U vysokozdvižných vozíků stále dominuje nafta. Prosazuje se však univerzální LPG, resp. propan

Vysokozdvižný vozík (VZV) je pro mnoho firem pomocníkem, bez něhož se neobejdou. Při jeho výběru je důležité ekonomické, ale i ekologické hledisko. Nejoblíbenějším pohonem je stále diesel, roste však poptávka po VZV poháněných LPG, respektive zkapalněným propanem. Podle odborníků se vzhledem ke zvýšeným požadavkům na hygienu práce hojně prosazují také VZV na elektřinu, avšak LPG pohon zůstává díky minimu produkovaných spalin univerzálním řešením pro provoz ve venkovním i vnitřním prostoru. Jaké jsou výhody manipulační techniky poháněné propanem?

VZV jsou poháněny naftou, plynem (LPG) nebo elektromotorem s trakční baterií. Obecným trendem v segmentu manipulační techniky je stejně jako jinde důraz na ekologii. Například podle společnosti VIVA – manipulační technika, která na trhu působí již 20 let, je však u zákazníků stále nejoblíbenější dieselový pohon, jenž vyniká vysokým výkonem a možnostmi využití v terénu i za nepříznivých povětrnostních podmínek. Vzhledem k nárůstu počtu uzavřených skladovacích prostorů a s tím spojeným požadavkům na hygienu práce se ale začínají hodně rozšiřovat také elektrické vozíky. Jsou tiché a nevypouštějí žádné emise.

Ve srovnání s předchozími lety však letos společnost eviduje rovněž větší poptávku po vysokozdvižných vozících na LPG. Podle sdělení jejího obchodního zástupce je to díky lepší dostupností pohonného plynu, který je levnější než nafta. Také se daleko více řeší používání vozíků v uzavřených halách, kde je potřeba brát ohled na množství produkovaných spalin. LPG pohon, byť není 100% bezemisní, představuje nejvhodnější variantu pro provozy, kde je nutné se pohybovat jak venku, tak uvnitř, uvádí dodavatel manipulační techniky.

Pro pohon plynových VZV se používá zkapalněný ropný plyn (LPG). V tomto případě ale nejde o klasickou směs propanu a butanu, na niž jezdí LPG automobily nebo se prodává v běžných tlakových láhvích. VZV jsou poháněny čistým propanem, který vyniká vyšším oktanovým číslem, nižším obsahem síry a minimem nečistot. Kromě univerzálnosti a ekologického hlediska je výhoda plynových VZV také v jednodušší obsluze. Příkladem může být zkušenost firmy Reus, která se zabývá kompletací a distribucí tiskovin.

„Provozujeme šest vysokozdvižných vozíků s nosností dvě tuny. Historicky jsme využívali elektrický pohon, ale postupně jsme přešli na plyn. Výhodu vidím především ve snadné a rychlé výměně tlakových láhví s propanem. Baterie elektrických vozíků jednak vážily přes 100 kilogramů, jednak se nabíjely několik hodin,“ popisuje Michal Rendl, manažer oddělení technických služeb firmy Reus.

Namísto klasických ocelových láhví se pro pohon manipulační techniky stále více využívají láhve z moderního kompozitního materiálu, jehož další aplikace můžeme nalézt například u letecké a kosmické techniky. Kompozitní láhve jsou mnohem lehčí a je možné je používat jak ve svislé poloze, tak naležato. „Moderní kompozitní láhev obsluze ještě více ulehčuje manipulaci. Její hmotnost je oproti běžné kovové láhvi na 10 kilogramů plynu, která sama o sobě váží 12 kilogramů, méně než poloviční,“ vysvětluje Jiří Karlík, odborník na LPG a ředitel společnosti Primagas, která nyní poskytuje novým zákazníkům měsíc provozu VZV zdarma. „Kompozitní materiál je přitom maximálně bezpečný. Na rozdíl od ocelové láhve je ta kompozitní bezešvá a v ohni neexploduje. V případě požáru se totiž materiál vytaví a plyn vyhoří. Současně je láhev průhledná, takže má obsluha přehled, kolik plynu v ní zbývá. V neposlední řadě také nekoroduje, takže se nezanášejí filtry v motoru,“ doplňuje Jiří Karlík.

Pro větší podniky již ale dává smysl nechat si dodavatelem LPG vybudovat interní čerpací stanici přímo v jejich areálu. Zda se ještě vyplatí láhve, nebo už čerpací stanice, je samozřejmě velmi individuální dle typu používané techniky, intenzity jejího využití, popřípadě s ohledem na to, zda firma provozuje také flotilu vozů na LPG. Jiří Karlík na základě zkušeností z praxe doporučuje: „O interní čerpací stanici LPG lze uvažovat už při denním provozu pěti a více plynových vysokozdvižných vozíků. To zpravidla odpovídá měsíční spotřebě 1,5 tuny propanu, tedy 150 desetikilovým tlakovým láhvím.“