V roce 2030 může být Pražanů mnohem více, než se čekalo

Vydané údaje Českého statistického úřadu o stavebnictví na první pohled nebudí vášně. Obor se meziročně zvedl o 9,4 procenta a dařilo se zejména pozemnímu stavitelství, ale z dlouhodobého hlediska jsou hodnoty stále velmi slabé. Pozoruhodnější jsou ale čísla u počtu zahájených bytů v našem hlavním městě. Tam se v únorových a předtím i v lednových kolonkách krčí čísla, na která by snad mohlo pyšné větší okresní město, ale rozhodně ne česká metropole. Když se navíc tato čísla propojí s nadprůměrným růstem počtu obyvatel, nastává otázka, kde budou tito noví Pražané za pár let bydlet.

Za leden a únor zahájeno jen 97 bytů

Počet zahájených bytů v bytových domech v Praze činil v únoru 61 bytů. Za leden a únor pak bylo dohromady zahájeno jen 97 bytů v bytových domech. Vloni bylo přitom za stejné období zahájeno o 274 bytů více. Pokud by toto ‘závratné‘ tempo pokračovalo v průběhu celého roku 2018, jen stěží bychom se dostali na potřebný počet 6000 bytů ročně, jež je dle strategického plánu každoročně potřeba.

Jistě, pokud by nebyla poptávka po bytech, je to v pořádku. Ale jestliže je na trhu jednoznačný převis poptávky nad nabídkou dostupných bytů, je to na pováženou. Podle dat IPR by se do hlavního města mělo do roku 2050 vejít 1,5 milionu obyvatel. Na konci roku 2017 to však již bylo bezmála 1,3 milionu lidí s trvalým pobytem. Průměrný roční přírůstek stěhováním činil za poslední 4 roky více než 10 tisíc obyvatel. V případě přetrvávajícího trendu lze pak odhadem dojít k tomu, že v roce 2050 (za 32 let) bude trvale žít v Praze o 100 tisíc obyvatel více, než ještě v roce 2014 odhadoval IPR. To by znamenalo ubytovat v Praze jedno okresní město velikosti Liberce či Olomouce.

S alarmujícím zjištěním v této souvislosti nedávno přišlo Sdružení pro architekturu a rozvoj, které se snaží oživit pozitivní a dynamický stavební rozvoj v České republice, a jehož zakládajícími členy jsou mimo jiné i přední čeští architekti, projektanti, ekonomové či odborníci na stavební legislativu. Jak uvádí sdružení ve své tiskové zprávě, podle strategického plánu hlavního města je potřeba v Praze ročně 6000 nových bytů. Jenže od roku 2010, kdy se povolování velmi zpomalilo, je v průměru ročně povolováno jen 3500 bytových jednotek. Jestliže tedy bude povolování tímto tempem pokračovat i nadále, bude v Praze v roce 2030 chybět kolem 50 tisíc bytů.

V čem je zakopaný pes? Proč se v Praze zahajuje tak málo bytů? Odpověď lze nalézt ve statistikách délky povolovacího procesu. Zrození běžného bytového domu ještě před prvním kopnutím do země totiž pražským developerům zabere v průměru bezmála 9 let. Vlastní výstavba je pak přitom otázka roku a půl. Dokončení bytového domu v Praze se tak přes veškeré porodní komplikace natahuje na více než 10 let. A není to jen kvůli mnoha razítkům a putování stavebníka od úřadu k úřadu. Je to i kvůli neodmyslitelným odvoláním, která se objevují prakticky u všech projektů ve všech fázích projednávání a která jakoukoliv výstavbu záměrně a mnohdy zcela nesmyslně paralyzují.

Tento tristní stav pak logicky vede k jedinému možnému důsledku. Ceny bytů v Praze lámou rekordy a bydlení v metropoli se stává nedosažitelným snem pro mnoho slušně vydělávajících rodin. Průměrná nabídková cena bytu v Praze totiž na konci roku 2017 přeskočila hranici 90 tisíc za m2. Za dva roky zde ceny vzrostly o téměř 40 procent. Není tak daleko k situaci, kdy postupně kromě řidičů autobusů, učitelů či zdravotních sester nebudou v Praze moci bydlet ani zástupci ostatních důležitých profesí, kterým jejich výdělek náklady na bydlení prostě nepokryje.