Správní řád - zákon č. 500/2004 Sb.
Zákon č. 500/2004 Sb. - správní řád
500/2004 Sb.
ZÁKON
ze dne 24. června 2004
správní řád
Změna: 413/2005 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 7/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb. (část)
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 167/2012 Sb.
Změna: 303/2013 Sb.
Změna: 250/2014 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY
§ 1
(1) Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních
samosprávných celků^1) a jiných orgánů, právnických a fyzických osob,
pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní
orgán").
(2) Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí,
nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.
(3) Tento zákon se nevztahuje na právní jednání prováděná správními
orgány a na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při
výkonu samostatné působnosti.
HLAVA II
ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
§ 2
(1) Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními
předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního
řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o
zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí
právního řádu.
(2) Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu
byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu
byla svěřena.
(3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné
zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě
dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen
za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.
(4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným
zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby
při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly
nedůvodné rozdíly.
§ 3
Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby
byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v
rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými
v § 2.
§ 4
(1) Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly
vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným
osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.
(2) Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě
přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k
povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.
(3) Správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o
úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a
neohrozí-li to účel úkonu.
(4) Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a
oprávněné zájmy.
§ 5
Pokud to povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o
smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí
dané věci.
§ 6
(1) Správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li
správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené,
není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy
ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).
(2) Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné
náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené
osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však
potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede,
a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání
zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán
vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení
jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.
§ 7
(1) Dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné
postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a
vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností
rovnou měrou.
(2) Tam, kde by rovnost dotčených osob mohla být ohrožena, správní
orgán učiní opatření potřebná k jejímu zajištění.
§ 8
(1) Správní orgány dbají vzájemného souladu všech postupů, které
probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené
osoby. Na to, že současně probíhá více takových postupů u různých
správních orgánů nebo u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba
povinna správní orgány bezodkladně upozornit.
(2) Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.
ČÁST DRUHÁ
OBECNÁ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ
HLAVA I
SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ
§ 9
Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání
rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo
povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci
prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.
HLAVA II
SPRÁVNÍ ORGÁNY
Díl 1
Příslušnost správních orgánů
§ 10
Věcná příslušnost
Správní orgány jsou věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech,
které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona.
§ 11
Místní příslušnost
(1) Místní příslušnost správního orgánu je určena
a) v řízeních týkajících se činnosti účastníka řízení (§ 27) místem
činnosti,
b) v řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se nemovitost
nachází,
c) v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka
řízení, který je fyzickou osobou, místem podnikání,^2)
d) v ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího
trvalého pobytu,^3) popřípadě místem pobytu na území České republiky
podle druhu pobytu cizince^4) (dále jen "místo trvalého pobytu");
nemá-li fyzická osoba místo trvalého pobytu na území České republiky,
je místní příslušnost určena posledním známým místem jejího pobytu na
území České republiky,
e) v ostatních řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího
sídla nebo místem sídla její organizační složky;^5) u zahraniční
právnické osoby je místní příslušnost správního orgánu určena sídlem
její organizační složky zřízené v České republice; po zrušení
organizační složky je místní příslušnost určena posledním sídlem této
organizační složky na území České republiky.
(2) Je-li místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se
jinak, provede řízení ten z nich, u něhož jako prvního byla podána
žádost nebo který z moci úřední učinil úkon jako první. V ostatních
případech nebo nelze-li podmínky místní příslušnosti určit, určí místní
příslušnost usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán.
Není-li takového orgánu, určí místní příslušnost usnesením ústřední
správní úřad,^6) do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží.
§ 12
Postoupení pro nepříslušnost
Dojde-li podání (§ 37) správnímu orgánu, který není věcně nebo místně
příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu
orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil (dále jen
"podatel"). Má-li správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to,
že není věcně nebo místně příslušný, může je usnesením postoupit
dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného
správního orgánu. Usnesení vydaná podle tohoto ustanovení se pouze
poznamenají do spisu.
Dožádání
§ 13
(1) Příslušný správní orgán může usnesením dožádat podřízený nebo
nadřízený správní orgán anebo jiný věcně příslušný správní orgán (dále
jen "dožádaný správní orgán") o provedení úkonu, který by sám mohl
provést jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady anebo který by nemohl
provést vůbec. Toto usnesení se doručuje pouze dožádanému správnímu
orgánu a nelze se proti němu odvolat.
(2) Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které
zajišťují účel dožádání.
(3) Dožádaný správní orgán provede úkon bez zbytečného odkladu. Pokud
nelze provést úkon bezodkladně, provede ho dožádaný správní orgán ve
lhůtě 30 dnů ode dne doručení dožádání. V případě, že dožádaný správní
orgán nemůže lhůtu dodržet, může jemu nadřízený správní orgán na jeho
návrh lhůtu prodloužit o dobu nezbytně nutnou.
(4) Pokud by dožádání bylo v rozporu s právními předpisy, dožádaný
správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu, odmítne
úkon provést a vyrozumí o tom dožadující správní orgán. Dožádaný
správní orgán, který není ve vztahu podřízenosti k orgánu dožadujícímu,
může odmítnout provedení úkonu též proto, že by jeho provedení vážně
ohrozilo plnění jeho vlastních úkolů, nebo proto, že provedení dožádání
by vyžadovalo vynaložení neúměrných nákladů. Provedení dožádání lze
odmítnout jen s předchozím souhlasem nadřízeného správního orgánu.
(5) Dožádaný správní orgán má oprávnění podle § 136 odst. 4.
(6) Dožádání do ciziny upravují zvláštní právní předpisy.^7)
Díl 2
Vyloučení z projednávání a rozhodování věci
§ 14
(1) Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci
správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně
předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení
nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze
pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení,
při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.
(2) Účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o
ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu
vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku
neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený
úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen
"představený").
(3) Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je
vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného.
Do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a
provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony,
které nesnesou odkladu.
(4) Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně
určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu
podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu. Nelze-li
určit nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán
a spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle §
131 odst. 4.
(5) Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže
věci na jiném stupni. Důvodem vyloučení není účast na úkonech před
zahájením řízení nebo na výkonu kontroly prováděné podle zvláštního
zákona.
(6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro vedoucí ústředních
správních úřadů.
(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně užijí pro znalce a
tlumočníky.
Díl 3
Vedení řízení a úkony správních orgánů
§ 15
Vedení řízení
(1) Jednotlivé úkony v řízení se činí písemně, pokud zákon nestanoví
jinak nebo pokud to nevylučuje povaha věci. Jednotlivé sdělení v
průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud
ten na písemné formě netrvá. Obsah úkonů prováděných jinou než písemnou
formou se poznamená do spisu, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k
tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím
správního orgánu (dále jen "oprávněné úřední osoby").
(3) Oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o
skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením a které v
zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob
vyžadují, aby zůstaly utajeny, nestanoví-li zákon jinak. Této
povinnosti jsou oprávněné úřední osoby zproštěny jen z důvodů
stanovených zvláštním zákonem nebo vysloví-li souhlas osoba, jíž se
předmětná skutečnost dotýká. Ustanovení zvláštních zákonů o zproštění
povinnosti mlčenlivosti tím nejsou dotčena.
(4) O tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede
záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání
informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí
své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém
organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.^9)
§ 16
Jednací jazyk
(1) V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce.
Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v
jazyce slovenském.
(2) Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit
v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka
českého, pokud správní orgán nesdělí účastníkovi řízení, že takový
překlad nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své
úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu.
(3) Každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má
právo na tlumočníka^10) zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si
obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není
občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám,
nestanoví-li zákon jinak.^11)
(4) Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která
tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky,^12) má před
správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní
menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní
menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu
tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto
případě nese správní orgán.
(5) Neslyšícím uživatelům českého znakového jazyka správní orgán
ustanoví tlumočníka českého znakového jazyka podle zvláštního
zákona^13). Neslyšící osobě preferující český jazyk ustanoví
prostředníka, který je schopen se s ní dorozumět pomocí komunikačních
systémů vycházejících z českého jazyka dle její vlastní volby.
Osobě hluchoslepé bude ustanoven prostředník, který je schopen se s ní
dorozumět pomocí komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob
dle její vlastní volby. Prostředník je ustanovován za stejných
podmínek, za jakých je ustanovován tlumočník českého znakového
jazyka^13). O ustanovení tlumočníka nebo prostředníka vydává správní
orgán usnesení, které se oznamuje pouze osobám, jichž se dotýká.
§ 17
Spis
(1) V každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou
značkou. Spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná
vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané
věci. Přílohou, která je součástí spisu, jsou zejména důkazní
prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických
médiích. Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně
příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.
(2) Zasílají-li se dožádané spisy v poštovní zásilce, musí odesílající
správní orgán zvolit takovou poštovní službu, která zahrnuje stvrzení
podání a dodání poštovní zásilky.
(3) Z důvodu ochrany utajovaných informací a z důvodu ochrany jiných
informací, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost
mlčenlivosti, se v případech stanovených zvláštním zákonem část
písemností nebo záznamů uchovává odděleně mimo spis.
(4) Nevykonává-li příslušný správní orgán spisovou službu, předá spis
po právní moci rozhodnutí správnímu orgánu, který pro něj spisovou
službu vykonává.
§ 18
Protokol
(1) O ústním jednání (§ 49) a o ústním podání, výslechu svědka,
výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou
prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s
řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se
sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo
zvukový záznam.
(2) Protokol obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou
předmětem zápisu, údaje umožňující identifikaci přítomných osob,
vylíčení průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno,
příjmení a funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která
úkony provedla. Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se
rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu,
popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.
(3) Protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, popřípadě osoba, která
byla pověřena sepsáním protokolu, a dále všechny osoby, které se
jednání nebo provedení úkonu zúčastnily. Odepření podpisu, důvody
odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají.
(4) Jiné osoby, jichž se obsah protokolu přímo dotýká, mohou
bezprostředně po seznámení s protokolem podat stížnost (§ 175) proti
jeho obsahu.
(5) Opravy zřejmých nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a
počtech, v protokolu provádí oprávněná úřední osoba, která je stvrdí
svým podpisem. Každá oprava musí být provedena tak, aby původní zápis
zůstal čitelný. Může-li mít oprava právní význam, účastníci řízení se o
ní vyrozumí.
(6) V případě jiných oprav, než které jsou uvedeny v odstavci 5, se o
provedení opravy rozhodne usnesením, které se pouze poznamená do spisu.
Díl 4
Doručování
§ 19
Společné ustanovení o doručování
(1) Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán
doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové
schránky^13a). Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit
správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost
doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného
správního orgánu^14) (dále jen „obecní úřad“) nebo prostřednictvím
policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení
příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní
policie.
(2) Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě
do datové schránky^13a), lze ji doručit také prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní
službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy^15) vyplývala povinnost dodat
poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s
požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti.
(3) Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka
řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo
elektronickou adresu,^16) kterou mu účastník řízení sdělí, zejména
může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i
pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v
budoucnu.
(4) Do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72
odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné
písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba.
(5) Do vlastních rukou se doručuje i písemnost, u níž hrozí, že by
mohla být vydána jinému účastníkovi řízení, který má na věci
protichůdný zájem. Jestliže je písemnost doručena jinému účastníkovi
řízení, který má na věci protichůdný zájem, písemnost se považuje za
doručenou jen v případě, že adresát písemnosti její převzetí od
příjemce uzná nebo že je z jeho postupu v řízení zjevné, že mu bylo
doručeno.
(6) Je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být
zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že
poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se
tak stalo. Nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně.
Písemného dokladu o doručení nebo dodání však není zapotřebí, je-li z
postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno.
(7) Doručovatelé jsou oprávněni zjišťovat totožnost adresáta a osob,
které jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny
na výzvu doručovatele předložit průkaz totožnosti (§ 36 odst. 4).
Provádí-li doručovatel úkony podle tohoto zákona, má postavení úřední
osoby a povinnosti nositele poštovního tajemství podle zvláštního
zákona.^17)
(8) Písemnosti uvedené v odstavci 4 se na požádání adresáta doručují
jiným způsobem podle tohoto zákona; v takovém případě platí, že
písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě
doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v
okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou
podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem.^16) Nepotvrdí-li
adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po
odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná (odstavec 9),
doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na
elektronickou adresu nepožádal.
(9) Pokud nebylo možno doručit písemnost doručovanou na elektronickou
adresu adresáta podle odstavce 3 nebo 8, protože se datová zpráva
vrátila jako nedoručitelná, učiní správní orgán neprodleně další pokus
o její doručení; bude-li další pokus o doručení neúspěšný, doručí
písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu
nepožádal.
§ 20
Doručování fyzickým osobám
(1) Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19
odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel,
na kterou jí mají být doručovány písemnosti^17a), na adresu jejího
trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při
doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou
adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena.
Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící
doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.
(2) Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, lze doručit
adresátovi, nebo též tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil
písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není
třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem.
(3) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí
má být potvrzeno příjemcem, lze doručit adresátovi přímo nebo předáním
jiné vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž
místě nebo jeho okolí, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi
předá.
(4) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou nebo jejíž
doručení nemá být potvrzeno příjemcem, lze doručit vložením písemnosti
do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem
podle odstavce 3.
(5) Při doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností
fyzické osoby a která je doručována na adresu místa podnikání,^2) se
postupuje obdobně podle § 21.
(6) Písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do
vlastních rukou, mohou přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní
jeho zaměstnanci. Vykonává-li advokacii společně s jinými advokáty,
může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou,
odevzdána též těmto advokátům, jejich advokátním koncipientům nebo
jiným jejich zaměstnancům. Jestliže advokát vykonává advokacii jako
společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou
advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout
rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo
jiní její zaměstnanci. Pro doručování písemnosti notáři, soudnímu
exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc podle zvláštních
zákonů, platí věta první až třetí přiměřeně. Ustanovení o doručování
právnickým osobám (§ 21) platí pro doručování písemnosti advokátovi,
notáři, soudnímu exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc
podle zvláštních zákonů, obdobně.
§ 21
Doručování právnickým osobám
(1) Právnické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§
19 odst. 3), na adresu jejího sídla^2) nebo sídla její organizační
složky, jíž se řízení týká; u zahraniční právnické osoby se doručuje na
adresu sídla její organizační složky zřízené v České republice, týká-li
se písemnost činnosti této organizační složky. Při doručování
prostřednictvím veřejné datové sítě se doručuje na elektronickou adresu
právnické osoby. V ostatních případech se zahraničním právnickým osobám
písemnosti doručují způsobem uvedeným v § 22.
(2) Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, jsou oprávněny
převzít orgány a osoby uvedené v § 30 nebo jiné osoby, které byly
pověřeny písemnosti přijímat.
(3) Právnická osoba nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem
na to, že se na adrese jejího sídla nebo sídla její organizační složky
nikdo nezdržuje. Správní orgán však v případě, že na uvedené adrese
nebyl nikdo zastižen, může písemnost doručit osobám uvedeným v § 30 na
jejich adresu.
(4) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí
má být potvrzeno příjemcem, lze doručit fyzické osobě, která je za
adresáta oprávněna písemnost převzít, fyzické osobě, která převzetí
písemnosti potvrdí razítkem adresáta, popřípadě též jiné vhodné fyzické
osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž místě nebo jeho okolí,
která souhlasí s tím, že poštovní zásilku s písemností adresátovi
předá.
(5) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí
nemá být potvrzeno příjemcem, lze doručit vložením písemnosti do
adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem
podle odstavce 4.
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se přiměřeně vztahují i na doručování
správním orgánům a jiným orgánům veřejné moci.
§ 22
Doručování do ciziny
Adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt,
popřípadě jiná adresa pro doručování podle § 19 odst. 3 je v cizině,
lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo
prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k
doručování písemností do ciziny. Pokud se tímto způsobem nepodaří
písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka [§ 32 odst. 2
písm. d)].
§ 23
Uložení
(1) Nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a
písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle §
20, písemnost se uloží.
(2) Nebyla-li v případě doručování podle § 21 zastižena žádná osoba,
které by bylo možno písemnost doručit, a písemnost nebylo možno doručit
ani jiným způsobem přípustným podle § 21, písemnost se uloží.
(3) Písemnost se uloží
a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo
b) u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb,
pokud se doručuje jejich prostřednictvím.
(4) Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti
do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou
písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v
kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a
nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží
do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu
orgánu, který ji vyhotovil.
(5) Zároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o
právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1,
3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2. Toto poučení
musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a
jeho adresu.
§ 24
Překážky při doručování
(1) Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se
považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.
(2) Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného
vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve
stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o
určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.
(3) Jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická
osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus
o doručení písemnosti znemožní tím, že ji odmítne převzít nebo že
neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení
o právních důsledcích, které z jejího jednání uvedeného v odstavci 4
vyplývají; nového poučení však není zapotřebí, pokud se ho adresátovi
dostalo již podle § 23 odst. 5.
(4) Jestliže osoba uvedená v odstavci 3 předání poučení znemožní nebo
jestliže i přes poučení podle § 23 odst. 5 nebo podle odstavce 3
doručení neumožní, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k
neúspěšnému pokusu o doručení došlo.
§ 25
Doručování veřejnou vyhláškou
(1) Osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně
nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších
případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.
(2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost,
popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce
správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí
den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem
umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost
považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle
věty druhé.
(3) Jde-li o řízení, ve kterém se veřejnou vyhláškou doručuje ve
správních obvodech několika obcí, správní orgán, který písemnost
doručuje, ji nejpozději v den vyvěšení zašle též příslušným obecním
úřadům, které jsou povinny písemnost bezodkladně vyvěsit na svých
úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je den vyvěšení
na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Jinak platí
ustanovení odstavce 2 obdobně.
(4) Týká-li se veřejná vyhláška záležitosti práv příslušníků
národnostních menšin a je-li ve správním obvodu správního orgánu zřízen
výbor pro národnostní menšiny nebo jiný orgán pro záležitosti
národnostních menšin, veřejnou vyhlášku správní orgán uveřejní též v
jazyce příslušné národnostní menšiny.
(5) Fyzické osoby, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,
doručují veřejnou vyhláškou prostřednictvím úřední desky obecního úřadu
v místě výkonu jejich působnosti.
§ 26
Úřední deska
(1) Každý správní orgán zřizuje úřední desku, která musí být
nepřetržitě veřejně přístupná. Pro orgány územního samosprávného celku
se zřizuje jedna úřední deska. Obsah úřední desky se zveřejňuje i
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fyzické osoby, které
vykonávají působnost správního orgánu, s výjimkou podnikajících
fyzických osob, u nichž výkon této působnosti souvisí s předmětem
podnikání.
(3) Není-li správní orgán schopen zajistit zveřejnění obsahu úřední
desky způsobem umožňujícím dálkový přístup podle odstavce 1, uzavře
osoba uvedená v § 160 odst. 1, jejíž je tento správní orgán součástí, s
obcí s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu má sídlo,
veřejnoprávní smlouvu (§ 160) o zveřejňování obsahu úřední desky
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4) Nedojde-li k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 3,
postupuje se v případě obecního úřadu podle zvláštního zákona.^18) V
případě jiného správního orgánu rozhodne nadřízený správní orgán, že
pro něj bude tuto povinnost vykonávat sám nebo že jejím vykonáváním
pověří jiný podřízený věcně příslušný správní orgán ve svém správním
obvodu. Rozhodnutí nadřízeného správního orgánu se zveřejní nejméně po
dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.
HLAVA III
ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ A ZASTOUPENÍ
Díl 1
Účastníci řízení
§ 27
(1) Účastníky řízení (dále jen "účastník") jsou
a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro
společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí
správního orgánu;
b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit,
změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo
povinnost mají anebo nemají.
(2) Účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím
přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.
(3) Účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.
Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle
odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo
anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo
nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.
§ 28
(1) Za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je
účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není
účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o
jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm
vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a
rozhodnutí věci.
(2) Jestliže osoba, o níž bylo usnesením rozhodnuto, že není
účastníkem, podala proti tomuto usnesení odvolání, jemuž bylo vyhověno,
a mezitím zmeškala úkon, který by jako účastník mohla učinit, je
oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení rozhodnutí o
odvolání; ustanovení § 41 odst. 6 věty druhé platí obdobně.
§ 29
Procesní způsobilost
(1) Každý je způsobilý činit v řízení úkony samostatně (dále jen
"procesní způsobilost") v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává
svéprávnost.^19) Ustanovení § 28 se použije obdobně.
(2) Osoby omezené ve svéprávnosti nemají procesní způsobilost v rozsahu
tohoto omezení.^20)
(3) Správní orgán může dát příležitost fyzické osobě, která nemá
procesní způsobilost, aby se v průběhu řízení k věci vyjádřila.
(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno
formulovat své názory, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn
názor nezletilého dítěte ve věci. Za tím účelem správní orgán poskytne
dítěti možnost, aby bylo vyslyšeno buď přímo, nebo prostřednictvím
zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Vyžaduje-li to zájem dítěte, lze jeho názor zjistit i bez přítomnosti
rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. V takovém
případě správní orgán k úkonu přibere jinou vhodnou dospělou osobu. K
názoru dítěte správní orgán přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a
rozumové vyspělosti.
(5) Úkony týkající se společných věcí nebo práv činí účastníci
společně, pokud ze zvláštního zákona^21) nevyplývá něco jiného.
§ 30
Úkony právnické osoby
(1) Jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v
řízení před soudem podle zvláštního zákona.^22)
(2) V téže věci může za právnickou osobu současně činit úkony jen jedna
osoba.
(3) V řízení před správním orgánem činí úkony jménem státu vedoucí
organizační složky státu, příslušné podle zvláštního právního předpisu,
nebo jím pověřený zaměstnanec zařazený do této nebo jiné organizační
složky státu.
(4) Za územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního
zákona oprávněn územní samosprávný celek navenek zastupovat, jeho
zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen.
(5) Každý, kdo činí úkony, musí prokázat své oprávnění.
§ 31
Zástupce
Zástupcem účastníka je zákonný zástupce, opatrovník nebo zmocněnec;
zástupcem účastníků, jejichž zájmy si neodporují, může být i společný
zmocněnec nebo společný zástupce.
§ 32
Zastoupení na základě zákona a opatrovnictví
(1) V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být
zastupován zákonným zástupcem.
(2) Správní orgán ustanoví opatrovníka
a) účastníkovi uvedenému v odstavci 1, pokud nemá zákonného zástupce
nebo nemůže-li ho zákonný zástupce zastupovat a nemá-li opatrovníka
podle zvláštního zákona,
b) osobám, kterým brání jiná právní překážka, aby v řízení samy činily
úkony, jestliže si nezvolily zmocněnce,
c) právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, popřípadě
jemuž lze doručovat, popřípadě je-li v jiném řízení předmětem sporu,
kdo tímto orgánem právnické osoby je,
d) osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně
nedaří doručovat,
e) osobám, které nejsou známy,
f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět
ani prostřednictvím tlumočníka nebo prostředníka podle § 16 odst. 5,
g) osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání
samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv; v
těchto případech správní orgán rozhoduje na základě odborného
lékařského posudku,
h) účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1, kterým se nepodařilo oznámit
zahájení řízení z moci úřední (§ 46 odst. 2), nebo
i) účastníkům, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.
(3) Nejde-li o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost
nebo odňato právo, správní orgán opatrovníka podle odstavce 2 písm. d)
a e) neustanoví a účastníkům tam uvedeným doručuje veřejnou vyhláškou.
(4) Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se
opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Tato osoba je
povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné
důvody. Účastníku, který v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně
jednat projevil vůli, aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem,
ustanoví správní orgán opatrovníkem s jejím souhlasem osobu označenou
za opatrovníka v předběžném prohlášení^43). Opatrovníkem nelze
ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za to, že má takový zájem na
výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy
opatrovance.
(5) O ustanovení opatrovníka rozhoduje správní orgán usnesením.
(6) Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje pouze tomu, kdo je
ustanovován opatrovníkem, a nevylučuje-li to povaha věci nebo stav
opatrovance, který způsobuje, že opatrovanec by nebyl schopen vnímat
obsah usnesení, též opatrovanci.
(7) Nedbá-li opatrovník o ochranu práv nebo zájmů opatrovance nebo
lze-li mít důvodně za to, že opatrovník má takový zájem na výsledku
řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy
opatrovance, správní orgán usnesením zruší předchozí ustanovení
opatrovníka a ustanoví opatrovníkem někoho jiného.
(8) Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován
zákonným zástupcem nebo nabyl procesní způsobilosti anebo pominuly
důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. Tuto skutečnost správní orgán
poznamená do spisu, jakmile se o ní dozví; v pochybnosti rozhodne
usnesením, které se oznamuje pouze opatrovníkovi a opatrovanci nebo
jeho zákonnému zástupci.
§ 33
Zastoupení na základě plné moci
(1) Účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se
prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do
protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho
zmocněnce.
(2) Zmocnění může být uděleno
a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení,
b) pro celé řízení,
c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena
v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být
v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení
řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena
do protokolu, nebo
d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.
(3) Zmocněnec může udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho za
účastníka jednala, jen je-li v plné moci výslovně dovoleno, že tak může
učinit, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.^23)
(4) Jestliže se nedaří doručovat písemnosti zmocněnci, postupuje se
podle § 32 odst. 2 písm. d) nebo § 32 odst. 3 a účastník se o tomto
postupu, jakož i o obsahu písemnosti vyrozumí.
§ 34
(1) Zástupce podle § 32 a 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z
úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
(2) S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat,
doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá
účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.
(3) V pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn
vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení.
(4) Správní orgán může uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou
osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, jestliže o to účastník
požádá a nemůže-li vzniknout újma jinému účastníkovi. O uznání úkonů
rozhoduje správní orgán usnesením; nevyhoví-li podateli, oznamuje
usnesení pouze jemu.
§ 35
Společný zmocněnec a společný zástupce
(1) V řízeních, v nichž více účastníků uplatňuje shodný zájem, může k
usnadnění průběhu řízení správní orgán vyzvat tyto účastníky, aby si v
přiměřené lhůtě zvolili společného zmocněnce. Účastníci si mohou
společného zmocněnce zvolit i bez výzvy.
(2) Pokud si účastníci společného zmocněnce na výzvu správního orgánu
nezvolí a pokud v souvislosti s tím lze očekávat vznik průtahů v
řízení, může správní orgán usnesením ustanovit některého z účastníků,
který je fyzickou osobou, nebo některou fyzickou osobu uvedenou v § 30
odst. 1, společným zástupcem pro účastníky, kteří uplatňují shodný
zájem, a to s přihlédnutím k jejich zájmům. Do doby, než se tak stane,
jim může písemnosti doručovat uložením u správního orgánu; na tuto
možnost musí být účastníci upozorněni ve výzvě uvedené v odstavci 1.
Funkce společného zástupce zaniká dnem, kdy účastníci oznámí správnímu
orgánu, že si zvolili společného zmocněnce podle odstavce 1.
(3) V řízení může být zvoleno i několik společných zmocněnců nebo
ustanoveno několik společných zástupců, z nichž každý bude jednat jen
jménem určité skupiny účastníků.
(4) Pro společného zmocněnce a společného zástupce platí § 34 obdobně.
Díl 2
Úkony účastníků
§ 36
(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy
a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí;
správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své
návrhy.
(2) Účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Pokud o to
požádají, poskytne jim správní orgán informace o řízení, nestanoví-li
zákon jinak.
(3) Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním
rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to
se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a
účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.
(4) Účastník má při jednání se správním orgánem právo na konzultace s
osobou, která mu podle občanského zákoníku může jako podpůrce^44)
napomáhat při rozhodování; je-li takových osob více, zvolí si účastník
jednu z nich. Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním
jménem neplatnost právního jednání učiněného podporovaným účastníkem,
správní orgán k této námitce v řízení přihlédne.
(5) Účastník, jeho zástupce nebo podpůrce^44) je povinen předložit na
výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti. Průkazem totožnosti se
pro účely tohoto zákona rozumí doklad, který je veřejnou listinou, v
němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého
pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je
patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu
identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného
držitele.
§ 37
Podání
(1) Podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se
posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je
označeno.
(2) Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se
navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození
a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle §
19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede
fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu
podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí
provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu
zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako
místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba
uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob
nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro
doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je
určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která
je činí.
(3) Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k
jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.
(4) Podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v
elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.^16) Za
podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem
uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických
prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné
datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.
(5) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle odstavce 4 věty
první, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho
certifikát^16) vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k
podání.
(6) Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně
příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.
(7) Není-li správní orgán schopen zajistit přijímání podání v
elektronické podobě podle odstavce 4, uzavře osoba uvedená v § 160
odst. 1, jejíž je tento správní orgán součástí, s obcí s rozšířenou
působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, veřejnoprávní smlouvu (§
160) o provozování elektronické adresy podatelny.
(8) Nedojde-li k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 7,
postupuje se v případě obecního úřadu podle zvláštního zákona;^18) v
případě jiného správního orgánu rozhodne krajský úřad, že pro něj bude
tuto povinnost vykonávat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do
jehož správního obvodu patří. Rozhodnutí vydává krajský úřad v
přenesené působnosti. Rozhodnutí krajského úřadu se zveřejní nejméně po
dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.
§ 38
Nahlížení do spisu
(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v
případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73). Není-li
účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho
podpůrce^44).
(2) Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li
právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo
některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný
zájem.
(3) Nevidomým osobám bude obsah spisu přečten. Na požádání správní
orgán nevidomé osobě umožní pořízení zvukového záznamu. Správní orgán
nevidomé osobě rovněž umožní, aby do spisu nahlížel její průvodce.
(4) S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo
na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.
(5) Odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části,
vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.
(6) Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují
utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem
uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti; to neplatí o částech spisu,
jimiž byl nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může
nahlížet pouze účastník řízení nebo jeho zástupce za předpokladu, že
jsou předem seznámeni s následky porušení povinnosti mlčenlivosti o
těchto skutečnostech a že o poučení je sepsán protokol, který podepíší.
Ustanovení odstavce 4 se nepoužije.
HLAVA IV
LHŮTY A POČÍTÁNÍ ČASU
§ 39
Určení lhůty k provedení úkonu
(1) Správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu,
pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí
být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o
určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu,
jehož se jinak přímo dotýká.
(2) Lhůtu určenou správním orgánem může na žádost účastníka správní
orgán za podmínek stanovených v odstavci 1 usnesením přiměřeně
prodloužit.
§ 40
Počítání času
(1) Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu,
a) nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující
počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin; v
pochybnostech se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o
němž je jisto, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již
nastala,
b) končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne,
který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti
určující počátek lhůty; není-li v měsíci takový den, končí lhůta
posledním dnem měsíce,
c) připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,^25) je
posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li
o lhůtu určenou podle hodin,
d) je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u
věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den
podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která
obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní
licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě;
nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně
příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je
posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně;
tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně
příslušnému správnímu orgánu.
(2) V pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže
opak.
§ 41
Navrácení v předešlý stav
(1) Navrácením v předešlý stav se rozumí prominutí zmeškání úkonu,
který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité
lhůtě, nebo povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by
jinak nebylo možno učinit.
(2) Požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne,
kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním
je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá.
Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon
učiněn, uplynul jeden rok.
(3) Správní orgán může požádání o prominutí zmeškání úkonu přiznat
odkladný účinek, pokud podateli hrozí vážná újma a nevznikne-li
přiznáním odkladného účinku újma způsobená dotčením práv nabytých v
dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu převyšující újmu hrozící
podateli.
(4) Správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že
překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.
(5) Správní orgán zmeškání úkonu nepromine, je-li zjevné, že by újma,
která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo
dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli.
(6) O prominutí zmeškání úkonu rozhoduje usnesením správní orgán, který
v době požádání o prominutí zmeškání úkonu vede řízení. V případě, že
správní orgán promine zmeškaný úkon, doplní řízení ve smyslu úkonu,
jehož zmeškání bylo prominuto.
(7) Usnesení, kterým správní orgán zmeškání úkonu nepromine, se
oznamuje pouze podateli.
(8) Požádat o povolení změny obsahu podání účastník může pouze do
vydání rozhodnutí (§ 71). Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo
změnu obsahu podání jen v případě, že podateli hrozí vážná újma; tím
není dotčeno ustanovení § 45 odst. 4. Ustanovení odstavců 2 až 4, 6 a 7
platí obdobně.
HLAVA V
POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ
§ 42
Přijímání podnětů k zahájení řízení
Správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z
moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán
povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že
řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci
úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.
Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal
podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.
§ 43
Odložení věci
(1) Řízení o žádosti (§ 44) není zahájeno a správní orgán věc usnesením
odloží v případě, že
a) vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj
nelze zjistit, kdo jej učinil, nebo
b) bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný
správní orgán.
(2) Usnesení o odložení věci se vždy oznamuje osobě, které se týká,
je-li známa, a podateli.
HLAVA VI
PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI
Díl 1
Zahájení řízení
§ 44
Zahájení řízení o žádosti
(1) Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh,
kterým se zahajuje řízení (dále jen "žádost"), došel věcně a místně
příslušnému správnímu orgánu.
(2) Pokud ze zákona nebo z povahy věci vyplývá, že žádost může podat
jen více žadatelů společně, není třeba, aby podání byla učiněna
současně. Pro zahájení řízení je rozhodné, kdy tak učinil poslední z
nich; správní orgán o zahájení řízení ostatní žadatele vyrozumí.
§ 45
Žádost
(1) Žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být
patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen
označit další jemu známé účastníky.
(2) Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej
vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí
jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může
řízení přerušit (§ 64).
(3) Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní
orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 66). Usnesení se oznamuje
účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni.
(4) Žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto
právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.
§ 46
Zahájení řízení z moci úřední
(1) Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil
zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení
nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník
znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat
označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo
služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
(2) Jestliže je v řízení z moci úřední více účastníků uvedených v § 27
odst. 1, má pro zahájení řízení význam oznámení o zahájení řízení
prvnímu z nich. Těm, kterým se nepodařilo zahájení řízení oznámit,
ustanoví správní orgán opatrovníka; usnesení o ustanovení opatrovníka
se doručuje veřejnou vyhláškou.
(3) Oznámení o zahájení řízení může být spojeno s jiným úkonem v
řízení.
§ 47
(1) O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného
odkladu všechny jemu známé účastníky.
(2) O tom, že probíhá řízení, je správní orgán povinen bezodkladně
poté, co se o něm dozví, uvědomit i toho, kdo se stal účastníkem až po
zahájení řízení, nejde-li o osobu, která se sama jako účastník do
řízení přihlásila.
(3) Oznámení o zahájení řízení lze vedle postupu podle odstavců 1 a 2
zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.
§ 48
Překážky řízení
(1) Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže
věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu.
(2) Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu
téže osobě pouze jednou.
Díl 2
Ústní jednání
§ 49
(1) Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví
zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění
práv účastníků nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí
správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním
předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti
na ústním jednání vzdal.
(2) Ústní jednání je neveřejné, pokud zákon nestanoví nebo správní
orgán neurčí, že jednání nebo jeho část jsou veřejné. Při určování
veřejného ústního jednání dbá správní orgán na ochranu utajovaných
informací a na ochranu práv účastníků, zejména práva na ochranu
osobnosti, jakož i na ochranu mravnosti. Z důvodu ochrany mravnosti
mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby.
(3) Jestliže účastník uvedený v § 27 odst. 1 navrhne, aby ústní jednání
bylo veřejné, správní orgán mu vyhoví, pokud tím nemůže být způsobena
újma ostatním účastníkům. Ustanovení odstavce 2 věty druhé a třetí
platí obdobně.
(4) O návrhu účastníka, aby bylo ústní jednání veřejné, rozhodne
správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu.
(5) I neveřejného jednání se může zúčastnit podpůrce^44) účastníka.
Díl 3
Podklady pro vydání rozhodnutí
§ 50
(1) Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků,
důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady
od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i
skutečnosti obecně známé.
(2) Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to
nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán
připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento
účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při
opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu
veškerou potřebnou součinnost.
(3) Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro
ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena
povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny
rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má
být povinnost uložena.
(4) Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán
závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své
úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo,
včetně toho, co uvedli účastníci.
Dokazování
§ 51
(1) K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou
vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v
rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou
výpověď a znalecký posudek.
(2) O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas
vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá
správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při
dokazování.
(3) Je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která
znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a
žádost zamítne.
§ 52
Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní
orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou
potřebné ke zjištění stavu věci.
§ 53
Důkaz listinou
(1) Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má listinu potřebnou
k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje pouze osobě,
které je povinnost ukládána.
(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro
které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn
výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).
(3) Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány
nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci,
jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné,
potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li
dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo
potvrzeno.
(4) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu,
nestanoví jinak, musí být pravost úředních razítek a podpisů na
veřejných listinách vydaných orgány cizích států ověřena orgány k tomu
příslušnými.
(5) Předložení listiny je v případech a za podmínek stanovených
zvláštním zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo
svědeckou výpovědí.
(6) O provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu. Za
přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu
veřejnost, se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo
sdělí její obsah.
§ 54
Důkaz ohledáním
(1) Vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen
předložit ji správnímu orgánu nebo strpět ohledání věci na místě.
Správní orgán o tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě uvedené
ve větě první. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, postupuje se podle § 138.
(2) Ohledání nelze provést nebo může být osobou uvedenou v odstavci 1
odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které
je svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).
(3) O ohledání na místě správní orgán vyrozumí též toho, kdo je
oprávněn s předmětem ohledání nakládat, nejedná-li se o osobu, které se
usnesení oznamuje podle odstavce 1.
(4) Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby,
aby zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají
práva ani povinnosti účastníků.
§ 55
Důkaz svědeckou výpovědí
(1) Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek; musí
vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet.
(2) Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných informacích chráněných
zvláštním zákonem, které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl
této povinnosti příslušným orgánem zproštěn.
(3) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí
porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl
této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto
povinnost má, zproštěn.
(4) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě
blízké^26) nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.
(5) Správní orgán svědka před výslechem poučí o důvodech, pro které
nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď, o jeho povinnosti
vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé
nebo neúplné výpovědi.
§ 56
Důkaz znaleckým posudkem
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba
odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné
posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní
orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O
zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní
orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží,
aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou
současně určí. Může znalce také vyslechnout.
Předběžná otázka
§ 57
(1) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší
správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně
rozhodnuto, správní orgán
a) může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem
nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je
správní orgán povinen takový podnět dát, nebo
b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o
zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem
veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo
c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit
úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní
delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.
(2) Probíhá-li před příslušným správním orgánem nebo před jiným
příslušným orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce nebo jestliže
dal správní orgán k takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či
učinil výzvu podle odstavce 1 písm. b), postupuje správní orgán podle §
64. Pokud řízení na podnět správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla
podána žádost o zahájení řízení v určené lhůtě, lze v řízení
pokračovat.
(3) Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je
pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.
(4) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, k jejímuž
řešení je správní orgán příslušný, o níž však nelze rozhodnout ve
společném řízení, provede správní orgán nejprve řízení o této předběžné
otázce, je-li oprávněn zahájit řízení z moci úřední, popřípadě vyzve
toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.
Díl 4
Zajištění účelu a průběhu řízení
§ 58
Úvodní ustanovení
Správní orgán užije zajišťovací prostředky (§ 59 až 63 a § 147) pouze v
případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění
průběhu a účelu řízení.
§ 59
Předvolání
Správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je
k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do
vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem.
V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého
důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se
nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo;
nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s
uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.
§ 60
Předvedení
(1) Jestliže se účastník nebo svědek bez náležité omluvy nebo bez
dostatečných důvodů na předvolání nedostaví, může správní orgán vydat
usnesení, na jehož základě bude účastník nebo svědek předveden. Písemné
vyhotovení usnesení se doručuje orgánům, které mají předvedení provést;
úřední osoby, které plní úkoly těchto orgánů, doručí usnesení
předváděnému.
(2) Předvedení na požádání správního orgánu zajišťuje Policie České
republiky nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon. V
řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení též obecní policie.
§ 61
Předběžné opatření
(1) Správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před
skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba,
aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by
bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi
nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco
strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek,
nebo věc, která může být předmětem exekuce.
(2) O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do 10
dnů. Rozhodnutí se oznamuje jen tomu, koho se týká, popřípadě též
jinému účastníkovi, který o jeho vydání požádal. Odvolání proti
rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek; může
je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje.
(3) Správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně
poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá
předběžné opatření účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo
vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.
(4) Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna
tuto věc správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu
orgánu vydána, může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo
odnětí zajištěné věci se sepíše protokol, v němž se uvede též popis
zajištěné věci. Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata,
správní orgán nebo úřední osoba provádějící odnětí věci vystaví
potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě,
které byla zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce.
§ 62
Pořádková pokuta
(1) Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše
50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že
a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo
c) neuposlechne pokynu úřední osoby.
(2) Pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní
hrubě urážlivé podání.
(3) Při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla v
hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení;
pokutu lze ukládat i opakovaně.
(4) Pořádkovou pokutu vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,
který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je
správní orgán příslušný, je exekučním správním orgánem (§ 103 odst. 2)
správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil. Příjem z pořádkových
pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního
orgánu, který pokutu uložil.
(5) Účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které
má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení
pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí. Odvolání proti rozhodnutí o
uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek.
(6) Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji
uložil, novým rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán
přihlédne zejména k tomu, jak osoba, které byla pořádková pokuta
uložena, plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení.
§ 63
Vykázání z místa konání úkonu
(1) Toho, kdo nepřístojným chováním ruší pořádek při ústním jednání
nebo ohledání na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán
po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se
vyhlašuje ústně. Správní orgán poučí vykazovanou osobu o následcích
neuposlechnutí. Vykázání vynucují tytéž orgány, které provádějí
předvedení podle § 60.
(2) Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního
orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či
užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.
Díl 5
Přerušení řízení a zastavení řízení
Přerušení řízení
§ 64
(1) Správní orgán může řízení usnesením přerušit
a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst.
2,
b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s
určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení
pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního
poplatku,
c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán
1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a),
2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo
3. učinil úkon podle § 57 odst. 4;
za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení
podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce,
d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi,
e) z dalších důvodů stanovených zákonem.
(2) V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání
žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky,
že s přerušením souhlasí všichni.
(3) V řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s
veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci
uvedení v § 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit
řízení.
(4) Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle
odstavců 2 a 3 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k
návrhu účastníka.
§ 65
(1) Po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony,
kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může
rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se
provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci
přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64
odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení
skončilo.
(2) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž
bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle
§ 64 odst. 2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo
3, může v řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka,
který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí
správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.
Zastavení řízení
§ 66
(1) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže
a) žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se
zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán
řízení nezastaví, pokud se zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů
nesouhlasí,
b) byla podána žádost zjevně právně nepřípustná,
c) žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které
brání pokračování v řízení,
d) žadatel ve stanovené lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož
zaplacení byl v řízení povinen,
e) zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1,
f) žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní
nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo
právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní
orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva
dozvěděl,
g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou,
h) z dalších důvodů stanovených zákonem.
(2) Řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví,
jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením
tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení,
ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod,
zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo
právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.
Díl 6
Rozhodnutí
§ 67
Obsah a forma rozhodnutí
(1) Rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší
práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci
prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v
zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.
(2) Rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě. Rozhodnutí se písemně
nevyhotovuje, stanoví-li tak zákon; výroková část takového rozhodnutí,
podstatné části jeho odůvodnění a poučení o opravném prostředku se
pouze vyhlásí a do spisu se učiní záznam, který obsahuje výrokovou
část, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk
úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis
oprávněné úřední osoby.
(3) Ústně vyhlášené rozhodnutí správní orgán potvrdí písemně, pokud
účastník písemné potvrzení požaduje. Písemné potvrzení obsahuje pouze
výrokovou část rozhodnutí (§ 68 odst. 2) a další náležitosti uvedené v
§ 69.
Náležitosti rozhodnutí
§ 68
(1) Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.
(2) Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem
řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení
účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami,
se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2);
účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem.
Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti,
popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o
vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část
rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat
vedlejší ustanovení.
(3) V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí,
podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při
jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom,
jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s
jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
(4) Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního
stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.
(5) V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v
jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá,
který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu
se odvolání podává.
(6) Pokud odvolání nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v
poučení uvedena.
§ 69
(1) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí"
nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí
dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal,
číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno,
příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou
"vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby
a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a
podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.
(2) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvedou jména a příjmení všech
účastníků.
(3) Pokud se na žádost účastníka má rozhodnutí doručit elektronicky,
vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá,
jeho elektronickou verzi s tím, že na místě otisku úředního razítka
vyjádří tuto skutečnost slovy "otisk úředního razítka" a dokument
podepíše svým uznávaným elektronickým podpisem.^16)
(4) Na požádání účastníka správní orgán vydá stejnopis písemného
vyhotovení rozhodnutí. Na požádání účastníka lze též vydat pouze
stejnopis výroku.
§ 70
Opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na
požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán,
který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom
správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve
věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti
opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který
jím může být přímo dotčen.
§ 71
Lhůty pro vydání rozhodnutí
(1) Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.
(2) Vydáním rozhodnutí se rozumí
a) předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle
§ 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán
sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí
slovy: "Vypraveno dne:",
b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1),
c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25, nebo
d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do
spisu.
(3) Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen
vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se
připočítává doba
a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní
šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo
doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří
doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování
znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.
(4) Po dobu nezbytnou k opatření údajů podle § 6 odst. 2 lhůty pro
vydání rozhodnutí neběží.
(5) Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je
způsobil.
§ 72
Oznamování rozhodnutí
(1) Rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného
vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li
zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se
účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení
rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.
(2) Pokud se všichni účastníci vzdají nároku na doručení písemného
vyhotovení rozhodnutí, učiní se místo písemného vyhotovení rozhodnutí
pouze záznam do spisu podle § 67 odst. 2 věty druhé.
(3) Účastník se může vzdát práva na oznamování všech rozhodnutí
vydaných v řízení, s výjimkou rozhodnutí, jímž se řízení končí, a
rozhodnutí, jímž se mu v průběhu řízení ukládá povinnost, a práva na
vyrozumívání o usneseních poznamenaných do spisu. Pokud se všichni
účastníci vzdali práva na oznamování všech usnesení v řízení, usnesení
se pouze poznamená do spisu.
Právní moc, vykonatelnost a jiné právní účinky rozhodnutí
§ 73
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které
bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.
(2) Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny
správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno.
Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených
zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu
je závazné pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků
určující právo k movité nebo nemovité věci,^28) je pravomocné
rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.
§ 74
(1) Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem,
který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně
vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v
právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí
ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání
nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti,
jejím uplynutím.
(3) Ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky
rozhodnutí.
§ 75
Doložka právní moci nebo vykonatelnosti
(1) Správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, vyznačí na
písemném vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu, právní
moc nebo vykonatelnost rozhodnutí. Zároveň vyznačí den vyhlášení tohoto
rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána k doručení.
(2) Na požádání účastníka opatří správní orgán prvního stupně doložkou
právní moci nebo vykonatelnosti stejnopis rozhodnutí, který byl
účastníkovi doručen. Na požádání účastníka se vyhotoví stejnopis výroku
spolu s vyznačením doložky právní moci nebo vykonatelnosti.
(3) Jestliže dojde k chybnému vyznačení nebo pozbude-li rozhodnutí
právní moci nebo vykonatelnosti, správní orgán to sdělí těm osobám,
jimž údaje uvedené v odstavci 1 vyznačil, a učiní o tom oznámení
veřejnou vyhláškou.
§ 76
Usnesení
(1) V případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením.
(2) Usnesení podle § 11 odst. 2, § 13 odst. 4, § 28 odst. 1, § 29 odst.
1, § 38 odst. 5 a § 80 odst. 4 písm. b) a c) lze vydat bez předchozího
řízení, jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem podle
ustálené rozhodovací praxe vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných
skutkových okolností. Účinky takového usnesení nastávají jeho vydáním.
(3) Usnesení se oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze
poznamená do spisu. Usnesení, které se oznamuje podle § 72, nabývá
právní moci, bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. O
usnesení, které se pouze poznamená do spisu, se účastníci vhodným
způsobem vyrozumí; takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do
spisu. Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán
v průběhu řízení změnit novým usnesením; nové usnesení se pouze
poznamená do spisu.
(4) Usnesení, která se týkají příslušnosti správních orgánů, se
oznamují též všem správním orgánům, kterých se dotýkají.
(5) Proti usnesení se může odvolat účastník, jemuž se usnesení
oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení,
které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví
zákon, se nelze odvolat.
Díl 7
Nicotnost rozhodnutí
§ 77
(1) Nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec
věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený
věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje
a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu,
který nicotné rozhodnutí vydal.
(2) Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně
vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo
jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního
orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu
správního.^29)
(3) Pokud se důvod nicotnosti týká jen některého výroku rozhodnutí nebo
vedlejšího ustanovení výroku, je nicotná jen tato část, jestliže z
povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu.
§ 78
(1) Nicotnost se zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv.
Účastníci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kdož jsou
uvedeni v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, jakož i právní
nástupci všech těchto osob, pokud by byli rozhodnutím vázáni, mohou dát
podnět k prohlášení nicotnosti; jestliže správní orgán neshledá důvody
k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s
uvedením důvodů do 30 dnů podateli.
(2) Proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost, nelze
podat odvolání.
(3) Jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil
úkon, který je nicotným rozhodnutím, dá podnět správnímu orgánu
příslušnému k prohlášení nicotnosti.
Díl 8
Náklady řízení
§ 79
(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich
zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich
zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.
(2) Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného
rozhodnutí nebo může být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu
řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká.
(3) Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§
136) a účastník své náklady.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí
hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám, zejména v souvislosti s
výkonem funkce opatrovníka a s opatřováním podkladů pro vydání
rozhodnutí. Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8
dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká.
(5) Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní
orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní
povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky
nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště
složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných
zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.
(6) Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu
nebyly vznikly, může správní orgán uložit tomu, kdo jejich vznik
způsobil porušením své povinnosti.
(7) Náklady na opatření údajů podle § 6 odst. 2 tvoří hotové výdaje
správního orgánu zvýšené o částku odpovídající správním poplatkům,
které by byla povinna zaplatit dotčená osoba, která o opatření údajů
požádala, kdyby si je opatřovala sama; tyto náklady hradí dotčená
osoba, jež o opatření údajů požádala.
(8) Náhradu nákladů vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,
který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je
správní orgán příslušný, je exekučním úřadem správní orgán, který
náhradu nákladů uložil.
HLAVA VII
OCHRANA PŘED NEČINNOSTÍ
§ 80
(1) Nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě,
nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti,
jakmile se o tom dozví.
(2) Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy,
nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy
se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci
úřední.
(3) Opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v
případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní
orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo
zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po
uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření
proti nečinnosti podat účastník.
(4) Nadřízený správní orgán může
a) přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil
potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,
b) usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního
orgánu,
c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením
řízení, nebo
d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí,
lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá
rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější;
přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3.
(5) Postup uvedený v odstavci 4 písm. b) a c) nelze použít vůči orgánům
územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.
(6) Usnesení podle odstavce 4 se oznamuje správním orgánům uvedeným v
odstavci 4 písm. b) až d) a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1; ostatní
účastníci se o něm vyrozumí veřejnou vyhláškou. Usnesení nadřízený
správní orgán vydá i v případě, že žádosti účastníka podle odstavce 3
věty druhé nevyhoví; toto usnesení se oznamuje pouze tomuto
účastníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
HLAVA VIII
ODVOLACÍ ŘÍZENÍ
Odvolání
§ 81
(1) Účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon
nestanoví jinak.
(2) Právo podat odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení
rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal.
(3) Jestliže odvolatel vzal podané odvolání zpět, nemůže je podat
znovu.
(4) Statutární orgán právnické osoby má právo podat odvolání proti
rozhodnutí, jímž má být omezena způsobilost právnické osoby samostatně
jednat před správním orgánem, i když je toto rozhodnutí předběžně
vykonatelné.
§ 82
(1) Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok
nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí
je nepřípustné.
(2) Odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí
obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo
nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v
odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí,
že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným
počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a
aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný
počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.
(3) Pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo
proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s
ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků,
nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.
(4) K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů,
uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen
tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl
uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v
řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s
odvoláním.
Odvolací lhůta
§ 83
(1) Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud
zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo
rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí
odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty.
(2) V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle §
68 odst. 5 lze odvolání podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného
usnesení podle § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90
dnů ode dne oznámení rozhodnutí.
§ 84
Odvolací lhůta při neoznámení rozhodnutí
(1) Osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním
orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o
vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování,
dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí
oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil;
zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro
účastníky uvedené v § 27 odst. 1.
(2) Neoznámení rozhodnutí se nemůže dovolávat ten, kdo se s ním
prokazatelně seznámil. Na takového účastníka se hledí, jako by mu
správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením podle § 83 odst.
2.
(3) Při vedení řízení po podání odvolání podle odstavce 1 je třeba
zvlášť dbát oprávněných zájmů účastníků, kteří byli v dobré víře.
Odkladný účinek odvolání lze z vážných důvodů vyloučit (§ 85 odst. 2) i
dodatečně.
Účinky odvolání
§ 85
(1) Nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání
odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní
moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.
(2) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit,
a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem,
b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo
c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným
účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.
(3) Z důvodu ochrany práv nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů
účastníků nebo veřejného zájmu lze vyloučit odkladný účinek odvolání,
jehož zmeškání správní orgán promíjí.
(4) Vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o
vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci;
proti tomuto výroku se nelze odvolat.
Podání odvolání a postup správního orgánu, který napadené rozhodnutí
vydal
§ 86
(1) Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí
vydal.
(2) Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, zašle stejnopis
podaného odvolání všem účastníkům, kteří se mohli proti rozhodnutí
odvolat, a vyzve je, aby se k němu v přiměřené lhůtě, která nesmí být
kratší než 5 dnů, vyjádřili. Podle okolností dále doplní řízení.
Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije, bylo-li odvolání podáno
opožděně nebo bylo-li nepřípustné.
(3) Ustanovení § 82 odst. 4 věty první platí pro vyjádření účastníků k
podanému odvolání obdobně. Vyjádření účastníků k podanému odvolání jsou
součástí spisu. K vyjádřením podaným po lhůtě se nemusí přihlížet.
§ 87
Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo
změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být
způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to
týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.
§ 88
Předání spisu odvolacímu správnímu orgánu
(1) Neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal,
podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem
odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.
Jestliže byl odvoláním napaden jen některý výrok rozhodnutí podle § 82
odst. 3 a lze-li příslušnou část spisu oddělit, předá správní orgán
pouze tu část spisu, která se týká otázky, o níž bylo rozhodnuto v
napadeném výroku rozhodnutí. V případě nepřípustného nebo opožděného
odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů; ve
stanovisku se omezí na uvedení důvodů rozhodných pro posouzení
opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání.
(2) Pokud před předáním spisu odvolacímu správnímu orgánu nastal
některý z důvodů zastavení řízení uvedený v § 66 odst. 1 písm. a), e),
f) nebo g) nebo v § 66 odst. 2, správní orgán, který napadené
rozhodnutí vydal, řízení zastaví, ledaže by rozhodnutí o odvolání mohlo
mít význam pro náhradu škody.
Postup odvolacího správního orgánu
§ 89
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže
nadřízený správní orgán.
(2) Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a
řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.
Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek
uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K
vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na
soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho
správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na
náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.
§ 90
Rozhodnutí odvolacího správního orgánu
(1) Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené
rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,
a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,
b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému
projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění
tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je
správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání
věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo
c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud
by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma
z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje,
pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním
orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací
správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán
nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného
celku vydané v samostatné působnosti.
(2) Podle odstavce 1 písm. a) postupuje odvolací správní orgán též
tehdy, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a
nabylo-li již rozhodnutí ve věci právní moci, ledaže by rozhodnutí o
tomto odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody.
(3) Odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v
neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož
zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními
předpisy nebo jiným veřejným zájmem.
(4) Jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost,
která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené
rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít
význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.
(5) Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců
1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže
odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti,
ve zbytku je potvrdí.
(6) Rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve
lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu
odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).
§ 91
(1) Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat.
Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo
oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1.
(2) Pokud je napadené rozhodnutí předběžně vykonatelné, platí pro
účinky jeho zrušení ustanovení § 99 obdobně.
(3) Pokud odvolatel vzal podané odvolání zpět, řízení o odvolání je
zastaveno dnem zpětvzetí odvolání. Pokud všichni odvolatelé vzali
podané odvolání zpět, odvolací řízení je zastaveno dnem zpětvzetí
odvolání posledního z odvolatelů. Dnem následujícím po zastavení řízení
nabývá napadené rozhodnutí právní moci. O skutečnosti, že řízení bylo
zastaveno, správní orgán vydá usnesení, které se pouze poznamená do
spisu a vyrozumí se o něm odvolatelé, jakož i jiní účastníci, pokud
byli o podaném odvolání uvědoměni podle § 86 odst. 2. Odvolání lze vzít
zpět nejpozději do vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu.
(4) Je-li v řízení více účastníků a všichni se vzdali práva podat
odvolání, nabývá rozhodnutí právní moci dnem následujícím po dni, kdy
tak učinil poslední z nich.
§ 92
(1) Opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.
Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou
dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro
obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady
pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání
nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako
podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o
vydání nového rozhodnutí.
(2) Dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že odvolání bylo podáno
včas a že je přípustné, vrátí věc správnímu orgánu, který rozhodl v
prvním stupni.
Použití obecných ustanovení
§ 93
(1) Jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání
se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.
(2) Kde se v hlavách I až VII této části hovoří o nadřízeném správním
orgánu, rozumí se tím při postupu podle této hlavy správní orgán
nejblíže nadřízený odvolacímu správnímu orgánu; jinak platí ustanovení
§ 178.
HLAVA IX
PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
§ 94
(1) V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají
pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že
rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení lze
zahájit, i pokud je rozhodnutí předběžně vykonatelné podle § 74 a dosud
nenabylo právní moci; pokud bylo po zahájení takového přezkumného
řízení podáno odvolání, postupuje se podle ustanovení hlavy VIII této
části. Účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento
podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá
důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením
důvodů do 30 dnů podateli.
(2) Přezkumné řízení není přípustné, jestliže byl rozhodnutím
účastníkovi udělen souhlas k právnímu jednání nebo povolen vklad práva
k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nebo jestliže bylo
rozhodnuto ve věci osobního stavu a žadatel nabyl práv v dobré víře. V
přezkumném řízení nelze přezkoumávat ani rozhodnutí vydaná podle § 97.
Rozhodnutí odvolacího správního orgánu podle § 90 odst. 1 písm. b)
nelze přezkoumávat, jestliže již bylo při novém projednávání věci
vydáno nové rozhodnutí.
(3) Samostatně lze v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o
odložení věci (§ 43) a usnesení o zastavení řízení (§ 66). Ostatní
usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s
jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to
mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s
právními předpisy anebo pro náhradu škody.
(4) Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k
závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem,
byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému
účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném
nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu,
řízení zastaví.
(5) Při rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán povinen šetřit
práva nabytá v dobré víře, zejména mění-li rozhodnutí, které bylo
vydáno v rozporu s právními předpisy (§ 97 odst. 3) nebo určuje-li, od
kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (§ 99).
§ 95
(1) Správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal,
zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení
věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo
vydáno v rozporu s právními předpisy.
(2) Jestliže podnět k přezkumnému řízení dal účastník, může přezkumné
řízení provést správní orgán, který přezkoumávané rozhodnutí vydal,
pokud plně vyhoví účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím
nemůže být způsobena újma žádnému jinému účastníkovi, ledaže s tím
všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas. Jinak předá věc k
provedení přezkumného řízení nadřízenému správnímu orgánu.
(3) V přezkumném řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí odvolacího
správního orgánu, lze přezkoumat i rozhodnutí vydané správním orgánem
prvního stupně.
(4) Účastníky přezkumného řízení jsou účastníci původního řízení, v
němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, jichž se přezkumné řízení
týká, nebo jejich právní nástupci.
(5) Hrozí-li vážná újma některému z účastníků nebo veřejnému zájmu,
může příslušný správní orgán při zahájení nebo v průběhu přezkumného
řízení usnesením pozastavit vykonatelnost nebo jiné právní účinky
přezkoumávaného rozhodnutí.
(6) Jde-li o rozhodnutí ústředního správního úřadu, rozhoduje v
přezkumném řízení ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního
úřadu; ustanovení § 152 odst. 3 platí obdobně.
§ 96
(1) Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2
měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení
přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci
rozhodnutí ve věci.
(2) Soulad rozhodnutí s právními předpisy se posuzuje podle právního
stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. K vadám řízení, o
nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného
rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se
nepřihlíží. Příslušný správní orgán posoudí spisový materiál a podle
potřeby zajistí vyjádření účastníků a správních orgánů, které řízení
prováděly.
(3) Přezkumné řízení týkající se předběžného opatření nelze konat poté,
co se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních
účinků anebo co bylo toto rozhodnutí zrušeno, ledaže by posouzení mělo
význam pro náhradu škody.
§ 97
Rozhodnutí v přezkumném řízení
(1) Jestliže správní orgán po zahájení přezkumného řízení zjistí, že
právní předpis porušen nebyl, řízení usnesením zastaví. Usnesení se
pouze poznamená do spisu.
(2) Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat
po uplynutí 15 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí ve věci.
Probíhá-li přezkumné řízení, správní orgán je usnesením zastaví.
Usnesení se pouze poznamená do spisu.
(3) Rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy,
příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí
odvolacímu správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto
správní orgány jsou vázány právním názorem příslušného správního
orgánu.
§ 98
Zkrácené přezkumné řízení
Jestliže je porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu,
jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení a není zapotřebí
vysvětlení účastníků, může příslušný správní orgán provést zkrácené
přezkumné řízení. Dokazování se neprovádí. Prvním úkonem správního
orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97
odst. 3.
§ 99
Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
(1) Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat zpětně od právní
moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí anebo od
právní moci nebo předběžné vykonatelnosti rozhodnutí v přezkumném
řízení. V rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění přezkoumávané rozhodnutí,
které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, správní orgán s
ohledem na obsah přezkoumávaného rozhodnutí určí, odkdy nastávají jeho
účinky.
(2) Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost, a
neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že
účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci
nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
(3) Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo, a
neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že
účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní
moci nebo předběžné vykonatelnosti; bylo-li však přezkoumávané
rozhodnutí vydáno na základě nesprávných či neúplných údajů uvedených
žadatelem, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti
přezkoumávaného rozhodnutí.
HLAVA X
OBNOVA ŘÍZENÍ A NOVÉ ROZHODNUTÍ
§ 100
Obnova řízení
(1) Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve
věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže
a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly
v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,
nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly
nepravdivými, nebo
b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí
vydaného v řízení, které má být obnoveno,
a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné
řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
(2) Účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního
orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o
důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní
moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod
obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní
orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
(3) Ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z
moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v
posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci
1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty
musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.
(4) O obnově řízení rozhodne příslušný správní orgán z moci úřední též
v případě, že rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem. Lhůta podle
odstavce 3 začíná běžet dnem následujícím po dni nabytí právní moci
rozsudku.
(5) Na obnovu řízení se obdobně užije ustanovení § 94 odst. 4 a 5.
(6) Žádosti o obnovu řízení se přizná odkladný účinek, jestliže hrozí
vážná újma účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Rozhodnutí, jímž bylo
řízení obnoveno, má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo
dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek
vyloučil z důvodů uvedených v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost
nebo jiné účinky rozhodnutí již zanikly podle zvláštního zákona.
Rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze
žadateli; ten proti němu může podat odvolání.
§ 101
Nové rozhodnutí
Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže
a) je to nezbytné při postupu podle § 41 odst. 6 věty druhé,
b) novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně
zamítnuta,
c) nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu
platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti
nebo dodatečně povolí plnění ve splátkách, popřípadě po částech;
zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke
splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon,
d) rozhodnutí ve věci bylo zrušeno jiným orgánem veřejné moci podle
zvláštního zákona, nebo
e) tak stanoví zvláštní zákon.
§ 102
Společné ustanovení
(1) K novému řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, nebo k
novému řízení podle § 101 je příslušný správní orgán, který byl
příslušný k původnímu řízení v prvním stupni. Odvolací správní orgán je
příslušný tehdy, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly
výlučně řízení před tímto správním orgánem.
(2) Otázka, kdo je účastníkem, se v novém řízení posuzuje podle
právního stavu a skutkových okolností v době nového řízení.
(3) Nové řízení podle § 101 lze zahájit na žádost i v případě, že
původní řízení bylo zahájeno z moci úřední, a naopak. Žádost může podat
kterýkoli z účastníků původního řízení, nebo jeho právní nástupce za
předpokladu, že je původním rozhodnutím přímo dotčen.
(4) Pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení,
rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení
se oznamuje pouze žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán
učinil úkon.
(5) V novém řízení podle § 101 lze s účinky od zahájení nového řízení
nebo v průběhu nového řízení pozastavit vykonatelnost nebo jiné právní
účinky původního rozhodnutí. Má-li se tak stát na žádost účastníka,
užije se obdobně ustanovení § 95 odst. 4 a 5.
(6) V novém řízení může správní orgán využít podkladů původního
rozhodnutí včetně podkladů rozhodnutí o odvolání, nevylučuje-li to
důvod nového řízení. Právní názor odvolacího správního orgánu je pro
správní orgán provádějící nové řízení závazný, pokud se tento právní
názor vlivem změny právního stavu nebo skutkových okolností nestal
bezpředmětným.
(7) V novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.
(8) Není-li v odstavcích 1 až 7 stanoveno jinak, postupuje se v novém
řízení podle ustanovení platných pro řízení v prvním stupni.
(9) Novým rozhodnutím vydaným podle § 100 nebo § 101 písm. a) se
původní rozhodnutí ruší; o tomto následku budou účastníci poučeni v
písemném vyhotovení rozhodnutí; ustanovení § 99 platí obdobně. V
ostatních případech nové rozhodnutí brání vykonatelnosti nebo jiným
právním účinkům původního rozhodnutí; nejsou-li účinky nového
rozhodnutí zřejmé z jeho obsahu, určí vliv na vykonatelnost nebo jiné
právní účinky původního rozhodnutí správní orgán.
HLAVA XI
EXEKUCE
Díl 1
Úvodní ustanovení
§ 103
(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje, pokud ten, jemuž byla
exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění
(dále jen "povinný"), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní.
(2) Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle tohoto
nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci.
§ 104
Exekučním titulem, na jehož základě se vydává exekuční výzva nebo
exekuční příkaz, je
a) vykonatelné rozhodnutí uvedené v § 74, nebo
b) vykonatelný smír uvedený v § 141 odst. 8.
§ 105
(1) Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje
a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který
schválil smír, nebo
b) osoba oprávněná z exekučního titulu.
(2) Správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z
exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo
soudního exekutora.
Díl 2
Exekuce na peněžitá plnění
§ 106
(1) Exekučním správním orgánem, který na žádost správního orgánu
uvedeného v § 105 odst. 1 písm. a) nebo osoby oprávněné z exekučního
titulu provádí exekuci na peněžitá plnění, je obecný správce daně
místně příslušný podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon, že
exekučním správním orgánem je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1
písm. a).^30)
(2) Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy,
je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a) nebo
je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku.
Na žádost obecního úřadu provede exekuci obecný správce daně místně
příslušný podle zvláštního zákona.
(3) Pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní
postup pro správu daní.
Díl 3
Exekuce na nepeněžitá plnění
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 107
Příslušnost
(1) Exekučním správním orgánem příslušným k exekuci na nepeněžitá
plnění je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a), je-li orgánem
moci výkonné. Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním
orgánem, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm.
a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního
samosprávného celku.
(2) Na žádost jiného správního orgánu uvedeného v § 105 odst. 1 písm.
a) provede exekuci obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož
správním obvodu má správní orgán sídlo.
§ 108
Právo vymáhat nepeněžitou povinnost
(1) Vůči jinému než vůči tomu, jemuž byla exekučním titulem uložena
povinnost nepeněžitého plnění a je uveden v exekučním titulu, může
exekuční správní orgán vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci a v
nařízené exekuci pokračovat, jen jestliže je prokázáno, že na něj
přešla nebo byla převedena nepeněžitá povinnost.
(2) Přechod nebo převod nepeněžité povinnosti či práva se prokazuje jen
listinou vydanou správním orgánem, soudem nebo notářem anebo ověřenou
orgánem příslušným podle zvláštního právního předpisu,^31) pokud
přechod nepeněžité povinnosti nebo práva nevyplývá přímo z právního
předpisu.
(3) Jestliže povinný po nařízení exekuce zemřel nebo zanikl, může
exekuční správní orgán v provádění exekuce týkající se majetku
patřícího do dědictví pokračovat proti dědici nebo proti jeho zákonnému
zástupci nebo správci dědictví, je-li určen. V případě zániku právnické
osoby může exekuční správní orgán v exekuci pokračovat proti jejím
právním nástupcům.
(4) Exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a
provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna
dobrovolně.
§ 109
Exekuční výzva
(1) Nehrozí-li vážné nebezpečí, že účel exekuce bude zmařen, může
exekuční správní orgán před nařízením exekuce vyzvat povinného ke
splnění nepeněžité povinnosti exekuční výzvou a určit mu náhradní
lhůtu, v níž má být splněna.
(2) Exekuční výzva je vydávána usnesením, které kromě náležitostí
uvedených v § 68 obsahuje
a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,
b) vymezení nepeněžité povinnosti, která má být splněna, údaje o
původní lhůtě, ve které měla být nepeněžitá povinnost splněna, a den, k
němuž jsou údaje v exekuční výzvě uvedeny,
c) určení náhradní lhůty, v níž má být nepeněžitá povinnost splněna, a
d) upozornění, že pokud nebude nepeněžitá povinnost splněna v určené
náhradní lhůtě, exekuční správní orgán po marném uplynutí této lhůty
nařídí exekuci.
(3) Proti exekuční výzvě se nelze odvolat.
§ 110
Nařízení exekuce
Exekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu
a) z moci úřední, jestliže je příslušným exekučním správním orgánem;
přitom neplatí lhůta uvedená v § 80 odst. 2,
b) na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu, nebo
c) na žádost správního orgánu podle § 107 odst. 2.
§ 111
Exekuční příkaz
(1) Exekuční příkaz je usnesením, které kromě náležitostí uvedených v §
68 obsahuje
a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,
b) vymezení nepeněžité povinnosti, která má být splněna,
c) způsob, jakým bude exekuce provedena,
d) věci a práva, které mají být exekucí postiženy, a
e) další údaje, pokud je to potřebné k provedení exekuce.
(2) Exekuční příkaz se oznamuje povinnému a dalším osobám, kterým z
exekučního příkazu vyplývají povinnosti nebo práva.
(3) Proti exekučnímu příkazu se nelze odvolat.
§ 112
Způsoby provedení exekuce
Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené
povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:
a) náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,
b) přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména
vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
c) ukládáním donucovacích pokut.
§ 113
Odložení a přerušení exekuce
(1) Ze závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit
nebo přerušit provedení exekuce, zejména požádá-li povinný o posečkání
splnění povinnosti a lze-li z jeho chování mít důvodně za to, že splní
svoji povinnost nejpozději ve stejné lhůtě, v jaké může být provedena
exekuce, a nehrozí-li, že účel exekuce tím bude zmařen, anebo i bez
požádání, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce.
Exekuční správní orgán tak učiní rovněž, stanoví-li to zákon. V případě
potřeby si správní orgán vyžádá součinnost toho, kdo o odložení nebo
přerušení exekuce požádal. Proti usnesení vydanému podle tohoto
odstavce se nelze odvolat.
(2) Pominou-li důvody, které vedly k odložení nebo přerušení exekuce, a
nedojde-li k jejímu zastavení, pokračuje exekuční správní orgán v
exekuci podle § 65 odst. 2.
§ 114
(1) Při provádění exekuce oprávněná úřední osoba pověřením prokazuje,
na základě kterého exekučního příkazu postupuje.
(2) Každý je povinen oprávněné úřední osobě uvedené v odstavci 1
umožnit přístup na místa, kde je třeba exekuci provést.
§ 115
Zastavení exekuce
Exekuční správní orgán prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední
usnesením, proti kterému se nelze odvolat, zastaví, jestliže
a) po nařízení exekuce povinnost zanikla,
b) po nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen
exekuční titul, který je podkladem pro exekuci,
c) o zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle § 110 písm.
b) a c) byla exekuce nařízena,
d) průběh exekuce ukazuje, že by její pokračování bylo spojeno s
mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi,
e) se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující
povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému,
f) provedení exekuce je nepřípustné, protože před nařízením exekuce
existoval důvod, pro který exekuci nebylo možno provést, nebo
g) je provedení exekuce nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal
jiný důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který
nelze exekuci provést.
§ 116
Exekuční náklady
(1) Exekuční náklady hradí povinný, pokud exekuce nebyla zastavena
podle § 115 písm. e) nebo f).
(2) Byla-li exekuce zastavena podle § 115 odst. 1 písm. c), je povinen
exekuční náklady nahradit ten, kdo o zastavení exekuce požádal.
(3) Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši
2 000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.
Povinnost nahradit exekuční náklady exekuční správní orgán rozhodnutím
uloží povinnému. Hotové výdaje zálohově hradí ze svého rozpočtu
exekuční správní orgán.
(4) Povinný hradí exekuční náklady za výkon exekuce vždy, jestliže byl
vydán exekuční příkaz nebo jestliže při exekuci odebráním movité věci
oprávněná úřední osoba přistoupila k odebrání věci nebo při exekuci
přímým vynucením přistoupila k vyklizení.
(5) Jsou-li některé exekuční úkony prováděny společně vůči více
povinným, exekuční správní orgán rozvrhne náhradu vzniklých exekučních
nákladů poměrně podle rozsahu vymáhaných povinností připadajících na
jednotlivé povinné.
(6) Exekuční náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního
zákona^27) exekuční správní orgán, který jejich náhradu uložil.
§ 117
Námitky
(1) Proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu,
proti kterým se nelze odvolat, může povinný nebo jiná osoba, které z
tohoto úkonu vyplývá povinnost, podat námitky.
(2) Námitky nelze podat, pokud usnesení bylo již vykonáno nebo jiný
úkon proveden.
(3) Námitky mají odkladný účinek, jen
a) směřují-li proti usnesení, jímž byla odložena nebo přerušena
exekuce,
b) směřují-li proti exekučnímu příkazu, jímž byla nařízena exekuce
vyklizením,
c) směřují-li proti usnesení, jímž byla zastavena exekuce,
d) uplatňuje-li se některý z důvodů uvedených v § 115 písm. a), b), e),
f) nebo g), anebo
e) rozhodne-li o tom z vážných důvodů exekuční správní orgán.
(4) O námitkách rozhoduje exekuční správní orgán. Proti rozhodnutí o
námitkách se nelze odvolat.
§ 118
Společná ustanovení
(1) Při postupu podle tohoto dílu se obdobně použijí ustanovení části
první a přiměřeně ustanovení hlav I až X této části.
(2) Účastníkem podle § 27 odst. 1 se při postupu podle tohoto dílu
rozumí povinný.
(3) Při postupu podle tohoto dílu nelze prominout zmeškání úkonu. Nelze
ani obnovit řízení nebo vydat nové rozhodnutí.
Oddíl 2
Exekuce provedením náhradního výkonu
§ 119
(1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný podle něho provedl nějakou
práci nebo výkon, které může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá
exekuční správní orgán exekuční příkaz, na jehož základě provedením
prací nebo výkonů pověří jinou osobu, pokud ta s tím souhlasí; práce
nebo výkony se provádějí na náklad a nebezpečí povinného.
(2) V pověření exekuční správní orgán přesně vymezí práci nebo výkon,
které měl podle exekučního titulu provést povinný a jejichž provedení
se svěřuje jiné osobě.
(3) Dojde-li v souvislosti s provedením exekuce k potřebě přemístění
stavebních materiálů nebo věcí mimo prostory nebo pozemky povinného a
neprohlásí-li povinný při provádění exekuce písemně, že tyto věci
opustil,^32) je exekuční správní orgán povinen zajistit uskladnění
těchto věcí po dobu 6 měsíců a informovat povinného o této skutečnosti
a o možnosti tyto věci převzít. Povinný je povinen uhradit náklady na
uskladnění. Nevyzvedne-li si povinný tyto věci v uvedené lhůtě,
připadají do vlastnictví státu; provádí-li exekuci orgán územního
samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto územního
samosprávného celku. Prohlásí-li povinný, že tyto věci opustil,
připadají do vlastnictví státu. Případná likvidace se provede na
náklady povinného.
(4) Exekuční správní orgán může povinnému usnesením uložit, aby mu
potřebné náklady nebo zálohu na ně v určené výši zaplatil předem v
určené lhůtě, která nesmí být kratší než 8 dnů ode dne nabytí právní
moci usnesení; další postup při provádění exekuce tím není dotčen.
Oddíl 3
Exekuce přímým vynucením
§ 120
Přímé vynucení povinnosti se provede zejména vyklizením nemovitosti,
stavby, bytu, místnosti nebo jiných prostor (dále jen "objekt"),
odebráním movité věci nebo předvedením.
Vyklizení
§ 121
(1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vyklidil objekt, exekuční
správní orgán vydá exekuční příkaz a exekuci provede. Exekuční správní
orgán povinného vyrozumí nejméně 5 dnů předem, kdy bude vyklizení
provedeno. Vyrozumí o tom rovněž obec, na jejímž území se vyklízený
objekt nachází. Úkon vyklizení se provádí za přítomnosti přizvané osoby
(§ 128).
(2) Ukládá-li exekuční titul vyklizení objektu, který je v takovém
stavu, že bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví osob,^33) může
oprávněná úřední osoba, nelze-li z důvodu časové tísně jinak, doručit
exekuční příkaz povinnému až při provedení exekuce. Není-li povinný
úkonu vyklizení přítomen, doručí se mu exekuční příkaz spolu s
protokolem o vyklizení.
§ 122
(1) Zjistí-li oprávněná úřední osoba při vyklizení objektu, že se
vyklizení objektu týká osoby, jejíž zdravotní stav by mohl být
provedením vyklizení vážně ohrožen, není provedení exekuce přípustné.
Není-li předloženo potvrzení lékaře nebo je-li pochybnost o správnosti
takového potvrzení, oprávněná úřední osoba vyžádá vyjádření odborného
lékaře.
(2) Je-li objekt nebo jeho část v takovém stavu, že bezprostředně
ohrožuje život nebo zdraví osob, provede exekuční správní orgán jeho
vyklizení vždy.
§ 123
(1) Exekuce se provede tak, že oprávněná úřední osoba z vyklizovaného
objektu
a) odstraní movité věci patřící povinnému a příslušníkům jeho
domácnosti, jakož i movité věci, které sice patří někomu jinému, ale
jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu, a
b) vykáže povinného a všechny, kdo se tam zdržují na základě práva
povinného.
(2) Movité věci odstraněné z vyklizovaného objektu se odevzdají
povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.
§ 124
(1) Není-li vyklizení přítomen nikdo, kdo by mohl movité věci převzít,
nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady
povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli s jeho
souhlasem. Exekuční správní orgán vyrozumí povinného o tom, komu byly
jeho movité věci dány do úschovy, a o možnosti tyto věci převzít.
(2) Nevyzvedne-li si povinný movité věci u schovatele do 6 měsíců ode
dne, kdy byly uschovány, prodá je exekuční správní orgán podle
ustanovení o prodeji movitých věcí podle zvláštního zákona.^35)
(3) Výtěžek z prodeje vyplatí exekuční správní orgán povinnému po
srážce nákladů úschovy, hotových výdajů vzniklých při prodeji movitých
věcí a paušální částky nákladů prodeje; paušální částka nákladů prodeje
činí 2 000 Kč. Jestliže povinný písemně odmítne zbytek výtěžku převzít,
stane se zbytek výtěžku příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci
orgán územního samosprávného celku, stane se zbytek výtěžku příjmem
rozpočtu tohoto územního samosprávného celku. Vrátí-li se zbytek
výtěžku jako nedoručitelný nebo nelze-li jej z jiného důvodu doručit,
zejména není-li známo místo trvalého pobytu povinného, stane se zbytek
výtěžku, pokud se o něj povinný nepřihlásí do 3 let od prodeje movité
věci, příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci orgán územního
samosprávného celku, stane se zbytek výtěžku příjmem rozpočtu tohoto
územního samosprávnému celku.
(4) Movité věci, které se nepodaří prodat, připadají státu. Odmítne-li
schovatel movité věci převzít, připadají státu; provádí-li exekuci
orgán územního samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto
územního samosprávného celku. Případná likvidace se provede na náklady
povinného.
Odebrání movité věci
§ 125
(1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vydal nebo dodal movitou věc,
vydá exekuční správní orgán exekuční příkaz k provedení exekuce
odebráním movité věci, v němž výslovně určí movitou věc nebo věci,
které mají být odebrány. Oprávněná úřední osoba odebere tuto movitou
věc povinnému nebo tomu, kdo ji má u sebe, a odevzdá ji tomu, komu má
být odevzdána; není-li ji komu odevzdat, exekuční správní orgán zajistí
její náležitou úschovu na náklady povinného. Při tom postupuje obdobně
podle § 124.
(2) Exekuční příkaz povinnému doručí oprávněná úřední osoba při
odebírání movité věci. Není-li povinný odebrání movité věci přítomen,
doručí se mu exekuční příkaz spolu s protokolem o odebrání movité věci.
Exekuční správní orgán nevyrozumí povinného o nastávající exekuci
dříve, než oprávněná úřední osoba přijde na místo odebrání. Je-li
předmětem exekuce movitá věc, která je vedena v zákonem stanovené
evidenci, doručuje se exekuční příkaz i tomu, kdo tuto evidenci vede.
(3) Jestliže je k užívání odebírané movité věci třeba listiny, odebere
se povinnému spolu s odebranou movitou věcí i tato listina.
(4) Nenajde-li oprávněná úřední osoba movitou věc u povinného, zjistí
dotazem, kde se movitá věc nachází, popřípadě co se s ní stalo. Není-li
povinný či osoba, která má movitou věc, jež má být odebrána, ochotna
movitou věc vydat, vyzve ji oprávněná úřední osoba ke sdělení důvodů.
(5) O odebrání movité věci sepíše oprávněná úřední osoba protokol, v
němž uvede zejména
a) označení movité věci odebrané povinnému nebo jiné osobě, jež je
ochotna ji vydat, a je-li věcí více, jejich přesný seznam, popřípadě
údaje o jejich počtu, míře a váze,
b) vyjádření povinného o tom, kde se movitá věc nachází, popřípadě že
povinný odepřel poskytnout k tomu vysvětlení,
c) skutečnost, že povinný nebo osoba, která má movitou věc, není
ochotna ji vydat, důvody odepření jejího vydání, popřípadě odepření
sdělit důvody.
§ 126
Osobní prohlídka a prohlídka bytu a jiných místností
(1) Povinný je oprávněné úřední osobě při odebrání movité věci povinen
umožnit přístup na všechna místa, kde by se mohla odebíraná movitá věc
nacházet.
(2) Vyžaduje-li to účel provedení exekuce, je oprávněná úřední osoba
oprávněna učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla,
místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo
jiných schránek v nich umístěných, v nichž se podle důvodného
předpokladu nachází movitá věc, již má povinný vydat; za tím účelem je
oprávněná úřední osoba oprávněna zjednat si do bytu povinného nebo do
jiné jeho místnosti přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné
schránky otevřít.
(3) Každý, v jehož objektu má povinný byt (sídlo, místo podnikání) nebo
jiné místnosti či prostory, je povinen umožnit oprávněné úřední osobě
provést prohlídku bytu a jiných místností či prostor, v nichž má
povinný své věci. Nesplní-li tuto povinnost, je oprávněná úřední osoba
oprávněna zjednat si na tato místa přístup.
(4) Nachází-li se odebíraná movitá věc u jiné osoby, po výzvě
exekučního správního orgánu je tato osoba povinna tuto věc vydat.
(5) Je-li důvodné podezření, že povinný nebo jiná osoba u sebe ukrývá
movitou věc, a jestliže je výzva vydat ukrývanou věc bezvýsledná, může
oprávněná úřední osoba provést osobní prohlídku.
(6) Při provádění prohlídek se postupuje zvlášť šetrně, zejména jde-li
o osobní prohlídku. Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví.
Osobní prohlídka může být na žádost toho, vůči němuž je prohlídka
prováděna, provedena pouze za přítomnosti přizvané osoby (§ 128). Při
provádění osobní prohlídky se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního
právního předpisu.^36)
(7) Oprávněná úřední osoba učiní při odebrání movité věci opatření
potřebná k dosažení účelu exekuce. Osoby, které hrubým způsobem i přes
její výzvu k zachování pořádku ruší provedení úkonu, oprávněná úřední
osoba může z místa provádění úkonu vykázat.
Předvedení
§ 127
Při provádění exekuce předvedením se exekuční příkaz doručuje orgánům,
které mají předvedení provést; § 60 odst. 1 věta poslední a odst. 2 se
použije obdobně.
Přizvané osoby
§ 128
Správní orgán může k účasti na provedení exekuce přímým vynucením
přizvat nestranné osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění
určitého úkonu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.
Oddíl 4
Exekuce ukládáním donucovacích pokut
§ 129
(1) Nelze-li nebo není-li účelné provádět exekuci náhradním výkonem
nebo přímým vynucením, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním
donucovacích pokut do výše nákladů na náhradní výkon, a nelze-li
náhradní výkon provést, až do výše 100 000 Kč. Exekuční správní orgán
uloží povinnému donucovací pokutu rozhodnutím, v němž mu určí, aby ji
zaplatil ve lhůtě nejméně 15 dnů ode dne nabytí právní moci.
(2) Pokuty vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona^27)
exekuční správní orgán, který je uložil. Výši pokuty exekuční správní
orgán určí s ohledem na povahu nesplněné povinnosti. Příjem z pokut je
příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost exekučního správního
orgánu, který pokutu uložil. Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje
odpovědnosti za škodu.
ČÁST TŘETÍ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ
HLAVA I
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍCH ORGÁNECH
§ 130
Příslušnost orgánu veřejnoprávní korporace nebo jiné právnické osoby
(1) Stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž
by určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v
případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad.
(2) Stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná veřejnoprávní korporace,
aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, provádí řízení
její výkonný orgán s všeobecnou působností.
(3) Stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná právnická osoba, aniž by
určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem její
statutární orgán^37) podle zvláštního zákona anebo orgán nebo
zaměstnanec jím pověřený; pověření musí být písemné a musí být oznámeno
správnímu orgánu. Pro podnikající fyzické osoby platí toto ustanovení
přiměřeně.
Změny příslušnosti
§ 131
(1) Nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu
nebo na požádání účastníka věc usnesením převzít místo podřízeného
správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně
a) týká-li se řízení otázek, které lze vzhledem k jejich výjimečné
obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím mimořádných odborných
znalostí,
b) jde-li o řízení s velkým počtem účastníků (§ 144), nebo
c) u věci, u níž lze mít důvodně za to, že výrazně ovlivní právní
poměry účastníků ve správních obvodech více podřízených správních
orgánů.
(2) Nadřízený správní orgán může usnesením pověřit k projednání a
rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém
správním obvodu, a to na podnět správního orgánu, který by mohl být
podle tohoto odstavce pověřen projednáváním a rozhodováním věci, nebo
na požádání účastníka
a) u věci, u níž lze mít důvodně za to, že ovlivní právní poměry
účastníků řízení v obvodu pověřovaného správního orgánu výrazně větší
měrou než v obvodu příslušného správního orgánu, nebo
b) za účelem spojení jednotlivých řízení ve společné řízení (§ 140),
aby byla zajištěna potřebná věcná shoda nebo návaznost rozhodnutí.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na orgány územních
samosprávných celků při výkonu jejich samostatné působnosti.
(4) Nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí
věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním
obvodu, jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech
úředních osob (§ 14) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje
ve sboru (dále jen "kolegiální orgán"), způsobilý věc projednat a
rozhodnout; v tomto případě nadřízený správní orgán pověří správní
orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého
správního orgánu.
(5) Příslušný správní orgán může věc usnesením postoupit z důvodu
vhodnosti i v jiných případech. Postupující správní orgán je povinen
vyžádat si předchozí souhlas správního orgánu, jemuž má být věc
postoupena. Předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má žadatel
v územním obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo
trvalého pobytu nebo sídlo, popřípadě se v tomto územním obvodu
zdržuje. V řízení o žádosti se tohoto ustanovení použije jen na
požádání nebo se souhlasem žadatele.
(6) Při změnách příslušnosti správní orgány dbají na to, aby k nim
docházelo jen v důvodných případech a aby řízení pokud možno
nezatěžovalo účastníky více, než kdyby ke změnám příslušnosti nedošlo.
(7) Změny příslušnosti podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) se
oznamují veřejnou vyhláškou a účastníci se o nich vhodným způsobem
vyrozumí. V ostatních případech lze změny příslušnosti oznámit veřejnou
vyhláškou, považuje-li to správní orgán za účelné. V případě, že došlo
k podnětu nebo k požádání o změnu příslušnosti podle odstavce 1 nebo 2,
ale ke změně příslušnosti nedojde, bude o tom vyrozuměn ten, kdo dal ke
změně příslušnosti podnět nebo o ni požádal.
§ 132
Změní-li se v průběhu řízení okolnosti rozhodné pro určení místní
příslušnosti nebo věcné příslušnosti co do stupně a nestanoví-li zákon
jinak, dokončí řízení správní orgán původně příslušný; o tom informuje
správní orgán, na který by jinak příslušnost přešla.
Spory o věcnou příslušnost
§ 133
(1) Nelze-li věcnou příslušnost při rozhodování v oblasti státní správy
určit na základě zvláštního zákona, provede řízení v prvním stupni
ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží,
popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované
věci nejbližší.
(2) Považuje-li se několik správních orgánů za příslušné k řízení v
téže věci, jsou povinny to bezodkladně oznámit nejblíže společně
nadřízenému správnímu orgánu, který jejich spor rozhodne. Nemají-li
správní orgány společně nadřízený správní orgán, projednají spor o
příslušnost ústřední správní úřady, které jsou nadřízeny těmto správním
orgánům. Jde-li o spor o příslušnost mezi ústředními správními úřady,
postupuje se přímo podle odstavce 3.
(3) Ústřední správní úřady jsou povinny projednat spor v dohodovacím
řízení, jež je zahájeno dnem, kdy návrh prvního z nich dojde
poslednímu. Nedojde-li k dohodě do 15 dnů od zahájení dohodovacího
řízení, vzniká kompetenční spor mezi ústředními správními úřady; jejich
povinností je v takovém případě bezodkladně podat žalobu k Nejvyššímu
správnímu soudu.
(4) Pokud se žádný správní orgán nepovažuje za příslušný k provedení
řízení, může ten, kdo by byl jeho účastníkem, nebo správní orgán podat
žalobu k soudu.^38)
(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se netýkají vzájemných sporů územních
samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti a sporů územních
samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti s jinými správními
orgány.
(6) Po dobu určování příslušnosti podle odstavce 1 nebo trvání sporu
podle odstavců 2 až 4 neběží lhůty týkající se provádění úkonů v
řízení.
Řízení před kolegiálním orgánem
§ 134
(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, vede řízení před kolegiálním
orgánem jeho předseda nebo předsedající, popřípadě člen, na němž se
orgán usnese (dále jen "předseda"). Usnesení, s výjimkou usnesení o
tom, zda osoba je či není účastníkem, a usnesení o zastavení řízení,
jakož i úkon, který není rozhodnutím, provádí předseda samostatně.
Kolegiální orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Nestanoví-li zvláštní
zákon jinak, při poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové
kolegiálního orgánu a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu,
pokud jej nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu
je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení
kolegiálního orgánu.
(2) Kolegiální orgán je způsobilý se usnášet, je-li přítomna
nadpoloviční většina všech jeho členů; usnesení kolegiálního orgánu je
přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů.
(3) Hlasování řídí předseda. Členové hlasují jednotlivě, předseda
hlasuje naposled. Má-li hlasovat více než 7 členů, mohou členové
hlasovat současně. Protokol o hlasování kolegiálního orgánu podepisují
všichni přítomní členové a osoba, která byla pověřena sepsáním
protokolu; při nahlížení do spisu (§ 38) je vyloučeno nahlížet do
tohoto protokolu.
(4) O námitce podle § 14 odst. 2 rozhoduje usnesením kolegiální orgán
jako celek, hlasovat však nemůže ten jeho člen, proti němuž námitka
směřuje. Není-li kolegiální orgán způsobilý se usnést, postupuje se
obdobně podle § 14 odst. 4 věty třetí.
(5) Kolegiální orgán jedná podle jednacího řádu, v němž stanoví
podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu.
Součinnost Policie České republiky při provádění úkonů správního orgánu
§ 135
Hrozí-li, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu
správního orgánu, nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, může
správní orgán požádat Policii České republiky o součinnost jejích
příslušníků při provádění svého úkonu.
HLAVA II
DOTČENÉ ORGÁNY
§ 136
(1) Dotčenými orgány jsou
a) orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a
b) správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání
závazného stanoviska (§ 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem
rozhodnutí správního orgánu.
(2) Postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky, jestliže
se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu.
(3) Dotčené orgány poskytují správnímu orgánu, který vede řízení,
všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost
podle zvláštního zákona.
(4) Dotčené orgány mají v souvislosti s posouzením otázky, zda zahájit
řízení, s probíhajícím řízením nebo s výkonem dozoru právo nahlížet do
spisu a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li
pro výkon jejich působnosti podstatné. K ostatním podkladům pro vydání
rozhodnutí se dotčené orgány vyjadřují, je-li to třeba k plnění jejich
úkolů nebo jestliže si to vyhradily. Dotčené orgány mají právo podat
podnět k zahájení přezkumného řízení.
(5) Správní orgán, který vede řízení, a dotčené orgány mohou v mezích
své působnosti činit společné úkony, s výjimkou vydání rozhodnutí,
popřípadě může být v řízení před správním orgánem využito výsledků
úkonu dotčeného orgánu, jestliže s tím správní orgán i dotčený orgán
souhlasí a jestliže tím nemůže být účastníkům řízení způsobena újma na
jejich právech.
(6) Při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a
správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými
orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem
rozhodování, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o
příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí
být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních
správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo
dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení
vládě. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije na řešení rozporů s
územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního
samosprávného celku na samosprávu. Ustanovení § 133 odst. 6 platí
obdobně.
HLAVA III
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POSTUPU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ
§ 137
Vysvětlení
(1) K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která
by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní
orgán nezbytná vysvětlení. Správní orgán dále opatřuje vysvětlení
potřebná k určení předpokládaného rozsahu podkladů pro rozhodnutí,
stanoví-li tak zvláštní zákon. Vysvětlení může požadovat jen tehdy,
nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Při
opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 59) a
předvedení (§ 60). O odepření vysvětlení obdobně platí to, co pro
odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu.
(2) Každý je povinen podat správnímu orgánu vysvětlení podle odstavce
1. Tomu, kdo bezdůvodně odepře podat vysvětlení, může správní orgán
uložit pořádkovou pokutu (§ 62) až do výše 5 000 Kč.
(3) O podání vysvětlení se pořizuje záznam, který obsahuje údaje
umožňující identifikaci osoby, která skutečnost sděluje, uvedené v § 18
odst. 2, vylíčení předmětných skutečností, datum, jméno, příjmení,
funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
(4) Záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
§ 138
Zajištění důkazu
(1) Před zahájením řízení lze z moci úřední nebo na požádání toho, kdo
by byl účastníkem, zajistit důkaz, je-li důvodná obava, že později jej
nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze
důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně
ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění
důkazu vydá správní orgán usnesení, které se oznamuje osobám, jichž se
přímo dotýká. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze usnesení oznámit i
dodatečně s výjimkou oznámení osobám, které musí při provádění úkonu
poskytnout osobní součinnost.
(2) K zajištění důkazu je příslušný ten správní orgán, který by byl
příslušný k řízení, nebo správní orgán, v jehož obvodu je ohrožený
důkazní prostředek. Při zajišťování důkazu musí být přítomen ten, kdo
může být oprávněnou úřední osobou.
(3) Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, mají ti, kdo by byli účastníky a
jsou správnímu orgánu známi, nebo jejich zástupci či zmocněnci právo
být přítomni u zajištění důkazu a vyjádřit se k němu; o tom je správní
orgán vyrozumí.
(4) O zajištění důkazu se sepisuje protokol. Provedení důkazu tímto
protokolem se řídí ustanovením § 53 odst. 6. Nelze-li zajistit samotnou
listinu, pořídí se její kopie, kterou správní orgán opatří ověřovací
doložkou. Má-li být zajištěn důkaz znaleckým posudkem, je postup před
zahájením řízení omezen na ustanovení znalce s tím, že znalecký posudek
bude čten, popřípadě znalec vyslechnut až v průběhu řízení.
§ 139
Předběžná informace
(1) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může každý požadovat od správního
orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby
mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom,
a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí
nebo podmiňujícího úkonu a
b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo
podmiňujícího úkonu, popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti
vyhovět.
(2) Předběžná informace se nemůže týkat řešení otázky, kterou
nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout (§ 57 odst. 1). Jestliže žadatel
o předběžnou informaci neodstraní vytýkané vady svého podání, správní
orgán předběžnou informaci bez dalšího neposkytne.
(3) V téže věci lze předběžnou informaci požadovat jen jednou.
Předběžnou informaci lze požadovat i po zahájení řízení.
(4) Doba platnosti předběžné informace může být správním orgánem
omezena. Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu
s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo
došlo-li ke změně okolností rozhodných pro její obsah. Předběžná
informace je od počátku neplatná, pokud byla vydána na základě údajů
nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených.
HLAVA IV
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ŘÍZENÍCH
§ 140
Společné řízení
(1) Správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední
usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají
téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají
týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana
práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu
řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z
účastníků.
(2) Správní orgán vede společné řízení i o společné žádosti více
žadatelů nebo o společné žádosti týkající se téhož předmětu řízení nebo
jiných věcně souvisejících otázek. Společné řízení zahrnuje i vydání
podmiňujícího úkonu, k němuž je správní orgán příslušný.
(3) K urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu lze řízení o
jednotlivých otázkách usnesením vyloučit ze společného řízení a
rozhodnout o nich samostatně.
(4) Usnesení podle odstavců 1 a 3 se pouze poznamená do spisu.
(5) Ve společném řízení se zakládá jeden spis. Dojde-li během řízení ke
spojení věcí, založí se společný spis, jehož obsahem jsou též spisy
věcí, které byly spojeny. Do spisu, který se zakládá v řízení, které
bylo vyloučeno ze společného řízení podle odstavce 3, se zařadí kopie
všech částí spisu vedeného ve společném řízení, pokud se týkají otázky,
o níž se řízení vede.
(6) Otázka, kdo je účastníkem, se pro účely uplatnění § 27 odst. 1 ve
společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně.
(7) Ve společném řízení se vydává společné rozhodnutí. Jestliže jsou k
přezkoumávání výroků společného rozhodnutí v odvolacím řízení příslušné
různé odvolací správní orgány, vydává se více rozhodnutí, z nichž každé
zahrnuje výroky, k jejichž přezkoumávání je příslušný jediný odvolací
správní orgán. Pokud se výroky takových společných rozhodnutí
podmiňují, má odvolání proti rozhodnutí s podmiňujícím výrokem odkladný
účinek i vůči rozhodnutí s navazujícím výrokem. Jestliže byla
odvoláními napadena obě tato rozhodnutí a nelze-li věc vyřídit podle §
87, správní orgán prvního stupně řízení o odvolání proti rozhodnutí s
navazujícím výrokem přeruší až do doby skončení řízení o odvolání proti
rozhodnutí s podmiňujícím výrokem; ustanovení § 57 odst. 3 platí
obdobně. Jestliže bylo odvoláním napadeno pouze rozhodnutí s
podmiňujícím výrokem, nabývá rozhodnutí s navazujícím výrokem právní
moci dnem právní moci rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí s
podmiňujícím výrokem; zrušení nebo změna rozhodnutí s podmiňujícím
výrokem je však důvodem obnovy řízení.
§ 141
Sporné řízení
(1) Ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv
(část pátá) a v případech stanovených zvláštními zákony spory
vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních
vztahů.
(2) Sporné řízení se zahajuje na návrh.
(3) Účastníky jsou navrhovatel a odpůrce. Navrhovatel i odpůrce mají
postavení účastníků podle § 27 odst. 1. Jako vedlejší účastníci se
mohou přihlásit osoby, které mají zájem na výsledku řízení; tyto osoby
mají postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 2, jejich odvolání
proti rozhodnutí ve věci je však přípustné jedině tehdy, jestliže se
odvolal navrhovatel nebo odpůrce.
(4) Ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly
účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu
věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci
důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při
zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán
může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
(5) Podle § 64 odst. 2 se ve sporném řízení postupuje jen tehdy,
jestliže to shodně navrhne navrhovatel i odpůrce.
(6) Ve sporném řízení může správní orgán vyslechnout účastníka,
jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Ustanovení o
výslechu svědka platí obdobně.
(7) Rozhodnutím ve sporném řízení správní orgán návrhu zcela, popřípadě
zčásti vyhoví, anebo jej zamítne, popřípadě ve zbylé části zamítne.
(8) Ve sporném řízení mohou účastníci uzavřít smír, který podléhá
schválení správního orgánu. Správní orgán smír schválí, pokud
neodporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu.
(9) Ve sporném řízení odvolací správní orgán přezkoumává napadené
rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání.
(10) Pokud ve sporném řízení bylo předběžné opatření zrušeno nebo
pozbylo účinnosti z jiného důvodu než proto, že bylo vyhověno návrhu,
nebo proto, že právo účastníka, na jehož požádání bylo předběžné
opatření nařízeno, bylo uspokojeno, je účastník, na jehož požádání bylo
předběžné opatření nařízeno, povinen nahradit újmy tomu, komu
předběžným opatřením vznikly. Rozhodne o tom na žádost správní orgán,
který nařídil předběžné opatření.
(11) Ve sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve
věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování
nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může správní orgán náhradu
nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků
nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen
částečný, může mu správní orgán přiznat plnou náhradu nákladů řízení,
měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o
výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze správního orgánu.
§ 142
Řízení o určení právního vztahu
(1) Správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na
žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv,
zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda
zanikl a kdy se tak stalo.
(2) Podle odstavce 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku,
trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo
jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci
jiného správního řízení.
(3) Pro dokazování v řízení o určení právního vztahu platí ustanovení §
141 odst. 4 obdobně.
§ 143
Řízení na místě
(1) Oprávněné úřední osoby mohou rozhodnutím ukládat povinnosti na
místě
a) hrozí-li životu nebo zdraví osob bezprostřední nebezpečí, hrozí-li
bezprostředně někomu vážná majetková újma anebo dojde-li k náhlé
havárii,^39)
b) je-li důvodná obava, že by se osoba, jíž má být uložena povinnost,
vyhýbala jejímu splnění,
c) jde-li o uložení záruky za splnění povinnosti (§ 147), předběžného
opatření (§ 61) nebo pořádkového opatření (§ 62 a 63), nebo
d) v řízení navazujícím na výkon dozoru.
(2) Předpokladem uložení povinnosti na místě je zjištění stavu věci.
Rozhodnutí se vyhlašuje ústně, jeho písemné vyhotovení se bez
zbytečného odkladu doručuje dodatečně. Nestanoví-li zvláštní zákon
jinak, nemá odvolání proti takto vyhlášenému rozhodnutí odkladný
účinek. O ústním vyhlášení rozhodnutí se vždy na místě vydá písemné
potvrzení (§ 67 odst. 3), které obdrží účastník.
(3) Oprávněná úřední osoba musí při řízení na místě zvýšenou měrou
dbát, aby byla šetřena práva a oprávněné zájmy účastníků.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na vydání příkazu na místě
(§ 150 odst. 5).
(5) V řízení navazujícím na výkon dozoru prováděný týmž správním
orgánem lze na místě, kde je dozor prováděn, učinit oznámení o zahájení
řízení z moci úřední.
§ 144
Řízení s velkým počtem účastníků
(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozumí se řízením s velkým
počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky.
(2) Účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení
uvědomit veřejnou vyhláškou. Řízení je zahájeno uplynutím lhůty
stanovené ve veřejné vyhlášce; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode
dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce.
(3) V řízení s velkým počtem účastníků lze výzvu podle § 36 odst. 3 pro
účastníky podle § 27 odst. 2 nahradit zveřejněním konceptu výrokové
části a odůvodnění rozhodnutí s uvedením, v jaké lhůtě, kde a jakým
způsobem lze proti konceptu podávat námitky a navrhovat doplnění
řízení. Po zveřejnění konceptu nelze uplatňovat námitky, které účastník
mohl uplatnit již dříve v řízení.
(4) Pokud je v řízení s velkým počtem účastníků ustanovován opatrovník,
může být jedna osoba ustanovena opatrovníkem pro více účastníků,
jejichž zájmy si neodporují.
(5) V řízení s velkým počtem účastníků správní orgán účastníky uvědomí
o podaném odvolání veřejnou vyhláškou, v níž určí lhůtu k podání
vyjádření, která nesmí být kratší než 5 dnů. Odvolatel není povinen
podávat odvolání s potřebným počtem stejnopisů podle § 82 odst. 2.
(6) V řízení s velkým počtem účastníků řízení lze doručovat písemnosti,
včetně písemností uvedených v § 19 odst. 4, veřejnou vyhláškou. To se
netýká účastníků řízení uvedených v § 27 odst. 1, kteří jsou správnímu
orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě.
§ 145
Řízení s předstihem žádosti
(1) Stanoví-li zákon, že pro vedení řízení má význam předstih žádosti,
vyznačí správní orgán časový údaj o jejím doručení též s uvedením
hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně,
rozhoduje údaj o tom, kdy byla poštovní zásilka obsahující žádost
podána. V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu
osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom se sepíše
protokol.
(2) Řízení se vede o žádosti nebo žádostech s nejlepším pořadím. Řízení
o ostatních žádostech správní orgán usnesením přeruší do doby, než
rozhodnutí o ní nebo o nich nabude právní moci. Pokud správní orgán
této žádosti nebo těmto žádostem vyhoví, řízení o ostatních žádostech
usnesením zastaví. Pokud správní orgán některou žádost zamítne,
pokračuje v řízení o další žádosti v pořadí; ustanovení předchozích vět
platí obdobně.
§ 146
Řízení o výběru žádosti
(1) Řízení prováděné na základě zvláštního zákona formou výběru
žádosti, která nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům, popřípadě výběru
více takových žádostí, se vede jako společné řízení o všech žádostech.
Žádnou z nich nelze ze společného řízení vyloučit.
(2) Řízení prováděné formou výběru podle odstavce 1 se zahajuje
vyhlášením podle § 25 a zároveň se oznamuje prostřednictvím hromadných
sdělovacích prostředků. Současně se vyhlašuje lhůta pro podávání
žádostí, která nesmí být kratší než 30 dnů, pokud zvláštní zákon
nestanoví jinak, jakož i kritéria hodnocení podaných žádostí, popřípadě
pravidla postupu, má-li řízení formou výběru probíhat ve více kolech.
Řízení je zahájeno patnáctým dnem po vyvěšení písemnosti podle § 25
odst. 2 za předpokladu, že v této lhůtě došlo ke zveřejnění všech
uvedených údajů též alespoň ve 2 hromadných sdělovacích prostředcích
běžně dostupných na území České republiky. Po uplynutí lhůty pro
podávání žádostí se nepřipouští změna žádosti a nelze prominout
zmeškání úkonu.
(3) Správní orgán usnesením již zahájené jiné řízení přeruší, dojde-li
mu před zahájením řízení podle odstavce 2 žádost ve věci, o které se má
rozhodovat formou výběru; současně s tím žadatele vyrozumí o tom, že
takové řízení bude zahájeno; v řízení o této žádosti správní orgán
pokračuje v rámci řízení o výběru.
(4) Nahlížet do spisu lze až po uplynutí lhůty pro podávání žádostí
uvedené v odstavci 2.
(5) V řízení o výběru žádosti se ke lhůtě pro vydání rozhodnutí (§ 71)
připočítává doba rovnající se lhůtě pro podávání žádostí v řízení
prováděném formou výběru uvedené v odstavci 2.
(6) V řízení prováděném formou výběru podle odstavce 1 rozhodne správní
orgán na základě doporučení nejméně tříčlenné komise jmenované vedoucím
správního orgánu; komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů;
ustanovení § 14 platí obdobně.
HLAVA V
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU A ÚČELU ŘÍZENÍ
§ 147
Záruka za splnění povinnosti
(1) Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání
účastníka správní orgán přijmout nebo v případech stanovených zvláštním
zákonem účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou
záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení uložena.
(2) Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání
žadatele správní orgán v řízení o žádosti přijmout nebo v případech
stanovených zvláštním zákonem žadateli uložit povinnost složit
peněžitou nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu
vznikne v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí. Nesloží-li žadatel v
určené lhůtě záruku, kterou správní orgán na jeho požádání přijal,
správní orgán řízení zastaví.
(3) Rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky se oznamuje jen
účastníkovi, kterého se týká. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá
odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí
oznamuje. Výše uložené peněžité záruky nebo hodnota nepeněžité záruky
nesmí být v nápadném nepoměru k rozsahu povinnosti, jejíž uložení nebo
vznik lze očekávat. Při výběru a vracení peněžité záruky postupuje
správní orgán, který záruku přijal nebo uložil, podle zvláštního
zákona.^27) Nepeněžitá záruka se uloží u správního orgánu; ten ji může
předat do úschovy nebo ke skladování u právnické nebo fyzické osoby.
(4) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel
v určené lhůtě nesložil záruku za splnění povinnosti, která by mu
vznikla v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí a kterou správní
orgán na jeho požádání přijal podle odstavce 2.
(5) Záruka se vrací, byla-li uložená povinnost splněna, jakož i v
případě, že v řízení povinnost uložena nebyla. Není-li povinnost
zajištěná zárukou splněna ve lhůtě, peněžitá záruka propadne ve
prospěch toho, kdo by byl oprávněn z exekuce.
(6) Jde-li o nepeněžitou záruku, rozhodne správní orgán o uspokojení
této pohledávky prodejem záruky podle zvláštního zákona.^35) Případný
přebytek bude po odečtení nákladů ocenění^40) a prodeje vrácen tomu,
kdo záruku složil.
HLAVA VI
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ROZHODNUTÍCH
§ 148
Mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci
(1) Jestliže to umožňuje povaha věci a jestliže je to účelné, může
správní orgán vydat
a) mezitímní rozhodnutí, jímž rozhodne o základu věci, zejména ve
sporném řízení, nebo
b) rozhodnutí v části věci, jímž zpravidla rozhodne o právních poměrech
jen některých účastníků nebo rozhodne jen o některých právech anebo
povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje.
(2) Po právní moci mezitímního rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci
správní orgán vydá rozhodnutí, kterým rozhodne o zbytku věci.
(3) Účastník se může domáhat vydání mezitímního rozhodnutí nebo
rozhodnutí v části věci v rámci ochrany před nečinností správního
orgánu (§ 80). Nadřízený správní orgán může přikázat, aby správní orgán
vydal mezitímní rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci, popřípadě je
sám vydat, a to i současně s jiným opatřením proti nečinnosti.
§ 149
Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem
(1) Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě
zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož
obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu.
Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými
orgány.
(2) Správní orgán usnesením přeruší řízení, jestliže se dozvěděl, že
probíhá řízení, v němž má být vydáno závazné stanovisko.
(3) Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko,
které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další
dokazování a žádost zamítne.
(4) Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá
odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od
správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání
závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s
vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po
dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu,
který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88
odst. 1 neběží.
(5) Nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném
řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu,
který vydal závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední
činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné
stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení
a vyčká jeho rozhodnutí.
(6) Zrušení nebo změna závazného stanoviska je v případě, že
rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, již nabylo
právní moci, důvodem obnovy řízení.
§ 150
Příkaz
(1) Povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit
formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li
skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem
v řízení.
(2) V řízení o vydání příkazu může být jediným podkladem kontrolní
protokol pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který
je věcně a místně příslušný ke správnímu řízení navazujícímu na
kontrolní zjišťování, pokud protokol pořizoval ten, kdo může být
oprávněnou úřední osobou, a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem
protokolu nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván,
popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky
kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou
pochybnosti ani z jiného důvodu.
(3) Proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve
lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a
řízení pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem
podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u
správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán
odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
(4) Příkaz musí obsahovat poučení, v němž správní orgán uvede, že je
možné proti příkazu podat odpor, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od
kterého dne se tato lhůta počítá a u kterého správního orgánu se odpor
podává.
(5) Je-li účastník přítomen a plně uzná důvody vydání příkazu, považuje
se stav věci za prokázaný a příkaz lze vydat na místě, pokud uloží
povinnost k peněžitému plnění do výše 10 000 Kč nebo povinnost k
nepeněžitému plnění, jež účastník může uskutečnit ihned na místě.
Odůvodnění příkazu lze nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením
účastníka, že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se
příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. O této skutečnosti
musí být účastník předem prokazatelně poučen.
§ 151
Vydání dokladu
(1) Pokud správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož
existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem, lze místo písemného
vyhotovení rozhodnutí vydat pouze tento doklad.
(2) O vydání dokladu se učiní záznam do spisu, který obsahuje
náležitosti uvedené v § 67 odst. 2. Namísto odůvodnění se v záznamu
uvede seznam podkladů rozhodnutí.
(3) Dnem převzetí dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci a
právních účinků.
(4) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí poté, co nabylo právní moci, pozbývá
vydaný doklad platnost.
HLAVA VII
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ
§ 152
Rozklad
(1) Proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo
vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat
rozklad.
(2) O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního
správního úřadu.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 předkládá ministrovi nebo
vedoucímu jiného ústředního správního úřadu rozkladová komise.
Rozkladová komise má nejméně 5 členů. Předsedu a ostatní členy
rozkladové komise jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního
správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise tvoří odborníci, kteří
nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu. Ustanovení §
14 a 134 platí obdobně s tím, že rozkladová komise může jednat a
přijímat usnesení v nejméně pětičlenných senátech a že většina
přítomných členů musí být odborníci, kteří nejsou zaměstnanci
ústředního správního úřadu.
(4) Nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu
ustanovení o odvolání.
(5) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu
a) rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a
jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s
tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas, nebo
b) rozklad zamítnout.
§ 153
Uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví
(1) Domáhá-li se žalobce ve správním soudnictví
a) zrušení rozhodnutí správního orgánu, lze jej uspokojit změnou nebo
zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení,
b) vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z důvodů uvedených
v § 77 odst. 1, lze jej uspokojit vyslovením nicotnosti rozhodnutí,
c) vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z jiných důvodů,
než které jsou uvedeny v § 77 odst. 1, lze jej uspokojit vydáním
rozhodnutí nebo postoupením věci, pokud žalovaný správní orgán není k
vydání rozhodnutí příslušný; při vydávání rozhodnutí postupuje podle §
102,
d) snížení trestu nebo upuštění od trestu uloženého rozhodnutím
správního orgánu, lze jej uspokojit vydáním nového rozhodnutí.
(2) K řízením podle odstavce 1 je příslušný žalovaný správní orgán.
Vydat rozhodnutí může jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; v
případě, že je třeba před vydáním rozhodnutí doplnit řízení, je
souhlasu nadřízeného orgánu zapotřebí již k zahájení řízení. Rozhodnutí
nesmí měnit práva nebo povinnosti ostatních účastníků založené žalobou
napadeným rozhodnutím, ledaže s tím vyslovili souhlas. Sdělí-li žalobce
soudu, že je uspokojen, platí, že se vzdal práva na odvolání nebo
rozklad; právo podat odvolání nebo rozklad nemají ani ostatní
účastníci. Právní moci nabývá rozhodnutí žalovaného správního orgánu
vydané podle odstavce 1 dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení
řízení o žalobě. Přezkumné řízení proti tomuto rozhodnutí žalovaného
správního orgánu není přípustné.
ČÁST ČTVRTÁ
VYJÁDŘENÍ, OSVĚDČENÍ A SDĚLENÍ
§ 154
Jestliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření
nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle
ustanovení této části, podle ustanovení části první, obdobně podle
těchto ustanovení části druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až §
31, § 33 až § 35, § 37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto
ustanovení části třetí: § 134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně
použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná.
§ 155
(1) Jestliže to nevylučuje povaha vyjádření, osvědčení nebo sdělení,
zejména není-li zapotřebí zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence
vedené určitým správním orgánem, může je vydat nebo učinit kterýkoli
věcně příslušný správní orgán.
(2) Je-li správní orgán požádán o vydání osvědčení nebo ověření a
jsou-li splněny předpoklady k provedení požadovaného úkonu, správní
orgán tento úkon bez dalšího provede.
(3) Pokud správní orgán shledá, že nelze vydat vyjádření nebo
osvědčení, provést ověření nebo učinit sdělení, je povinen o tom na
požádání písemně uvědomit dotčenou osobu a sdělit důvody, které k
tomuto závěru vedly.
§ 156
(1) Jestliže vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí
vadami, které lze opravit, aniž tím bude způsobena újma některé z
dotčených osob, správní orgán je opraví usnesením, které se pouze
poznamená do spisu.
(2) Vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v
rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1,
zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s
účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno
anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení
lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo
sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části
druhé o přezkumném řízení.
§ 157
Nebude-li tím způsobena újma žádné z dotčených osob, může správní orgán
usnesením prohlásit, že vyjádření, osvědčení nebo sdělení anebo nicotné
rozhodnutí, které má náležitosti jiného úkonu, je tím úkonem, jehož
náležitosti splňuje, pokud byl příslušný oba předmětné úkony vydat nebo
uskutečnit.
§ 158
(1) Ustanovení této části se obdobně použijí i v případě, provádí-li
správní orgán jiné úkony, které nejsou upraveny v části první, třetí,
páté nebo šesté anebo v této části.
(2) Ustanovení § 156 odst. 2 se přiměřeně použije i na úkony správního
orgánu prováděné při postupu podle části druhé, třetí, páté nebo šesté,
jejichž zrušení není zvlášť upraveno.
ČÁST PÁTÁ
VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY
§ 159
(1) Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný úkon, který
zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.
(2) Veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy,
nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.
(3) Uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán,
nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a správní
orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.
(4) Veřejnoprávní smlouva se vždy posuzuje podle svého skutečného
obsahu.
Druhy veřejnoprávních smluv
§ 160
(1) Stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem
a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě
zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, mohou za účelem
plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy.
(2) Jednání za stát upravují zvláštní zákony.^41)
(3) Správní orgány, které jsou organizačními složkami státu, mohou ve
vzájemných vztazích nebo ve vztazích s jinými orgány veřejné moci,
popřípadě s jinými organizačními složkami státu použít ustanovení této
části obdobně.
(4) Spory z dohod uzavřených podle odstavce 3 řeší správní orgán
nejblíže společně nadřízený správním orgánům, jež jsou smluvními
stranami. Není-li takového správního orgánu, řeší spor v dohodě
ústřední správní úřady nadřízené těmto správním orgánům.
(5) Veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy,
mohou osoby uvedené v odstavci 1 vzájemně uzavírat, jen stanoví-li tak
zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; ten
posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s
právními předpisy a veřejným zájmem.
(6) Územní samosprávné celky mohou vzájemně uzavírat veřejnoprávní
smlouvy týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné
působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon.
§ 161
(1) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může správní orgán uzavřít
veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla účastníkem podle § 27
odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé, a to i namísto
vydání rozhodnutí. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas
ostatních osob, které by byly účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3.
Správní orgán přitom postupuje podle ustanovení o souhlasu třetích osob
(§ 168).
(2) Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít i po zahájení řízení podle části
druhé. Poté, co veřejnoprávní smlouva byla uzavřena, správní orgán
usnesením řízení zastaví.
§ 162
(1) Ti, kdo by byli účastníky podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo
řízení podle části druhé, popřípadě ti, kdož účastníky takového řízení
jsou, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu týkající se převodu nebo
způsobu výkonu jejich práv nebo povinností, nevylučuje-li to povaha
věci nebo nestanoví-li zvláštní zákon jinak. K uzavření takové
veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu; ten posuzuje
veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními
předpisy a veřejným zájmem.
(2) Pokud k veřejnoprávní smlouvě mezi účastníky přistoupí i správní
orgán, pak platí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy udělil souhlas.
Uzavírání veřejnoprávní smlouvy
§ 163
(1) Projev vůle učiněný v písemné formě, směřující k uzavření
veřejnoprávní smlouvy, který je určen jedné nebo více určitým osobám,
je návrhem na uzavření veřejnoprávní smlouvy (dále jen "návrh
smlouvy"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo
návrh činí (dále jen "navrhovatel smlouvy"), být jím v případě jeho
přijetí vázán.
(2) Návrh smlouvy působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen.
Návrh smlouvy může navrhovatel smlouvy zrušit, dojde-li projev o
zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem
smlouvy; to platí, i když je návrh smlouvy neodvolatelný.
(3) Návrh smlouvy zaniká
a) uplynutím lhůty, která v něm byla pro přijetí určena, pokud v ní
návrh smlouvy nebyl přijat,
b) pokud nebyla určena lhůta pro přijetí, uplynutím přiměřené doby s
přihlédnutím k povaze navrhované veřejnoprávní smlouvy a k rychlosti
prostředků, které navrhovatel smlouvy použil pro zaslání návrhu
smlouvy, nebo
c) okamžikem, kdy projev o odmítnutí návrhu smlouvy dojde navrhovateli
smlouvy.
(4) Zájemci mohou být k předložení návrhu smlouvy nebo k přijetí návrhu
smlouvy vyzváni způsobem uvedeným v § 146 odst. 2. Ustanovení části
třetí o řízení formou výběru platí obdobně.
§ 164
(1) Veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena písemně a projevy vůle
všech smluvních stran musí být na téže listině.
(2) Jsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva
uzavřena okamžikem připojení podpisu poslední smluvní strany. Nejsou-li
smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva uzavřena
okamžikem, kdy návrh veřejnoprávní smlouvy opatřený podpisy ostatních
osob, jimž byl určen, dojde navrhovateli smlouvy.
(3) Jestliže zákon stanoví, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy je
třeba souhlasu správního orgánu, je veřejnoprávní smlouva uzavřena
dnem, kdy tento souhlas nabude právní moci. Správní orgán, který dal
souhlas k uzavření veřejnoprávní smlouvy, zveřejní veřejnoprávní
smlouvu na své úřední desce.
(4) Vyžaduje-li správní orgán překlad veřejnoprávní smlouvy týkající se
záležitosti národnostních menšin a vyhotovené v jazyce příslušníků
národnostní menšiny, náklady na překlad uhradí při splnění podmínek §
16 odst. 4 správní orgán.
Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy
§ 165
(1) Soulad veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy lze přezkoumat z
moci úřední. Strana veřejnoprávní smlouvy, která není správním orgánem,
může dát podnět k provedení přezkumného řízení do 30 dnů ode dne, kdy
se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděla.
(2) Veřejnoprávní smlouvu, která byla uzavřena v rozporu s právními
předpisy, správní orgán zruší.
(3) Jestliže jsou v rozporu s právními předpisy jen některá ustanovení
veřejnoprávní smlouvy, zruší se jen tato ustanovení, pokud z povahy
veřejnoprávní smlouvy nebo z jejího obsahu anebo z okolností, za nichž
byla uzavřena, nevyplývá, že je nelze oddělit od ostatních.
(4) Zrušení veřejnoprávních smluv uzavřených podle § 160 nebo § 161
anebo zrušení jejich ustanovení se nedotýká úkonů učiněných vůči třetím
osobám smluvní stranou při výkonu působnosti převzaté od jiné smluvní
strany na základě této veřejnoprávní smlouvy. Po právní moci nebo
předběžné vykonatelnosti rozhodnutí vydaného podle odstavce 2 nebo 3
přechází působnost v těchto věcech na správní orgány, které byly
příslušné tyto úkony činit před uzavřením zrušené veřejnoprávní
smlouvy, popřípadě na správní orgány, na něž příslušnost mezitím přešla
v důsledku změny okolností rozhodných pro její určení. To platí obdobně
i v případě zrušení souhlasu k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle §
160.
(5) U veřejnoprávních smluv uzavřených podle § 160 nebo § 161 je k
přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy příslušný
správní orgán oprávněný řešit spor z veřejnoprávní smlouvy (§ 169 odst.
1) a u veřejnoprávních smluv podle § 162 správní orgán nadřízený
správnímu orgánu, jehož souhlasu je třeba k uzavření veřejnoprávní
smlouvy.
(6) Účastníky řízení podle odstavců 1 až 5 jsou smluvní strany a u
veřejnoprávních smluv podle § 162 též správní orgán, jehož souhlasu je
třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy.
(7) Není-li v odstavcích 1 až 6 stanoveno jinak, platí pro přezkoumání
souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy obdobně ustanovení o
přezkumném řízení s tím, že správní orgán není vázán lhůtami uvedenými
v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2; při určení účinků rozhodnutí se
přiměřeně použije ustanovení § 99.
Změna obsahu veřejnoprávní smlouvy, výpověď a zrušení veřejnoprávní
smlouvy
§ 166
(1) Změnit obsah veřejnoprávní smlouvy lze jen písemnou dohodou
smluvních stran; bylo-li k uzavření smlouvy třeba souhlasu správního
orgánu nebo třetí osoby, je tohoto souhlasu třeba i k uzavření této
dohody; ustanovení § 164 odst. 3 platí obdobně.
(2) Veřejnoprávní smlouvu lze vypovědět jen písemnou formou a jen
tehdy, jestliže to bylo ve veřejnoprávní smlouvě smluvními stranami
dohodnuto a jestliže byla dohodnuta výpovědní lhůta.
§ 167
(1) Smluvní strana může podat písemný návrh na zrušení veřejnoprávní
smlouvy
a) bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,
b) změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení
obsahu veřejnoprávní smlouvy, a plnění této smlouvy nelze na smluvní
straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat,
c) jestliže se veřejnoprávní smlouva dostala do rozporu s právními
předpisy,
d) z důvodu ochrany veřejného zájmu, nebo
e) jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání
veřejnoprávní smlouvy a nebyly smluvní straně bez jejího zavinění
známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní
smlouvu neuzavřela.
(2) Podá-li smluvní strana ze zákonem stanovených důvodů návrh na
zrušení veřejnoprávní smlouvy a ostatní strany s ním vysloví souhlas,
veřejnoprávní smlouva zaniká dnem, kdy písemný souhlas poslední ze
smluvních stran došel smluvní straně, která návrh podala. Pokud bylo k
uzavření veřejnoprávní smlouvy třeba souhlasu správního orgánu,
vyžaduje se jeho souhlas i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy.
(3) Pokud některá ze stran se zrušením veřejnoprávní smlouvy
nesouhlasí, může o zrušení veřejnoprávní smlouvy na žádost smluvní
strany, která podala návrh podle odstavce 1, rozhodnout správní orgán
příslušný podle § 169 odst. 1.
Souhlas třetích osob
§ 168
Veřejnoprávní smlouva, nejde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160,
která se přímo dotýká práv nebo povinností třetí osoby, nabývá
účinnosti teprve v okamžiku, kdy s ní tato osoba vysloví písemný
souhlas. Není-li tento souhlas získán, může správní orgán místo
uzavření veřejnoprávní smlouvy vydat rozhodnutí ve správním řízení, v
němž využije podkladů získaných při přípravě veřejnoprávní smlouvy.
Závazky z veřejnoprávních smluv
§ 169
(1) Spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje
a) Ministerstvo vnitra, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a
je-li alespoň jednou ze smluvních stran kraj nebo jsou smluvními
stranami obce s rozšířenou působností; Ministerstvo vnitra věc projedná
s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným věcně příslušným ústředním
správním úřadem,
b) příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a
jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou
působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra,
c) správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li
o jinou veřejnoprávní smlouvu podle § 160; není-li takového správního
orgánu, řeší spor v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním
orgánům, které jsou nadřízeny smluvním stranám,
d) správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou
veřejnoprávní smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 161, nebo
e) správní orgán, který k jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o
veřejnoprávní smlouvu podle § 162.
(2) Proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 1 nelze podat odvolání ani
rozklad.
Obecné ustanovení
§ 170
Při postupu podle této části se obdobně použijí ustanovení části první
a přiměřeně ustanovení části druhé tohoto zákona; nevylučuje-li to
povaha a účel veřejnoprávních smluv, použijí se přiměřeně ustanovení
občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti právních
jednání a relativní neúčinnosti, ustanovení o odstoupení od smlouvy a
odstupném, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li
o právní nástupnictví, ustanovení o postoupení smlouvy a o poukázce a
ustanovení o započtení.
ČÁST ŠESTÁ
OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY
§ 171
Podle této části postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní
zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním
předpisem ani rozhodnutím.
§ 172
(1) Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán po
projednání s dotčenými orgány uvedenými v § 136 doručí veřejnou
vyhláškou podle § 25, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních
deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má
opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu
opatření podávaly připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh
zveřejní i jiným způsobem, v místě obvyklým. Návrh opatření obecné
povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.
(2) Není-li vzhledem k rozsahu návrhu možno zveřejnit jej na úřední
desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření
obecné povahy jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se
lze s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí
být i v takovém případě zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový
přístup.
(3) Řízení o návrhu opatření obecné povahy je písemné, pokud zákon
nestanoví nebo správní orgán neurčí, že se koná veřejné projednání
návrhu. Dobu a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí
na úřední desce nejméně 15 dnů předem; oznámení zveřejní též na
úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se
má opatření obecné povahy týkat. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je
možné tuto dobu zkrátit; nestanoví-li zákon jinak, musí zkrácená doba
činit nejméně 5 dní.
(4) K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva,
povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny,
uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném
projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami
zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi
v jeho odůvodnění.
(5) Vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy
související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné
povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby,
jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo
dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné
odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho
zveřejnění. Zmeškání úkonu nelze prominout. O námitkách rozhoduje
správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. Jestliže by
vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy
některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a
není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její
stanovisko. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní
odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§
173 odst. 1). Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad.
Změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem
změny opatření obecné povahy.
§ 173
(1) Opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní
orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na
úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se
opatření obecné povahy týká. Ustanovení § 172 odst. 1 platí obdobně.
Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení
veřejné vyhlášky. Hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu, může opatření
obecné povahy nabýt účinnosti již dnem vyvěšení; stanoví-li tak
zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 172. Do opatření
obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u správního
orgánu, který opatření obecné povahy vydal.
(2) Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek.
(3) Povinnost, která je stanovena zákonem a jejíž rozsah je v mezích
zákona určen opatřením obecné povahy, lze exekučně vymáhat jedině
tehdy, jestliže bylo vydáno rozhodnutí, které existenci této povinnosti
prohlásilo a v němž byla osoba, jež tuto povinnost má, jmenovitě
uvedena.
§ 174
(1) Pro řízení podle této části platí obdobně ustanovení části první a
přiměřeně ustanovení části druhé.
(2) Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v
přezkumném řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do
3 let od účinnosti opatření. Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
nastávají ode dne jeho právní moci.
ČÁST SEDMÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 175
Stížnosti
(1) Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi
proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního
orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.
(2) Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; odpovědnost za
trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.
(3) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost,
kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.
(4) Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení.
Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti
uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti
nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k
objasnění věci.
(5) Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení
správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti
musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze
překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady
potřebné pro vyřízení stížnosti.
(6) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je
správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O
výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do
spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.
(7) Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného
správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní
orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.
§ 176
Ministerstvo vnitra vydá právní předpis k provedení § 79 odst. 4 a 5.
§ 177
(1) Základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se
použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon
stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto
zásadám neobsahuje.
(2) V případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se
nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle
části čtvrté.
§ 178
(1) Nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to
stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní
orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává
dozor.
(2) Nelze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se
podle tohoto odstavce. Nadřízeným správním orgánem orgánu obce se
rozumí krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí
v řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení
vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad,
popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované
věci nejbližší. Nadřízeným správním orgánem jiné veřejnoprávní
korporace se rozumí správní orgán pověřený výkonem dozoru a nadřízeným
správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné
správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o
odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který
tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Nadřízeným
správním orgánem ústředního správního úřadu se rozumí ministr, nebo
vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem
ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí
vedoucí příslušného ústředního správního úřadu.
HLAVA II
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 179
(1) Řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto
zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Bylo-li rozhodnutí před
účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu
orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů.
(2) Bylo-li řízení pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona,
postupuje se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového
rozhodnutí podle tohoto zákona, včetně lhůt, v nichž lze takové řízení
zahájit.
(3) Výkon rozhodnutí, který byl zahájen před účinností tohoto zákona,
se dokončí podle dosavadních předpisů.
§ 180
(1) Tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje ve
správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto
předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž
řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé.
(2) Pro případ, že podle dosavadních právních předpisů postupují
správní orgány v řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí, aniž tyto
předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž
řešení je nezbytné a které nelze podle těchto předpisů řešit, podle
části čtvrté tohoto zákona.
§ 181
Stanoví-li dosavadní právní předpisy, že se v případech, v nichž
správní orgány rozhodují podle tohoto zákona usnesením, vydává
rozhodnutí, vydávají správní orgány usnesení podle tohoto zákona.
§ 182
(1) Ustanovení tohoto zákona o nicotnosti se použijí jen pro úkony
správních orgánů učiněné po účinnosti tohoto zákona.
(2) Ustanoveními tohoto zákona se řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i
nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však
posuzují podle dosavadních právních předpisů.
§ 183
Zrušuje se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
ČÁST OSMÁ
ÚČINNOST
§ 184
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Špidla v. r.
1) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších
předpisů.
2) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku.
3) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o
změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších
předpisů.
4) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů.
5) § 7 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.
6) § 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních
orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
7) Například zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání
některých finančních pohledávek.
9) Například § 61 odst. 1 písm. v) služebního zákona.
10) Čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
11) Zákon č. 325/1999 Sb.
12) Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a
o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
13) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve
znění zákona č. 384/2008 Sb.
13a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů.
14) Zákon č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
15) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých
zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
16) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých
dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších
předpisů.
17) § 16 zákona č. 29/2000 Sb.
17a) § 10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a
rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel),
ve znění zákona č. 7/2009 Sb.
18) § 65 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb.
19) § 30 a násl. občanského zákoníku.
20) § 55 a násl. občanského zákoníku.
21) § 1126 a násl. občanského zákoníku.
22) § 21 občanského soudního řádu.
23) Například § 26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona
č. 210/1999 Sb.
25) § 1 a 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních
svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.
26) § 116 občanského zákoníku.
27) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů.
28) § 118 až 121 občanského zákoníku.
29) § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.
30) § 80 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb.
31) Zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou
a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání
potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve
znění pozdějších předpisů.
32) § 135 občanského zákoníku.
33) § 96 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
35) Občanský soudní řád.
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001
Sb.
36) § 3 vyhlášky č. 252/2002 Sb., kterou se provádějí některá
ustanovení celního zákona.
37) § 20 odst. 1 občanského zákoníku.
38) § 97 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
39) Například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých
zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
40) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých
zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.
41) Zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
42) Například zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 129/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.
131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
43) § 38 a násl. občanského zákoníku.
44) § 45 a násl. občanského zákoníku.
Platnost od
Ke stažení
Sociální sítě NejBusiness.cz
Přihlášení
Doporučujeme
Pro firmy
Nabídky práce
Názory a komentáře
Peronálie
Trh firem
Veřejné zakázky a poptávky
Certifikace a systémy řízení
Export a nové trhy
Investice a investoři
Investujte do našich projektů
Nákup a prodej firem
Obchod a noví zákaznící
Pojištění
Rozložení rizik
Strategický rozvoj firmy
Trh zaměstnanců
Uč se a vyhraj!
Úvěry a financování
Volné kapacity
Zákony a jiná legislativa
NejBusiness Pro firmy
NejBusiness Clients
NejBusiness Companies and Products
NejBusiness Connection
NejBusiness Consulting
NejBusiness Finance
NejBusiness Help
NejBusiness HR
NejBusiness PR
NejBusiness Risks and Strategy
Reklama
Zajímavosti
Naše projekty a aktivity
