Galerie Vaňkovka slaví 15 let

Historie jedné z moderních brněnských dominant se začala psát již v roce 1838. Do rodiny postřihače sukna Johanna Wanniecka se 18. července toho roku narodil syn Friedrich. Tehdy ještě nikdo netušil, že o 27 let později tento muž založí továrnu a určí tím ráz, který si v okolí ulic Úzká a Trnitá zachová Brno dodnes v podobě nákupní Galerie Vaňkovka.

Základy nejnavštěvovanějšího brněnského nákupního centra byly položeny před 155 lety, dne 21. března 1865. Samotná Galerie Vaňkovka pak letos v březnu oslaví 15 let.

Dne 2. prosince 1864 zakoupil mladý podnikatel Friedrich Wannieck spolu se svým společníkem Philipem Jellinkem dům se zahradou na adrese Trnitá 21. O necelé čtyři měsíce získali pro svou firmu Wannieck a Phil. Jellinek povolení ke stavbě strojních dílen sestávajících ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen. S nabytím povolení k provozu v červnu téhož roku navazuje Wannieck spolupráci s cukrovarníkem Juliem Robertem, synem majitele cukrovaru v Židlochovicích.

Když v roce 1806 Napoleonova kontinentální blokáda zabránila dovozu mimo jiné třtinového cukru, začaly cukrovary usilovat o co nejrychlejší rozvoj technologií k získávání cukru z řepy. Jako revoluční se ukázala metoda difúze, kterou po letech bádání vyvinul právě Julius Robert. Roku 1866 dala Robertova a Wannieckova spolupráce vzniknout vůbec prvnímu difuzéru na světě. O Wannieckovu výrobu cukrovarnického zařízení po tomto úspěchu rázem projevili zájem také v cizině, v roce 1867 byla nová technologie zavedena v celkem 27 cukrovarech po celé Evropě. Spolupráce s Robertem se stala Friedrichovi Wannieckovi osudnou nejen v životě profesním, ale i v soukromém. V roce 1868 se Robertova sestřenice Victoria von Robert stává paní Wannieckovou.

Továrna v rukách vizionáře Wanniecka prosperovala

Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska 20. prosince 1868 se stal Friedrich Wannieck sám vlastníkem celé továrny. Pod jeho vedením se nadále rozšiřoval výrobní program i samotný areál. Továrna sklidila v následujících letech řadu obchodních, ale i společenských úspěchů a uznání. O necelých deset let později, v roce 1887, již Wannieck zaměstnával na 250 dělníků. S příchodem technického ředitele Edmunda Gamse firma navázala výhradní spolupráci se švýcarskou společností bratří Sulzerových na výrobu parních kotlů. Mezi lety 1888 a 1889 továrna opět nabyla na objemu – postaveny byly administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 metrů, tehdy nejvyšší v Brně, a byla zahájena stavba nové kotelny.

V roce 1890 byla prohloubena spolupráce se švýcarskou firmou bratří Sulzerů právní přeměnou Wannieckova závodu na komanditní společnost. Veřejnými společníky se vedle Friedricha Wanniecka stali také obchodní ředitel August Hněvkovský a technický ředitel Edmund Gams. Získané prostředky byly použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. Dne 22. dubna 1890 byl položen základní kámen obou hal a v červnu 1891 byla stavba dokončena. Pod vedením Edmunda Gamse byla Vaňkovka připravena na další růst kapacity výroby. Kromě stále zdokonalovaných parních strojů reagovala na aktuální poptávku pohotovým konstrukčním vývojem a výrobou dalších strojních zařízení pro rozvíjející se obory.

Zdravotní stav nedovolil v úspěchu pokračovat

V roce 1897 se Edmund Gams ze zdravotních důvodů vzdal svého postu technického ředitele. Rovněž dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již nechtěl – i kvůli svému věku – dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar. Firma bratří Sulzerových nemohla v roce 1900 vedení závodu taktéž převzít. Podnik, který se po třicet let úspěšně rozvíjel, tak ztratil koncem 19. století svoji dynamiku. Dne 18. dubna 1901 byla proto zahájena fúze s První brněnskou strojírnou (PBS), která byla dokončena 11. ledna 1902.

Ztrátu samostatnosti nahradil velmi perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a August Hněvkovský se rozhodli původní Wannieckovu továrnu rozšířit a zahájit zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V celém období 1903–1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 parních turbín o celkovém výkonu 1 135 MW, více než polovina z nich byla exportována do řady zemí ve východní Evropě i na Balkán.

Rok 1927 je pro bývalou Wannieckovu továrnu smutným rokem. Osm let po smrti podnikatele Wanniecka je rozhodnuto o likvidaci nevyhovující továrny. Zařízení, výroba i zaměstnanci jsou přesunuti do areálu PBS na ulici Olomoucká, od roku 1930 je areál Vaňkovky uzavřen. V roce 1936 jej kupuje Česká zbrojovka Brno. Až do roku 1967, kdy se Vaňkovka stala závodem společnosti Zetor Brno, vystřídala několik majitelů. Zetor Brno mezi lety 1985 a 1990 přistoupil k útlumu výroby a jejímu převedení do nového areálu v Líšni. Dne 29. října 1990 byla vyhlášena stavební uzávěra, která trvala až do konce roku 1994.

Naděje pro Vaňkovku

Nová naděje začala Vaňkovce svítat v roce 1992, kdy byl areál strojírny a slévárny ministerstvem kultury prohlášen za národní památku. V roce 1994 pak ve snaze o zachování areálu, který tou dobou již 130 let platil za neodmyslitelnou součást Brna, vznikla Nadace Vaňkovka. Od září téhož roku se Vaňkovka začala pozvolna měnit v kulturní centrum.

O více než pět let později byl, také díky činnosti nadace, areál Vaňkovky po náročné privatizaci definitivně převeden do vlastnictví města Brna. Krátce nato představuje městu svůj záměr výstavby obchodně-společenského centra firma ECE. Následují tři roky intenzivních jednání, které na podzim roku 2003 vyústí ve stavební povolení projektu nákupního centra. Po roce a půl je 23. března 2005 slavnostně otevřena Galerie Vaňkovka.

Centrum, do něhož každý den zavítá na 40 000 návštěvníků, se za 15 let svého fungování stalo nedílnou součástí města Brna, zejména jeho takzvaného Jižního centra. Rychlý rozvoj lokality započal právě revitalizací brownfieldu, který na místě bývalé továrny postupně vzniknul. Galerie Vaňkovka je centrum, jež ctí odkaz podnikatele Wanniecka nejen svým jménem, ale také zachováním genia loci i tím, že se – stejně jako před 155 lety Friedriech Wannieck – snaží svým přístupem udávat trendy. Ať už v Brně, či v rámci celého jihomoravského regionu.