědictví v případech, kdy smrt zůstavitele nastala do 31. prosince
2013.
4. Je-li po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vymáhána pohledávka
náhrady za příspěvek na výživu dítěte, která vznikla přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, je tato pohledávka přednostní podle § 279
odst. 2 písm. g) občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona. Je-li po dni nabytí účinnosti tohoto
zákona vymáhána pohledávka náhrady přeplatku na dávce důchodového
zabezpečení, je tato pohledávka přednostní podle § 279 odst. 2 písm. e)
občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
5. Tam, kde zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, hovoří o pohledávce
postoupené k zajištění pohledávky věřitele povinného nebo o pohledávce
zajištěné postoupením pohledávky, rozumí se tím pohledávka převedená k
zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele nebo pohledávka
zajištěná zajišťovacím převodem práva.
6. Bude-li v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
usnesení o příklepu vydáno po dni nabytí účinnosti tohoto zákona,
předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke
stavbě nezaniká dnem, kterým se stal vydražitel vlastníkem nemovité
věci, případně nemovité věci náležející k závodu.
7. Z výkonu rozhodnutí nebo exekuce jsou po dni nabytí účinnosti tohoto
zákona vyloučeny byty nebo nebytové prostory a domy s byty nebo
nebytovými prostory, nebylo-li do katastru nemovitostí České republiky
vloženo prohlášení vlastníka, a to v případech, kdy k takovým bytům
nebo nebytovým prostorům mají právo k výlučnému nabytí vlastnictví
osoby podle § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a
nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince
2013.
8. Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí a prodejem závodu se
poplatek z prodlení za poslední 3 roky před rozvrhovým jednáním
uspokojuje v pořadí jistiny, nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se
před jistinou. Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních
listů slouží jen část pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se
nároky uvedené ve větě první poměrně.
9. Výkon rozhodnutí, kterým je přiznáno právo na bytovou náhradu podle
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
se provede podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona.
10. Je-li výkonem rozhodnutí postiženo právo vkladatele na výplatu
zůstatku z vkladového vztahu potvrzeného vkladní knížkou na doručitele,
který byl zrušen článkem III zákona č. 126/2002 Sb., kterým se mění
zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační
agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační
agentuře), ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999
Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších
předpisů, postupuje se podle dosavadních právních předpisů upravujících
výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Čl. IV zákona č. 87/2015 Sb.
Přechodné ustanovení
Pro určení věcné příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 99/1963 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 139/2015 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
2. O možnosti domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 262b odst.
1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, poučí soud manžela povinného v řízeních zahájených přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí, bylo-li toto usnesení vydáno ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
3. O návrzích na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle § 267
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, které byly podány přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
4. Ustanovení § 304b odst. 4 a § 309 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí na
usnesení o nařízení exekuce, která byla peněžnímu ústavu doručena ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů, která byla
vydána před 1. lednem 2014, lze evidovat v Seznamu listin o manželském
majetkovém režimu na základě písemné žádosti jednoho z manželů nebo
obou manželů. Založení rozhodnutí do sbírky listin a zápis údajů
uvedených v § 35j odst. 3 písm. a), c) a d) zákona č. 358/1992 Sb., o
notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů, do rejstříku provede kterýkoliv notář. Při tomto evidování se
postupuje podle notářského řádu, jehož ustanovení se po jejich evidenci
použijí i pro tato rozhodnutí.
Čl. II zákona č. 164/2015 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
2. V řízeních o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z výsluhového
příspěvku, příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených
komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatku k důchodu nebo
zvláštního příspěvku k důchodu podle zákona upravujícího ocenění
účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a
některých pozůstalých po nich, v nichž přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona nebylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí,
rozhodne soud o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z výsluhového
příspěvku, příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených
komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatku k důchodu nebo
zvláštního příspěvku k důchodu podle zákona upravujícího ocenění
účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a
některých pozůstalých po nich. V řízeních o výkonu rozhodnutí
přikázáním pohledávky z výsluhového příspěvku, příplatku k důchodu ke
zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti
sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle
zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a
osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, v nichž
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bylo vydáno usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí, se ve výkonu rozhodnutí pokračuje podle
ustanovení § 276 a násl. občanského soudního řádu o nařízení výkonu
rozhodnutí srážkami z výsluhového příspěvku, příplatku k důchodu ke
zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti
sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle
zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a
osvobození Československa a některých pozůstalých po nich.
3. V řízeních o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, v nichž byl
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona proveden soupis, se rozsah
věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí posuzuje podle dosavadních
právních předpisů.
*) Podle úplného znění č. 69/2001 Sb. poslední věta odst. 1 zní:
"Příslušným je soud podle § 88 písm. c)."
1) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním
řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 3/1977 Sb., o přepravním
řádu lanových drah, ve znění pozdějších předpisů.
1a) § 66 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a
televizního vysílání a o změně dalších zákonů.
33b) § 37 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších
předpisů.
34f) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21.
dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné
nároky.
35a) § 83 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve
znění pozdějších předpisů.
§ 8 a násl. zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů.
§ 5 a násl. zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
36) § 5 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách.
53c) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
54) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve
znění zákona č. 384/2008 Sb.
55a) Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových.
56) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o
bezpečnostní způsobilosti.
56a) § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb.
56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo
etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví
obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám
a jejich poskytování.
Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v
případech diskriminace na základě pohlaví.
56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo
etnický původ.
56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se
zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a
službám a jejich poskytování.
57) § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
řád), ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
57b) § 2 zákona č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění
zákona č. 151/2002 Sb.
57d) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů.
57e) § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů.
57f) § 10 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně
zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví.
58) Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním
vyjednávání, § 62 a 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
zákona č. 91/1998 Sb.
58a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech
a autorizované konverzi dokumentů.
58b) § 10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a
rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel),
ve znění zákona č. 7/2008 Sb.
58c) § 10 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 77
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů.
58d) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých
zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
58e) Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o
doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a
obchodních v členských státech. Nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský
exekuční titul pro nesporné nároky.
58f) Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
62d) Čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.
Čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Čl. 150 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou
energii.
62e) § 15, 19, 22, 45 zákona č. 627/2004 Sb.
62f) § 66a obchodního zákoníku.
62g) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí,
vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.
62h) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o
příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve
věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.
63) Například § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění zákona č. 271/1992 Sb.
64) § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
65) Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.
66) § 1 písm. b) zákona č. 219/1995 Sb.
67) § 1 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb.
67a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12.
prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.
76) § 6 zákona č. 358/1992 Sb.
77) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a
některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České
národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů.
77a) § 2 odst. 3 písm. i) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
78) § 256 odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve
znění zákona č. 253/1997 Sb.
78a) Čl. 244 a 256 Smlouvy o založení Evropského společenství. Čl. 159
a 164 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
79a) § 19 a 52d zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění
zákona č. 139/2011 Sb.
80) § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
80a) § 232 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
80b) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
80c) Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.
80c) Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění
pozdějších předpisů.
81) § 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998
Sb.
85a) Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.
86a) § 92, 93 a 99a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém
trhu.
86b) § 115 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 56/2006 Sb.
86g) § 35 a násl. zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění
zákona č. 230/2008 Sb.
86j) § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a
o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů.
90) § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb.
91) Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
91) § 35 zákona č. 256/2004 Sb.
§ 17 a násl. zákona č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
92) § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně
některých zákonů (zákon o oceňování majetku).
94) § 21 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění zákona č. 296/2007 Sb.
95) Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve
znění pozdějších předpisů.
96) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
97) § 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů.
98) Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích
nálezů.
99) Například § 70 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
101) § 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém
trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.
Dodatkový protokol a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992
Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb.
Protokol č. 13, vyhlášený pod č. 114/2004 Sb.m.s.
102) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
102) § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve
znění pozdějších předpisů.
Platnost od
Ke stažení
Sociální sítě NejBusiness.cz
Přihlášení
Doporučujeme
Pro firmy
Nabídky práce
Názory a komentáře
Peronálie
Trh firem
Veřejné zakázky a poptávky
Certifikace a systémy řízení
Export a nové trhy
Investice a investoři
Investujte do našich projektů
Nákup a prodej firem
Obchod a noví zákaznící
Pojištění
Rozložení rizik
Strategický rozvoj firmy
Trh zaměstnanců
Uč se a vyhraj!
Úvěry a financování
Volné kapacity
Zákony a jiná legislativa
NejBusiness Pro firmy
NejBusiness Clients
NejBusiness Companies and Products
NejBusiness Connection
NejBusiness Consulting
NejBusiness Finance
NejBusiness Help
NejBusiness HR
NejBusiness PR
NejBusiness Risks and Strategy
Reklama
Zajímavosti
Naše projekty a aktivity
